PRIMORDIAL - How It Ends

70%

Zkušené irské válečníky PRIMORDIAL sleduji teprve od minulé dekády, neboť u nich preferuji právě onen vývoj k čistší produkci a přibližování se metalovému hlavnímu proudu. Deska „Where Greater Men Have Fallen“ mne před devíti lety vcelku zaujala, aby pozitivní transformaci v cosi většího následník „Exile Amongst the Ruins“ v roce 2018 nakonec pouze stvrdil. Kapela dnes přichází po dalších pěti letech s novinkou „How It Ends“, která pokračuje v cestě světla a o něco hotovějšího uchopení jejich skladeb. Ty mají podobu dunících válečných hymnů, do kterých probleskuje stylový i geografický původ autorů, a sice jak v rovině zvukové, tak i emocionální.

Na této kapele se jednoznačně projevuje zrání a zkušenosti. PRIMORDIAL se totiž daří překonávat počáteční monolitičnost vyznění. Právě onomu vývoji přičítám, že dnes na ně sází Metal Blade Records. Jasně, PRIMORDIAL dnes rozhodně nenahrávají hledačská díla, o kterých se bájí uvnitř undergroundu, nicméně tu autenticitu stále pociťuje každý, kdo se k nim jen přiblíží. Ona vyzrálost a vyhlazenost vůbec není na škodu, neb styl mají Irové léta daný, jen jej dokáží vyobrazit v profesionálnějších parametrech. PRIMORDIAL jsou dnes schopni více si vyhrát s detaily a zároveň znít více doslovně. Tak třeba Nemtheangův hlas snad nikdy dříve neoperoval v takové výrazové šíři, i tento syrově se vyjadřující frontman doznal za poslední roky nemalých pěveckých zlepšení.

Pokud vám tedy nevadí, že vám Irové poskytnou sadu mohutných metalových válů konzervativnějšího provedení, jež by také mohly sloužit jako soundtrack k historickým povstáním a válkám za osvobození zeleného ostrova, budete v míře očekávatelnosti spokojeni. Vše zde působí čistšeji a vycizelovaněji, byť za cenu menší divokosti. „How It Ends“ je poctivou, detailně propracovanou, avšak méně bezútěšnou deskou než její předchůdci, pořád však dokáže znamenitě zachytit pohanskou auru a onu odhodlanost, jaká PRIMORDIAL vždy provázela.

Kapela ve skladbách jako „Death Holy Death“ či „Pilgrimage To the World´s End“ dokáže vystihnout bezútěšnost šíleného světa kolem nás a neviditelné proudy ovlivňující směry jeho vývoje. Někdejší nehostinný zvuk PRIMORDIAL má v sobě dnes, i díky větším zkušenostem kapely, více přijatelných prvků, což, připouštím, někoho může nudit. Za každou skladbou je však cítit ona osudovost a nekonečný smutek provázející lidská konání vedoucí k zvratům historie. S velkolepou „Call to Cernunos“ posluchač jakoby z pahorku sledoval vojenské pluky počátku 19.století táhnoucí skrze nehostinnou pláň do války. Bitevní atmosféru má v sobě i „Victory Has 1000 Fathers, Defeat Is An Orphan“, jedna z nejvelkolepějších věcí aktuálního nosiče.

Z mého pohledu jde o obstojnou sadu, která sice nenabídne tolik rvavosti a temnoty jako starší alba PRIMORDIAL, ale pohanský osudový styl této kapely dokáže stále předat s mnoha podnětnými momenty. Dost možná nejuhlazenější a nejsvětlejší dílo od Irů, kde však kapela demonstruje vlastní zkušenost a muzikantský vývoj. Album, které je naprosto v pořádku, jen někomu může prostě přijít až moc konzervativní a tudíž nudné. Já k těmto lidem ani omylem nepatřím.

25.10.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz