Last Hardrock Outsider

SATYRICON - Praha, Nová Chmelnice, 30.listopadu 2013

Norská stálice prožívá letos opravdu zajímavou sezónu. Jejich, v září vydané, bezejmenné album je představilo v úplně jiném světle, než tomu bylo kdykoliv předtím. Jde doslova o přelomové dílo, po jehož poslechu musíte chtě nechtě o kapele uvažovat v širších než pouze v black metalových souvislostech. Jejich přímočarý a na kost ořezaný směr, vycházející z pra-původní podstaty metalu, už zde byl zhruba deset sezón. Hájení dřevního zvuku a vyzvižení rockového feelingu však od nich přišlo až nyní. Předobrazem Satyrovi s Frostem stojí tudíž mimo jiné tvorba stařičkých satanských formací jako VENOM nebo CELTIC FROST, které v první půli osmdesátých let platily na scéně za naprostý extrém. Nová deska vyvolala mnoho kontroverzí. Fanoušci zapřísáhlých severských strašáků s ní totiž nemají lehkou práci, posluchači s otevřenou myslí naopak jásají. Z mého pohledu jde o vynikající atmosférické dílo, které dává jejich černočernému rock´n´ rollu nový, řekněme umělečtější, rozměr. Návštěva jejich koncertu v Nové Chmelnici byla tedy jasnou volbou.


Taiwanští předskokané CHTHONIC již hráli svůj program ve chvíli, kdy se (mimochodem se značným zpožděním) začali fanoušci teprve pouštět do sálu. Prodleva byla způsobena technickými problémy, díky kterým SATYRICON dorazili do Prahy o čtyři hodiny déle. Mě osobně to však vůbec nevadilo, protože předskakující Asiaté nepředváděli žádné zázraky a tak ty tři-čtyři songy, které jsem zde od nich ještě stihl, byly dle mého tak akorát. Jejich styl bych klidně přirovnal k symfoničtější části severského black metalu, jakou v evropských končinách reprezentují (ovšem v trochu kvalitnější podobě) kupříkladu DIMMU BORGIR. Ono těch slibovaných exotických nástrojů v hudbě CHTHONIC zas až tolik k slyšení nebylo. Bez tak nástroj, který tak působil, vzal občasně do ruky pouze frontman, jinak šlo o standartní porci pudřenkového goth-style blacku, který ozdobila, jako taková třešnička na dortu, přítomnost přísně se tvářící asijské panenky svírající baskytaru.



Po zhruba třičtvrtěhodinové pauze, kdy se ladil každý detail, konečně spustili SATYRICON hodinu a půl trvající inferno, které se stalo oslavou prapůvodního minimalistického black metalu, vycházejícího ze syrové podstaty metalového dávnověku. Až na pár vysokorychlostních vánic a zarputilých sypaček, reprezentujících zde samozřejmě období z devadesátých let, jsme se dočkali procházky zejména po albech z pozdní etapy tvorby SATYRICON. Tedy počínaje albem „Volcano“, konče u letošní bezejmenné novinky. Co praštilo do uší? Především byl ten večer v Nové Chmelnici netradičně dobrý (až bych řekl výtečný), velmi čitelný a ani ne moc přeřvaný zvuk. Co praštilo do očí? Absence jakéhokoliv výraznějšího make-upu - SATYRICON zkrátka přišli a bez jakýchkoliv dětinských póz, to tam svým metalem rozsekali.


Koncert měl pořádný tlak a průraznost, takže v strhujícím tempu střídala jedna hitovka druhou, až fanoušci, kterých se zde ten večer sešlo dobrých pět stovek, nestačili všechny ty úžasné a na koncerty jako dělané hymny odskákat. Atmosféra byla doslova fantastická a jedna vypalovačka střídala v rychlém sledu druhou – „Now Diabolical“, „Our World It Rumbles Tonight“, „Nocturnal Flare“, „The Infinity Of Time And Space“, „Necrohaven“, „To The Mountains“, „The Pentagram Burns“, prýštily z pódia bez větších prodlev.


Satyr celý večer doslova znamenitě oddirigoval, takže platil za pravého (výtečně vypadajícího/  výtečně řvoucího) lídra všech těch ostatních nájemných muzikantů, kteří mu co do charismatu nesahali ani po kolena. Jeho jediný pravý kumpán, šlachovitý borec od bicí artilerie - Frost, předstupoval před rozvášněný dav během tří děkovaček doslova propocený na kost a zhluboka dýchajíc se snažil popadnout dech. Když při tom valil očima jako zabiják po právě vykonaném díle, působil opravdu démonicky, nemluvě o provlhlých provazcích vlasů, které mu překrývaly většinu obličeje.


Přidávalo se několikrát, takže došlo i na očekávané tutovky z největších. Na mou předběžnou poznámku – „Do prdele s Mother North, chci slyšet rock´n´roll“, kapela zareagovala jakoby telepatickým spojením, takže neuběhlo ani pět sekund a Matka sever už duněla v plné parádě. Následovaly songy „K.I.N.G.“ a „Fuel For Hatred“, které představovaly velké finále. Dle mého se tedy jednalo o velmi profesionální až strhující koncert jedné nejlepších black metalových kapel současnosti. Jsem rád, že jsem tedy nezaváhal, což se klidně mohlo stát, protože jsem v minulosti navštívil koncert SATYRICON již třikrát, tento byl tedy čtvrtý avšak patřil k nejlepším.


03.12.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz