ROYAL THUNDER - Rebuilding The Mountain

70%

Novinka atlantských ROYAL THUNDER má rozhodně šanci zabodovat, zvlášť pak když patříte k posluchačům, kteří si potrpí na nutný proces delšího vstřebávání hudby. Takřka dvě dekády fungující kapela stáje Relapse Records má na svém kontě již čtyři alba, pohybuje se zhruba někde na hranici klasického hard rocku, vycházejícího z psychedelie, blues a dění z přelomu 60/70tých let a zároveň také alternativních pocitovek a post-žánrů dneška, jež mohou podpořit verzi, že si tahle kapela udržuje aktuálně strohý ráz a nepůsobí vůbec přežitě či zastarale. Jejich hudba zkrátka působí méně klasicky rockově, než by se mohlo od hardrockové kapely čekat. ROYAL THUNDER se prostě nevyžívají v bombastičnosti, natož pak ve výrazně křiklavých pasážích, ani v písních neumožňují zrovna mnoho prostoru kytarovým sólům, spíše tak pozvolně plynou, navyšují gradaci a skladbám umí vtisknout nostalgický feeling a emoční napětí.

Právě komornější ráz části tvorby ROYAL THUNDER a pozvolnější rozjezdy většiny jejich skladeb mohou za to, že tihle Američané vyžadují trochu delší čas na vstřebání a jednoznačně nejsou kapelou, která by byla schopna zaujmout bezprostředním způsobem. V jejich repertoáru zkrátka vyložené hymny na první dobrou nenajdete. Poměrně úsporná nástrojová složka tohoto tria je však dekorovaná závojem retro hammondů, navozujících atmosféru starých časů. Právě ona úspornost až uklidněnost instrumentace v písních vkusně kontrastuje se sytým hlasem Mlny Parsonz, zpívající baskytaristky, která svým ryčným pěveckým projevem udává ráz celé tvorby. Prakticky je její zásluhou, že je možné kapelu řadit právě do hardrockového ranku a smýšlet o ní jako o klasicky starosvětské rockové kapele, neboť se staví čelem k hoře pěveckých výzev a neuspokojuje se módním post mrmláním v jedné rovině.

Nebýt právě jejího fantastického hlasu, mnohdy ne nepodobného Janis Joplin, asi by měla jižanská kapela ještě mnohem složitější startovní pozici, nicméně právě srdnatý zpěv jejich front-woman udává ráz všech songů. Právě ona je pozvedává z počátečního ploužení, z neohrabanějších akustických úvodů kde posluchač postupuje poměrně nevlídným, sychravým terénem, či všudypřítomným oparem smutku a melancholie, a vytrhává je z osidel nostalgických nálad směrem k víru života. O kapele tak můžeme prohlásit, že ačkoliv si příliš nepotrpí v rámci instrumentace na silovější a chvástavější složku, pořád je z ní cítit náklonost k tradici a rockové energii, což následně potvrzují i nejchytlavější fláky kolekce jako „The Knife“, „Live To Live“, „The King“ nebo závěrečná „Dead Star“.

Novinka „Rebuilding the Mountain“ je bezesporu zajímavou a charismatickou deskou, která sice vyžaduje trochu delší čas na vstřebání, ale i tak svou sílu, především díky hlasu slečny Parsonz, v konečném důsledku prokáže. Kdyby švédští OPETH zanevřeli na svou přetrvávající progovou manýru i v rámci psychedeličtější fáze vlastní tvorby a písně ovlivněné zvukem sedmdesátých let by pojali více přímočaře a úsporně, asi by se stali velmi příbuznou kapelou právě k ROYAL THUNDER. Z projevu tria je vlastně znát i onen jižanský původ hudebníků, neboť právě spojením akustiky s pozvolnější gradací docilují osudovějšího naturelu skladeb. Kapele se každopádně podařilo nahrát vkusnou a výtečně poslouchatelnou rockovou desku, která ani v dnešní době nepůsobí nepatřičně a vše podstatné dokáže předat v časovém úseku jen trochu překračujícím půlhodinovou délku.

28.07.2023	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz