Boomer Space

RED DRAGON CARTEL - Praha, Nová Chmelnice, 26.května 2014

Nový projekt Jake E.Leeho RED DRAGON CARTEL zavítal tedy poprvé do Čech, kde odehrál dvě povedená vystoupení (v Praze a v Brně) a to v rámci svého aktuálního turné. Osobně jsem se přišel podívat na to pražské. Ex-kytarista od Ozzyho Osbournea, který byl kdysi v osmdesátých letech strůjcem takových mistrovských děl, jakými bezesporu jsou Madmanova alba „Bark At The Moon“ nebo „The Ultimate Sin“, vlastně poprvé po osmnácti letech až letos vykazuje nějakou tvůrčí činnost. Bezejmenné debutové album této nové formace se vcelku dobře zapsalo, byť ještě o něm nelze naplno říci, že jde o definitivní návrat, spíše o jakési první osahání, průzkum teritoria a opatrné vkročení do nevlídného šoubyznisového terénu. Ještě je zde třeba upozornit, že Jake E.Lee se rovněž zaskvěl na počátku devadesátých let svým blues rockovým bandem BADLANDS, se kterým to dotáhl na tři alba.


 

Playlist koncertu se skládal, jak z věcí od nového projektu RED DRAGON CARTEL (4 songy- „Deceived“, „Shout It Out“, „Feeder“ a „War Machine“),  tak od BADLANDS (5 skladeb – „Shine On“, „Sun Red Sun“ a ještě tři věci) a v neposlední řadě rovněž  ze sólovek Ozzyho Osbournea (3 skladby – úvodní „The Ultimate Sin“ a naopak v přídavku uvedené „Rock ´N ´Roll Rebel“ a „Bark At The Moon“).


 

Vyvážené rozdělení nakonec dramaturgii koncertu prospělo, byť bych osobně přivítal větší zastoupení osbourneovských metalových vypalovaček a méně bluesovosti, kytarového blbnutí a díky tomu také natahování některých songů do desetiminutové délky. Těch dvanáct skladeb se totiž hrálo po dobu hodiny a půl, tak jak je u všech epigonů legendárních LED ZEPPELIN obvyklé.


 

Teď z trochu jiné stránky. Je mi jasné, že dvacet let venku z koncertního kolotoče se prostě někde musí projevit, což rozhodně nebylo poznat na předvedené hře ( Jake E. Lee je stále mistrovským kytaristou) jako spíše na jisté plachosti a uzavřenosti, která z něho přímo sálala. Jakkoliv hýřil on i celý band úsměvy a snažil se působit velmi mile a optimisticky, nepřišel mi jako někdo, kdo by chtěl zrovna stát před kupou stopadesáti lidí a házet  do davu fórky.


 

Pravda však nebyla v tom, že by ho snad nebavilo koncertovat. Bylo poznat, že je stále velmi vášnivým kytaristou a jeho hra nepostrádala opravdové srdce a zaujetí. Jen jsem měl celou dobu neodbytný pocit, že zkrátka celému tomu kontaktu s lidmi a pódiovému předvádění za těch dvacet let odvykl (ani jednou nepředstoupil před mikrofon, aby řekl sebekratší větu, vždy jen nahodile gestikuloval do vzduchu a ukazoval do davu, aniž by se do něj vydržel při tom také koukat).


 

Spíš bych si ho tedy dovedl představit, jak si někde na zápraží na okraji Las Vegas brnká na kytaru stranou hektického způsobu života, jaký sebou nese fungování v kapele objíždějící celý svět. Vzhledem k jeho umění by to však byla věčná škoda. Lidi, jenž v sobě mají od přírody zakódovaný smutek těžší než nebe, se zkrátka umí vzájemně snadno číst a já jsem se najednou coby introvert na několik sekund přistihl, jak přemýšlím o tom, kolik zklamání tenhle chlap musel za ty dvě dekády, kdy byl stranou veřejného dění, asi zažít? Jakoby to celé přišlo shůry. Ale třeba je to všechno úplně nějak jinak.


 

Jeho vystoupení bylo však velmi profesionální a velmi mne bavilo. Nepostrádalo totiž přirozený muzikantský kumšt a obrovský nadhled a vyhranost, takže vlastně jak samotný Jake, tak celý jeho doprovodný (a přitom vcelku rovnocenný) band v čele s explozivním vokalistou DJ Smithem (ten mi svým projevem hodně připomínal někdejšího zpěváka kalifornské kapely z počátku devadesátých let LOVE/HATE - Jizzyho Pearla), odehrál v Praze kvalitní porci blues a hard rockové hudby a sklidil dlouhý aplaus od všech příchozích fanoušků a pamětníků. Sál Nové Chmelnice byl při pondělku zaplněn tak akorát, konkrétně tedy zhruba z poloviny, což bylo ku prospěchu věci, protože se dalo zcela volně a bez námahy procházet. Příjemný koncert. Přeji tedy Jake E.Leemu do budoucna jen to nejlepší, protože pro mne byl vždy tím Osbourneovým kytaristou hlavně on a až potom Randy Rhoads a Zakk Wylde.


27.05.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz