SABATON - The Great War

50%

HerrAdler, Vám musel nějaký fanoušek šlápnout na kuří oko. Nebo svést manželku či přejet psa, jinak si takto negativní (a popravdě zbytečný) výlev nedokážu vysvětlit :-)

Letošní deska Sabaton The War to End All Wars má na Encyclopaedia Metallum průměrné hodnocení 42%. To stačí na to udělat si obrázek, co je tahle kAPELA zač. Podprůměr. Taky nechápu a nikdy nepochopím proč jsou tak populární. Metalu a metalistům dělají jen ostudu. Přitom je na světě tolik geniálních kapel. Oni nikdy nic vyjímečného nenahráli a nikdy ani nenahrají. A psát třeba o Motorhead že hráli porád to samé? Ale ti si to mohli dovolit. To je rozdíl mezi legendou a lacinou, neoriginální a podprůměrnou kapelou. A zmiňovat Helloween a Iron Maiden, to je totálně mimo mísu. Ti nahráli vícero stylotvorných nahrávek. Jsem ročník 76, čili dítě idiotského Hnusákova režimu. Snažím se mít trochu přehled o hard rocku a metalu. Je to docela těžké, při tom kolik hudby měsíčně vychází. Crazy Diamond taky docela pomáhá. Prostě Sabaton chybí snad všechno. Už vlastně ten jejich název. Proč Sabaton? Rád bych znal odpověd´. Chybí pořádný zpěvák. Originalita. Nějaký naprostý hit, který by znal každý metloš. Proč mají texty jen o válce? To je přednost? Já myslím že omezenost. Stejně jako jejich fanoušků.
Tragická je image zpěváka. Co to má jako být. Mě teda sympatický není. Na pivo bych s ním rozhodně nešel. Proč jako? Co moudrého bych se asi tak dověděl? Nejsem nějaký rváč, ale asi by to nedopadlo dobře. Jeho by určitě taky nezajímaly moje názory.
Jsem se nějak rozepsal, jako kdyby to někoho mělo zajímat, jak už tady někdo poznamenal.
Asi jsem měl štěstí, že jsem stihl, koncem osmdesátek zažít doznívající velkou popularitu metalu. Během dalších třiceti a víc let jsem naposlouchal a viděl spoustu skvělých desek a kapel. Třeba k tomu současní fandové Sabatonu taky časem dospějí a uznají svůj omyl. Chápu že se chtějí s někým ztotožnit, jasně. Ale chce to trochu přehled a porovnání. Vždyt´ jen v Power metalu je tolik úžasných kapel, kterým Sabaton nesahá ani po kotníky.
Já vždycky hledal v hudbě to nejlepší, nejoriginálnější a nejosobitějsí. A tak to bude dokud budu dýchat (ten bohužel asi nevratně zamořený vzduch na téhle jinak tak krásné planetě).
Ještě že tenhle výlev fakt nikoho nebude zajímat. Natož zabedněný fandy Sabatonu :)

Sicky: Gojira není tak jednoduchá jako Sabaton a hrají hlavně tvrdší muziku. Na druhou stranu třeba poslední deska Magma si myslím, že oslovila docela velké spektrum fanoušků.

Wossak : jasný, každá generace má svoje oblíbence, chápu, mladý kluci přeci nebudou uctívat nějaký starý, plešatý dědky, o tom žádná. Proč ale zrovna kua Sabaton, proč ne radši Gojiru? :)

Sice s křížkem po funuse, ale zkusím to.

Nebudu se rozepisovat o novém albu (mně se líbí), ale o tom, že se tu spousta diskutujících diví jak můžou být tak slavný (Jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel).

