Last Hardrock Outsider

PARADISE LOST - One Second

Přestože PARADISE LOST dosáhli s albem „Draconian Times“ velkého úspěchu, nezastavili se ve vývoji. S přirozeností sobě vlastní, nebojácně vstoupili do zcela nové kapitoly. Nahrávka „One Second“ je tedy zastihla v momentě, kdy opouštěli vody striktně metalového hájemství a vrhli se na kombinování temně rockových nálad s vkusně dávkovanou elektronikou. A čas, který tohle album dokonale prověřil, mne jen utvrdil, že to byl tenkrát, alespoň na určitou dobu, krok správným směrem. Vlastně i z řad metalových fanoušků nedocházelo k příliš velkým protestům a dílo si nakonec našlo mnoho příznivců, jak mezi letitými, tak zcela novými posluchači. Jednalo se vlastně o moderním zvukem opracovaný pomník, oslavující jejich vzory, rekrutující se zejména z gothic-rockové scény poloviny osmdesátých let. PARADISE LOST si zde však opět nespletete s nikým jiným.


Nepochybně čitelnější a písničkovější struktura skladeb kapele velmi slušela a Nickův civilně pojatý hlas dosáhl v tomto období zřejmě nejlepších výsledků. První digitálně nahrávané album PARADISE LOST tak bylo připraveno pod taktovkou chlapíka říkajícího si Sank, který se stylově rekrutoval spíše z oblastí alternativně rockové, potažmo i elektronické hudby, a ten dokázal z tehdy čerstvě ex-metalové kapely, jinak stále toužící po progresu, vycedit opravdu maximum. Z toho vyplývá, že tehdejší MacKintoshova záliba v keyboardech a programování našla v tomto studiovém fachmanovi spolehlivého kormidelníka. Zkrátka a dobře, kapela si vybrala jako producenta nepříliš profláklého člověka, který nejlépe pochopil její hudební vize.



Co mne však ve své době udělalo největší radost, byla skutečnost, že samotní PARADISE LOST znovu předložili kolekci dvanácti skladeb, mezi kterými se nenacházela ani jedna, o které bych mohl říct, že nějakým způsobem celek narušuje nebo v něm působí nepatřičně. Kvalitativně šlo tedy znovu o prvotřídní skvost, který posunul kapelu úplně jinam a splňoval nejpřísnější kritéria na tvorbu těchto Britů, ať by hráli cokoliv. Už od klavírem zkrášlené titulní hymny „One Second“ bylo jasné, že půjde o věc, která rozhodně jen tak nezapadne a která zní zatraceně aktuálně. Dobře si pamatuji na husí kůži jakou u mne vyvolal první poslech. Což o to, nahrávek, které upoutají hned a brzy se oposlouchají je mnoho, ale zde cítím mrazení ještě když si to album pustím dnes. Nebývalá chytlavost, opatřená sugestivní atmosférou, která nutila k dalším a dalším soustředěným poslechům se nevyhýbala žádné z položek. Měl jsem zkrátka tenkrát v létě 1997 hodně co poslouchat a užívat si to.


Svižné skladby jako „Say Just Words“ nebo „Soul Courageous“ se staly pomníkem gothicrockovým titánům osmdesátých let. Skvělá byla rovněž „Mercy“, která jakoby zhudebnila obdiv k jiným velikánům světové populární hudby, a sice k DEPECHE MODE. Přes tyto inspirace zůstali PARADISE LOST svojskou a originální kapelou, jejíž rukopis byl i v tomto období největší náklonnosti k rockovému mainstreamu a moderním zvukovým vychytávkám zřetelně rozpoznatelný. Co na tom, že se většina členů nechala ostříhat, že se skladby jaksi zčitelnily a místo hutnějších kytarových válů byly decentně opatřeny moderními elektronickými prvky, když to zkrátka celé fungovalo znamenitě? Aniž by podcenili uměleckou stránku, tehdejší PARADISE LOST zkrátka bavili, takže opravdu nemám sebemenších výhrad ke změnám, jaké u nich tenkrát probíhaly, naopak si myslím, že „One Second“ je absolutním vrcholem jejich tvorby. Chytlavé a ve své době moderní album, s mnoha skvělými songy a znamenitým zvukem.


Ne každé metalové kapele se podaří nahrát takto svěží, chytlavou a smysluplnou rockovou desku, v níž i méně známé položky působí silně a nadčasově. Tak třeba zlověstná „Lydia“ - to je prostě hřmotné monstrum, které vás svou atmosférou dokonale přiková. O Reznorovsky znějící „The Sufferer“, která v sobě kombinuje ambientní fáze s klenutými nápěvy ani nemluvě. Stejně tak teskné atmosférické záležitosti z druhé poloviny alba jako „Disappear“ nebo „This Cold Life“ představují PARADISE LOST na vrcholu tvůrčích sil. Za mne tedy deska, jakých dnes moc nevzniká.


06.06.2017Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

down
07.06.2017 15:47

Než jsem koupil tuhle, vůbec jsem nevěděl, že nějací Paradise Lost existují. Předchozí desky jsem zpětně tak nějak "zaznamenal" ale moc mi to nesedlo. Vlastně ani pozdější mě nijak zvlášť neoslovily. Čili na polici padá prach jen na tohle CD, ale za to na digipack :)

 

orre06.06.2017 18:32

Taky tak. První deska, kde zněli jako něco(někdo). Stejně jako Metallica na Load. Tenkrát to bylo obrovské zklamání. Dneska už to tak nežeru.

 

Imothep
06.06.2017 11:28

No tak tady se asi s vetsinou neshodnu. One Second me v dobe vydani prilis nenadchlo a ani s opakovanymi poslechy(vcetno toho cca pred hodinou) se muj nazor na desku za celych 20 let vlastne vyrazne nezmenil. Neni to ani tak kvuli stoceni kormidla popovejsim smerem(podobne smerovani mi nikdy nevadilo, navic PL to myslim delali prirozenou cestou v pozvolnem tempu). Problemem je podle me slabsi songwriting a proste prilisne prizpusobeni forme na ukor obsahu. 100% bych nedal ani nahodou, 80 max. Na albu se nachazeji silne songy, ale ve srovnani s predchudci je tam i pomerne znacne mnozstvi vaty(kolovratkove popevky/refreny, ktere ale pro nekoho muzou fungovat jako chutna krme), navic je tu hodne slyest, jak by se PL radi podobali a libili jako DM. Memu verdiktu nepomaha ani fakt, ze produkce je jakasi placatejsi a nahravka proste nedycha tak krasne jako predchudce, coz ale mohl byt tak troche zamer – mozny dusledek komprimace ve snaze o vyniknuti elektroniky a celkove chladne/neosobni atmosfery(coz se asi povedlo). Abych tu jen nepicoval = Draconian Times bylo a je nemozne prekonat ve vsech smerech(zvuk, produkce, songwriting, atmosfera), takze nechci aby moje hodnoceni zas vyznelo extra negativne. Nakonec jsem vlastne rad, ze PL neudelali Draconian Times 2.

 

Stray
06.06.2017 11:09

Pro mne je One Second naopak první deskou PARADISE LOST, u které jsem si uvědomil, že ta kapela není jen docela dobrá, ale patří k mým stěžejním, rovněž první deska PL, u které od prvního poslechu dávám bez debat plnej počet, až po ní jsem si totiž upevňoval vztah k tomu, co jí předcházelo.

 

Valič
06.06.2017 10:28

90% Skutečně se jedná o hodně povedené album, jen jsem tenkrát nedokázal pochopit, proč kapela, která si v rámci žánru vytvořila svůj originální nezaměnitelný styl, najednou zní jako nějaký kříženec Depeche Mode a The Sisters Of Mercy. :-)

 

Fenris 13
06.06.2017 09:40

Já to mám podobně jako DarthArt, v době vydání jsem cd, namlsán Icon a Draconian Times, okamžitě a bez předběžného poslechu zakoupil a po vložení do přehrávače mi spadly slechy :-) To byla prostě rána rovnou na komoru, nechápal jsem, co se to chlapcům v hlavách přihodilo. K opakovanému poslechu jsem ale zatím nedorostl a jen tak to nebude neb díky zdejším článkům momentálně plně vězím v hair metalu :-)

 

Dave7806.06.2017 09:24

Jednozančně 100%, absolutní souhlas! Podobně odvážných (a zároveň povedených) desek od "zavedených" kapel v 90.letech (i později) moc nevzniklo. Na albu není slabá skladba, zvuk taky dokonalý (opravdu se vyplatí poslouchat na pořádné aparatuře, žádná mp3 stahovátka :-)). Skrytý klenot je pro mě "Another Day" s typickou "Faith No More" atmosférou a skvělým refrénem. Pro mě osobně "One Second" vrchol PL diskografie a jedna z mých TOP 10 životních desek vůbec...!

 

DarthArt
06.06.2017 07:56

Ve své době jsem One Second nevydýchal, prostě jsem si moc přál další Draconian Times a místo toho přišla rána mezi oči typu Renewal nebo Load. Desku jsme v podstatě odpískal a líbit se mi začala až někdy předloni, s velkým odstupem. Je to dobrá věc, asi bych nedal absolutorium, ale rozhodně ji snáším líp než tehdy v "srdíčkářském" období :):):)