Last Hardrock Outsider

SAMMY HAGAR AND THE CIRCLE - Space Between

Americký rocker Sammy Hagar byl vždy s větším zájmem a ohlasem u veřejnosti přijímán doma v USA než v Evropě, ať už šlo o jakékoliv období jeho kariéry: a) během první poloviny sedmdesátých let, v časech svého účinkování uvnitř revoluční hardrockové kapely MONTROSE, tehdy vládnoucí nejtvrdším kytarovým zvukem, jaký byl v USA k mání, b) v dobách následné sólové dráhy nastartované roku 1976, a nebo ještě o něco později, c) po nástupu k slovutným VAN HALEN, kde v roce 1985 nahradil Davida Lee Rotha a prožil v řadách slavné stadiónové kapely dalších úspěšných dvanáct sezón. Když jeho aktuální novinka „Space Between“, kterou nahrával za asistence doprovodného projektu spřátelených muzikantů, souhrnně nazvaného THE CIRCLE, vylétla za Atlantikem v červnu 2019 na čtvrtou pozici žebříčku prodejnosti Billboard 200, zaskočilo to však i mne. Měl jsem jej totiž za chlapíka, co na svou kariéru už jen vzpomíná zpod plážového deštníku a s brčkem ponořeným do nějakého barevného drinku a jen velmi sporadicky brousí nový matro, neboť jej víc zajímá vlastní mexická restaurace Cabo Wabo


Sammy Hagar se zkrátka v USA stále těší velké popularitě a to navzdory faktu, že v Evropě je již dávno spíše kuriozitou a hudebníkem minulosti. Jeho projekty z minulé dekády, jmenovitě THE WABORITAS a CHICKENFOOT, se zde ostatně také příliš neuchytily. Přejděme však rychle k aktuálním událostem. Kdo tedy jsou THE CIRCLE? Odpověď je jednoduchá, čtyřčlenný projekt vykazující se tradicionalistickým pojetím amerického hard rocku a blues, do jehož písní občasně probleskují i vlivy country a stadiónového pojetí AOR. THE CIRCLE již čtyři roky tvoří právě Sammy Hagar, a s ním ještě kytarista Vic Johnson, bubeník Jason Bonham a někdejší baskytarista od VAN HALEN Michael Anthony. Tedy bezesporu hvězdná sestava, která svou pouť zahájila v roce 2015 albem předělávek „At Your Service“ převážně pocházejících z repertoáru LED ZEPPELIN, VAN HALEN a MONTROSE. A protože staří bardi na práci zas až tolik nespěchají, regulérní debutová deska přichází na program dne právě až nyní a nese jméno „Space Between“.



Co k té hudbě tedy říct? Jde ve všech směrech o dílo rockově tradicionalistické, ve kterém se odráží zaoceánské hudební cítění všech zúčastněných. Některé skladby jsou značně ovlivněny tamním folklórem a country, jiné mají naopak mohutnější stadiónový naturel a možná vzdáleně mohou připomenout Hagarovo působení u VAN HALEN. Tak jak to slyším já, osobně jsem radši za ono hřmotnější provedení, které je vlastní spíše skladbám z druhé poloviny alba. Deska se totiž nerozjede zrovna nejšťastněji, neboť „Devil Came To Philly“ chybí charisma pořádného rozjezdu a vládne jí spíše rozpačitost, volnější tempo a pocit, že hudebníci ani příliš nevěděli, kam s tím nápadem dojet. Ani „Full Circle Jam“ zrovna nepatří ke skladbám, díky kterým by se člověk začal o projekt zajímat, spíše jde o takovou bezúčelnou napůl instrumentální, napůl zpívanou předváděčku v blues and boogie stylu. Zkrátka spíše taková normální americká srandička poněkud hektičtějšího ražení. Další dva songy „Can´t Hang“ a „Wide Open Space“ v sobě vlastní silný nádech country, což je znát na jejich akustické podobě, využití nástrojů jako např. banjo, ale i celkovém venkovském naturelu. Tak jako tak jde o docela příjemné songy, které mne připomněly zvuk BON JOVI v dobách okolo jejich pistolnického období z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pokračovat však v tomto duchu album dál, asi bych jej měl brzy plné zuby.


„Free Man“ značí nejzemitější a nejriffovější song na albu, ale nelze o něm zas tak přesvědčivě tvrdit, že vyvádí materiál z průměrnosti či dokonce nezáživnosti, spíše naopak. Následná „Bottom Line“ má určitě chytlavější ráz, mě osobně evokující různé glam-rockové popěvky sedmdesátých let, vystavěné na první dobrou, zde ovšem v současných zvukových podmínkách, ovšem i s patřičným cirkusovým pojetím, které je mě brzy protivné. Asi nejzajímavější skladbou je „Worries“ , věc ve svém bluesovém provedení osvěžující a to i díky nástrojové pestrosti a využití ženských doprovodných zpěvů. Rozmáchlejší hard rock reprezentuje „Trust Fund Baby“, skladba, která možná asi nejvíc připomene hagarovské VAN HALEN, i když by se o ní dalo mluvit jako o docela obyčejném rockovém songu inspirovaném u LED ZEPPELIN. Až v této závěrečné fázi jinak docela nudného alba se Hagarovi daří dostat do písní alespoň trochu svého někdejšího skladatelského potenciálu a energie. Předposlední „Affirmation“ značí parádní stadiónovou hitovku jak z osmdesátých let, kterou charakterizuje po vzoru Adult Oriented Rocku úderný stěžejní slogan, celkově hitový potenciál, ale hlavně nekomplikovaný a velmi rovně jedoucí beat. „Hey Hey (Without Greed)“ je už jenom takovou symbolickou overturou a pokračováním letargického rozjezdu „Devil Came to Philly“ z úvodu alba. Tedy nic co by poskytlo rozhřešení.


Celkově tedy tvrdím, že pokud se SAMMY HAGAR s THE CIRCLE snaží znít více hlomozně a stadiónově, nemám s jejich tvorbou sebemenší problém, ale jakmile dochází na komornější fáze ovlivněné americkým folklórem, country a blues, chutná mě to celé už mnohem méně a vlastně mě to celé nudí. Deska je sice po řemeslné stránce umně zhotovena, ale ani muzikantský potenciál členů projektu, ani jejich slavná jména zkrátka nezakryjí fakt, že je dílo tvořeno z poloviny obstojnými songy a z poloviny vatou.


10.07.2019Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

NDR
10.07.2019 22:20

Nie je to zla platna, urcite ziaden genericky Frontiers rec. hard rock, ale mam z toho pocit, ze to zdaleka nie je dotiahnuty album

 

Pekárek
10.07.2019 14:13

Pěkně napsané, jelikož mám rád country, mohl bych si to docela užít.:)