Last Hardrock Outsider

SACRED REICH - The American Way

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let hodně aktivní thrashmetalová partička z arizonské pouště, která si vždy libovala v hustém riffingu a velmi kritických textech, patřila kdysi mezi největší naděje na americké metalové scéně. Přesně mezi takové, jaké tenkrát mohly s trochou štěstí navázat na úspěchy METALLICY, která tehdy žala bohatou sklizeň se svým sociálně angažovaným albem „...And Justice For All“ (1988). Kluci ze SACRED REICH patřili na scéně mezi názorově vyhraněné osoby, které nezastávaly apatické postoje vůči soudobému společenskému dění a všechno se to samozřejmě projevilo na jejich písních. Už nářezový debut „Ignorance“ (1987), který si svou dynamikou nezadal s tehdejším potenciálem rovněž vzhůru se tlačící brazilské SEPULTURY, si nebral příliš servítek se zdánlivě dobře fungující americkou demokracií a naznačil nemalé možnosti nadějného souboru. Ovšem až po třech letech přišel skutečně silný manifest – album „The American Way“ (1990), které bylo ve své době (spolu s novinkou MEGADETH – „Rust In Peace“) oslavován jako budoucnost heavy metalu a byl toho roku mnohými fundovanými znalci navrhován na vítěze různých prestižních metalových anket. věci se však posléze začaly vyvíjet jinak a dnes je zřejmé, že na úspěch této éry už SACRED REICH nikdy nenavázali.


„This was once the land of dreams,  now these dreams have turned to greed
in the midst of all this wealth, the poor are left to help themselves
a capitalist´s democracy, no one said that freedom´s free, lady liberty rots away
no truth, no justice, the American way“
                                                                      /„The American Way“/



Zatímco agresivní debut „Ignorance“ (1987) nabídl na tu dobu typický thrash metalový úprk, jeho plnohodnotný následovník – „The American Way“ (1990) – stavěl zejména na riffech ve středním tempu a čitelné struktuře skladeb. Toto album ze zpětného pohledu jakoby skutečně vyplňovalo chybějící vývojový článek mezi dvěma alby monstra zvaného METALLICA – mezi bezútěšnou a riffově nabušenou „Spravedlností“ a následným volněji uspořádaným „Černým albem“. Největší zbraní SACRED REICH však byly texty pánů Rinda a Arnetta, které se velmi necitlivě dotýkaly témat považovaných v tehdejších Spojených státech za svatá. Jasně protirepublikánsky vedené výpovědi, které od základů ironizovaly celý způsob amerického života a fungování tamní společnosti, vystavené převážně na závislostech, konzumu, soutěživosti a z toho logicky plynoucího sobectví a ziskuchtivosti, v sobě měly patřičné zanícení – viz titulní song „The American Way“. Ať už SACRED REICH ve skladbě „Crimes Against Humanity“ kritizují bohaté průmyslové kolosy za stále intenzivnější plundrování životního prostředí, které je díky  korupci přehlíženo nebo se v „State Of Emergency“ navážejí do krvavé politiky apartheidu v Jihoafrické republice osmdesátých let, jež byla údajně hodně nepokrytě sponzorována americkou vládou, vždy šlo o věcné texty jasně definující stanoviska k těmto závažným globálním problémům. Největší klenot měl však název „Who´s To Blame“. Šlo o píseň zabývající se kritikou hudební cenzury a zejména vlivné rodičovské organizace PRMC, která byla v osmdesátých letech původcem notoricky známého honu na čarodějnice. Tato organizace totiž fanaticky obviňovala a zároveň se soudila s několika slavnými metalovými kapelami v čele s JUDAS PRIEST a sice za to, že svou hudbou nesou přímou odpovědnost za sebevraždy několika teenagerů, kteří byli právě v době svojí smrti jejich aktivními posluchači.


„Johnny can you hear me, turn that music down
You´re making too much noise. I mean it do it now
All that stuff is evil...Ozzy, Judas Priest
There´s backwards messages in that stuff that leads you to the beast“
                                                                     /„Who´s To Blame“/


                      

Album „The American Way“ (1990) slavilo velké úspěchy na obou stranách Atlantiku a přineslo kapele nemalá uznání od fanoušků i odborné kritiky. Odměnou pro SACRED REICH bylo v polovině následujícího roku společné evropské turné po boku brazilské supernovy SEPULTURA, která zde tenkrát propagovala svůj slavný opus „Arise“ (1991), což se na druhou stranu a z dnešního pohledu možná stalo Američanům osudným, protože jim za krátko Max Cavalera odloudil velmi schopnou manažerku Glorii, se kterou se později dokonce oženil. V následujících letech zažila americká rocková, potažmo metalová scéna mnohá dobře známá zemětřesení a tak i SACRED REICH ve své hudbě počali zdůrazňovat valivé hutné riffy po vzoru texaské PANTERY. V roce 1992 přichází do kapely vynikající bubeník Dave McClain, který po rozpadu SACRED REICH v roce 1996 definitivně až do dnešních dnů nalézá přístaviště u věhlasných oaklandských MACHINE HEAD. S ním však SACRED REICH ještě vydali dvě alba – „Independent (1993) a „Heal“ (1996), která i přes svůj mírný „hardcore“ nádech a nezpochybnitelné kvality, zůstala přeci jen malinko za očekáváním, komerční stránka byla pak u obou těchto děl velkým propadákem.


21.06.2016Diskuse (5)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
22.06.2016 13:37

Ještě bych zmínil, že cover verzi titulní skladby nahráli před pár lety kanadští Kataklysm a dokonce k ní natočili i video: https://www.youtube.com/watch?v=TKcjYXORKAM , které do jisté míry kopíruje ten původní klip: https://www.youtube.com/watch?v=lOg4bDlZyAA

 

Zetro
22.06.2016 12:50

Sorry hodnotenie 90% !

 

Zetro
22.06.2016 12:50

Tak toto bola svojho casu velka pecka,najma titulna skladba bola ako hymna a vlastne aj je!Ja si tiez nemyslim ,ze dalsie platne boli o nieco horsie len bohuzialo kapelu sa akosi stratil zaujem,coz bola urcite skoda!

 

Davis21.06.2016 14:59

Sacred Reich -The American Way byla první metalová kapela přehrávaná na mém prvním kazeťáku Sanyo v roce 1990. Kazetu mi nahrál bratranec a kazeťák jsem dostal od babičky...nostalgie.Za mě také 100%.Následující nedávno (po dlouhé době) poslechnuté album Independent je též za 100%

 

Valič
21.06.2016 10:24

100% Nejlepší a hlavně nejoriginálnější album kapely. Další dvě řadovky rozhodně nebyly špatné (obě 80%), ale bohužel vyšly v době, kdy už o kapely typu Sacred Reich nebyl moc velký zájem.