Last Hardrock Outsider

PRETTY MAIDS - Plzeň, Šeříkovka, 4.října 2013

Plzeňská Šeříkovka zas po nějaké době zažila solidní koncert nějaké věhlasné metalové kapely, která kdysi patřila do zlaté generace osmdesátých let. Dánští PRETTY MAIDS se zde představili v plné síle, což také potvrdili devadesátiminutovým programem, který nejenže  třem stovkám příchozích zopakoval povinou látku z jejich počáteční a nutno říci i nejlepší etapy jejich existence, ale vydatně připomínal, že jejich poslední alba jako „Pandemonium“ nebo „Motherland“ stojí rovněž za poslech. Kvintet vedený zpěvákem Ronem Atkinsem a kytaristou Kenem Hammerem (oba jsou jedinými původními členy) hrál pár dní předtím v Praze spolu s PINK CREAM 69, na západě Čech však bohužel již samostatně (pouze s jakousi tuzemskou předkapelou, která děsivě nepřesvědčovala o smyslu AOR v současné době), což mne tedy celkem zamrzelo, protože německé PINK CREAM 69 považuji za výtečný band, který jsem navíc živě ještě neviděl, ale jezděte do Prahy, když navíc tou dobou hraje Viktorka Ligu Mistrů s moskevským CSKA. Nicméně PRETTY MAIDS v pátek nezklamali, což se klidně navzdory měnící se době, která je už absolutně jinde, mohlo stát. Jejich pojetí melodického Hard´N´Heavy je však natolik osobité a plné dobrých písní, že je celkem logické, že právě oni patří mezi těch pár evropských kapel, které přežili od počátku osmdesátých let do dnešní doby prakticky bez kvalitativní úhony.

 

 

Kdo přišel, aby slyšel robustní heavy metalové laufy v podání skoro třicet let starých vypalovaček jako „Red, Hot And Heavy“, „Future World“ nebo „Back To Back“, musel odcházet spokojen, stejně tak ti, kteří vyhledávají spíše vzdušnější  AOR polohy v stadiónových hymnách typu „Love Games“ nebo „Rodeo“ (poznatek autora: hlavní riff druhé jmenované mne vždy hodně připomínal úvodní motiv z Toffiho „Dávej ber“). PRETTY MAIDS však nezapomínali ani na novější materiál, zvláště pak na songy z úplně posledních dvou alb, která je prakticky (po zhruba třinácti hubených letech) vrátily v roce 2010 znovu do hry. Z celkového pohledu hodnotím vystoupení jako kvalitní, z nostalgického pohledu zábavné, ale zas nikterak dech beroucí nebo snad převratné. Prostě jako striktní záležitost pro lidi, co alba PRETTY MAIDS již dlouhodobě znají a vědí co očekávat.

 

Samozřejmě, doba už je úplně někde jinde, takže nemusím připomínat, že ten živej pramen invence a evoluce v rocku a metalu protéká úplně jiným územím a tím pádem by leckomu mohla celá tahle plzeňská sešlost připomínat srázek patetických senilů.  Jen pro zajímavost, v sále se snad nenacházela jediná slečna pod pětadvacet (takový má status letitý hard rock a heavy metal u dívek a žen v západočeské metropoli!!!), většinu osazenstva tvořili muži nad čtyřicet, nebo spíš nad padesát. Trapný dojem z celé té situace jsem však nedokázal zažehnat pouze ve chvílích, kdy došlo na procítěné balady. V tyto momenty jsem si s úlevou odbíhal pro pivo do předsálí a ponechával sladkobolné hymny jiným. PRETTY MAIDS jsou tedy na rozdíl třeba od RUSH kapelou, která neumí příliš stárnout se ctí (takových je však v heavy metalovém ranku mnohem víc a o dost trapnějších), ale to je prostě asi věc, která se ovlivnit nedá, protože v době svého mládí nikdo nemůže předvídat, kam který žánrový chlívek a k němu přidružené vlastnosti a ingredience zavane rychle postupující doba. Nebo snad ano?


11.10.2013Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz