Last Hardrock Outsider

RAGE - The Devil Strikes Again

K znovuzrození RAGE asi takhle zeširoka. Tohle je vlastně má úplně první životní recenze na nějaké album těchto vytrvalých metalistů, takže zde nejdřív popíšu svůj vztah ke kapele, kterou jsem kdysi dávno (a dost dlouhou dobu) bral jako takovou druhou ligu německého metalu, jakkoliv mám k RAGE vcelku pozitivní vztah, bylo tomu prostě tak. Vzhledem k tomu, že svůj rozjezd neměli tak velkolepý jako někteří jejich krajané (kde jsou dnes druhdy výraznější a přesvědčivější RUNNING WILD?), Peavyho a spol. šlechtí především ohromný skladatelský přetlak, muzikantský růst a rovněž nezlomná vytrvalost, s jakou do svých fans hustí po tři dekády stále nové a obstojné nahrávky. Tak jako je běžné u všech vytrvalců a srdcařů, ani RAGE se však nevyhnula kromě skvělých období i období jistého tápání. Osobně za jejich první významnou kapitolu považuji éru tria Peavy, Chris, Manni, které světu pod svým úderným logem přineslo pět dobrých řadovek, počínaje „Perfect Man“ konče „The Missing Link“ (nejvíc v oblibě mám hlavně prostředek této etapy v podání desek „Reflections Of A Shadow“ a „Trapped“), tu druhou pak započaly jejich symfoničtější alba jako „XIII.“ a „Ghosts“ a byla následně prodloužena ještě o další rychlejší nahrávky z éry Smolského na počátku milénia („Unity“ a dvě okolní), nicméně, vše co bylo po nich, už pro mne takové kouzlo nemělo, a je třeba říct, že jsem se k plnému docenění i všech zde jmenovaných lepších věcí z historie propracovával celé roky.


 

 

Skvělý kytarista Viktor Smolski již v kapele nějaký ten pátek chybí, jelikož došlo k jistým kolizím ohledně dalšího směřování souboru, a tak Peavy zavelel k obratu k surovému zvuku a otočil na dvaadvacátém albu kormidlem směrem ke kořenům, do vlastní historie. Dost pravděpodobně to je, po všech okolnostech provázejících poslední ne úplně výraznou dekádu RAGE, to nejrozumnější řešení. V kapele mu nyní sekundují dva nováčci - kytarista Marcos Rodriguez a bubeník Vassilios Maniatopoulos. Byť jsem nečekal zázraky, musím říct, že onen robustní a hutný zvuk z období „Black In Mind“ kapele stále svědčí a řada metalových pamětníků po poslechu desky pookřeje. Smolski totiž RAGE čím dál více cpal někam, kde prostě dlouhodobě být neměli. 



Ještě si však neodpustím ke kapele jednu kritickou poznámku, která se ani tak netýká poslední dekády jako jejich hudby obecně. Vždy mne totiž brzdil v úplnému oslavování jejich hudby, a je tomu tak i dnes, především Peavyho průměrný hlas, kterým se dotyčný vždy snažil ve skladbách ohánět (více než bylo zdrávo) a vyzpívával stále delší a delší refrény, než by bylo za jiných okolností zdrávo, zřejmě pod vlivem vlastních doměnek, že je prostě zpěvákem hodně schopným. Jeho bohorovnost po pravdě fascinuje, takže zde u mne hudba RAGE vždy trochu drhla. Tenhle chlap sakra není a nikdy nebyl žádnej melodik, žádnej bohovskej skladatelskej kouzelník a to je úraz i novější desky. To samé bych však tvrdil u některých alb z uznávaných let devadesátých.

 

 

Novinka „The Devil Strike Again“ je však povedenou řadovkou, kde Peavy s novými dvěma spoluhráči zocelit vlastní sound a navazuje na éru hřmotného powermetalového dunění z oněch devadesátek. Neříkám, že novinka má po stránce skladatelské kvality na všechna ta zdařilá alba z pětadvacet let staré minulosti, nicméně představuje zajímavou, semknutě působící, silovou sadu metalových skladeb, které jednoduše musí udělat jejich dlouholetým příznivcům a pamětníkům radost. Jde o typické RAGE, jak je mnozí kdysi dávno znali a uznávali. Vypichovat jakékoliv vály je zcela zbytečné, neboť deska působí velmi plně a vyrovnaně, a je uspokojivým životabudičem, či signálem k návratu jejich někdejší dravosti a metalové nespoutanosti. Některé skladby mají kovovou průraznost středověkého řemdichu, jiné ještě přitlačují a platí za tunová beranidla, jimiž dobyvatelé v časech hrdinství vylamovali brány středověkých tvrzí. Jen škoda, že se nápady poněkud opakují a deska je tak silná spíše jako celek, než aby přímo učarovaly songy sami o sobě. Dost momentů je pro RAGE tak typických, až zkrátka budí dojem jisté skladatelské průměrnosti, nicméně stále jde o obstojné a ve všech směrech typické album těchto stálic. Chtěli návrat natlakovanosti a tak také činí. Prostě dobré album.


