Last Hardrock Outsider

SATAN - Atom By Atom

Britská heavymetalová úderka SATAN se ukázala poprvé v polovině osmdesátých let na tamní scéně zažehnuté o pět let dříve slovutnými průkopníky NWOBHM. V té době se sice kapela dostala do povědomí spíše hlouběji zainteresovaným jedincům, ale i tak nešlo o úplně neznámé těleso. Z popela neúspěšných BLITZKRIEG povstali na sklonku roku 1983 SATAN, aby nadále spoluutvářeli bující kolorit hustě zastoupených metalových kapel vykazujících se rychlostí, divokostí a klasickými kytarovými postupy. V roce 1984 (krátce po debutové desce „Court In The Act“) se projekt poprvé rozpadá a někteří členové rok působí pod značkou BLIND FURY, pak se však znovu dávají dohromady jako SATAN, aby v roce 1987 vznikla druhá deska „Suspended Sentence“. Následně v roce 1988 vznikají na dva roky PARIAH, jejichž součástí jsou tři členové SATAN: Steve Ramsey, Russ Tippins a Graeme English, v letech 1988-1990 dochází u PARIAH k realizaci dvou řadových alb, po nichž se dvojice Ramsey/ English na dekádu spojuje se zpěvákem SABBAT Martinem Walkyierem a pracuje na svém folk-metalovém snu a vzoru mnohých nazvaném SKYCLAD. Kapela SKYCLAD následně získává kultovní status a propracovává se do čela evropského, folkem a mytologií nasáklého, heavy metalu devadesátých let. Ozdobou SKYCLAD je jak charakteristický zvuk ozdobený netradičními smyčcovými nástroji navozujícími atmosféru středověké Anglie, ale i pohanské etapy na Ostrovech před nástupem křesťanství. Skvělé jsou rovněž Walkyierovi sociálně kritické texty, které jsou velmi ceněny zejména novinářskou obcí a jejich témata upoutávají pozornost svou propracovaností a trefností, mnohá z nich navzdory historickému pojetí hudby SKYCLAD glosují aktuální sociálně-politická témata - ekologie, sociální nespravedlnost, média. Koncem devadesátých let jdou pozvolna i SKYCLAD tak nějak do kopru, mezi tím Ramsey i English zkoušejí na chvíli obnovit PARIAH, neúspěšně, posléze však přijde opět chvíle SATAN. Před dvěma roky vydaná deska „Life Sentence“ znamenala nový začátek a letošní album „Atom By Atom“ platí za třeskutý speed metal s kořeny v osmdesátých letech, nikoliv ten, který znáte z nazdobených produkcí všech těch Skandinávců či Němců, ale zatěžkaný rychlý metal klasického provedení. Jde naopak o pokračování cesty, jakou započaly kapely z generace starých dobrých MERCYFUL FATE. Nicméně mít bytelný vzor a nebo sám přijít s výživnou porcí nezaměnitelných songů, je rozdíl. Deska toho opravdu příliš zajímavého, natož pak aktuálního, nenabídne, ale pro fanoušky zemitějšího rychlého metalu, kteří jsou svým srdcem stále někde v polovině osmdesátých let dvacátého století a ujíždějí na typické metalové živelnosti, jaká byla tolik typická pro neoblomné bojovníky z kapel staré britské školy, se mohou SATAN znovu stát zajímavou a přínosnou bandou. I když? Hudba, která si na nic nehraje a na své odbytiště, byť nikterak velké, cílí bez úhybných manévrů. Jedna rychlá a řízná pecka střídá druhou, frenetický vokál pěje jako o život a vše se tak nějak samozřejmě dostává do tempa, jenže všechno již bylo stokrát zahráno, slyšeno, vymyšleno. Alespoň že SATAN tu svou „rebelskou rebelii netlačí uměle každému rebelovi před ksicht a nedělají ze svých aktivit něco super. Prostě si jen tak hrají v tom svém zaprděném metalovém světě stranou od 21.století. V tomto směru jsou OK. Z mého pohledu určitě druholigová záležitost, kde nenacházím skoro vůbec nic zajímavého, co by mne připomnělo si myslet, že se opravdu nacházím v roce 2015. Sorry, ale poctivost je málo.




01.12.2015Diskuse (11)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
03.11.2018 23:21

Satan je kytarově asi nejvymakanější old school hevík dneška. Nemají slabé album a když se k tomu přidají klasická alba Skyclad, budí fakt respekt. Na recenzi se fakt těším.

 

zdenos
03.11.2018 21:04

tak těmhle dědoušům se stray podívá na zoubek. To abych si od nich zkusil něco pustit.

To valič: už jsi slyšel novinku heavymetalových TANK - Sturmpanzer?

 

Pekárek
03.12.2015 22:53

Přestože je Bring nejspíš jen přeprodukovaná trendová píčovina se slušnými popovými nápady:)), rozhodně by to v mém případě neznamenalo automaticky nízké hodnocení. Každopádně je fajn, že ta recenze na Satan tady je...

 

Valič
03.12.2015 19:26

Já měl mezi prvními kazetami KING DIAMOND 86, IRON MAIDEN 88, RUNNING WILD 88, HELLOWEEN 88, W.A.S.P. 84 a později nějaké kompilace BLACK SABBATH a MOTORHEAD. Taky jsem dost často poslouchal S.D.I. 88, ale u těch si nejsem jistý, do kterého stylu je zařadit. Většinou byli označováni jako speed metalová kapela, ale blíž měli možná k thrashi a možná by se u nich dokonce dala najít určitá spřízněnost s punkem. Další kapely jsem pak průběžně doplňoval podle toho, co šlo zrovna sehnat.

 

Stray
03.12.2015 18:02

Já bych neřekl, že vůbec neposlouchal, ale těžiště mého zájmu bylo spíš v thrashi: první moje album MOTORHEAD bylo "1916" z roku 91´, první JUDAS PRIEST byl "Painkiller" z 90´, první AC/DC "The Razor´s Edge" z 90´ a první SAXON byl "Dogs Of War" z 95´, třeba QUEENSRYCHE 88 a 90 jsem si nahrál až asi v roce 1992 nebo 93, stejně tak alba BLACK SABBATH, KISS atd. V osmdesátkách jsem z hejvíku poslouchal tohle: RUNNING WILD 87, 88, 89, MANOWAR 87, 88, IRON MAIDEN 88, ACCEPT 85, WARLOCK 87, W.A.S.P. 84 a HELLOWEEN 85, 87, 88. Jinak KING DIAMOND jsem objevil díky "Abigail" a "Them" někdy v létě 1990.

 

Valič
03.12.2015 17:12

Stray: Já jsem paradoxně ten klasický heavy metal v 80. letech skoro vůbec neposlouchal (s výjimkou Kinga Diamonda, Iron Maiden, Motorhead, Manowar a W.A.S.P.). Kapely jako Judas Priest, Accept, Saxon, Warlock nebo Metal Church mě ze začátku skoro vůbec nebavily a vrátil jsem se k nim až o dost let později.

 

Stray
03.12.2015 16:01

Trochu zeširoka. Je jiná doba, než když jsem začal poslouchat hudbu. V roce 1989 jsme považovali BLACK SABBATH za děsně starou kapelu (Tony Iommi, tehdy 41let...tolik bude mě za 3 měsíce) fungující na scéně už dvacet let, od které jsme se "báli" celé dva roky si něco vůbec pustit, sakra my jsme považovali za starou kapelu i IRON MAIDEN, který měli 7 alb a dekádu fungování za sebou. Devadesátky tu zaseklost v tom, být stále cool, postupně povolovaly. Když by mi někdo tehdy řekl, že poslouchá třeba Elvise Presleyho z roku 59´, tak bych to tehdy naprosto nechápal, nikoho takového jsem nepoznal, no a dneska si vesele posloucháme úplně všechno, ať je to z roku 2012 nebo 1942. :-)Tahle doba přinesla nesmrtelnost, ty kapely zkrátka neví, kdy umřít. :-)Ať si hrajou co chtěj, mě prostě určitý formy hudby už nic moc neříkaj ve vztahu se současností a zjevně ani většině lidí, což není berná mínce problematiky. Dneska prostě odpadlo to, že když je kapela neúspěšná a neprodá se, tak se rozpadne.

 

Valič
03.12.2015 15:27

80% Pořád tak nějak nechápu, co se ti na tom 21.století zdá tak úžasného. Pokud kapela typu Satan vydá desku, která zní jako by byla natočena v roce 1985, je to z mého pohledu v pořádku. To mají začít používat prvky djentu nebo mathcore a celé to podmáznout nějakými elektronickými pazvuky, aby byli dostatečně "in"? Zajímalo by mě, kdo by si takovou desku koupil, fanoušci kapely těžko a posluchači těch uvedených žánrů už vůbec ne. :-)

 

Stray
03.12.2015 11:59

Pro tyto stránky - okrajová recenze. Náš názor se bude vždy lišit už od základního přístupu k podobné hudbě, chápejte, že mezi nej alby letošního roku mám BRING ME THE HORIZON. Co jsem asi tak schopen napařit švédským GRAVE? Jako 70% mi u podobné hudby přijde jako celkem sci-fi.:-) Již brzy.

 

Pekárek
03.12.2015 11:31

Absolutní souhlas s gotta. Výborná muzika, momentálně na ně má jen málokdo. Nutno podotknout, že byli dobří vždy (i jako Blind Fury a Pariah a do určité fáze i jako Skyclad). Kytarová práce je skutečně mistrovská, skladby díky tomu mají parádní náboj.