QUEENS OF THE STONE AGE - Era Vulgaris

90%

Nekorunovaní králové stoner rocku dali svým fanouškům v roce 2007 opravdu zabrat, ale za tu námahu to nakonec stálo. Zdolat tohle album dalo leckomu podstatně větší námahu, než by v případě QUEENS OF THE STONE AGE kdy dříve předpokládal. Deska „Era Vulgaris“ byla totiž brutálně nepodbízivou záležitostí, která se stoickým klidem přehlížela jakékoliv líbivé prvky a vymoženosti moderních trendů, které tehdy mnozí využívaly k zaujetí lepších výchozích pozic. Ona neprvoplánovost byla právě jednou z vlastností, které dělaly kapelu dokonale přitažlivou. Zřejmě nikdy nezněla partička okolo Joshe Hommea tak, jakoby měla celé jednadvacáté století na salámu, byť je samozřejmě jasné, že Kaliforňané nikdy nepatřili k obdivovatelům futurismu. Album se tak nakonec stalo oslavou rocku v jeho poctivé, do sedmdesátých let hozené podobě, tedy z éry tripových alb nikoliv krátkých a líbivých singlů. Hodně se před vydáním desky mluvilo o hostech (Trent Reznor, Billy Gibbons, Julian Casablancas), jejich vklad však nakonec nebyl příliš výrazný. Co je to vlastně „Era Vulgaris“? Podle poslechu díla zřejmě nebojácná kombinace téměř všeho, co reprezentuje dřevní americkou rockovou tradici, která je zde vtěsnaná do psychotického světa pánů z QUEENS OF THE STONE AGE. Předem ujasněný výlet do rockové historie procházející uplynulými čtyřiceti lety s takovou lehkostí a uceleností, jakoby se jednalo o dokument popisující sebejistě jen velmi krátký moment. Zrcadlo americké kultury a životního stylu z éry před nástupem yuppies nám tak umožňuje představit si desítky z dnešního pohledu absurdně působících postav. Ať už zde kapela opepřila svůj projev nějakým pro ni netypickým prvkem (třeba kníkavé funky zpěvy v refrénu „Make It Wit Chu“), vše mělo v podstatě bytelný základ v prastarém blues a bylo hráno skrze hutný opar marihuanového kouře.

Atmosféra nočních motelů, automobilových opraven, barů, heren i odstavných parkovišť je zde tak silná, že je možné díky této nahrávce ve vlastních představách shlédnout jak usměvavé servírky z filmů konce padesátých let, roznášející v bistru poblíž dálnice jahodové koláče, tak po dvaceti letech na tom samém místě přihlouple kníraté a nepříliš ostříhané policisty, kteří se při své pravidelné obchůzce za dopoledními koblihami právě polili horkým kafem. A to právě ve chvíli, když kolem nich projelo na motorce jakési individuum v kožené bundě rychlostí, která byla přinejmenším nepovolená. Jsou zde zkrátka i vychytralí potulní šmelináři, zbabělý sňatkový podvodníčci, osamělé nešťastnice i členky krvelačného gangu „Rudé kočky“, honící po nocích na americkém Středozápadě adrenalin kde se jen dá.

Úvodní skladba „Turnin´ On The Screw“ zahajuje doslova dementním rytmem, aby posléze vyrostla v parádní, pozvolna se táhnoucí píseň s mnohavrstvou kytarou a hypnotickými zpěvy. Dvojka „Sick, Sick, Sick“ připomíná tanec oblastního kašpara zasaženého padoucnicí právě ve chvíli, kdy se na večerní šichtě chystal vytřít podlahu v místní zaplivané pobočce McDonalda. Tato absolutně nehitová ale zároveň velmi silná skladba byla odvážně zvolená za pilotní singl a tohle anti-hitové album tak dokonale reprezentuje. Její ústřední riff však spolehlivě zabíjí. Dostáváme se k prvnímu vrcholu – „I´m Designer“ představuje QUEENS OF THE STONE AGE jako skupinu, která umí v intencích současného rocku přijít se silnou retro výpovědí. Následuje teskně vyznívající „Into The Hollow“, která trochu upomene na nostalgické skvosty předchozího alba („Long Slow Goodbye“). Jeden z nejlepších songů celé historie QOTSA má zde jméno „Misfit Love“ a uchvacuje svojí zasněnou melodikou a tajemnou atmosférou hodící se k výše zmiňované konfrontaci umíráčku s veselým popěvkem. Barové boogie „Make It Wit Chu“ připomene THE DOORS v době, kdy už měl Morrison zaděláno na pořádné panděro. Refrén této skladby jde však naproti výrazu THE ROLLING STONES, který byl u nich k dostání koncem sedmdesátých let. Druhý singl „3´s And 7´s“ je prostě jejich typický motorkářský rock po vzoru druhého alba „Rated R“. Vidět rudý západ slunce nad arizonskými skalami při rekapitulování vlastních vzpomínek umožní poklidné blues „Suture Up Your Future“, ale zde už jsme skoro ve světě RED HOT CHILI PEPPERS, že? Takže zpět. Dálniční honička, kde těžce na prdel dostává jenom strana hájící to, co je obecně považované za dobro, má název „River On The Road“. Vše vrcholí v „Run Pig Run“, kdy strážce zákona končí nahý, svázaný a s roubíkem v puse uprostřed noční pouště, zatímco desperáti vesele letí vstříc dalšímu městu. „Era Vulgaris“ neobsahuje na první poslech tolik výrazných skladeb jako předchozí alba „Songs For The Deaf“ či „Lullabies To Paralyze“, avšak dáte-li mu delší čas na adaptaci, odmění se vám velmi netradičním kouzlem a poslechovým zážitkem, který vydrží. ucelenosti, přeci jen o malý kus výš než skladbově roztříštěnější „Lullabies To Paralyze“.

28.12.2016	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz