Last Hardrock Outsider

OZZY OSBOURNE - Zjevení v blizardu 1/10

Pozdější životní příběh Johna Osbournea, mladíka z dělnického prostředí jedné z nevábných, šedých čtvrtí anglického Birminghamu šedesátých let, by rozhodně vydal na pořádný román. Nicméně tolik prostoru zde nemáme a sám ani nevím, která konkrétní věc či událost z Johnova ranného období by se dala upřednostnit před ostatními. Přenesme se tedy přes všechny klukovské příběhy a průsery, kterými si mladý John prošel v době dospívání, opomeňme i jeho neblahou kratičkou zkušenost s anglickým kriminálem, kde se ocitl díky nějaké absurdní lapálii, zapomeňme i na jeho kuriózní účinkování na jatkách, kde nějaký čas pracoval, zaměřme se zde pouze na jeho hudební dráhu. Dnes však nebude řeč ani o počátcích celé jeho pozdější a velmi dlouhé hudební pouti, kdy to všechno na sklonku šedesátých let odstartoval, protože se pohyboval v prostředí zapadlých bluesových klubů jeho rodného průmyslového města. Zde se totiž občas snažil vystupovat s nějakou tou lokální kapelou. Řeč však nebude ani o jeho kariéře v řadách BLACK SABBATH, démonické to kapele, jenž se později nesmazatelně zapsala do historie a to zejména díky své temné a uhrančivé hudbě, kterou si získala a navždy podmanila statisíce fanoušků po celém světě a na úsvitě sedmdesátých let položila základní stavební kámen hudebnímu stylu, nazývanému později jako heavy metal.



Zprvu bezstarostně vyhlížející mladík, se právě v řadách BLACK SABBATH pod vlivem halasné hudby, abstraktních textů, kterým navíc svým neškoleným i když velmi jiskrným a charismatickým hlasem vtiskl vskutku děsivou formu, postupem let proměnil v démonickou bytost, před kterou se měli všichni mravokárci světa na pozoru. Hodně za to mohla rovněž jeho záliba v alkoholu, kterou si vypěstoval už za časů adolescence, k níž se později přidaly i další nebezpečné zakázané látky. Řeč zde ovšem nebude ani o muzice této pozoruhodné kapely, ani o jejich skvělých, temných a zatěžkaných albech, ani o zhusta navštěvovaných divokých koncertech, na kterých byla definována prapodstata pozdějšího kovového žánru, řeč bude o tom, co přišlo posléze, kdy na začátku roku 1979 John Osbourne, tehdy už devět let znám pod nezapomenutelnou přezdívkou Ozzy, po neshodách s kytaristou Tony Iommim řady BLACK SABBATH opustil.


Začněme tedy asi nějak takto. Po vcelku trapném avšak logickém vyhazovu od BLACK SABBATH to s Ozzym v roce 1979 nevypadalo zrovna růžově. Ten, zmítán osobními problémy, s pověstí alkoholika a potížisty potulujícího se po barech v nočním Los Angeles, zadlužený, bez smysluplných osobních vazeb, bez rodiny (rozvod s první manželkou proběhl v roce 1976), bez smlouvy a s minulostí, na kterou se jen tak navázat nedá, byl opravdu na odpis. K tomu nejasná vize, jak ve své hudební dráze pokračovat nebo jestli vůbec. V té době totiž dávno dinosauři britského hard rocku nikoho nezajímali, o čemž se Ozzy přesvědčil na vlastní kůži už před pár měsíci při svém posledním turné s BLACK SABBATH, kdy je debutující VAN HALEN v jejich koncertním předprogramu dokonale odstřelili. Jen málokdo by si koncem sedmdesátých let na jeho úspěšnou budoucnost vsadil. Jen málokdo by očekával, že se po tak tristních výkonech, jaké předváděl na posledním (a osmém v pořadí) albu („Never Say Die“) jeho slavné kapely a rovněž na následném turné, které toto průměrné dílo propagovalo, ještě vzchopí. Co víc, že se někdy vyhoupne ještě daleko výš, než se kdy nacházel, ať už on sám nebo kdokoliv z jeho bývalých spoluhráčů z BLACK SABBATH. Jenže to všechno se nakonec stalo.


 

Byla to právě dcera šéfa vydavatelské stáje Jet Records sedmadvacetiletá Sharon Arden, která zplundrovanému Osbourneovi vydobyla u svého otce, jenž se tehdy již pár let staral právě o BLACK SABBATH, novou nahrávací smlouvu a zaručila se za něho. Rovněž převzala hlavní manažerskou úlohu. Majitel vydavatelství a protřelý obchodník Don Arden byl znám svými neústupnými postoji, stejně jako svým hrubiánským chováním a mafiánskými manýry, takže  zprvu nechtěl o něčem podobném ani slyšet, ale později byl o smyslu nového projektu svou dcerou přesvědčen. Začalo se tak budování Ozzyho sólové dráhy, na kterém měla jak známo lví podíl právě Sharon, pozdější Ozzyho manželka. Zprvu bylo nejnutnější najít ty pravé muzikanty, což vlastně nebylo zas až tak těžké, protože Ozzyho renomé stále ještě nestačilo zcela odvanout a navíc se v té době objevila velká spousta mladých muzikantů, odkojených na hardrockové muzice sedmdesátých let.


Konkursy nebyly zdlouhavou záležitostí, zvlášť když měl člověk za zády tak rozhodnou a věcnou osobu jakou byla právě Sharon. V první sestavě Ozzyho sólového bandu se tedy nakonec ocitli: génius šestistrunky Randy Rhoads (ex-QUIET RIOT), kterému bylo v době nástupu pouhých jednadvacet let, bubeník Lee Kerslake známý již dříve z URIAH HEEP, klávesák Don Airey a baskytarista Bob Daisley (oba zkušení harcovníci, jenž působili do té doby u Blackmoreových RAINBOW). Zde je však třeba dodat, že právě Bob Daisley, jenž měl později lví podíl na autorství mnoha Osbourneových skladeb, byl bůhví z jakého důvodu považován Sharon za nesympatického člověka, který byl Ozzym přijat v její nepřítomnosti. V kuloárech se už několik měsíců před samotným nahráváním šeptalo mnoho zaručených zpráv. Ty měly odhalit okolnosti okolo pod pokličkou drženého seskupení, kterému vlastně nikdo moc nevěřil. Nejpikantnější drby hovořily o tom, že se např.kapela bude jmenovat SON OF SABBATH, nebo že na kytaru bude hrát Gary Moore.


 

Ozzyho sólový debut „Blizzard Of Ozz“, který nakonec vyšel až v září 1980, však překonal veškerá očekávání a stal se albem, jenž je dodnes považováno za naprostou klasiku heavy metalu. Šlo o dokonalý restart uvadající Madmanovi kariéry. Za asistence producenta Maxe Normana tenkrát vzniklo na svou dobu velmi moderně znějící dílo, které  obsahovalo takové nesmrtelné zářezy, jakými ještě dnes jsou třeba skladby jako - „I Don´t Know“, úvodní jízda patřící až do současnosti neodmyslitelně k Ozzyho živým show, nebo singlová vypalovačka „Crazy Train“ s fantastickým Rhoadsovým riffem, který se stal synonymem metalové kytary pro celá osmdesátá léta. Jestliže ještě krátce před zveřejněním díla málokdo věřil v znovuvzkříšení kariéry toho anglického pomatence, pak s vypuštěním desky již nikdo nepochyboval. Šlo o obrovský úspěch, vstupní bránu do fantaskního heavy metalového světa osmdesátých let. Navíc Osbourne nalezl v Rhoadsovi více než jen zručného námezdního muzikanta. Oba si sedli velmi i po lidské stránce, takže celé to jiskření bylo ze skladeb opravdu poznat.


S nově nabytou chutí se tedy pokračovalo ve skladatelském procesu a studiové jamy nebraly konce, takže bylo brzy dostatek materiálu i na albového následovníka, který byl prozatím uchován v tajnosti a co se týče vydání zhruba rok zdržován. Z debutového alba „Blizzard Of Ozz“ musím dále zmínit dvě kontroverzní  písně „Mr.Crowley“ a „Suicide Solution“. První táhlou skladbu s plačtivým Osbourneovým přednesem, jenž byla věnována památce mága Alestera Crowleyho, zná dnes snad každý, kdo kdy jen trochu přičichl k Ozzyho tvorbě a to včetně vynikajícího varhanního intra. Rhoadsovo kytarové sólo v její druhé půlce patří k nejlepším momentům metalové historie. Druhá jmenována vešla do historie až o pár let později, kdy byl Osbourne ve Spojených státech obviněn z nabádání mládeže k sebevraždám a sice v případě dvou mladíků, kteří tak učinili v době, kdy se ono album, na kterém byla skladba „Suicide Solution“ k slyšení, nacházelo v místnosti, kde k činu došlo. Proces, který Ozzy Osbourne v roce 1986 absolvoval, byl od počátku absurdní a stal se jednou z ústředních kauz tak zvaného „honu na čarodějnice“, kterým v osmdesátých letech proslula americká rodičovská organizace P.R.M.C. zodpovídající za čistotu mládeže. Když se ještě vrátíme k „Blizzard Of Ozz“, je třeba připomenout, že skrytým drahokamem pro zasvěcené je zde epická suita „Revelations (Mother Earth)“. Na opačném pólu pak stála teskná balada „Goodbye To Romance“, která ukázala rockového nespoutance z poněkud opačné stránky a oslovila poněkud jiné osazenstvo rockových koncertů. Každopádně šlo o jeden z nejpovedenějších restartů, jaké kdy heavy metalová historie pamatuje.


Určité části textu byly převzaty z recenze napsané autorem před lety na webu metalopolis.net

 


02.07.2014Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
10.03.2016 20:27

Je zajímavé po letech si vzpomenout, jak mi tenkrát spadl kámen ze srdce, že Ozzy zase začal hrát, a že je to dobrý album.