Last Hardrock Outsider

OVERKILL - Horrorscope

Z dnešního pohledu na celou diskografii newyorčanů je právě „Horrorscope“ tím absolutním (a ve vztahu k metalovému mainstreamu) průlomovým albem, díky kterému se OVERKILL podařilo rozšířit řady svých fanoušků a zachovat si dlouhodobě jejich přízeň. Zde kapela zúročila veškerou snahu a více než sedm let budovanou kvalitativní úroveň vlastní tvorby. Mohlo za to zřejmé zjednodušení struktur skladeb a s tím ruku v ruce jdoucí navýšení jejich melodiky, což v podstatě znamenalo logické otevření se větší posluchačské obci, než výhradně té thrashmetalové, tak jako tomu bylo u předchozích alb. Už tedy nešlo tolik o klaustrofobicky působící riffovitý thrash, ale spíš o odlehčený, byť stále agresivní power metal, s jasnější a na první poslech přístupnější strukturou všech zde umístěných skladeb. Heavy výrazivo pátého alba také ovlivnil odchod Bobbyho Gustafsona, který byl nahrazen těsně před vstupem do studia hned dvěma mladšími strunotepci Robem Cannavinem a Merritem Gantem. Vlastně lze s trochou nadsázky tvrdit, že tohle dílko znamená pro OVERKILL téměř to samé, co pro METALLICU ono památné Černé album.



Začalo se pěkně zostra, protože hned úvodní song „Coma“ platil za vysokorychlostní metalovou šlehu, opatřenou skvělými kytarovými party, neskutečným tahem na branku a krátkým, o to však výraznějším refrénem. Skladba stojí na spolupráci freneticky deklamujícího Blitze se spoluhráči, kteří jej zde vytrvale podporují prostřednictvím backvokálů. Právě tohle byl vždy u OVERKILL častý prvek jejich vokální prezentace při koncertech a právě vstupy ostatních členů bandu do vokální složky výsledku prospívaly. Další dvě položky, a sice „Infectious“ a „Blood Money“, jsou rovněž velmi povedené. Jde totiž o typickou ukázku stavu věcí v zámořském metalu té doby – oba songy stojí na výrazných powermetalových riffech, jejichž počet na skladbu byl oproti nedaleké minulosti této kapely (a nebyl to jen případ OVERKILL, zjednodušovali zejména velikáni jako METALLICA, později však i MEGADETH, TESTAMENT a EXODUS) nápadně omezen. Obě položky oplývají jak potřebnými nápady, tak skvělými instrumentálními výkony všech zúčastněných, ale i osobitou melodikou. Naopak následující skladba „Thanx For Nothin´“ nezapřela, že si newyorský kvintet občas rád obohatí tvorbu nějakým tím punkovým úletem. 


Song, podle kterého se původně mělo jmenovat celé album, tedy „Bare Bones“, zaujme klavírním úvodem, jinak se však vrací k zažitému modelu druhé a třetí skladby. Za to skutečná titulní skladba „Horrorscope“ platí za ponuré sabbathovské inferno stojící na pomalejších tempech a záhrobní atmosféře. Zvláště když Bobby „Blitz“ Ellsworth pěje v refrénu o zvěrokruhu zla. Jak následná položka „New Machine“, tak „Live Young, Die Free“, představují poctivý power metal své doby v zelenočerném balení. Naproti tomu lehce najazzlá kytarová instrumentálka „Frankenstein“ se z celku trochu vymaňuje a plní zde spíše funkci jakéhosi představení nového kytarového dvouzápřahu Cannavino/Gant. Vrchol alba však spatřuji ve dvou posledních písních. Ať už mám na mysli skvělou „Nice Day … For A Funeral“, stojící hlavně na opravdu výrazném strojovém riffu a refrénu, který má schopnost uhranout, nebo naopak tesknou „Soulitude“, připomínající svojí strukturou (kdy se v druhé polovině jinak baladický song zlomí v rychlý úprk) staré BLACK SABBATH, vždy jde o skladby, díky kterým si OVERKILL zaslouženě vydobyli status metalové stálice překonávající bez větších problémů hned několik desetiletí vlastní existence a to za stálého zájmu fans.


Album „Horrorscope“ slavilo ve své době velký úspěch a otevřelo tak tvorbu OVERKILL širší posluchačské obci. Ostatně, stejně jako se to povedlo METALLICE se zmiňovaným Černým albem, MEGADETH s „Countdown To Extinction“ nebo TESTAMENT s „The Ritual“. Dodnes platí za jeden z vrcholů téměř třicetileté kariéry těchto metalových stálic z New Yorku, na který měl (kromě kapely) nemalý vliv také producent, jenž se v té době stal synonymem pro ostrý „power“ kytarový riff – Terry Date. Vždyť si schválně vzpomeňte, co v té době tenhle maník dokázal s PANTEROU.


13.03.2016Diskuse (5)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
16.03.2016 23:04

100% Tohle album pro mě představuje naprostý vrchol jejich klasického období a líbí se mi dokonce o dost víc než jeho vychvalovaný předchůdce. Jen drobná připomínka k té "najazzlé instrumentálce". Z celku se vymaňuje pravděpodobně kvůli tomu, že se jedná o cover verzi (v době vydání hodně úspěšné) skladby od The Edgar Winter Group z roku 1972: https://www.youtube.com/watch?v=x1mV_5-bRPo

 

Stray
15.03.2016 15:26

Někdy ještě něco od OVERKILL bude (1993-97 a 2010), ale teď ne, na vymýšlení nových článků od OVERKILL teď zrovna není vhodná doba, potřebuju zveřejňovat něco jiného. Ale se zjištěním, že tady čtenářskou většinu fakt asi zajímaj o něco víc články o OVERKILL, KREATOR nebo ANTHRAX, než o MÖTLEY CRÜE, VAIN a TRIXTER, se musím ještě nějakou chvíli vyrovnávat. :-) Na druhou stranu mne těší každý zájem... P.S. je prokletí, nemít možnost si popovídat o určité hudbě z důvodu, že jí tady moc lidí neposlouchá a nesleduje. Zkrátka, dejte mi rok, možná rok a kousíček a já to tady s tím hair-metalem pokud možno doťuknu a pak už se budeme moct zabývat kompletací diskografie EXODUS, SACRED REICH a PRONG.

 

david.ch14.03.2016 19:30

Další desky nebudou? Následovalo sice slabší období, ale takové W.F.O. a The Killing Kind? Energické bomby a moje oblíbené.

 

Meresz
13.03.2016 14:48

Ďalšia klasika od Overkill, či bol tento album písaný s Gustafsonom ma nikdy nenapadlo, ale Horrorscope sa proste nadmieru vydaril. Perfektné gitarové riffy, super spev, opäť fantastický zvuk, no paráda proste. O to viac ma udivuje nepochopiteľná štýlová zmena na nasledujúcom "I Hear Black", kde horko ťažko nájdem dve-tri schopné pesničky.

 

Zetro
13.03.2016 11:22

Verim,ze tento material bol pisany aj s Bobbym Gustafsonom a dovolujem si tvrdit ,ze s jeho gitarou by mozno mala doska este zaujmavejsiu atmosferu.Je tu citit trosku priklon k vacsej povedzme "pesnickovosti" co ale nie je na skodu,pretoze Bliztov vokal ked dostane priestor vie ma riadne krasne mrazit v zádech.Posledne na dlho vynikajuce dielo tejto zaujmavej a zasadnej kapely. 100%