Last Hardrock Outsider

OVERKILL - Under The Influence

Rok 1988 značil další posun OVERKILL k širšímu posluchačskému poli, neboť se kapela prostřednictvím hitovky „Hello From The Gutter“ dočkala prvních rotací v metalových a rockových pořadech na MTV, ale zejména vybrousila svou koncertní formu k dokonalosti a kromě Spojených států (turné se SLAYER a MOTÖRHEAD) a Evropy (rovněž SLAYER a NULEAR ASSAULT) zavítala později poprvé rovněž do Japonska. Třetí album nazvané „Under The Influence“ produkoval znovu Alex Perialas, se kterým panovala až doposud spokojenost. Dílo určitě mělo mnohem vyšší ambice než dvě předchozí a mělo posunout OVERKILL od metalově heroických a divokých počátků k o něco techničtějším riffovitým strukturám, jenže stalo se něco, co si samotná kapela, ani všichni, kdo s ní trávili čas ve studiu, nedovedou ještě dnes vysvětlit. Album totiž po finálním zpracování znělo vcelku hůře než se čekalo, bicí měly prapodivně rachtající zvuk a kytary také zrovna neoplývaly vábností. Je nesporné a z materiálu je to každým okamžikem poznat, že se OVERKILL snažili předložit své technicky nejvypilovanější album, ale výsledek vyzníval zejména oproti dynamitu „Taking Over“ poněkud rozpačitěji, ostatně tak to většinou dopadá, když se až moc tlačí na pilu. Vlastně se v té době (akorát o rok dříve) stalo něco podobného také německým KREATOR, kteří až tak moc prahli po jistém progresu a s tím souvisejícím technickém posunu se svou třetí deskou, že výsledek byl natolik krkolomný, až opravdu spíše ztrácel v porovnání se staršími věcmi. „Under The Influence“ je bezesporu po muzikantské stránce nejdotaženější dílo OVERKILL do té doby, nicméně rozkřáplý a nevábně rachotící zvuk mu vcelku ubírá na kouzlu. Jedno však tahle nahrávka, kterou předznamenala punková blbůstka v podobě maxisinglu „Fuck You“, poněkud bezpečně ctí a sice dobový trend v navýšené časomíře skladeb, které začaly působit jako maratónové přehlídky plné riffovitých thrashových struktur. Mám za to, že představy o skladbách, které již měli při tvorbě „Under The Influence“ samotní OVERKILL v hlavách, dokázali s patřičným odstupem a dokonalostí dostat na pás až o rok a půl později, tedy prostřednictvím alba „The Years Of Decay“, které si vzal na starost Terry Date.


 

 

Nevábný zvuk rozhodně nemohl příliš těšit ani nováčka v sestavě, bubeníka Sida Falcka, protože to byl zrovna právě jeho nástroj, který do značné míry odnesl studiová selhání. Nicméně skladby byly natolik dobré, že fanouškovská základna desku bez výhrad přijala a těšila se z ní. Když album ještě dnes poslouchám, je mi jasné, že právě zde se začala nová kapitola hudby OVERKILL, poprvé se totiž newyorčané ukazují s novou zbraní, kterou představuje v jejich zvuku do popředí vytažená a dosti ostrá baskytara D.D. Verniho, jenž prochází dokonce plechově ozvučenými riffy Bobbyho Gustafsona jako nůž máslem. Jistého pěveckého zlepšení doznal i Bobby „Blitz“ Ellsworth, který toho měl tentokrát na srdci o něco více a jeho textům byl ve skladbách ponechán nemalý prostor. Celkově zní nahrávka poměrně vyrovnaně a kromě již zmíněné punkově laděné hitovky „Hello From The Gutter“ mají všechny skladby charakter bezútěšných, riffovitých a převážně šest minut trvajících předváděček thrashového rachotu. Hodně se sází na slogany, takže skladby jako „End Of The Line“, „Never Say Never“ nebo „Head First“ mají šanci zapsat se do paměti. Upoutá i chvílemi neskutečně rychlý nářez v podobě úvodní „Shred“, ale také další a zřejmě nejdrsnější pokračování hororové ságy pojmenované zde „Overkill III (Under The Influence)“ umístěné naopak v závěru padesátiminutového alba. Celkově vzato jde z dnešního pohledu stále o thrashovou klasiku své doby a třetí nejprodávanější album kapely, nicméně ve své době tohle ambiciózní dílo po umělecké stránce ne úplně splnilo očekávání do něho vkládaná, byť posunulo kapelu zase o kus vzhůru a fanoušci OVERKILL pouze přibývali. Kapela se však v ten moment dostala před nejdůležitější část své kariéry a všechny své přednosti zakrátko bezezbytku zúročila na desce „The Years Of Decay“. 


11.03.2016Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
16.03.2016 23:21

Nevím jak kdo, ale já jsem v té době zvuk desek nijak moc neřešil. Většina lidí tady neposlouchala metal z originálních nosičů a pokud se člověku zvuk u nějakého alba zdál nějaký divný, tak většinou předpokládal, že má špatně nahranou kazetu. Vzpomínám si, jak jsem si pak za pár let pouštěl z CD alba jako ... And Justice For All, When The Storm Comes Down nebo Born Again a byl jsem překvapený, že to z těch originálů nezní o moc líp. :-)

 

Zetro
11.03.2016 19:01

Zvlastne album,v dobe jeho vzniku som bol dost zaujaty (v dobrom) novou stavbou skladieb,zvuku a vsimol som si zmeny vokalu Bobbyho Blitza.V tej dobe sme to ze je tam nejaka ta chyba "soundu" vobec neriesili(mozno to bolo kazetákmi)ale celkovo to bolo dost zlozite album tej doby.A mozno naozaj nadychnutie pred Years of Decay ,ktore povazujem za vrchol! 80%

 

Meresz
11.03.2016 00:18

Zvuk je vážne na hovno, ale samotný materiál je dosť v pohode - Shred, Never Say Never, Mad Gone World, Drunken Wisdom, End of the Line sú moje naj. Taký nádych pred famóznym The Years of Decay.

 

Valič
11.03.2016 00:07

80% Rozhodně nejslabší z prvních pěti alb, ale za poslech určitě stojí.