QUEEN - The Miracle

70%

Po skončení „Magického turné“ v srpnu 1986 si QUEEN znovu dali tvůrčí pauzu, která tentokrát trvala celý rok a půl. Naši hrdinové ale opět neztráceli čas a kultili si svou vlastní muziku, ze které pak vyšly sólové desky nebo účasti na nějakých jiných projektech. Třeba Brian May měl rozděláno hned několik věcí - motal se například kolem recesistického projektu BAD NEWS a mihnul se i v blízkosti slavných BLACK SABBATH, pro které natočil kytarové sólo do skladby „When Death Calls“ (vyšla na jejich albu „Headless Cross“).

Bubeník Roger Taylor v období mezi „A Kind Of Magic“ a další deskou dal dohromady svoji osobní kapelu, která měla sloužit jako koncertní těleso pro prezentaci jeho dosavadních dvou sólových alb a nových věcí. K výběru muzikantů uspořádal seriózní konkurs, na němž adepti nevěděli, s kým přesně mají hrát, výsledkem pak byla skupina nazvaná THE CROSS a v následujících letech poměrně velká porce muziky na několika albech.

Barcelona

Mediálně nejznámější projekt ale dokončil Freddie Mercury. Když během předchozího turné QUEEN dorazili do katalánské Barcelony, řekl novinářům, že je tam hlavně proto, aby se setkal s operní zpěvačkou Monserrat Caballé. Myslel to asi jako žert, ale velmi ji obdivoval a když jim později schůzku někdo opravdu domluvil, rockové superhvězdě se skoro roztřásla kolena. Výsledkem setkání z března 1987 bylo domluvené společné album, na kterém Mercury začal hned následující měsíc pracovat. Na podzim vyšel singl „Barcelona“, fenomenální spojení opery a populární hudby, které zažilo velký úspěch a dokonce bylo vybráno za oficiální píseň olympijských her, které se měly konat v roce 1992 právě v hlavním městě Katalánska. Celé album se pak mezi lidmi objevilo v říjnu 1988 a představilo podobný koncept jako singl – směs opery, pop music, muzikálu i lidové hudby z různých částí světa. Byl to zřejmě jeden z prvních takhle laděných počinů vůbec, navíc se dvěma naprosto špičkovými interprety. Monserrat a Freddie skladby párkrát prezentovali i živě, šlo ale o zcela ojedinělá vystoupení.

Do období před novou deskou QUEEN patří ještě několik dalších záležitostí, z nichž asi nejdůležitější je vydání třídílného video dokumentu „The Magic Years“. Několikahodinový snímek zachycuje historii kapely i poslední turné a pokud umíte anglicky nebo máte k dispozici titulky, je bezednou studnicí informací. Já jsem bohužel ve své době tolik štěstí neměl, a z videokazety, sehnané v nějaké rané porevoluční videopůjčovně, jsem hltal každý záběr, aniž bych rozuměl jedinému slovu. :-)

Zázrak? Zas tak moc ne!

Od ledna 1988 QUEEN ve studiích v Montreaux a Londýně připravovali nové studiové album, hotovi ale byli až po roce, v lednu 1989. Kapela vyzkoušela nový systém – na písničkách pracovali muzikanti společně a také se k nim na albu zapisovali všichni jako autoři. Náramně si to tehdy i po letech pochvalovali, prý se jim takhle ve studiu dělalo daleko svobodněji a lépe – paradoxní na tom ale je, že album, které z toho všeho vzešlo, patří mezi úplně nejslabší v kariéře QUEEN. Obsahuje několik velmi dobrých nebo dokonce skvělých písniček, je tu ale i poměrně hodně vaty. Kolekce vlastní poměrně netypický obal, který využil tehdy rodící se digitální technologie – vzaly se fotky obličejů muzikantů a grafik je v počítači zmoduloval do jednoho velkého „superksichtu“ o čtyřech nosech, čtyřech ústech a pěti očích, zadní strana coveru je pak zdobena mozaikou střídajících se očí. Obal byl rozhodně originální, já z něho ale moc nadšený nejsem a když jsem si ho jako plakát z „Bravíčka“ kdysi lepil na zeď, litoval jsem, že nemám od QUEEN nějaký lepší. :-) Hudebně „The Miracle“, jak byla deska pojmenována, není úplně špatná, ale bohužel je kvalita jednotlivých písní dost nevyrovnaná a hrací list je i poměrně nešťastně poskládaný.

Ode zdi ke zdi

Album bohužel začíná – a moc to nechápu – dvěma úplně nejslabšími položkami celé kolekce. Úvodní „Party“ je jakási nepřesvědčivě rozjásaná halekačka spartakiádního typu, kterou bych si snad dovedl představit, jak u ní dovádí ansámbl Františka Janečka. Vážně! Vyloženě odpudivé vokály, text o tom, jak je to bezva, když se paří – raději rychle pryč! Následující „Khashoggi´s Ship“ na ni bohužel přímo navazuje, je sice trochu rockovější, ale opět jde o hodně plytký materiál, tentokrát situovaný kamsi na miliardářskou jachtu. Tohle mají být uvolnění QUEEN v nejlepší skladatelské formě? Ani náhodou, přátelé!

Se třetí skladbou se naštěstí situace radikálně mění. „The Miracle“, která vyšla i na singlu, je výborná, bohatě vystavěná hymna s mírovým poselstvím, které nevyznívá nijak nuceně, a byl k ní navíc natočen památný videoklip, kde účinkují děti stylizované jako členové QUEEN. Jeden by možná při tomhle popisu protočil oči nad podobným nápadem, vážně to ale dopadlo dobře! Další skladba na albu se jmenuje „I Want It All“ a jde o skvělou rockovou písničku s latinským rytmem, kde se (v dalším videoklipu) Mercury stylizuje jako hrdý španělský gentleman a sebevědomý lamač srdcí. Když už o videu mluvíme – klipová a singlová verze skladby je trochu jiná než na albu, začíná hned motivem z refrénu, a celkově mi přijde o něco povedenější. Dvě trochu různé varianty (intro navíc v jedné verzi) má i pátá skladba na desce – stopovačka „The Invisible Man“ s fantastickou basovou linkou; námět na písničku napadl Rogera Taylora při čtení jakési knížky. I k tomuhle kousku vznikl videoklip, tentokrát stylizovaný do videohry, kde účinkují členové kapely a nakonec i malý kluk, který onu hru původně hrál.

Jestliže tři posledně jmenované písničky byly velmi dobré, první skladba na druhé straně alba je ještě převyšuje. „Breakthru“ je totiž naprosto fantastická bezstarostná jízda se super melodiemi, heroickým refrénem a skvělou náladou, podobně jako svého času třeba megahit „Don´t Stop Me Now“. Rytmus skladby připomíná jízdu vlakem, QUEEN si proto pronajali soukromou železniční trať a soupravu s parní lokomotivou, pomalovali ji kapelní grafikou, nazvali „The Miracle Express“ a dva dny přímo na přívěsné plošině za „pekelné rychlosti“ točili videoklip, kde spolu se skupinou řádí přítelkyně Rogera Taylora, krásná modelka Debbie Leng. Skutečná jízda za všechny prachy!

S „Breakthru“ ale sláva téměř končí. Následující věc „Rain Must Fall“ je celkem nevýrazná skladba, kterou člověk může, ale docela klidně nemusí slyšet. Po ní nastupuje ještě jedna skvělá věc, melodická „Scandal“, ironizující svět bulvárních novinářů, což je zhmotněno i v pátém videoklipu k albu. Pak už se toho ale moc neděje - „My Baby Does Me“ je stejně nevýrazná jako „Rain Must Fall“ a poslední „Was It All Worth It“ je sice stavěná jako velký opus, mě však svou nejednotností a tápáním, co vlastně chce říct, taky moc nebere. Konkrétně u tohohle kousku ale asi řada fanoušků QUEEN bude mít úplně jiný názor a bude se jim hodně líbit. K definitivnímu výčtu hudby na „The Miracle“ patří ještě tři CD-bonusy - Mayova instrumentálka (nebo spíš jakýsi studiový experiment) „Chinese Torture“, normální písnička „Hang On In There“ a remix skladby „The Invisible Man“ - všechny ale zase můžete v klidu minout.

Čas se začíná krátit

Celkově na mě „The Miracle“ působí jako sbírka singlů – pět dobrých skladeb, zbylých pět (a navíc bonusy) naopak výplň a typické béčkové záležitosti. Že je každá druhá skladba na albu výborná je ve finále pořád dobrý výsledek, standard QUEEN byl ale v minulosti přece jen o hodně výš.

Album si v prodejích vedlo velmi slušně, což u kapely podobné velikosti vlastně ani nemůže být jinak. Velkým překvapením ale pro fanoušky bylo prohlášení, že se nebude konat turné. Byla to hlavně iniciativa Freddie Mercuryho, který se vyjadřoval v tom smyslu, že ho přestal bavit stereotyp neustálého střídání nahrávacích studií a cest a že chce čas trávit jinak. My už dnes samozřejmě víme, že důvod byl úplně jiný a že Mercury na koncerty neměl sílu kvůli vážné, nevyléčitelné nemoci. Zpěvákův čas se začal neúprosně krátit a nikdo netušil, kolik ho ještě zbývá...

17.11.2018	Diskuse (3)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz