Last Hardrock Outsider

QUEENSRŸCHE - Dedicated To Chaos

Dnes už víme, že tohle byla závěrečná fáze účinkování legendární a mnohými vysoce ceněné kapely, kterou vedl Geoff Tate. V jeho podání QUEENSRŸCHE poslední roky především ukazovali, že již dávno nejsou, co se vlastního hudebního zaměření týče, tou kapelou vyznávající ono povznášející pojetí melodického metalu, který překypoval nápady, skvělým muzikantským vkladem a velmi dobrou poslouchatelností. Jak se v této fázi ukázalo, seattleští už byli zcela jinou kapelou než o dvě dekády dříve. Tate byl tím posledním, kdo by chtěl setrvávat na místě a přizpůsobovat svůj nový výtvor představám, které od něho zhruba tak čeká valná většina posluchačů zasažených jejich předchozí tvorbou. Ostatně, co si budeme namlouvat, v jejich historii už tomu tak bylo několikrát. „Dedicated To Chaos“ bylo však dalece nejodvážnějším krokem do neznáma, krokem, který nakonec tahle kapela, v podobě jak jí třicet let znali statisíce fanoušků po celém světě, nepřežila, ale o tom až na konci.


QUEENSRŸCHE pod taktovkou Geoffa Tatea prostě hráli přesně to, co bylo frontmanovi blízké. Přestože slyšitelně vyměkli, vůbec by jste na nahrávce nenašli špetku nějakého prvoplánově líbivého materiálu. Co je třeba říct, „Dedicated To Chaos“ vyžadovalo hodně pozornosti, šlo totiž o eklektický multi-stylový materiál pojímající prvky jak městského bigbítu, tak atmosférické věci, či skladby zkrášlené takřka jazzovým preludováním. Pokud jste s dílem ještě neměli čest a naskytne se vám příležitost tuhle pestrou skládanku ochutnat, rozhodně nebude jisté, že po své snaze budete odměněni, jedná se totiž o pochod na hodně dlouhou trať. Jde o velmi pestré album, jehož klady vyvstávají hodně pomalu. Paradoxně to dle mého měli s albem vždy nejjednoduší ti, kteří předchozí hudbu QUEENSRŸCHE neznali. Skutečnost, že bývalý kytarista Kelly Gray seděl na producentské židličce, dávala vzpomenout na období nejméně úspěšné a možná nejméně typické nahrávky „Q2K“.



Poslechově hodně náročný materiál, který byl na hony vzdálený melodické hardrockové produkci QUEENSRŸCHE z období jejich nejslavnějších alb, to měl od začátku u jejich skalních příznivců hodně těžké, přestože po muzikantské stránce se jednalo znovu o kvalitní dílo hodné respektu. Vždy jsem obdivoval snahu Tateovců o nové věci, na druhou stranu je zde podstatná především stránka současného vkusu lídra kapely, který se naprosto míjí s tím, co většina fanoušků chce slyšet. Problém osobně s nahrávkou nemám, spíše jej vidím v tom, že materiál připomínající spíše progresivní výlety Davida Bowieho z devadesátých let, se bude stoprocentně míjet s očekáváními fanoušků a ti jednoduše nebudou mít tu trpělivost do něčeho podobného pronikat. „Dedicated To Chaos“ bylo o odhalování vrstev, bylo vším ostatním, jenom ne albem, kde by se daly najít výrazné záchytné body korespondující s jejich melodičtěji pojatou metalovou minulostí - žádné hity, vypalovačky ani příjemně poslouchatelné balady. QUEENSRŸCHE z let 2009-2012 na tohle kašlali, podstatná byla nová muzika, stylová bezbariérovost, svoboda a silná atmosféra. Vlastně to považuji za velkou frajeřinu - když autor nahraje něco čemu sám věří, a to i přesto, že je předem více než jasné, že dílo nakonec nebude téměř nikým doceněno.


Album bylo ve své podstatě hodně různorodé a ony diference mu budiž přičteny k dobru, protože ona mozaika vlastně drží dobře pohromadě. Úvodní „Get Started“ sice zahájí hutný garážový riff jak od Keitha Richardse, ovšem „Hot Spot Junkie“ nebo „Around The World“ připomínají spíše eklektickou polohu některých indie-rockových kapel z devadesátých let. V atmosférických skladbách jako „Broken“ nebo „Hard Times“ jsou zabudovány zajímavé vsuvky klavíru nebo dechů. O ponurých a skoro až esoterických skladbách jako jsou právě obě výše zmíněné, mohu však s jistotou říct, že patří k tomu nejzajímavějšímu, co v konečném zúčtování pestrá mozaika nabídne. Znovuobjevená náklonnost k „indie“ stylizaci je patrná z každého tónu této multižánrové skládanky a graduje v mohutné suitě „At The Edge“, která představuje díky exotickým zvukům a neotřelým motivům vrchol celého alba. Z mého pohledu se jednalo o velmi upřímnou a po muzikantské stránce poctivou rockovou desku, která se však nestřetla s očekáváními fanoušků QUEENSRŸCHE. Hodně podceňovaná labutí píseň Geoffa Tatea v řadách kapely, které když dáte čas a odhodíte předsudky, budete ji jen velmi těžko soudit. Rozhodně zajímavá deska, které by možná prospělo decentní zkrácení o tři až čtyři skladby.


Po albu došlo k dobře známému názorovému rozkolu mezi Geoffem Tatem a zbytkem kapely, a rovněž rozdělení letité party na dvě samostatné jednotky, takže dokonce v roce 2013 vyšla alba pod hlavičkou QUEENSRŸCHE oběma znepřáteleným subjektům. Nakonec až soud rozhodl, že Tateovi bude přiznána metalová opera „Operation: Mindcrime“ a pod touto hlavičkou posléze bude pokračovat ve své vlastní hudební kariéře, zatímco zbytek se začal snažit navázat na dávnou melody-metalovou minulost QUEENSRŸCHE z osmdesátých let a s novým zpěvákem Toddem LaTorrem napravit u metalového publika pošramocenou reputacii tou „správnou novou hudbou“ a častým koncertováním.


15.09.2016Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Louža
20.09.2016 11:41

Skvělá deska. Queensryche začali jít už od Mindcrime 2 zase nahoru a tohle je asi top. Škoda že to pak všechno krachlo. Ani z jedný půlky dodnes nevypadlo nic co by se tomuhle mohlo jen priblížit. Obrovská škoda.

 

Ondrush7817.09.2016 10:36

Výborně napsaný seriál! Píšeš opravdu poutavě a vždycky se teším na další seriál a recenze. S Q to mám podobně i v hodnocení. Operation: mindcrime, Empire a Promised Land jsou nepřekonatelné klenoty. Dostaly mě i desky American Soldier a Dedicated To Chaos, které jsou opravdu výborné a nechápu jejich zatracování. Jsou to spíše sólová alba Geoffa Tatea, který zbytek Queensryche ponížil do role doprovodné kapely (podobně jako Roger Waters upozadil ostatní členy Pink Floyd na The Final Cut), ale natolik zajímavé a zahalené zvláštní atmosférou (American Soldier), že prostě stojí zato. Hear In The Now Frontier a Q2k jsem několikrát koupil, prodal, koupil, prodal, abych si je nakonec nechal:-) Těžký život fanouška kapely, která se s každým albem změní:-)

 

Subeer16.09.2016 10:55

Tohle je velmi zajímavý počin. Nic na pár poslechů, ovoce tady opravdu uzraje hodně časem, žadný euro nahoněný rajčata. Určitě to není žadný propadák stejně jako, a dle mě, vůbec žadné album od těchto borců. Onehdá jsem to imrvere poslouchal na svém přejezdu z Amstru do Berlína. Takové těžší hodně výběrové červené, ke kterému se vždy rád vrátím.

 

Stray
15.09.2016 11:05

Máš pravdu, i já si uvědomil nesoulad. Myslím, že 60% pro "Kůků" je optimální.:-)

 

Imothep
15.09.2016 10:33

V pohode, hodnoceni je vzdy subjektivni, ale snad chapes ten nepomer mezi obema deskami. Nemam zadnej problem se 70ti procenty u DTCH, ale prijde mi divne, ze stejny recenzent/stejne usi muzou stejne hodnotit I HITNF, navic s odstupem mnoha let a probehnuvsich udalosti.

 

Stray
15.09.2016 09:43

Imothep: Tak já tě nebudu dál trápit a u HITHF snižuji result na 60%. :-)

 

Imothep
15.09.2016 09:29

Me se toto album od zacatku hodne libilo a porad libi. Pro me osobne nejlepsi album od Promised Land. Dokazuje to mimo jine, ze nemam problem se stylovymi skoky, pokud je zachovana kvalita materialu a to se Queensryche minimalne v polovine pisni podarilo. Nicmene dat tomu stejne hodnoceni jako ma skvar HITNF povazuju za zhovadilost nejvetsiho kalibru :o)