Last Hardrock Outsider

PARADISE LOST - In Requiem

Spolupráce PARADISE LOST a amerického producenta Rhyse Fulbera pokračovala i v roce 2007, kdy vzniklo další řadové album „In Requiem“. Tímto počinem kapela z anglického Halifaxu deklarovala svůj definitivní návrat k doom-metalovému stylu, jakým kdysi proslula v období svého úspěšného alba „Icon“ z roku 1993. Většina letitých fanoušků tak byla z návratu k hutnějším a na kytarové riffy orientovaným skladbám nadšená. Celkově je zřejmé, že se PARADISE LOST pozvolna a jakoby obloukem vraceli právě k tomu, co je v první půli devadesátých let nejvíce proslavilo. „In Requiem“ je tak ještě dnes jejich fanoušky hodnoceno jako povedené album už z důvodu nulových experimentů a díky lpění na osvědčeném a kdysi dávno prověřeném metalovém zvuku, který byl mnohými už mnoho let postrádán.



I když je pravda, že zde Nick Holmes působil vyzpívaněji než v časech svého jinošství, touha navázat na hrubší zpěvové rejstříky a vokální linky se stala jasným poznávacím znamením PARADISE LOST roku 2007. Právě tohle album tak značí především návrat party okolo ústředního skladatele a kytaristy Grega MacKintoshe k tomu prazákladnímu, pod čím si většina metalových fanoušků PARADISE LOST vůbec představují a co pro ně kapela reprezentuje. Tento návrat k temnému metalu je patrný už od samotného úvodu nahrávky, která je zahájena hutnou, pomalou a zatěžkanou skladbou „Never For the Damned“, rázné to připomínce nejikoničtějších časů. Nicméně já tvrdím, že nahrávce neprospívá určitá jednotvárnost a také nepříliš velký počet výrazných skladeb, což nahrává tezi, že si PARADISE LOST, stále ještě spolupracující s bubeníkem Jeffem Singerem, kterému zde dosud neodklepli regulérní členství (odešel o rok později), sice pohlídali vyznění celku, ale ne příliš opracovali detaily a ambicióznější místa, ale třeba jim o něco podobného, po časech vypalovaček a skladeb s volnější rockovou strukturou, nešlo a usilovali o úplně něco jiného.


Z alba totiž vyčnívá snad jen song „Praise Lamented Shade“, do kterého je umožněno proniknout teskným melodickým kytarovým vyhrávkám, zde proplouvajícím atmosférou fatalismu a romantiky, song byl totiž navíc inspirován jednou z esejí britského básníka a filosofa Alexandera Popea. Když bych měl jmenovat další výrazné kusy, tak určitě nebude chybět důrazný přímočarý singl „The Enemy“, ale také skladby jako „Unreachable“ nebo „Fallen Children“, které sebou nesly rovněž typický závoj existencionalismu, se kterým je hudba a zejména textová náplň PARADISE LOST od pradávna velmi úzce spjata, ale také hymničtější ráz a výraznější kytarové a zpěvové party, schopné celek vůbec nějakým způsobem oživit.


Z mého pohledu právě zde začalo období, kdy kapela již nepřinášela světu rovnocenně zajímavého jako do té doby a držela se, až moc křečovitě, osvědčených doom-metalových postupů. PARADISE LOST zkrátka začali nahrávat jen docela dobré desky místo těch vynikajících. Co se však povedlo znamenitě, je zde rozhodně cover alba, jehož autorem se stal řecký umělec a vůdčí člen kapely SEPTIC FLESH Spiros Antoniou.


01.08.2017Diskuse (14)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Demonick
07.08.2017 20:04

Tak to si PÍŠ, ze plynulo nenadviazuje :)

 

Valič
05.08.2017 20:37

Paradise Lost zveřejnili nový videoklip:
https://www.youtube.com/watch?v=f1Jh36OMXFE
Celkem nechápu ty rozporuplné reakce. Podle mě bude novinka celkem plynule navazovat na předchozí řadovku a budou se na ní opět mísit prvky z prvních čtyř alb. Jinak mi ale přijde jako dost velké svinstvo vůči kapele, že někdo dal album i se všemi bonusy na internet už měsíc před oficiálním vydáním (v případě Cradle Of Filth to jsou dokonce dva měsíce). :-(

 

Donald02.08.2017 13:50

Stray: Death :) ... to bylo super, pro mne osobně zlomová kapela. Jináč RW remastery vyjdou nyní v srpnu, jelikož jsem koupil Kreator, Voivod a čekám na CF tak si myslím, že budou pěkný. http://www.pledgemusic.com/projects/running-wild-noise-records http://www.musicrecords.cz/catalogue/hudba/running+wild/?query=running%20wild¶m=person

 

zdenos02.08.2017 13:45

za DEATH se určitě přimlouvám taky :) Ty staré desky MF také nikde moc pitvány nejsou :)

 

Fenris 13
02.08.2017 13:38

Opravdu silně se přimlouvám za všechny níže zmiňované seriály, hlavně toho Kinga a Death! Tito velikání by si zmínku na nejlepším tuzemském metalovém webu zasloužili :-)

 

sicky
02.08.2017 13:37

In requiem je ok.stejně jako předchozí, o fous lepší s/t, mi přijde jako logické pokračování éry icon/ draconian. Ty alba mezi tím si mohli odpustit. Možná pak by byli těmi legendami, kterými mají být

 

Stray
02.08.2017 13:28

Donald: O těch RUNNING WILD popřemýšlím. Kdy maj vyjít ty remastery? Mám všechno mezi 84-94 původní vydání, takže mě tohle nemusí zajímat. Odhaduji, že bych se k tomu mohl dostat po novém roce, po těch SCORPIONS, ale jen max. do alba Black Hand Inn, chraň bůh abych šel dál. :-) Stejným způsobem bych mohl před vydáním novinky KING DIAMOND, pakliže bude, sepsat i jeho seriálek. Někdy si udělám čas i na DEATH, to jsou všechno věci, které mám nesmírně rád, ale nikdy jsem se k jejich psaní ani nepřiblížil, protože si to kdysi na jiném místě přisvojil jakýsi bedlivý posluchač jménem Louis.

 

Imothep
02.08.2017 09:09

Tak zas troche zpet k “In Requiem” …. Mozna to z pohledu fanousku “One Second”(ke kterym zrovna nepatrim I kdyz tu desku mam svym zpusobem rad) bude pusobit divne, ale pro me je “In Requiem” daleko logictejsi spojnice mezi “Draconian Times a “Host”. Ano, zretelne tam slysim dozvuky prvne jmenovane a zaroven i zavany nalad “te nejkontroverznejsi”. Ale v dusledku je to vlastne jedno kdy “In Requiem” vyslo. PL opsali pulkruh a vratili se tam, kde je mam asi nejradeji. U me se “In Requiem” urcite vleze do osobniho TOP 5 Paradise Lost.

 

Demonick
02.08.2017 08:58

Ja som zatial nedokazal vypocut Meduzu dokonca na jeden zatah. Je to tak hrozne pomale a jednotvare. Nickov melodicky spev mam velmi rad, zato tu velmi dominuje growl. No, bude to tazkyyyyy oriesok.

 

Donald02.08.2017 08:22

... podle mne Medusa nakonec nebude tak velkej ořech :) ... podobné hlášky o tom, že "skladby mne nezaujaly" atd ... byly slyšet již po vydaní Plague a v různých mutacích vlastně po každé desce pozdější éry ... na mě to působí jako "logické" navázaní na Plague ... na kterém dřevní murmur a temnota vlastně rušila a byla i trochu humorná ... tady to zapadlo do sebe ... prostě najdeme se v tom a budeme spokojeni :) ... každopádně těším se na originál ... zatím poslouchám 320 a tak to ještě poroste :) ... dotaz ... nebude recenzní maraton na Running Wild? ... vycházejí noise remastery... soudě dle předchozích voivod, kreator, celtic frost, budou nádherné a tak by nějaká vzpomínka potěšila. S Rolfem se nekamarádím od Death or glory, blazon stone ... tedy zhruba od časů kdy jsem balil třeba Manowar, ale onehdá jsem to po manowařích recenzích krále metalu zkusil ... nevyšlo to :ale i tak potěšilo ... a tak bych si takto mohl prosvištět i piráta :)