Last Hardrock Outsider

QUEEN - The Game

Na konci sedmdesátých let se QUEEN ocitli na určitém rozhraní. Byli jednou z nejslavnějších kapel na světě, v rozmezí pouhých pěti let měli na kontě celých sedm skvělých alb a na nich desítky fantastických skladeb. Jenže kapela se chtěla posunout dál – jejich typický rockově-divadelní styl už vydal co měl a pokud se muzikanti nechtěli začít opakovat, museli vymyslet něco nového. Pustili se do toho celkem od podlahy a nahrávání v létě 1979 se odehrávalo úplně jinak než dříve.


Mnichovská jízda


Za prvé, došlo k zásadní změně prostředí. Pro novou práci si QUEEN vybrali Musicland Studios v bavorském Mnichově, ve kterém si muzikanti mohli pořádně zaexperimentovat a podívat se na muziku z jiného úhlu. Největší změnou byly nově použité syntezátory, kterým se kapela dříve vyhýbala a na prvních deskách se od nich dokonce distancovala. Do studia skupina také tentokrát poprvé nevcházela s již připraveným materiálem, nýbrž pouze s povšechnými představami, jak by mohla nahrávka vypadat. Inspirací určitě bylo i samotné prostředí Mnichova, který byl dobrým místem pro noční flámy a členům kapely prý hodně přirostl k srdci. Všechny experimenty a kroky do neznáma se podařily a kapela se představila s úplně novou tváří – vsadila tentokrát na jednoduchost, oprostila se od velkého skladatelství a natočila vlastně veskrze rock´n´rollovou desku, kde písničky měly pár akordů, ale fungovaly naprosto bezvadně. Album, které QUEEN nazvali „The Game“ je také poměrně krátké, vše je odbyto za 35 minut. Ku prospěchu věci, protože deska prosviští jako vítr a za chvíli posluchač musí (chce!) mačkat tlačítko „repeat“ nebo ještě častěji obracet vinyl.



Vydání alba tentokrát předcházely hned tři singly, první z nich byl venku 5. října 1979. Nesl název „Crazy Little Thing Called Love“ a jednalo se o starý dobrý rock´n´roll v elvisovském střihu, svižný a okamžitě padnoucí do ucha. I když skladba není žádná velká kompozice, zažila obrovský úspěch – v mnoha zemích se dostala na vrchol žebříčku a v Británii obsadila senzační druhé místo. Nahrávka tehdy vyšla jako dvanáctipalcový singl a údajně jde o vůbec první počin v tomto formátu vydaný na evropském kontinentu. Ke skladbě skupina natočila také videoklip a šlo možná o vizuálně nejzajímavější video QUEEN do té doby. Kapela je v něm stylizovaná jako parta pouličních frajerů, jejichž šéfem je samozřejmě Freddie Mercury, navlečený v kůži, pózující na motorce a v obležení divokých tanečníků a tanečnic. Nezapomenutelnou součástí scény jsou i ruce vylézající z otvorů v jevišti a tleskající do rytmu. Kůže a černé brýle byly v té době Mercuryho poznávacím znamením. Byla to velká změna a traduje se i historka, že zpěvák JUDAS PRIEST Rob Halford přes média Freddieho vyzval, že když je teď ten maniak do kůže, ať si s ním zajede závod na motorkách. Ten odpověděl, že ok, ale prý až poté, co si Halford spolu s Mercurym zatančí s britským královským baletem. Rob prý nepřijal a Freddie se mohl jen smát.



QUEEN šokují fanoušky


V roce 1980 kapela dále pracovala na albu, vydala ale druhý singl ke skladbě „Save Me“. Tentokrát jde o naléhavou baladu, podle mě o jednu z nejlepších věcí QUEEN vůbec, a videoklip je kombinací koncertních záběrů s animovaným příběhem. Hudba i obrázky jsou hodně melancholické a pro QUEEN jde vlastně o dost netypickou, ale moc dobrou skladbu. Před vydáním desky pak kapela stihla ještě třetí singl a video – a to fanoušky šokovalo! Skladba „Play The Game“ je melodická věc někde napůl cesty mezi rockovou písničkou a ploužákem, a také zřejmě první zveřejněná skladba, ve které QUEEN použili syntezátor. Největším překvapením ale byla nová a nečekaná image Freddie Mercuryho, který se v klipu poprvé objevil se svým později pověstným knírem! Fanoušci koukali s otevřenou pusou a řada z nich tuhle novinku nepřijala právě s nadšením – na adresu kanceláře kapely i na pódia nejbližších koncertů prý směřovaly holicí strojky a žiletky, kterými fanoušci zpěvákovi naznačovali, co má urychleně udělat :) A aby toho nebylo dost, v klipu najdeme ještě jednu specialitu – Brian May v něm nehraje na svůj Red Special, nýbrž má kytaru typu Fender Stratocaster. Zřejmě proto, že v jedné sekvenci videa Mercury Mayovi vyrve kytaru z ruky a vzápětí ji po něm hodí, a Brian logicky nechtěl svého miláčka vystavovat nebezpečí úrazu. Když si tak vzpomínám, tak jinou kytaru má May i v „Crazy Litttle Thing Called Love“, tam je to ale ze zvukových důvodů.



Konečně album


Dne 30. června 1980 konečně vyšlo album „The Game“. První skladbou na něm je „Play The Game“, jejíž syntezátorové intro a pozvolná, melodická struktura funguje na rozjezd překvapivě dobře. Druhá věc se jmenuje „Dragon Attack“, výrazně rytmický kousek postavený na rock´n´rollových základech, vlastně jako hodně dalších skladeb na tomhle albu. Šlape bezvadně a baskytarista John Deacon prý ji měl dokonce z repertoáru QUEEN vůbec nejraději. Stejný muzikant je autorem třetí skladby v pořadí „Another One Bites The Dust“, které dominuje fantastická basová linka a funkový rytmus, který skvěle zafungoval na posluchače a skladba se nečekaně stala absolutním trhákem. Hodně jí prý pomohla náhoda – v Americe ji do oběhu nasadilo jedno rádio orientované na černošskou hudbu (v redakci si mysleli, že „Bites The Dust“ hraje černošská kapela), další stanice se rychle přidaly a ze skladby se za oceánem stal totální hit. Písničku si prý velmi oblíbil i fanoušek QUEEN Michael Jackson, který kapelu přesvědčoval, aby ji vydali na singlu. Freddie a spol. všem zúčastněným mohli pozlatit ruce – singlu se totiž prodalo sedm milionů kusů a šlo o nejúspěšnější malou desku v historii skupiny. Skladba byla zpracována i jako video, tentokrát šlo ale o celkem obyčejnou záležitost s pódiovými záběry.



A jedeme dál! Čtvrtá skladba na „The Game“ je opět rokenrol, tentokrát nazvaný „Need Your Loving Tonight“, který se vešel i na singl vydaný v USA a v Japonsku. Následuje hitová „Crazy Little Thing Called Love“, kterou jsme si už probrali, takže můžeme plynule přejít na druhou stranu alba. Skladba „Rock It (Prime Jive)“ je totiž také rock´n´roll, tentokrát zpívaný hlavně Taylorem a šlapající podobně dobře jako předchozí písničky. Po téhle sérii kapela přece jen přehazuje výhybku a nasazuje několik jinak naladěných skladeb. „Don´t Try Suicide“ je spíše komorní vokální lahůdka, ve sloce výsostně rytmická, nechybí ji ale pořádně emotivní refrén. Vysloveně melodická, ale také poměrně smutná je Mayovka „Sail Away Sweet Sister“, kterou autor i zpívá. Předposlední „Coming Soon“ napsal Roger Taylor a je to taková univerzální pop-rocková skladba, která se uživí v rockovém i tanečním klubu. No a v závěru najdeme „Save Me“, takže celé album končí nádherně, ale zároveň melancholicky.


Tisíc zážitků na turné


O živých vystoupeních si tentokrát můžeme říct více, protože to kapela měla hodně různorodé. Na jednu stranu si vyžádala šňůru po menších sálech, kde nebyla tak vzdálená od fanoušků jako na stadionech, na druhou stranu kapelu opět chtěly vidět davy lidí, a třeba americké turné zakončila čtyřikrát vyprodanou Madison Square Garden v New Yorku.



Absolutním šílenstvím ale bylo turné po Jižní Americe v únoru a březnu 1981. Šlo prý o první takhle velké rockové koncerty na latinském kontinentu, přípravný tým měl neuvěřitelné problémy s realizací, ale QUEEN nakonec hráli v Argentině a Brazílii celkem pro půl milionu lidí, v Sao Paulu například na první koncert přišlo 131 000 fanoušků. Kapela a její tým se v Jižní Americe setkali s řadou absurdit – před příjezdem do Argentiny se třeba musely zamalovávat backstage passy, protože vyobrazené odhalené ženy byly shledány jako pornografie. Nebo: členové kapely dostali bodyguardy a osobní strážce Johna Deacona se pochlubil, že už má na kontě 212 zastřelených lidí. A do třetice – když prý pódiová technika přejížděla z Argentiny do Brazílie, trval celní úředník na podrobné prohlídce celého nákladu, což by trvalo tři měsíce. Když zjistil, že koncert se má konat za pár dní, dostal prý chudák srdeční záchvat. QUEEN se na turné setkali například s fotbalovou legendou Diegem Maradonou a na návštěvu je pozval i argentinský prezident (Roger Taylor se ale audience z důvodu politického přesvědčení nezúčastnil). Kapele se tak na turné nepovedla jediná věc – nebylo jim povoleno zahrát na největším stadionu světa Maracaná.


Zážitků z jihoamerického turné i jiných štací je pochopitelně daleko víc a do našich recenzí se nemají šanci vejít. Najdete je ale v našem informačním zdroji – biografii QUEEN „Jak to začalo“, kterou napsali dlouholetí příznivci a spolupracovníci kapely Jacky Gunnová a Jim Jenkins. U nás vyšla v roce 1993 a pro fanoušky kapely by rozhodně mělo jít o povinnou literaturu.


20.10.2018Diskuse (10)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

DarthArt
21.10.2018 00:16

Josef: To je pravda :)

 

josef
20.10.2018 17:25

Proto jsem zvědavý na recenzi Hot Space , asi to bude nejvíc kritizovaná deska.

 

DarthArt
20.10.2018 16:17

Já jsem Queen kupoval ještě tehdy, když cédéčko stálo pětikilo a já měl výplatu necelé čtyři tisíce. Strašný časy! Koupil jsem i Hot Space a Flash Gordon. Velká chyba!

 

DarthArt
20.10.2018 16:15

No jo, vždyť jo.

 

Stray
20.10.2018 15:39

Biblickou nenávistí ne, když mám všechny alba na originále cd. Ale koupil jsem si je, když byla programová výprodej v Musicrecords a všechny prodávali mezi 150-200 kč za kus. Ale rád je moc nemám.

Biblickou nenávistí trpím jenom k lidem, kteří si myslí, že provozovat tady tohle je prostě jenom tak.

 

DarthArt
20.10.2018 15:20

Stray: Koukám, že k těm novějším Queen trpíš až biblickou nenávistí. Škoda, je tam spousta dobré muziky...

Josef: Já to objektivně nemůžu říct, protože prostě nejsem schopen poslouchat Queen s někým jiným než s Freddiem. Tedy písničky z jeho doby - to jejich album The Cosmos Rock s Rodgersem na poslech nevadí, i když to ani vzdáleně nepřipomíná Queen, a nebo právě proto. Pro mě se kapitola Queen uzavřela s Made In Heaven, dál to vidím jako smutný příběh. Nějak to chci shrnout v poslední recenzi na Made In Heaven.

 

Josef
20.10.2018 14:20

DarthArt: Nevíš vůbec co je s Johnem je vím jenom, že v roce 1997 kapelu opustil. A teď trochu kontroverzní otázka co říkáš na současnou podobu kapely s Adamem.

 

Stray
20.10.2018 14:08

Deacon byl vždy skvělý songwriter, má na svém kontě několik monstr-skladeb QUEEN. The Game je u mne mezi čtyřmi nejoblíbenějšími alby QUEEN, spolu s II, Sheer heart a Operou. Poslední vzepjetí před tou kaší do které se dostali posléze. nejlepší song? Jednoznačně Crazy Little Thing Called Love, což je pro mne vlastně nejlepší skladba QUEEN ever (spolu s Rapsodií tedy samozřejmě).:-)

 

DarthArt
20.10.2018 13:56

Děkuju. S tím Johnem souhlasím. On nebyl tolik nápadný jako ostatní členové kapely, neměl sólová alba a tak. Ale zas musím říct, že ostatní členové kapely nebo sklaní fanoušci považovali jeho skladby za to nejlepší z katalogu Queen. Deacon je fajn, a vážím si ho, že se neúčastní současných aktivit Queen, které.... no nechme to na později...

 

josef
20.10.2018 09:52

Jako vždy výborná recenze já si myslím, že John byl tajná zbran Queen a je trochu nedoceněný. The game to je přerod z rockové kapely do mainstreamu.