Last Hardrock Outsider

PRVNÍ HOŘE - Křehký mechanismus pozemského štěstí

Bláznivá pětka PRVNÍ HOŘE i nadále potvrzuje svůj skladatelský potenciál a se svým aktuálním albem „Křehký mechanismus pozemského štěstí“ dává najevo, že to se svým návratem myslí vážně. Pauza souboru rozhodně prospěla, protože materiál se mnohdy dostává ke koketérii s melodikou, jakou pětice dosud nevládla. Ještě pár let nazpátek to vypadalo všelijak, originální projev kapela rozhodně měla, ale šance na oslovení širší fanouškovské základny nebyly z největších, jenže stylově nesnadno zaškatulkovaná středočeská partička se rozhodla pokračovat a nahrála své nejzajímavější a vlastně i produkčně nejučesanější album. Kdo měl s PRVNÍ HOŘE už před lety nějakou zkušenost, věděl, že jejich kontra-produkce jsou plné zajímavých nápadů a nevyhýbají se poměrně originálním zvukovým formám, základem však byla u nich vždy výtečná muzikantská vybavenost, jenž kapele umožňovala vyniknout v zástupu bandzone průměrností. Dost často se v souvislosti s PRVNÍ HOŘE mluvilo o progresivním rocku, jenže to určitě nebylo myšleno ve smyslu onoho exhibicionismu, který si leckterý fanoušek hudby pod touto nálepkou představí, kapele je totiž vlastní také zřejmá touha po přímočarosti a gradaci, nicméně s tím, že své songy dokáže vždy zaobalit instrumentálními aranžemi tak, že zkrátka nevyznívají fádně a na první dobrou, přesto musím říct, že má kapela zmítaná paradoxy (touha uspět a zároveň neochota zjednodušovat) mnohem blíže k punkově orientované větvi rockového stromu než k té metalové. 


 

I na letošní novince je plno zajímavých vypalovaček, jejichž nedílnou součástí je excentrický projev frontmana Blaženého pana Urzy, který zde obsluhuje i kytaru, a s oním divadelnickým prožíváním textů mu vypomáhá ještě Šťastný pan Bertram, který je zde klávesákem, no a na kvintet pak kapelu doplňují Spokojený pan Medák (bicí), Nadšený pan Klaun I. ovlivňující svým akordeonem zvuk souboru, a také Radostný pan Jiří, který obsluhuje basovou kytaru. Nicméně tahle pětka se dala před časem znovu dohromady a po několikaleté pauze ukončující sérii předchozích bláznivin se rozhodla ve svém snažení pokračovat, výsledkem je aktuální a zároveň velmi chytlavá deska.

 

Co se týče ujetosti, tak si PRVNÍ HOŘE nic nezadají s pražskými HENTAI CORPORATION, byť ve svých řadách nemají podobným hlasovým rozsahem vládnoucího pěvce, ovšem na druhou stranu je velmi šlechtí, že textová složka jejich písní byla znovu napsána v jazyce mateřském a ony verše působí, když už ne vtipným, tak určitě smysluplným a v mnohém i umělecky přínosným dojmem. Projev kapely osciluje mezi pozvolnějšími rozepjatými čísly, kde rockový sound už tradičně vyzdobuje zvuk piána i výše zmíněného akordeonu, a tyto skladby se bohémsky rozkládají do poeticky výpravnějšího pojetí, což je případ takových čísel jako „Půlměsíc“, „Dítě boží“ nebo „Mrtvý obrazy“ (ty ostatně považuji za nejlepší kusy a v rámci celé tvorby této kapely dokonce za kusy novátorské, protože vyznění kapely zúhlednily), a skladbami poněkud divočejšího ražení, ať už jde o heroickou „Viva La Vita!“, vlastnící neobvyklou dávku chuti po životě, skáčko s prvky cikánského folklóru „Čobol a Čehun“ (jedna z mála zdejších písní, na kterou jsem docela alergickej, holt nejsem skáčkovej) nebo punkově laděnou „Malej pán“ s vtipným textem. Do téměř všech skladeb, které jsou zde navíc na ploše třičtvrtěhodiny prostoupeny pěti krátkými mluvenými předěly z českých filmů, tzv.Promluvami, jsou navíc zapasovány zajímavé, takřka jazzové vyhrávky a různé hráčské srandičky coby aranže, které však songy nerozmělňují, ale naopak jim pomáhají s barvitostí. Desku v podstatě považuji za jakousi punkově divadelnickou operu předloženou od kapely s velmi dobrým muzikantským základem, kapelu, která sice asi nemá největší fanouškovskou základnu v Čechách, ale bezesporu patří, i díky oněm nahořkle tragikomickým výpovědím existenciálního rázu, mezi to nejlepší na současné klubové scéně u nás. 


18.12.2017Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

wuxia
19.12.2017 14:53

Vatutinwot: Ta Sanctuary kompilace je fakt povedená, zrovna dneska mi hrála v uších.

 

Cyberolas19.12.2017 07:10

Nj, my "s nima žijeme" už spousty let, takže je máme uloveny dávno...:)

 

Kelly19.12.2017 00:02

Tedy přátelé, že mám na dohled přes pole takovou úžasnou crossover partu, to jsem fakt netušil. Na ulož.to jsem stáhnul všechny jejich desky a je tedy co poslouchat. Mix Hentai Corporation + UJD + Požár mlýna ale kloubí to nesmírně chytlavě. To máme ke konci roku 2017 pěkné úlovky v českém rybníčku :-D

 

Vatutinwot18.12.2017 10:05

8/10 urcite ano ... kazdopadne Hore mam fakt rad a studiovy navrat mne potesil. Stylove to trochu uhyba tomu co prevazne posloucham ... tim ze jsem z mesta kde, tusim, studoval Velisek a celkove jsem sveho casu byl mnohokrate na Uz jsme doma, neb u nas hravali velmi casto, tak se nemuzu ubranit pocitu, ze Hore je takove aktualni pokracocani UJD ... a v tom je pro mne i trochu past ... z tvorby UJD mi vzdy prevazoval pocit chaoticnosti a nebyval jsem si schopen vybavit (po nejske dobe) jednotlive pisne ... spise fragmenty ... stejne to mam u Hore .. nic to vsak nemeni, ze spolecne se Lvmen a tim Sanctuary cz gothickym vyberem je to nyni moje nejvetsi tuzemska radost