Last Hardrock Outsider

POSSESSED - Revelations Of Oblivion

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem poprvé poslouchal památný debut „Seven Churches“, kterým se, konkrétně v roce 1985, POSSESSED nesmazatelně zapsali do metalové historie. Šlo o vůbec první album, kde byl použit hlas tak trochu připomínající pozdější deathmetalový growling. Temný a agresivní thrashmetalový nářez si ve své době nic nezadal s kultovními alby KREATOR nebo SLAYER. Osobně jsem se k té nahrávce dostal až někdy v roce 1990 a sice při masivním zkoumání všeho podnětného v metalové hudbě, valícího se k nám ze západu. Američtí POSSESSED byli nejpřímější předzvěstí death metalu a charakterizovalo je zběsilé tempo, agresivní a temné kytarové valy a záhrobní hlas Jeffa Beccery, který v textech nešetřil rouhačskými tématy a odporem vůči věřícím. Říkáte si, že je to trapné klišé? Jasně, chápu. Ale co už, tenkrát zkrátka byla taková doba a všem podobným metalovým hudebníkům sotva dvacet let. Rovněž mám v paměti své zklamání z jejich druhé řadovky „Beyond The Gates“, která morbidní šťavnatost debutu nezopakovala a kapela pomalu spěla ke svému rozpadu. Jeff Beccera byl navíc pár let na to upoután na invalidní vozík, protože ochrnul následkem střely do hrudníku, když se neočekávaně nachomýtl k jistému loupežnému přepadení. Mnoho let to vypadalo, že jsou POSSESSED definitivně uloženi na věčnost a že budou navždy platit za jednu z mála thrashových formací staré školy, která se svého comebacku nikdy nedočká. Ovšem když se postupem let Jeff vyhrabal z nejhoršího, svou kapelu oživil a jal se dokonce koncertovat. Před dvěma lety byl ke spatření na kryté stagi festivalu Brutal Assault a ohlasy na koncert POSSESSED byli více než nadšené. Beccera totiž konečně nalezl ty správné spoluhráče, se kterými mohla být kultovní značka postavena před velkou životní zkoušku. Dnes, prakticky třiatřicet let od vydání druhé řadové desky přicházejí POSSESSED se svým třetím albem „Revelations Of Oblivion“, které vychází u silné německé stáje Nuclear Blast. Jaký tedy materiál je?



Co vám mám povídat, tahle zapomenutá kapela prostě letos dodala naprosto strhující materiál. POSSESSED působí natolik nařvaně a energicky, že se posluchači může zdát, jakoby byli v hibernaci nikoliv třiatřicet let, ale pouhé tři roky. Je sympatické, že se dlouho spící kapela nesnaží o nic nového a vychází přesně z toho, co jí kdysi tak dobře reprezentovalo. Přeci jen ta dlouhá pauza by zrovna neprospěla přijetí od skalních, myslím tím hlavně v případě, kdyby kapela začala hrát něco úplně jiného. Jde o old-schoolový démonický nářez příznačný pro thrashovou druhou polovinu osmdesátých let, tedy zlatý věk této hudby. Ovšem nečekejte upocenost, materiál je zaznamenaný s velkým nadhledem, muzikantskou a zvukovou kvalitou a má daleko k vyčpělosti a přežitosti. Přestože se POSSESSED drží předloh osmdesátkového thrashového old-schoolu, nepůsobí ani trochu směšně a archaicky, naopak se v té staré formě ukazuje, jak je vše možné udělat tak, že to ještě dnes působí naprosto dechberoucím a opravdovým dojmem. Znáte „Pleasure To Kill“ od německých titánů KREATOR? Že se vlastně ptám. Tak podobným způsobem novinka POSSESSED působí, přičemž je typickým zástupcem americké metalové školy a vzhlíží nejen k vlastní historii, ale i k tvorbě takových sousedských kapel jako SADUS, DARK ANGEL nebo k ranným FORBIDDEN.