1. Spousta z Vás se tu rozčiluje nad tím, že tu existuje spousta lepších kapel (v diskuzi jsem našel např.: Iron Maiden, Mettalica, Judas Priest, Stratovarius, atd.) Problém těchto kapel je, že většina z nich vznikla v 70. nebo 80. letech a pro člověka narozeného po roce 89 (jen příklad, neberte to doslova) to jsou legendy (na které si zajde, ale ten vztah k nim je zarámován ve stylu: učitel-žák a ne starší kámoš s kterým jdu dělat bordel do circle pitu). Stejně jako lidi, kteří dospívali v 80. letech a 90. letech budou nejvíce ovlivněny hudbou kapel, které poslouchali v dospívání, tak generace dnešních třicátníků (plus,mínus) bude ovlivněna kapelami, které se vytvářeli v jejich dospívání. (Díky jejich relativnímu mládí se dali brát spíš jako starší kamarád co Vám rozšiřuje obzory, než jako učitel-rodič. Viz výše)

pozn.: Samozřejmě tu jsou i kapely, které byly mladé a stejně dobré nebo i lepší, v tomhle případě, měli Sabaton prostě větší štěstí.

Abych uvedl příklad: Pro mě bude navždy nejemotivnější píseň Templars of Steel od Hammerfall (kritickým okem písnička, která nijak nevyčnívá z průměru), protože při jejím poslechu jsem si uvědomil, který hudební styl (ne odnož!) se pro mě stane určující. Bude to znít hodně pateticky, ale při jejím poslechu se vždycky přenesu do ložnice rodičů, jak koukám na HI-FI věž mého otce a vnímám výjimečnost toho okamžiku.

2. Sabaton mají velkou výhodu (v tom byli první, pokud se nepletu), že se ve svých textech soustavně zabývají historií, ale také ctí, obětí, povinností, odvahou, atd. Díky tomu prakticky kamkoliv přijedou, můžou hrát na notu národní hrdosti (nacionalismu) a je jednou jestli jsou v USA, ČR nebo Polsku. Dokonce existuje pár písniček, které si můžete zařvat jako Němec, být hrdý na své předky a nepřipadat si jako nácek (Hearts of Iron, The Last Battle, The Red Baron). A vzhledem k mladé základně posluchačů, je to přesně to co chtějí.[Hledání místa v životě, hledání vzorů a touha ztotožnit se se skupinou (státem) skrze příběhy, inspirace reálnými skutky atd.] I přesto se u většiny písní snaží zachovat, když ne nestranný, tak alespoň umírněný pohled na danou věc.

S tím souvisí i skladba písní, které jsou ve většině případů koncipovány pro kooperaci s publikem. (Co si budeme povídat, vědí, že je to jejich největší přednost, tak toho využívají.)

Pár videí jako příklad: https://www.youtube.com/watch?v=BmerZbDPXns
https://www.youtube.com/watch?v=DS4NbClmEGA
https://www.youtube.com/watch?v=vsLMt49W5Y8

Závěrem bych chtěl říct, jedná o můj osobní názor, ale říkat o Sabatonech, že hrají stále to samé je stejné jako to říct o, např., Iron Maide, Helloween nebo Motörhead. Ten kdo slyšel od výše zmíněných kapel pár písniček s vámi bude souhlasit. Fanoušek se vám vysměje. :D

Dobře, risknu to a budu taky močit proti větru.

Já jakožto člověk, který se celý život rochní hlavně v popíku a filmových instrumentálkách (přestože i v ostatních žánrech bych našel výjimky potvrzující pravidlo) jsem se k metalu dostal úplně náhodou, a to když jsem ve World of Tanks poprvé uslyšel Primo Victoria (nikdo v mém okolí totiž metal neposlouchá).

Vůbec jsem si nemyslel, že by se mi něco takového mohlo líbit. Čistě ze zvědavosti jsem si to pustil a řekl jsem si, že to vůbec není špatné. A takhle jsem si pouštěl i další jejich songy a nadšení neopadlo.

Tím chci říci, že vůbec nevylučuji, že kdybych k Sabatonu přišel jako ostřílený metalový znalec, který má naposlouchány již zmíněné 30 let staré kapely (což já nemám), tak by mi možná taky tvorba Sabatonu přišla jako vyumělkovaný kalkul, který bych jim nevěřil.

Avšak já jedu pop a instrumentál a k metalu jsem nikdy předtím nečuchnul, a možná i proto mi jejich tvorba přijde (když už nic jiného) minimálně jako dobrý odrazový můstek pro seznámení dalších "popíkovců" s metalovou tvorbou. Navíc jsem se nejednou v hatech na Sabaton dočetl něco v tom smyslu, že jim jejich tvorba přijde jako jemná odlehčená diskoška.

Hudební předvídatelnost mi v jejich songách zase tak moc nevadí jako jejich opakování stejných slovních obratů a veršů napříč všemi jejich alby, respektive že jejich songy jsou textově dost chudé a místy recyklují samy sebe (toho jsem všiml i jako hudební diletant a dost mě to mrzí).

Proto se mi taky paradoxně od nich nejvíc asi líbí songy z jejich prvních alb, kde mají texty složeny z textů ostatních skupin a z názvů jejich alb - "Metal Machine", "Metal Ripper" a "Metal Crüe" - a kde se vojenskou tematikou nezabývají vůbec.

I když to asi bude znít jako blbost, pro mě je Sabaton ideální můstek a prostředník mezi popem a metalem a je pro mě onou výjimkou potvrzující pravidlo, protože metal jinak moc nemusím.

Závěrem bych to asi shrnul tak, že chápu obě strany - jak hatery Sabatonu, tak jejich fanoušky, kam patřím i já.

Pro hatery, kteří se v metalových vodách cítí jako doma již delší dobu, je Sabaton laciná a vyumělkovaná mainstreamovka, která po umělecké stránce nepřináší nic nového... zřejmě (alespoň takhle jsem to z mnoha fór pochopil).

Pro fanoušky, kteří tak ostřílení nejsou (i když samozřejmě mezi nimi jsou i takoví), je Sabaton ideální na poslech, protože mají rádi sbory ve skladbách, válečnou tematiku nebo Joakimův hlas. (Možné také, že kdyby si pak naposlouchali i ony starší kapely, zjistili by, že je to přece jen o něčem jiném a že to už tu párkrát předtím bylo a v lepším provedení - to však není můj případ, mě to nechytlo).

Zkrátka a dobře - sto lidí, sto chutí. :)

Kdyby mi bylo 16, asi bych chtěl poslouchat něco, co není tak přiteplené, změkčilé nebo dementní jako to, co poslouchají maji teenagerovští vrstevníci. A aby tam bylo aspoň trochu toho rebelství. Což by asi metal splňoval (na marketingová kouzla jak přes kopírák stejná jako u popíků nehleďme).
Jenže. Iron Maiden, Judas Priest, to jsou dědovo vrstevníci a zásadní alba vydali před 30 lety. Hammerfall jsou jako moji fotrové. Sabaton, Powerwolf, Nightwish, no, pořád jsou to spíše moji fotrové než starší bráchové, ale dejme tomu… No jo, ale vždyť oni už ty zásadní alba taky mají dlouho za sebou… Tak že bych šel do nějakého blackmetalového undergroundu? Těžko. Nebo bych byl totál retro?

Staršího sourozence nemám, všichni děti v příbuzenstvu byli mladší, nezastírám, že mne tahle pozice nikdy neseděla. Jsem ten poslední, kdo by chtěl někoho vést.

No vidíš, a mě k metalu přitáhla zrovna starší ségra :), která přinesla domů Iron Maiden. Pak ještě přinesla Sepulturu a Napalm Death, to už se jí sice nelíbilo, ale začalo se to líbit mě. A až teprve potom jsem se začal paktovat ve škole s lidma, co poslouchali metal.

lukáš: "Pokud dnes jedinec nemá nikoho, kdo by mu poradil..." no za naši školních let, to byli z 99,9% kamarádi, díky kterým si člověk vybral hudební směr, žádný starší příbuzný nebo snad fotřík, ale prostě kámoši, se kterýma se hrával fotbal, hokej, tenis. Můj táta je v podstatě introvert milující klid a krátce střižené vlasy nezasahující přes límec, vlastně ho rozruší i když na něj někdo intenzivně mluví :-), tam se o zděděných sympatiích k hudbě tohoto druhu vůbec mluvit nedá, byť je stejný ročník jako Tony Iommi nebo Ozzy Osbourne. Já si prostě vůbec nedovedu představit, kam bych se ubíral, nemít kolem sebe v okolí na sídlišti asi tak cca deset vrstevníků, kteří jeli v metalu. Možná bych poslouchal PET SHOP BOYS. .-) To že plno dětí dnes kamarády ani nemá je zas otázka na psycho-sociální vývoj společnosti.