Last Hardrock Outsider

PRESTIGE - Reveal the Ravage

Přiznám se, že ze slov jako reunion nebo comeback začínám mít husí kůži. V metalové branži je poslední dobou různých znovushledání jako máku a prošedivělí veteráni se po časech odloučení vracejí do svých žánrových alma mater. Výsledky podobných restartů jsou přitom dost často rozpačité a vágní, přestože jsou uměle vybuzované reklamními promotion vydavatelských firem. O to větší čest pak patří těm několika výjimkám, kterým se návrat na scénu vydařil. U recenzovaných thrasherů PRESTIGE je ale situace přeci jen maličko odlišná. Kapela byla sice na přelomu osmdesátých a devadesátých let poměrně aktivní, ale žádná z jejích tří alb neudělala díru ani do světa, ani do rodného Finska. Taky mně osobně název souboru nic neříkal, a že se jedná o zkušené muzikantské harcovníky napověděly až nedocenitelné metalové archivy. Zběžně jsem starší desky prosvištěl a zjistil jsem, že PRESTIGE měli spíš smůlu na čas a místo, než že by kvalitativně nějak zaostávali minimálně za tehdejším thrashovým průměrem.


Pojďme ale k nové desce „Reveal The Ravage“, která je prvním pokračováním diskografie skupiny po bezmála třiceti letech. Za jejím zněním stojí téměř totožná sestava jako v uplynulé klasické éře, změn dostála pouze bubenická stolička, na kterou usedl Matti Johansson. Je to přesně ten Matti, který pod akronymem Matson namlátil prakticky celou diskografii finských zbojníků KORPIKLAANI a který se stal pro PRESTIGE jasně pozitivním přínosem díky svojí přesné a hbité hře. Z dalších hudebníků je určitě dobré zmínit kytaristu a skladatele Jana "Örkki" Yrlunda se zkušenostmi nejen z belgických načernalých historiků ANCIENT RITES, ale současně i z mnoha symfonických a gotických metalových spolků. Ačkoliv jeho staronové angažmá stojí hudebně zcela jinde než záležitosti z předchozí praxe, je na Örkkim znát profesní vyhranost a kompoziční vyzrálost. Navzdory žánru nejsou skladby založené na hrubé síle nebo agresi, nýbrž na přirozené tvrdosti a dynamice. Žádná násilná křeč z přehnaných ambicí se nekoná, deska si naopak zachovává svobodný muzikantský nadhled, a až jakousi ležérní neformálnost. Tím nechci rozhodně tvrdit, že se jedná o nějakou odlehčenou selanku. Pořád se pohybujeme na prostoru obehnaném ostnatým drátem thrashe, kterým navíc problikávají elektrizující hardcoreové výboje.



Veteráni z PRESTIGE podle očekávání nepřichází s ničím novým a převratným, ostatně vzhlížení ke stylotvůrcům EXODUS, TESTAMENT nebo SLAYER se snad ani nesnaží zastírat. Přesto nezní „Reveal The Ravage“ nijak archaicky nebo neoriginálně. Riffy i sóla mají slušné nápady, produkce je příjemně kompaktní a zároveň rozmanitá. Zmíněný hardcoreový vliv úřaduje s různou měrou téměř v každé části, čemuž napomáhá i hluboký vokál Aku Kytöläho (jinak také basová kytara), který v houpavých středních tempech a melodických refrénech připomíná nestárnoucího buřiče Lou Kollera ze SICK OF IT ALL. Do uší tepou přesné rytmy, řízné kytary víří intenzitou amerických drtičů PRO-PAIN a místy rezonuje takřka suicidalovský crossover. Snad jen sborové pokřiky a sing-along pasáže mohli pánové přenechat středoškolským kapelám, ve výsledném efektu mají namísto rytmického zdůraznění zbytečně rušivý efekt. Co bych si klidně poslechl ve větší míře jsou povedené vybrnkávácí úvody písní „Exit“ a „Prime Time“, které se atmosférou blíží nejslavnějším šlágrům METALLICY nebo MEGADETH. Hlavně u druhé jmenované skladby je motiv z instrumentálního intra zkušeně rozprostřen i na následných hutných kytarových plochách a vytváří tak pulsující metalový hit, jakých už se dnes moc neslyší.


Ostatní kousky možná neoplývají podobně silnými hudebními náměty, ale zachovávají si uměleckou bezprostřednost, která společně s variabilitou jednotlivých songů udržuje „Reveal The Ravage“ na atraktivní posluchačské vlně od začátku do konce. Rychlejší thrashové vypalovačky jako zahajovací „Innocent“ nebo „In Remains se prolínají s valivějším hardcoreovým naturelem písní „Burn My Eyes“ nebo „Pick Your Poison“. Komplexnější strukturou a tradičnějším metalovým pojetím disponuje pecka vygradovaná závěrečnými blast beaty „Self Destruct“, stejně jako „Blessed Be“, jenž by se neztratila ani v nabušeném repertoáru slavnějších kolegů SLAYER. PRESTIGE svoje řemeslo zkrátka pořád umí a během dlouhé pauzy evidentně neztratili nic ze svých dovedností, ani z muzikantského entuziasmu. Jejich studiový návrat je vyzrálý tvrdě metalový počin, ke kterému se budu vždycky rád vracet. A myslím, že nebudu sám.


04.09.2021Diskuse (0)Hivris
riha.kamil@gmail.com