Po temném obřadním intru „Chant Of Oblivion“ přichází bouře, která nepolevuje až do konce časomíry alba. Divoká tempa poháněná rytmikou Robert Cardenas (baskytara) a Emilio Marquez (bicí), umocněná navíc agresivním a zlovolně temným riffingem, jako by neměla v plánu nikdy ustat, což je práce zvláště skvělého kytarového tandemu Daniel Gonzales a Cloudeaus Creamer. Zejména první jmenovaný z obou kytaristů je Beccerovi pravou rukou a výrazně mu pomáhá kočírovat tuhle partu zběsilců. Gonzales je totiž rovněž autorem či spoluautorem u většiny zdejších skladeb, zkrátka vynikající kytarista, jakého, díky jeho agresivní, i když také dosti nápadité hře, budou fanoušci zbožňovat. Už od první palby „No More Room In Hell“ je zřejmé, že zde bylo zahájeno něco opravdu pozoruhodného. V posledních dvou dekádách prožila řada old-school thrashových kapel svůj comeback, ale jen nepatrné procento doložilo podobně zdařilý a životaschopný vzorek nářezu, jako tomu je v případě POSSESSED, to mi věřte.


V lavinách nekompromisních rychlých riffů vám občasně vyjede nad hlavou svěží krátká vyhrávka nebo chaoticky zašmodrchané sólíčko, dodávající zvuku všech těch skladeb na ještě větší neutěšenosti. A tak sledujeme jednu vypalovačku za druhou a v rychlém sledu nás ohromuje „Dominion“, následována „Damned“ a „Demon“, aby s trojicí dalších pekelných válů „Abandoned“, „Shadowcult“ nebo poměrně progresivní „Omen“ zažila nahrávka svůj absolutní vrchol. Zlá „Ritual“ má již hodně blízko k death metalu a v určitých fázích dodává desce na zhoubné atmosféře, tolik typické pro rannou tvorbu kupříkladu floridských rarachů z MORBID ANGEL. S „The Word“ už jsme zase v tanci thrashového poga. Materiál působí velice sevřeně, uceleně a má jednolitou atmosféru, přitom je toho v něm k objevování habaděj. Zkrátka vynikající old-school thrash, který je navíc nápaditý, sám si nejsem jistý, zdali jsem někdy v posledních dvaceti letech slyšel podobně dobře udělané thrashové retro.


16.05.2019Diskuse (13)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
27.03.2020 23:11

Alda: Ta věta šla opravdu pochopit oběma způsoby. Myslím, že se vlastně v hodnocení těch desek celkem shodneme. Mě jinak většina comebackových desek z poslední doby moc nenadchla. Sacred Reich a Xentrix jsou celkem v pohodě, ale rozhodně jsem od nich čekal víc. Exhorder sice nejsou úplně špatní, ale s jejich původní tvorbou už ta hudba moc společného nemá. Acid Reign jsem slyšel pouze zběžně a momentálně se nemám chuť k té jejich novince vracet (jejich staré desky vlastně ani moc naposlouchané nemám). S.D.I. natočili úplnou kravinu. Nocturnus se podařilo na jejich debut celkem dobře navázat, ale u mě je problém v tom, že mě jejich hudba nikdy výrazně neoslovila. Hadeon je z těch comebackových desek Pestilence jasně nejlepší (mám i originál), ale i tak ji řadím níž než první čtyři řadovky.

 

Alda
27.03.2020 22:19

Pekárek: mě se líbí taktéž moc = bude muset být originál :-)

Valič: cituji: "novinky od Sepultury potažmo od Annihilator nejsou ani náhodu mírně nadprůměrné!!!!"
Omluva, evidentně jsi to pochopil jinak, než jsem to myslel :-) špatně jsem se vyjádřil a myslel jsem to takto, že new Sepultura je neposlouchatelná, a Annihilator je jejich další deska z jejich bohaté diskografie, která neurazí, ale už teď si moc nevybavím nějaký refrén nebo sólo. Na For the Demented byl aspoň song Pieces of You, který v hlavě uvázne!
Na nový POSSESSED jsem se těšil hodně, ale... musím si to pustit... leč teď mám nějakou old schol náladu, takže až mi dohraje Celtic Frost dám si Necronomicon,
a posílám jako ukázku song POSSESSED BY EVIL :-)

https://www.youtube.com/watch?v=sb9M3pgSPF8

 

Pekárek
27.03.2020 21:49

Alda: Mně se líbí, mazec:)

 

