Last Hardrock Outsider

RAVEN - ExtermiNation

Dnes již legendární britská heavymetalová trojice RAVEN z Newcastlu vydává právě v těchto dnech u německé stáje SPV své zbrusu nové album „ExtermiNation“, děje se tak zhruba čtyřicet let od jejich založení. RAVEN od samotného startu vede dvojice bratrů Gallagherů (nesplést si s bratry stejného příjmení od brit-popových OASIS),  starší Johny obsluhuje basovou kytaru a zpívá, zatímco mladší Mark je zde jediným kytaristou. Na trojici je navíc skoro třicet let doplňuje bubeník Joe Hasselvander. Nebývalá ustálenost, že? Stejně jako je však neměnná sestava RAVEN, nemění se ani jejich hudební zaměření, proto samotná kapela patří neodmyslitelně po celou tu dobu pouze ke koloritu ostrovní NWOBHM. Spolu s dalšími odžískovanci ovládali RAVEN dění hned zkraje osmdesátých let, to záhy vyústilo doslova v revoluci heavy metalu. Jestliže byli RAVEN založeni poměrně brzy (1974) a ve svých počátcích koketovali spíše s prvky art-rocku, pak se svého debutu dočkali až za hodně dlouhou dobu. A to právě díky výše zmíněné kovové horečce, jež se prohnala Británií, která byla tou dobou zasažena recesí a radikálními zásahy železné Markéty do tamního hospodářství. Jejich „Rock Until You Drop“ vyšla až v roce 1981. Do širšího povědomí se RAVEN dostali se svou třetí deskou „All For One“. Když navíc tohle své album propagovali koncertně ve Spojených státech, předkapelu jim dělala tehdy teprve startující METALLICA. Od té doby se RAVEN zkrátka perou s heavy metalem a s jeho podobou jaká zůstane navždy spjatá pouze s obdobím jejich prvních albových zápisů. 


Přestože postupem osmdesátých let se mnohým mohlo zdát, že RAVEN začali jaksi měknout, za což mohly zjevně jisté komerční ambice, které tehdy mělo podstatně větší množství metalových kapel a to zejména v letech, kdy se této hudbě věnovala zvýšená pozornost i v zámoří, neuhnuli z nastoleného směru ani o píď. Nicméně jsou stále zde a svou letošní novou deskou dokazují, že jim nějaký větší vývoj a nový náhled na metal nic neříká. Jejich styl je prostý jakýchkoliv občerstvovatel a vychází pouze z toho, co se v metalové hudbě dělo ještě před tím, než se v druhé půli osmdesátých let začala větvit na celou řadu subžánrů, nemluvě o dekádách následujících.

 

 

V současné době, byť jsou Britové stále plni elánu, působí hudba RAVEN děsně zastarale, a protože na této kapele není vůbec znát, že by si kdy (byť jen na chvíli) všimla, že se toho od roku 1983 dělo na metalové scéně poněkud dost, působí jejich hovězí styl hodně upřímně. Nicméně jde o věci, které mne dnes už prostě vůbec nebaví poslouchat. Jasně že „Fight“ je hitovkou jako prase, ale přeci jen prokousat se těmi dalšími čtrnácti songy, které zrovna tak mohly vyjít už před více než třiceti lety, dá člověku, který se pravidelně seznamuje s novýma nahrávkama i v jiných oblastech hudby, poněkud práci. Šichta je dnes tohle album vůbec doposlouchat. Urputný, primitivně přímočarý, řinčivý metal staré školy vykazující se výraznou kytarou a ječákem prostě někdy potěší, nicméně v tomto případě budu zdrženlivější. K tomu, aby RAVEN dělali nová alba na úrovni třeba takových SAXON  nebo MOTÖRHEAD, jim prostě ještě strašně moc schází a vždycky scházelo. Desku „ExtermiNation“ bych tak doporučil zejména těm, pro které se stal heavy metal počátku osmdesátých let zákonem a necítí potřebu poslechu čehokoliv jiného, zde je totiž těch klišé, které sebou tahle hudba táhne, strašně moc. Zatraceně upřímná sračka! :-)

 


03.05.2015Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Daveyy03.05.2015 20:31

Celkem souhlas, tenhle zářez působí dost rozpačitě a chybí mě tam nadšení. No sračka ne ale žádný zázrak...

 

Piha
03.05.2015 16:53

Já bych to tak špatně zase neviděl