-

%

Klezmer cover Du hast v jidiš ;)
https://m.youtube.com/watch?v=3C04TKCce8s

Dokument "In america" znovu po dlhom čase dopozeraný a je to ozaj vskutku parádny materiál. Hltal som doslova každú sekundu tohto veľmi podareného filmu.

Teď mě to napadlo - v recenzi na LIFAD uděláme odstavec o "Raritäten", kde všechny ty singlovky jsou, a bude! :):)

Díky za postřehy a za pochvalu. Mytologie kolem R+ mě fascinuje taky, bylo by fajn jednoho dne zjistit, jak ty skazky a mýty vlastně vznikaj. Podle mě kapela vždycky něco nadhodí a pak už to žije vlastním životem. To se nepodaří každému a taky mě to děsně baví.

Stran singlů - původně jsem je chtěl v recenzi zmínit, jenže článek musí mít nějakou maximální délku, aby se dal článek učíst, přece jen je to primárně recenze alba. Článek tak skončil spolu s Live aus Berlin, takovej jasnej razantní konec, už se mi to nechtělo moc drobit. Takže mám nachystanou jen zmínku o Stripped, v souvislosti s kontroverzním klipem, na začátku povídání o Mutter (vždycky se ty témata trochu přelívají).

Jinak souhlasím, že Das Modell je velmi, velmi povedená coververze, ty beglajtový kytary do tý písničky sedí jako prdel na hrnec. Kokain znám taky, ale výše dvě jmenované mě baví přece jen víc.

Jak už jsem psal v diskuzi u Herzeleid, za mě i dvojka jasných 100 %. Na Sehnsucht je daleko výraznější elektronika, zároveň ale celkový výraz nezapírá jedničku. Oproti Herzeleid možná o něco malinko obroušenější zvuk kytar. V celkovém kontextu kapely jde pro mě o jasného a logického pokračovatele první desky, tak jako následující Mutter je pro mě jasný a logický pokračovatel Sehnsucht.

Rád bych vypíchnul i nealbové singlovky, které spadají právě do tohoto období. Coververze Das Modell a Kokain patří bohužel k opomíjeným peckám. Stripped naštěstí opomíjena není, protože se jedná úplně stejně o trefu do černého.

A ohledně Tillova zpěvu - právě naopak z opravdu převelikého zástupu koncertních bootlegů se dá velice snadno vypozorovat, že Till se "naučil" zpívat až v pozdější éře existence kapely. Při zatím posledním tour ve 2017 byl jeho výkon velice kvalitní.

Moc pěkně udělanej článek. Díky. Fascinuje mne ta mytologie, která se kolem R+ vytvořila, včetně spousty různých záhad a nevydaných demo verzí nebo celých písní (viz z neznámého zdroje uniklá "Eisenmann").

Texty jsou silnou stránkou R+, za slabší naopak považuji Tillův zpěv, který je prostě spíš takové přednášení, zvláště posledních pár let je to na koncertech už docela tristní. Taky Flakeův styl hraní na klávesy je na živo poněkud minimalistický.

Ale jako show jsou jejich koncerty bezvadné a právě v době Live aus Berlín to ještě mělo takovou tu šťávu mladé neopotřebované kapely.

zdenos: Moje nejoblíbenější taky teprve přijdou ;)

za seriál jsem rád, Darth art se do toho správně ponořil. Těším se i na další pokračování, páč tam přijdou moje oblíbenější desky

Jasně, rádo se stalo.

To DarthArt. Díky za tip.