Valič
27.03.2020 21:37

Alda: Ten Annihilator a Sepulturu jsem uváděl pouze pro srovnání. Mírný nadprůměr pro mě znamená celkem solidní desku s hodnocením kolem 70%. Chápu, že skalní fanoušci to vidí jinak, ale nechceš mě, doufám, přesvědčovat, že jsou novinky uvedených kapel na stejné úrovni jako třeba Arise nebo Alice In Hell. Jejich klasická alba samozřejmě ve sbírce mám a dokonce některá z nich hodnotím výš než cokoliv od těch Possessed, ale jejich novější tvorba mě moc neoslovuje.
Pokud se někdo z mladší generace o metal z 80. let delší dobu vážně zajímá, je téměř vyloučené, aby album Seven Churches neznal (to, jestli se mu líbí, už je jiná věc). Druhá řadovka sice byla o něco slabší, což uznává i samotná skupina, ale ty skladby úplně špatné nebyly a některé z nich Possessed dosud hrají naživo. Problém byl hlavně ve zvuku a snaze o civilnější pojetí nahrávky (kapela tenkrát chtěla spolupracovat s jiným producentem, ale ten byl v té době ve studiu s Megadeth). Následující minialbum produkoval Joe Satriani (ano, opravdu TEN Satriani) a výsledek byl o dost lepší. Hudba byla sice o něco techničtější, ale pořád bylo poznat, že jsou to Possessed. Co se týče novinky, na zahraničních stránkách jsem se setkal převážně s nadšenými ohlasy, takže mě celkem překvapilo, že místní recenze nevyvolala téměř žádnou odezvu, ale podobných případů, kdy tady nějaké skvělé album prošlo bez povšimnutí, je tu bohužel plno. :-(

 

Alda
27.03.2020 20:41

Náhody prý neexistují :-) Ale super deska, coo?

 

Pekárek
27.03.2020 19:07

Alda, to je náhoda, Hadeon teď jedu:)

 

Alda
27.03.2020 18:34

Valič: novinky od Sepultury potažmo od Annihilator nejsou ani náhodu mírně nadprůměrné!!!! a co se týče počtu příspěvků v diskuzi, vidím to asi takto:
POSSESSED jsou OK, jejich debut mám 3x na CD, a ta deska má sílu i dnes! Beyond the Gates mě nenadchlo už v době vydání a dodnes se mi moc nelíbí, no a EP The Eyes of Horror už bylo něco trošku jiného. A to dle mě Seven Churches bylo první DEATH metalovou deskou... třeba i díky názvu skladby DEATH METAL! :-)
Takže dle mě mají POSSESSED jednu výjimečnou desku z roku 1985! Což je 35 roků. Takže nastupující generace metalistů tu skupinu vůbec nemusela znát, zatímco ANNIHILATOR i SEPULTURA desky vydávají a koncertují průběžně. Sepultura má určitě ctyři nadčasové desky (Beneah+Arise+Chaos+Roots), Annihilator má luxusní debut a taky by se ty čtyři dobrá CD´s našla. Takže lidé/čtenáři dikutují,neb ty kapely znají.
A jdu si dát PESTILENCE - Hadeon, taky super věc.

 

Valič
27.03.2020 12:30

Celkem mě štve, že zatímco diskuse na pouze mírně nadprůměrné novinky od Sepultury nebo Annihilator přetékají desítkami příspěvků, jeden z nejpůsobivějších comebacků v historii extrémního metalu tady prošel téměř bez povšimnutí. Kapela víceméně plynule navázala na své výborné minialbum The Eyes Of Horror z roku 1987 a vůbec nevadí, že má teď blíž ke klasickému thrashi než k death metalu, u jehož zrodu kdysi stála. V některých recenzích jsem narazil na kritiku Becerrova zpěvu, ale podle mě je naprosto v pořádku, zvlášť když člověk přihlédne k tomu, že Jeffovi chybí polovina plíce.

 

Kelly
20.05.2019 20:46

Smekám před POSSESSED. Mám rád rychlou hudbu, vždy mě štvalo, když kapely s rychlým nářezem začali hrát techničtěji a zpomalovat. To se tady nekoná. 100 % mimo jiné za odvahu hrát rychle, jako se to rubalo v dobách jejich prvních alb. Rychlost vítězí !!!

 

Pekárek
16.05.2019 09:35

Demonick: S těma zkušenostma už to rozhodně stačí. Pak to ještě samozřejmě dozrává, ale to byste se recenze na novinku asi nedočkali. ad Possessed, ukázky znějí fakt stylově. Revelations vypadá na moc fajn album. Fajn, že to ještě zkusili.