28.06.2016Diskuse (41)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
17.08.2020 16:57

Alda: Dokážu působit nepříjemně, pokud cítím nedostatek respektu, který osobně vyhodnocuji jako nutný a zasloužený. Párkrát jsem si pro sebe řekl, že seš blbej (ve smyslu "perly sviním"), ale to je zhruba všechno. Klidně si čti, co chceš.:-)

 

Louža
17.08.2020 15:45

desítky +1 Taky hodně nakupuju v MR.

 

Alda
17.08.2020 14:46

Strayi, až tam budu příště objednávat - asi Metlu SaM2 - tak se samozřejmě a RÁD zmíním v poznámce o C.D. - no problém!
Co se týče "hnědých" (pro nezasvěcené M.F.) tak si tam čtu taky, aaaaale přispívám pouze zde, i když mám pocit, že vrchní inspektor po mně někdy jede... ale třeba si to beru moc osobně :-)
Jinak z M.R. přislo 8 CD, a všechny zabalené v celofánu, takže super, jako první si asi pustím... AVATARIUM - the Girl With the Raven Mask 2015 - super deska!
https://www.youtube.com/watch?v=fYWC6ZlRmjA
NEJVĚTŠÍ HITovka z alba

 

Stray
17.08.2020 12:36

Nuclear Blast/ Spark = ruka ruku myje. Tohle není o kvalitě, to je prostě obchod.

Až budeš příště objednávat z Music Records, tak pro mne taky můžeš něco udělat něco úplně nejmenšího, můžeš dát do poznámky v objednávce, že objednávka založena na základě doporučení z crazydiamond.cz, pokud o tom obchodě opravdu víš odtud - nemá cenu si vymýšlet, oni ten banner tady přestali mít, páč jim tenhle web přišel bezvýznamný, no a najednou zjišťuju že sem chodí minimálně desítky lidí, kteří od nich velice často objednávají, takže pokud něco můžeš udělat, tak třeba tohle. Je to sice jen gesto, něco jako hození rukavice k nohám Lukašenka, ale mě osobně potěší. Ale pokud si myslíš, že jsem debil a nestojím za to, tak to nedělej a jdi si číst k "hnědým".

 

Alda
17.08.2020 12:26

Tak mi přišlo s M.R. origo CD a jenom tak pro zajímavost, na fólii je nálepka s koncertní trasou, a je tam i toto:
"Absolutely a new classic! This is Rage with a turbo machine!" SPARK (CZ)
Když dá firma Nuclear Blast na CD recenzi ze Sparku... tak ten Spark asi nebude zase až tak špatný.. druhá recenzička je: "A compact and varied album full of hymns, aggression and melodies." DEAD FOREVER (DE)

 

zdenos
15.06.2018 00:33

https://www.youtube.com/watch?time_continue=1&v=EqXXBqdeCFw

Ovšem toto je parádní skladba v podání REFUGE :-) Za kytarou vynikající Manni Schmidt (ex G.Digger též)

 

Carloss
30.05.2017 07:37

Jo už si tolik nešlapal na jazyk.Písnička parádní,těším se na červenec.

 

zdenos28.05.2017 16:14

novej song - blackened karma je venku:) Peavy znatelné hlasové zlepšení oproti minulý desce. Celkem fajn dobrej song, klip nuda. :)

 

Bluejamie65
26.08.2016 19:22

To Spajk: nedepkuj s tím že to nestihneš! To je přece jasný že to nestihneš, musíš to přerazit fatalismem a žít v pohodě i s tím, že to netihneš:-)

 

Bluejamie65
26.08.2016 19:19

To já jsem byl aktuální jen v osmdesátých letech až do 1993, od těch dob kromě pár zarputilců moc poctivě nových věcí nehlídám. Kromě teda soustavnýho vrtání v glam a hairmetalových osmdesátkách. A během let se mi to tak nějak krystalizovalo, že mám na hromádkách alba od konce 40. let roztříděný podle těch stylů, co jsem napsal níže:-) Tak nějak jsem si vždycky říkal - trocha historie nikoho nezabije... a šup už to bylo doma, akorát britští dinosauři a osmdesátky maj naprosto výsadní postavení.