Last Hardrock Outsider

OVERKILL - Taking Over

Druhé album OVERKILL je pro mnohé thrashery stále kultovní záležitostí a tak je možné říct, že právě v tomhle období newyorská kapela prostřednictvím „Taking Over“ naplno demonstrovala svůj  potenciál. Produkce se tentokrát ujal specialista na zaoceánský thrash - Alex Perialas, kterému asistoval Jon Zazula, přičemž nahrávka nakonec vyšla zkraje roku 1987, jak u Megaforce, tak později i u význačnější stáje – Atlantic Records. Pro OVERKILL byl přestup velkým krokem vzhůru, co se týče zviditelnění na scéně. Prakticky by se dalo říci, že šlo o počáteční vstup na území absolutní špičky žánru. Úspěchem debutu „Feel The Fire“ zdravě nabuzený band přerušil své koncertní aktivity a pustil se do práce na materiálu, který, co do agresivity a výbušnosti, nebyl samotnou kapelou dosud překonán. Jakoby se tehdejší OVERKILL vzhlédli rovněž u mnohem temnější a hutnější podoby thrashové hudby, která tenkrát bujila i na Starém kontinentě, zejména pak v Německu. Zvuk nových skladeb jaksi potemněl a zmohutněl, takže kytary v nových skladbách působily jako valící se hromady hlíny, které se vás snaží pohltit a rozbít na kaši.


 

 

Demonstrace síly se newyorským velmi povedla a kapela jednoznačně přitvrdila, navzdory tomu však doznala také nemalého vývoje i skladatelská stránka, protože se onen heavymetalový prvek, patrný ještě částečně u debutu „Feel The Fire“, začal poněkud vytrácen a nové skladby útočily zcela jinými zbraněmi. Už obal desky, kde členové kapely míří puškami na každého, kdo si obal prohlíží, svědčil o zanícení, s jakým OVERKILL do nového materiálu vlítli. Takřka hororově ponurý a hutný sound nahrávky se stal doslova kultovním a „Taking Over“ je i díky němu dodnes považováno za jedno z nejlepších alb od této kapely. Ďábelský hlas Bobbyho „Blitze“ Ellswortha sem dokonale pasoval a i díky němu se stala hudba OVERKILL velmi osobitou. Nejvýraznějším nástrojem však znovu byla kytara Bobbyho Gustafsona, který přišel s opravdu velkou hromadou zajímavých riffů a skladbových momentů. Snadno postřehnutelný je i poněkud progresivnější ráz skladeb, které jsou opatřeny i celou řadou mezipasáží a teskných kytarových sól. Co se týče později výrazné baskytary D.D.Verniho, zde ještě není tolik vyzdvihována a naopak zbytelňuje kytarové laufy. Jde o poslední desku OVERKILL, na které se ještě objevuje bubeník Rat Skates, který byl za krátko nahrazen Britem Sidem Falckem. Kapela po realizaci alba dokonce koncertuje i v Evropě, kde si zejména po boku kolegů z ANTHRAX (a později vedle EXODUS a HELLOWEEN) získává své pevné místo v srdcích většiny thrashmetalových fans.

 

 

Deska „Taking Over“ platí za nesmrtelnou thrashovou jízdu od začátku do konce, za strhující album, které nevlastní žádné hluché místo a působí velmi semknutě a uceleně. Jde o ten typ desky, která vám nedá vydechnout a stále dál a dál před vás valí nové a nové strhující momenty, což tvrdím navzdory faktu, že tohle přirovnání může mnohým současným příznivcům tvrdé hudby připadat poněkud ujeté, protože zvuk této old-school desky z dnešního pohledu vcelku zestárl, to však neznamená, že ztratil na nemalém kouzle. Je zde celá řada nezapomenutelných hymen a divokých nářezů: „Deny The Cross“, „Wrecking Crew“ platí za mohutný a hodně charismatický nástup, kde se snoubí ve vyrovnaném poměru hymničnost s agresivitou, „Powersurge“ a „The Electro-Violence“ považuji naopak za největší ultra-rychlé nářezy výrazně dozdobené riffohrou Bobby Gustafsona a jeho mistrnými sóly. Na koncertech ještě dnes zní nejzpěvnější položka „In Union We Stand“ s památným Blitzovým refrénem, jenž strhává fanoušky ke spolupráci. A konečně nejatmosféričtější je zde „Overkill II (The Nightmare Continues)“, což je velmi hororově zpracované pokračování skladby „Overkill“ z debutu, zde rovněž logicky umístěné v samotném závěru. Klasika své doby a jedno z nejlepších alb OVERKILL.

 

 


10.03.2016Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Deny
24.11.2016 19:06

Absolutní pecka, která nezestárla ani za 30 let. Pouštím si ji pravidelně po celou tu dobu. 100 %!

 

Zetro
10.03.2016 20:48

este bych zabudol rok 1987 pre mna pecky absolutne :) Helloween,King Diamond ,Voivod

 

Zetro
10.03.2016 18:44

Pamatam ked som tuto nahravku zohnal niekedy v osmicke na ZS roku 1987 a bol som ako uhranuty!Pre mna spolu s Anthrax ,Running Wild ,Living Death ,Testament a Exodus roku 87 kult ako prase! Obcas si to s radostou pustim. 100%

 

Valič
10.03.2016 14:06

100% Se vší úctou k pozdějším progresivnějším albům musím přiznat, že tohle je asi moje nejoblíbenější album od Overkill. Za jedinou slabší skladbu považuji In Union We Stand, která mi svým textem navíc dost připomíná budovatelské písně z 50. let (schválně si zkuste představit, jak by zněl v češtině). :-)