Last Hardrock Outsider

PESTILENCE - Consuming Impulse

Holandští PESTILENCE patří ještě dnes (a bezesporu) mezi nevýznačnější deathmetalové kapely Starého kontinentu a je jedno, že svá nejzajímavější díla vypustili do světa již více než před čtvrtstoletím. Ve své době měla jejich tvorba velké kouzlo a hlavně, posouvala hranice neslyšeného. PESTILENCE skutečně na každém ze svých prvních čtyř desek znějí docela jinak, a přesto si zachovávají svůj tolik typický hudební jazyk. V dobách druhého a zjevně nejslavnějšího alba „Consuming Impulse“ už se jednalo etablovanou hydru, která však do svého zvuku teprve krátce předtím dostala onen šílený a notně zběsilý esprit čehosi mimořádného. Řezavé kytary utvářely zvuk, ze kterého doslova mrazilo, psychotická sóla navíc dodávala skladbám punc nervnosti, a i rendlíkový zvuk Foddisových škopků měl v sobě něco zvráceného. Celá deska působí jako dokonalý soundtrack k zardoušení, nemluvě o zvířecky dávivém projevu Martina Van Drunena, do té doby ústředního poznávacího znamení celé mladičké holandské čtveřice. Ten, jen rok po realizaci, sebranku opustil (přesněji řečeno byl Mamelim vyhozen), aby si založil své ASPHYX.

 

Hlavní skladatel, kytarista a šéf Patrick Mameli vždy tíhnul k propracovanějšímu zvuku a progresivněji laděnému extrému, kdežto Van Drunenovi (kromě nenapodobitelného growlu třímal v rukách i baskytaru) byla vlastní určitá humpoláckost a proto bylo už v roce 1990 zjevné, že se dvě výrazné persony dlouhodobě (v otázkách směřování vlastní kapely) neshodnou, nicméně na „Consuming Impulse“ se jim podařilo složit mimořádnou sbírku neuvěřitelně morbidních a nemocně znějících skladem, kterým nescházela potřebná energie a hlavně autenticita projevu.


 

Už od zběsilého úvodu v podobě brutálního výpadu „Dehydrated“ bylo zjevné, že tahle deska bude patřit k mimořádným a taky že ano, scéna začala PESTILENCE brzy opěvovat jako jedny z největších objevů v rámci na povrch se tehdy hromadně klubajícího deathmetalového žánru. Skladby jako „The Process Of Suffocation“, „The Trauma“ nebo epochální riffořežba „Out Of The Body“ posléze vše bezezbytku stvrdily. Mým favoritem je rovněž hororová  „Deify Thy Master“ se skandovaným Van Drunenovým hulákáním, nebo  „Echoes Of Death“, kde v jeden moment refrénu je ona vygradovaná brutalita dokrášlena potemnělou klávesovou vyhrávkou, ostatně právě tahle kapela si později podobné aranže a vsuvky dosti přivlastnila. V hudbě tehdejších PESTILENCE se znamenitým způsobem prolnula brutalita a jakási animální divokost s prvky souvisejícími s promyšleností, zde se projevujícími především psychotickými zvuky sólové kytary a nejrůznějšími, v té době a v tom žánru zvláštními harmoniemi. My dnes už dobře víme, že kapela po vyhazovu Van Drunena pokračovala cestou většího ztechničťování, což nebylo vždy k dobru věci, protože je nutné potvrdit, že už v tom všem nebyl takový „wau efekt“, jako v případě alba, o kterém je zde řeč.

 

Na kvartet v roce 1989 PESTILENCE dotvářeli bubeník Marco Foddis a rovněž krátce před nahráváním příchozí kytarák Patrick Uterwijk, druhý zmíněný muzikant totiž na thrash/ deathovém debutu „Malleus Maleficarum“ z roku 1988 ještě nebyl přítomen. Právě i debutové album PESTILENCE patřilo na sklonku osmdesátých let mezi povedené záležitosti, neboť zde byla předvedena vrcholná škola soudobé „thrash riffařiny“, nicméně do osobitosti a zhouby následovníka měla nahrávka daleko. PESTILENCE vybrousili svůj smrtonosný styl nejpřesvědčivěji právě na druhé desce, která je zastihla na počátku svého vrcholného období, takže si pánové z Roadrunner Records mohli mnout ruce jak dobře zainvestovali, neboť holandský kvartet na přelomu osmdesátých a devadesátých let řádně zamával děním a dodnes se na jeho tehdejší počiny vzpomíná.


01.03.2018Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
17.03.2018 08:19

Martin byl přijat do Pestilence jako zpěvák a tu baskytaru mu Patrick vyloženě vnutil. Začal se na ni učit hrát půl roku před nahráváním debutu a Patrick, který měl už v té době za sebou patnáct let hraní na kytaru, mu ve studiu nabídl, že ty basové linky nahraje za něj. Na druhém albu původně hrát měl, ale kvůli ušetření času ve studiu to za něj opět vzal Patrick. Více informací třeba zde:

http://www.voicesfromthedarkside.de/Interviews/MARTIN-VAN-DRUNEN--7135.html

Správně by to na obalu desky být uvedeno mělo, ale podobných případů existuje plno, viz třeba první čtyři alba Kreator (na většině z nich nahrál Mille v podstatě všechno kromě bicích).

 

Meres
17.03.2018 02:55

Nemám rád tieto ťahy, keď muzikant, ktorý je v booklete napísaný, že hral na taký a taký nástroj, sa nakoniec daného nástroja v štúdiu ani nedotkol. Žiaľ, môžeme sa len nazdávať, koľko takýchto neodhalených prípadov ešte existuje - viď najnovšie konšpiračné teórii o (ne)účasti Glena Tiptona na posledných Judas Priest :(

 

Valič
16.03.2018 21:54

Stray: "Já jsem takovej jednoduchej", mě recenze v tomhle rozsahu bohatě stačí. Pokud k ní ale budeš chtít přidat pár dalších odstavců o tom, jak jsou Pestilence skvělí, rozhodně si stěžovat nebudu. :-)

Co se týče obalu, původní návrh, který zobrazoval skupinu vzájemně se požírajících lidí, firma odmítla a použila místo něj zcela odlišný, a to bez souhlasu kapely, která pak z těch "brablenců" zrovna moc nadšená nebyla.

Největší pikanterií spojenou s prvními dvěma alby Pestilence je každopádně to, že na obou nahrál baskytaru místo Martina van Drunena Patrick Mameli, který mu pak také pomohl ty basové linky zjednodušit, aby je na koncertech zvládal hrát zároveň se zpěvem. Jedinou studiovou nahrávkou, na které je možné slyšet Martinovu hru na baskytaru, je tedy první album Asphyx (na tom druhém nazpíval pouze vokály a to v době, kdy už nebyl členem kapely).

 

Cyberolas02.03.2018 16:05

Nó jo, Pestilence, moje dávná láska. Skvělá deska s mravencama:). No, musím říct, že když jsem recku ráno uviděl v náhledu, těšil jsem se celý den na spoustu pikantností, jak to u obsáhlých recenzí bývá, ale ony tam nakonec nejsou, spíš je tady hezky popsána ta hniloba. Ale díky i za to.

 

Vatutinwot02.03.2018 09:53

:) ... souhlas 90% ... každopádně v té době jsem Pestilence hodně, hodně bral ... společně s Death, Nocturnus, Atheist atd .. a tyto kapely mám rád i dnes ... zrovna včera mi dorazily ty Pestilence reedice.

 

Berry02.03.2018 08:43

Taky jsem pro mix, v rytmu třeba dvě krátký a jedna dlouhá. Naprostej ideál.

 

Kelly02.03.2018 07:39

Stray to musíš cítit ty sám, zda udělat údernou a kratší a nebo do hloubky. Já bych určitě uvítal i několik během týden - takže klidně kratší. Ale pak tě něco zasáhne a klidně udělej podrobnou dlouhou.

 

DarthArt
02.03.2018 00:11

Mně se strašně líbí ten obal.. je to dětská malůvka, ale geniální!

 

Stray
01.03.2018 22:01

Skvělá recenze? Za dvacet minut jsem to měl i s editací a obrázky. Hej hola ve spolek, je lepší psát několik takových normálních recenzí týdně a nebo se na to radši vysrat a dát jednu pořádnou a do hloubky?

 

Valič
01.03.2018 21:57

Skvělá recenze, jen bych rád už podruhé upozornil, že Asphyx existovali už několik let před Martinovým příchodem a dokonce už v roce 1990 natočili album Embrace The Death, které ovšem vyšlo až s několikaletým zpožděním.

"Mohla to být jednička, jenom ta chybička, jenom ta chybička..." :-)