RAZOR - Evil Invaders

80%

Kanadská speed/thrashmetalová legenda RAZOR sice v osmdesátých letech patřila k nejvývoznějším artiklům tamní metalové scény, ale v kontextu dlouhé historie žánru jde spíše o opomíjený band, jehož počáteční slibný rozjezd záhy převálcovali talentovanější, nebojácnější, ambicióznější nebo dost možná jen šťastnější kolegové. Netuším zdali RAZOR opravdu nikdy nepatřili k muzikantům, kteří by usilovali o podepsání smlouvy s větším vydavatelem, nebo zdali jim pouze nebyla poskytnuta k něčemu podobnému příležitost, každopádně se věci vyvrbily tak, že i v rámci svého nejúspěšnějšího období vydávali alba vesměs u malých labelů. V první polovině osmdesátých let patřili mezi první desítku těch nejtvrdších a nejrychlejších zaoceánských kapel, hrajících onen nový a neuvěřitelně agresivní žánr, jenž později přijal dobře známou visačku thrash metal. Zkrátka byli současníky těch nejikoničtějších pionýrů nejdivočejšího hudebního stylu poloviny osmdesátých let, ať už se tyto jmenovali METALLICA, SLAYER, EXODUS, DARK ANGEL, MEGADETH, OVERKILL, ANTHRAX, nebo v případě jejich pozoruhodných krajanů VOIVOD. Svůj první větší vrchol zažili RAZOR na sklonku roku 1985, kdy jim pod vydavatelstvím Viper Records vychází druhá řadová deska nazvaná „Evil Invaders“. O potenciálu této nahrávky svědčí i fakt, že se podle ní pojmenovala, o více než dvacet let později, ambiciózní belgická formace, rozněcující vzpomínky právě na zlatý věk metalové hudby.

V případě druhého řadového alba RAZOR šlo o neskutečně nabušenou sadu rychlého a tvrdého kovu, která se ve své době (s přivřenýma očima) mohla měřit s debutovými alby kapel jako METALLICA nebo SLAYER. Co do nasazení a energie, se RAZOR tehdy opravdu nacházeli v roli rovnocenných soupeřů dvou nejznámějších thrashových kapel osmdesátých let, jen zkrátka jejich skladby obsahovaly o trochu méně neotřelosti a svěžích nápadů. Není však divu, vždyť „Evil Invaders“ vyšla již dva roky po prvotinách výše zmíněných titánů. Já však i z dnešního pohledu snadno identifikuji onen zápal a potenciál tohoto díla a dokážu si jej vychutnat jako mistrovskou záležitost své doby. Desek jako je právě „Evil Invaders“ v roce 1985 opravdu nevycházely desítky.

Pro kapelu, tehdy tvořenou čtveřicí mladíků, kterým velel kytarista Dave Carlo - úžasný riffmistr, shreder, ale i stavitel opravdu zběsilých sólových výjezdů, to byl plnohodnotný nástup mezi nejnadějnější formace tehdy se rodícího žánru. RAZOR v roce 1985 ještě stále patřili do škatulky tehdy označované jako speed metal, neboť ono slovo thrash poprvé zaznělo v kuloárech až o více než rok později. Nicméně tehdejší speed metal neměl opravdu nic co do činění s melody scénou, jakou známe z posledních pětadvaceti let v rámci cinematických produkcí na mainstreamové metalové scéně dneška. Šlo zkrátka o znatelně divočejší formu heavy metalu, která v polovině osmdesátých let rozvíjela odkaz NWOBHM.

Další výraznou osobností první pětiletky existence RAZOR se stal křikloun od mikrofonu Stace „Sheepdog“ McLaren, jehož hlas našel uplatnění na prvních pěti řadovkách Kanaďanů, tedy až do nejslavnějšího milníku „Violent Restitution“ z roku 1988, který značil pro RAZOR velký průlom vzhůru, nejen v tom, že byl realizován u agilnější německé stáje SPV/Steamhammer. Sheepdog byl až do roku 1988 nedílnou součástí zvuku i image kapely a jeho mírně předváděcí naturel i pódiová vystupování měly údajně daleko do banality. Šlo zkrátka o výtečně vypadajícího frontmana, který byl schopen přitáhnout o něco více fans. Rytmická sekce roku 1985 působila ve složení Mike Campagnolo/ Mike Embro a to ještě po dobu dalších dvou sezón.

Deska „Evil Invaders“ vlastní na svou dobu výtečný a průrazný sound, který byl plně kompatibilní se špičkou celé speedmetalové scény. O faktu, že ráz jejich zvuku udávala především vyostřená kytara Davea Carla, nebylo pochyb již od instrumentálky „Nowhere Fast“, která dávala jasně na srozuměnou, že hudba RAZOR nebude o nějakém citlivém rozjímání. Následující tři vypalovačky „Cross Me Fool“, „Legacy Of Doom“ a „Evil Invaders“ můžeme považovat za klasiku žánru. První zmíněná popisuje pouliční revoltu a je jakousi výpovědí frustrovaného týpka, který se nehodlá zastavit před nikým, kdo mu přijde do cesty. Song má v sobě kouzlo „Kill ´Em All“ a i Sheepdogův hlas někdy zavřeští způsobem Jamese Hetfielda v časech jeho adolescence, McLarenův hlas je však hrubší, posazený o něco níže. Stejně jako tahle skladba, i následná „Legacy Of Doom“ nabídne úžasný riffový festival. Titulní song posléze funguje jako zhudebnělé zaklínadlo nepostrádající charisma. Skladba je oděna do temnějšího hávu a její zlovolnost ještě umocňuje svižné tempo a všudypřítomné kytarové riffy.

Přestože nešlo nikdy pochybovat o tom, že RAZOR vždy byli čistě metalovou formací, která svým speed/thrashovým projevem jen přidávala více pod kotel celému heavymetalovému hnutí, jsou v některých skladbách rozpoznatelné i tempové názvuky punku, konkrétně pak v „Iron Hammer“ nebo „Instant Death“, jde však o obdobně silné vlivy, jaké jsou k slyšení kupříkladu u prvních desek METALLICY, SLAYER či OVERKILL. Mezi nejzběsilejší songy se posléze zařadila ještě píseň „Cut-Throat“, která dokázala šokovat nejen svým vyzněním, ale i textem. Deska „Evil Invaders“ platí za první výraznější vrchol kariéry RAZOR a i přestože se ví, že Kanaďanům díky lepším smlouvám a celkovému zázemí více patřil až závěr osmdesátých let, jsem přesvědčen, že již v roce 1985 tahle jejich nahrávka snesla srovnání s nejlepšími metalovými díly své doby. Neuvěřitelně upřímný, energií a nápady nabušený speed/thrashový old-school!

18.05.2022	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz