Last Hardrock Outsider

PRONG - Zero Days

Americké PRONG lze považovat již za veterány, přesto jejich momentální forma i entuziasmus budí velký respekt. Šéf, kytarista, zpěvák a hlavní skladatel Tommy Victor se zkrátka obklopil mladými hudebníky a je ve svém tažení nezastavitelný, neboť od roku 2012 vydává již čtvrtou řadovou desku (pokud nebudeme počítat album coverů) obsahující nové autorské písně a tyto navíc nepostrádají ohromný příval energie, nápady a jsou zárukou velmi vysokého potenciálu a nápaditosti, jakkoliv kapela hraje přímočarý mix zaoceánského power metalu, thrashe a hardcore/ punku a ze všech ingrediencí je schopná vykřesat vlastní pevně daný zvuk, který si dere cestičku stranou všeobecných trendů. A přitom to s PRONG ještě před dekádou nevypadalo vůbec dobře, když už tehdy přišla na řadu nějaká alba, za moc nestála a o nějaké popularitě si vysloužilá úderka mohla nechat jen zdát, či dokonce se slzou v oku vzpomínat na první půli devadesátých let. To nyní je všechno úplně jinak a Tommy Victor je na vrcholu, pravidelně nahrává kvalitní desky, kterým se dostává pochvalných kritik, a i časté koncerty po obou stranách Atlantiku jsou vyprodané.



Směr PRONG doznal v poslední desetiletce vývoje, kapela svůj styl udělala přímočařejší, více zpěvný, ale i nástrojově barvitější, jakkoliv počet členů nenarůstal – ve skladbách poháněných silným hardcore groovem nyní jakoby ústřední roli hrály především nosné kytarové vyhrávky, tlumené riffy a harmonie podporující zpěv, ten si zjevně vetkl za cíl dotáhnout každou skladbu k srdnatému refrénu. Dřív kapela působila mnohem víc strojově, chladně a prim hrál riffing. Můj názor je ten, že pokud se Victor chtěl znovu dostat do centra dění, musel se posunout a zúročit všechny muzikantské dovednosti a skladatelské zkušenosti, ovšem na druhou stranu neubírat z agresivity a nasazení, výsledkem čehož bylo možné docílit nabušeného, avšak poměrně dobře poslouchatelného metalu moderního ražení, materiálu, jehož skladby by do uší lezly doslova a do písmene sami. To se povedlo prostřednictvím alb jako „Carved Into Stone“ nebo „Ruining Lives“, jež si získala velkou oblibu a znamenala velký comeback. Po nahrávce předělávek „Songs From the Black Hole“ a další, trochu méně povedené řadovce „X (No Absolutes)“ přichází letos v létě čas na výsostnou lahůdku – „Zero Days“.


Novinka je z mého pohledu snad nejlepší možnou deskou, s jakou mohli nyní PRONG přijít. Je zde poznat určité přitvrzení, které se projevuje větší mírou hardcore naklepanosti (např. „Off The Grid“) v některých skladbách, avšak nic album nesráží pod hranici obvyklé chytlavosti a pestrosti. Naopak je všechno vypulírované a kytary bezstarostné krouhají svoje riffy, vyhrávky a sóla, a vše upaluje doslova výtečným způsobem na vlně typického groovu. Psychoticky rozvláčnělý hlas Tommyho Victora už se za ty roky vypracoval do specifické barvy a působí, jakoby si dotyčný dával všechny ty linky úplně bez námahy. Většina skladeb má neuvěřitelný náboj, melodičnost a dere se vstříc refrénu či nějakému jinému vyvrcholení. Je těžké zde vypichovat nejsilnější momenty, protože výtečných skladeb je zde prostě valná většina. 


Už od prvního nářezu „However It May Ends“ je poznat, že posloucháme mimořádné album, což vzápětí potvrdí přísnými riffy dunící titulní song „Zero Days“. Hitový potenciál má „Divide And Conquer“, stejně jako „Forced Into Tolerance“ roztočená do pořádně rychlých obrátek plná ohně, chlapáckých chorálů a riffového ostří. Zpěvnost neztrácí další mašina na strojový riffing „Interbeing“ a její neoblomnost dokonale imponuje, jen doplním, že songu však nechybí ani určitá voivoďácká mimóznost. „Blood Out Of Stone“ se zas prezentuje prostřednictvím zadumanějšího tempa a valivosti, které však následně nechybí ohromná, skoro až stadiónová gradace. Jde tak o jednu z nejnápadnějších hymen v rámci alba, které je hymnami přeplněné. Zběsilá „Operation Of The Moral Laws“ má v sobě thrashovou úsečnost a přísnost newyorské scény. Zajímavou a v rámci celku hitově odlehčenější položkou je i devátá „The Whispers“, kde Victor zúročuje svůj potenciál skladatelské chytlavosti a pestrosti. Po méně melodické, o to však brutálnější věcičce „Self Righteous Indignation“, jenž má sílu vyorat v hlavě posluchače brázdu, dostáváme další klubovou jízdu „Rulers Of The Collective“. No a tak to pokračuje dál až do konce. Letos máme totiž co do činění s dalším velkým albem aktuální tvorby PRONG. Jen je tedy třeba závěrem dodat, že šéfa PRONG v rytmické sekci doprovází dvojice Mark Longworth/ Art Cruz a je naprosto výborná a neprůstřelná. Nezbývá než kapele popřát dlouhou a vitální životnost.


03.08.2017Diskuse (19)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
23.08.2017 12:31

90% Zatím mě to baví o dost víc než předchozí album, ale zase tak dobré jako Carved Into Stone a Ruining Lives to asi nebude.
Meres: Jde o to, že v té době těch zajímavých, inovativních a originálních desek vycházelo strašně moc. V té době jsem považoval za samozřejmost, že většina těch významnějších kapel měla svůj nezaměnitelný styl a na každém albu se někam posunovala. Prong jsem slyšel poprvé v roce 1991 (album Prove You Wrong) a zařadil jsem si je tenkrát mezi "divné" kapely typu Atheist, Primus nebo Mordred, které mě sice celkem zaujaly, ale jejichž hudbě jsem dlouho nemohl přijít na chuť. V té době samozřejmě ještě nebylo možné přesně odhadnout, na které z tehdy vznikajících kapel se za pár let zapomene a které budou ještě za čtvrt století uctívány jako nadčasová klasika. :-)

 

Sulphur
16.08.2017 18:32

Demonick: no vidis ja to mam ANO, jednoducho ANO - nepocujem tam v podstate jediny slabsi moment a aj tie melodicke veci ako Whispers ci Blood Out Of Stone su podla mna omnoho vydarenejsie a prirodzenejsie nez With Dignity ci titulna vec z predchadzajucej placky. No a Rulers Of The Collective je hitovka jak hovado, cisty Rude Awakening v modernom zneni. Avsak kazdemu to jeho :)

Stray: Diky.

 

Stray
13.08.2017 20:11

Jak to bylo možné? Jednoduše, tak třeba v mém případě šlo o obrovskou lásku k 80´s formám metalu (od glamu po thrash), která mne zabraňovala tleskat PRONG a PANTEŘE na úkor tehdy kvalitativně hromadně odcházejícím kapelám (ať už se jmenovali Running Wild, Destruction nebo třeba Ratt), ke kterým jsem si vybudoval nadstandardní vztah. Navíc na konci 80´s určitě nebyla doba, že by fanoušci řešili nějaké novátorství, skoro všechno co prošlo ze západu bylo skvělé a pokud ta kapela hrála na každé desce svůj typický styl, tak to bylo v pořádku. 90´s víc překračovaly hranice evoluce, ale stále si nemyslím, že byla tehdy doba, aby furt někdo děsně usiloval o to, aby vše co vyjde znělo nově a neotřele. Tohle se začalo řešit až skoro na přelomu století. V podstatě moc nerozumím lidem, kteří chtěj slyšet od své oblíbené kapely stále "čosi nové". :-), do prdele tak jednou jsi fanoušek nějaký kapely, tak buď rád, že nahrává desky jaké se ti od ní kdysi líbily, jsem zastáncem vývoje, lehkým proměn, ale rozhodně neuznávám přeskoky typu MORGOTH, kdy kapela během tří let projde vývojem, kterej by jiným vystačil na dvacet let. :-)

 

Meres
13.08.2017 19:34

No ja osobne nechapem, ako bolo vobec mozne v 90s neocenit take paradne albumy ako boli Cleansing alebo aj Rude Awakening, uz len kvoli tomu, ze vy co ste tu dobu zazili v priamom prenose , tak sa vam taketo novatorske pociny servirovali rovno pred nosom ako na podnose, zatial co dnes je to uz len o opakovani raz povedaneho. A este k tomu ich vtedy vydaval Epic, co je dnes nacisto nepredstavitelne, aby kapelu typu PRONG podpisal major label.

 

Stray
13.08.2017 12:42

PRONG se mě stále více jeví jako geniální partička. Mrzí mě, že jsem je v 90´s hrubě podcenil a vrazil do šuplíku s riffoidníma grupama bez špetky nadhledu. Vlastně jsem tehdy poslech pár klipů a víc se jimi nezabýval, zpětně zjišťuji, jak je ta kapela dokonalá. Tommy Victor je možná jedním z nejvlivnějších metalových kytaristů z generace 90´s. Jeho nápadů využívalo značné množství úspěšných kapel - Nine Inch Nails, Marilyn Manson (stěžejní riff k Beautiful People např.), Danzig, Ministry...mnoho dalších, a ještě se o tom někteří ani neobtěžovali informovat svět. :-)

 

dee
13.08.2017 11:21

Pecková deska a super recka! Viděl jsem Pong včera na Brutalu a byl to super nářez, akorát bych si dal ten koncert o trochu delší! Těším se až je uvidím v klubu

 

Carloss
10.08.2017 17:18

No u Acceptů jsem to čekal horší než to nakonec bylo a některé písníčky jsou celkem v pohodě.Slyšel jsem je teda zatím jednou a bavili.

 

Demonick
09.08.2017 21:49

Ináč, čo aktuálny ACCEPT? Bavia? :)

 

Demonick
09.08.2017 21:48

Nie, jednoducho nie. Dnes otočené 3x a hneď za tým "No Absolutes" a "Carved...", a to je iná liga. PRONG mám veľmi rád a jedno menšie zaváhanie im ale predsa odpustím. Na Brutálčeku budú isto super! 6,5/10

 

Stray
06.08.2017 01:27

Sulphur: Dobrá recenze.