QUEENSRŸCHE - Operation: Mindcrime II.

70%

Byl návrat k nejoslavovanějšímu konceptu QUEENSRŸCHE kalkulem nebo logickou uměleckou volbou odhalující fakt, že seattleští po osmnácti letech od prvotiny dospěli do bodu, že byli pod slavnou značkou schopni znovu poskytnout strhující příběh? Svým způsobem je nepřekvapující, že se léta komerčně skomírající klasikové melodického metalu vůbec kdy odhodlali k pokračování, a i kdyby se snad jednalo o projekt, za jehož vznikem stál jen a pouze kalkul, pak musím dodat, že po řemeslné stránce jde o povedené pokračování už tak nedostižné látky z osmdesátých let. Ano, je to tak, „Operation: Mindcrime II“ dopadlo, při znalosti skladatelské formy QUEENSRŸCHE z posledních, přímo předcházejících alb, nad výsost uspokojivě. Co bylo však podstatné, kapela posílená o nového strunotepce Mike Stonea se výrazově vrátila k povědomé formuli z prvního dějství Operace zločin-vědomí, tedy k melodickým a vrstevnatým Hard´N´Heavy kompozicím, postaveným zejména na charakteristických kytarových duelech a expresivním vokálu Geoffa Tatea, stojícího vždy tak trochu v popředí. Je nutné dodat, že Tateovi QUEENSRŸCHE se činili při reinkarnaci témat prvního dílu hodně nenásilně a velmi citlivě a zasadili příběh do nových kulis, do kterých se vrací hlavní hrdina Nikki jako právě propuštěný trestanec sužovaný vnitřním bojem a myšlenkami na minulost, ztracený smysl života a pomstu, zatímco Dr.X je mocným mužem a vládcem světa prostoupeného dystopií, paranoiou a hmatatelným pocitem ohrožení. Materiál tak bohudík dýchá vlastní životní silou, čemuž je vlastně tak trochu přizpůsobena i zvuková stránka, která je samozřejmě také o dost aktuálnější, byť nemá potřebu popírat kořeny kapely v melodické rockové a metalové hudbě jako některá alba z mezidobí.

Z alba je cítit pečlivost, umělecká nadstavba dělaná od srdce (díky Geoffu Tateovi, který převzal za celé album zodpovědnost) a rovněž i upřímnost (také frontmanova). Po křeči a sveřeposti jako v případě HELLOWEEN a jejich třetího dílu Strážce nebylo zde ani známky. Ve studiu totiž došlo k mnoha názorovým nedorozuměním ohledně průběžně tvarované dějové linie díla, a tak tři členové kapely (jmenovitě Rockenfield, Wilton a Jackson) posléze raději dobrovolně odstoupili ze studiových prací a ty byly posléze dotaženy studiovými hudebníky naverbovanými Tatem a producentem Jasonem Slaterem. Výsledek však vyzněl tak, aniž by kdo pochyboval o semknutosti a účasti všech muzikantů z řad QUEENSRŸCHE. Výborně aranžované skladby plynule navazovaly na minulost a povědomé fragmenty v podobě úvodů, meziher, různých vyhrávek či citací jen rozvíjely dřívější témata i v drsnější současnosti. Příběhu nechyběly nadpřirozené jevy a události, prolínání časových pásem, dramatičnost ani tragický závěr. 

Po očekávaném intru album odstartovalo nejrychlejším kouskem desky - „I´m American“. Tato melodická powermetalová skladba byla zároveň i pilotním singlem druhého dějství a vrhala posluchače do světa zkaženosti, korupce, kriminality a mravní špíny podmazané ševelením peněz. K prvnímu vrcholu jsme se dostali prostřednictvím dvojice písní ve středním tempu „Hostage“ a „Hands“, které se svou strukturou a pojetím blížily spíše k výrazu, kterým se QUEENSRYCHE prezentovali na rovněž znamenitém a zdaleka nejhitovějším a komerčně nejúspěšnějším albu „Empire“ z roku 1990. Časté využívání symfonické sekce bylo nejpatrnější ve strhující skladbě „Re-Arranged You“. K pestrosti nahrávky přispělo i využívání různých hlasů hostujících zpěváků (zpěvaček), z nichž tím nejznámějším byl patrně Ronnie James Dio. Stařičký derviš exceloval ve skladbě „The Chase“ a nutno říct, že albu jeho vsuvka přidala zásadně na dramatičnosti. Nejmodernější skladbou byla zřejmě rtuťovitě ostrá „A Murderer“, ve které Geoffem hystericky odsekávaná sloka vytvořila zajímavý kontrast k mírnému refrénu. Následoval absolutní vrchol nové Operace a tím myslím trilogii „Circles“- „If I Could Change It All“ - „An International Conspiracy“, jejíž (zejména) prostřední část v sobě pojímala to nejlepší, pro co jsme QUEENSRŸCHE obdivovali už kdysi dávno u prvního dílu „Operation: Mindcrime“. Obrazy hlavním hrdinou příběhu Nikkim v nepříčetnosti zavražděné nešťastnice „Sister Mary“ zde znovu nabývají nových podob, dotyčná se totiž do příběhu vrací jako duch. Tak trochu povědomá otevřenost „Empire“ a trochu losangeleský pop-metal, to byla vypalovačka „Fear City Slide“, která se od zbytku materiálu mírně lišila. Album zakončuje skvostný duet Tatea se zde, tak jako v „jedničce“, hostující zpěvačkou Pamelou Moore v baladické skladbě „All The Promises“, který jen zklidňuje novým příběhem rozdmýchané vášně a emoce.

Nestává se to často, že by se album vracející se k tolik úspěšné minulosti povedlo podobným způsobem. O to víc jsem byl po vydání této nahrávky potěšen, že se tak stalo právě u QUEENSRŸCHE, kteří zkrátka už nutně potřebovali vydat kvalitní materiál. Dvojka poměrně zdařile navázala na první díl, byť jeho vysoko položené laťky nedosáhla, což samozřejmě ani nikdo nečekal a nedoufal v to. Nové skladby sice vytváří silný celek, ale budeme-li rozebírat jednu po druhé a srovnávat je s prvním dílem, těžko uspějí. Za sebe můžu přiznat spokojenost, slavné umělecké značce se totiž v nejdramatičtějších chvílích jejího comebacku vyhnul průser velkým obloukem.

12.09.2016	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz