RAMMSTEIN - Liebe ist für alle da

70%

Jestliže vydání pátého alba „Rosenrot“ bylo rychlé jako blesk, šestá deska „Liebe ist für alle da“ je pravým opakem – čekalo se na ni dlouhé čtyři roky. RAMMSTEIN se po „Rosenrot“ vytratili ze scény, nejeli na turné a udělali si i pořádnou tvůrčí pauzu, takže se začalo spekulovat, jestli to kapela náhodou nezabalila. Pánové si kutili své vlastní věci a pod hlavičkou R+ vyšel vlastně jenom živák „Völkerball“. Ten ovšem stál za to – kapela posbírala různé koncertní záznamy a v několika variantách je vydala jako CD i DVD, jehož základem je koncert ze starořímského amfiteátru v jihofrancouzském Nimes ze dne 23. července 2005. Jde opět o solidní dílo a splněný úkol RAMMSTEIN, zaznamenat aktuální pojetí pódiového divadla. Od památného „Live aus Berlin“ se vše dost změnilo a z koncertu doslova trčí posun směrem k absurdní legraci, kterou si kapela dělá především sama ze sebe. K čemuž ale vlastně směřovala po celou svoji existenci...

Když péčko, tak s výstřikem!

K novému albu se začalo schylovat v roce 2008, kdy se kapela doma v Německu vrhla na předprodukci, samotné nahrávky pak pořídila v Sonoma Mountain Studios v Kalifornii. V září 2009 pak R+ vypustili první propagační singl „Pussy“. Písnička tentokrát podle mě není žádná velká sláva, jde v podstatě o takový jednoduchý kolotočový motiv na první dobrou, potřebný poprask ale vyvolal videoklip – kapela se stylizovala do sexuálních turistů a v různých rolích předvádí erotická dobrodružství s prostitutkami. No, předvádějí – pro natáčení vlastně byli najati pornoherci, kteří v klipu normálně šukají až do „vítězného finále“, jakým musí končit každý pořádný film pro dospělé. Digitálně se pak na postavy daných hřebců přimontovaly obličeje členů kapely a všechno to působí dost autenticky. Přesně v duchu RAMMSTEIN – když ostatní kapely mají rádoby erotické videoklipy s polosvlečenými ženami, tak R+ do toho jdou natvrdo (!) a když už péčkový klip, tak i s výstřikem!

„Pussy“ ale nebyla jediná písnička z nové kolekce, která musela na index – mnohem větší problémy byly se skladbou „Ich tu dir weh“. Její tvrdý sadomasochistický ráz tak moc vadil německé cenzuře, že v domovské zemi RAMMSTEIN bylo po určitou dobu možné album prodávat pouze plnoletým osobám a na vyžádání. Pro volný prodej byla firma dokonce nucena vydat desetiskladbovou edici bez „Ich tu dir weh“ a jednoho obrázku v bookletu, který se „hlídačům morálky“ také nelíbil. Později proběhl dokonce soud, který kapela vyhrála, celý ten cirkus byl ale samozřejmě obrovskou reklamou a stalo se tedy přesně to, co páni cenzoři nechtěli. Tak už to holt bývá!

Relativně průměrná kolekce

Album, které vyšlo 16. října 2009 a které se vzhledem k dlouhému názvu mezi fanoušky zkracuje na LIFAD, bylo přijato s nadšením – je totiž výrazně tvrdší, a i když je několik písniček opět ve stylu „Rosenrot“, celkově jakoby se kapela vracela ke kořenům. Já tentokrát ale budu za bílou vránu a musím říct, že mě RAMMSTEIN na LIFAD poprvé tak úplně nevzali. Sedne mi tak půlka písniček, zbytek mi přijde trošku „nemastný, neslaný“. Hlavně v druhé části desky, kde se hraje hodně natvrdo, mám pocit, jakoby to už všechno bylo řečeno, a kapela se – i když pořád na slušné úrovni – opakuje. Ať už jde o „Wiener Blut“, která je takovým rytmickým chaosem, že se nemůžu a nemůžu chytit, ať je to nářez „Mehr“, který je prostě „jen“ nářezem, nebo podobně laděná „Bückstabü“ (v originále psáno „B********“),  u které mám znovu pocit, že už jsem to od R+ slyšel dřív a lépe. No a „Pussy“ už jsem zmínil – to je v podstatě jednoduchý kýč, výjimka v tvorbě kapely, která posloužila především jako marketingová pomůcka, i když věřím, že ji má spousta lidí ráda.

Obešel bych se i bez několika jemnějších skladeb – třeba bez souboje na pistole „Roter Sand“, který opět vyvolává ducha romantismu a je to dobrá písnička, ale osamocený, v sousedství okolních nářezů trochu ztrácí kontext. A vyloženě mě nebaví baladická „Frühling in Paris“, kde Lindemann zpívá stejným způsobem jako dříve ve „Stirb nicht vor mir“, ale co bylo minule nádherně naivní a tím zajímavé, mi tentokrát přijde nějak vyčichlé. Jak ale z různých reakcí na LIFAD vím, jsem v hodnocení výše uvedených kousků dost osamocen a větší část fanoušků RAMMSTEIN si nad skladbami pomlaskává. Každý holt máme jiné uši :)

Lepší půlka na konec

Tak – kritiku máme za sebou a teď k tomu lepšímu. Zhruba půlka písniček na albu je výborná, v čele s titulní hymnou „Liebe ist für alle da“, která vybuchuje naprosto skvělým refrénem a je takovým černým koněm celé desky. Vynikající je také úvodní „Rammlied“ – tradiční válcoidní nářez, který v duchu dávných pecek „Rammstein“ a „Wollt ihr das Bett in Flammen sehen?“ stojí na vyvolávání jména kapely v monstrózním refrénu. Naprostá euforie! Z rychlých skladeb mám na LIFAD nejradši trojku „Waidmanns Heil“ a mezi nejoblíbenější patří také už zmiňovaná „Ich tu dir weh“, která disponuje výrazným melodickým refrénem, který svým až mírumilovným nádechem ostře kontrastuje s hnusným textem. Tenhle okamžik se hodně povedl!

Do finálního výčtu mi zbývá ještě další melodická pecka „Haifisch“, ke které vznikl výborný videoklip. V něm se členové RAMMSTEIN na hřbitově loučí se zdánlivě zesnulým Tillem Lindemannem, přičemž se jim v hlavách objevují varianty, jak asi byl zlikvidován – vytržením hadičky od skafandru v klipu „Amerika“, přeříznutím horolezeckého lana v „Ohne dich“ nebo donucením užrat se k smrti v „Keine Lust“.

Tisíc a jedna verze desky

Už jsme si řekli, že LIFAD vyšlo v několika variantách, včetně různých rarit. Až neuvěřitelná je striktně limitovaná verze, kde jsou v kovovém kufříku kromě alba přibalena ještě pouta, lubrikační gel a – tomu neuvěříte! – šest umělých penisů, asi aby si fanynky mohly vybrat a po aplikování si představovat daného hudebního hrdinu. Huh, to je teda věc – udělal už v hudbě někdo něco podobného?

Naopak standardní a velmi rozšířená je edice LIFAD s bonusovým cédéčkem obsahujícím pět dalších kousků. Minimálně skvostnou baladu „Donaukinder“ bych ale radši viděl na hlavním disku a cloumá mnou pocit, že by tam udělala daleko větší parádu.

Už je to deset let!

Věřte tomu nebo ne, ale od vydání LIFAD, poslední studiové desky RAMMSTEIN, uběhlo už téměř deset let. V mezidobí se objevila celá řada živáků, výběrů, rarit a podobně – třeba best of deska „Made in Germany 1995-2011“, která navíc vygenerovala singl s novou skladbou „Mein Land“. Tu ale považuji za poměrně slabý kus a ani videoklip situovaný do světa BEACH BOYS ve mně velké nadšení nevzbudil. Daleko zajímavější mi přišlo několik kolekcí se záznamy aktuálních koncertů a různých dokumentů zpoza opony – mluvím tady předně o zajímavé videoedici „Rammstein In Amerika“ z roku 2015 a o dva roky mladším díle „Rammstein: Paris“.

Hodně přínosná je i vinylová kompilace „Raritäten“, kde jsou posbírané pecky, které nevyšly na základních albech – z těch, o kterých jsme ještě nemluvili, musíme vzpomenout minimálně prastarou a podivně rytmickou „Feuerräder“, dále třeba „Wilder Wein“ z fanouškovské edice singlu „Engel“, „Kokain“ z období „Das Modell“ nebo „Halleluja“ z malé desky „Links 2–3–4“. No a najdeme tu i ony skladby navíc z LIFAD nebo věc „Vergiss uns nicht“ ze singlu „Mein Land“. Celkově – samozřejmě mišmaš, ale dohromady sbírka velice dobrých skladeb, které stojí za to nevynechat!

A jsme na konci, i když ne tak úplně. Sedmé – a prý poslední – album RAMMSTEIN je na spadnutí, objevit se má údajně už za dva měsíce. Samozřejmě se nad ním tady na CrazyDiamond zase sejdeme a všechno to pořádně probereme! Zatím se mějte a už se těším....

16.02.2019	Diskuse (16)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz