Last Hardrock Outsider

ROOT - Osobitost především (rozhovor s Ashokem)

Ještě než jsem se definitivně rozhodl spustit na těchto stránkách sekci Rozhovory, sepsal jsem si zhruba dvacet až třicet jmen tuzemských muzikantů, se kterými bych se o něco podobného chtěl pokusit. Myslím, že zahájení této sekce právě povídáním s kytaristou od ROOT není špatnou volbou, zvlášť když jde o muzikanta, který nepůsobí jen u jednoho projektu a jehož hráčský i posluchačský záběr přesahuje mantinely jedné metalové škatulky. Hlavně tedy v dnešní době, kdy má Ashok služebně rozlítáno.



Předně bych se Tě chtěl zeptat, jak to teď vlastně vypadá s ROOT? Chystá se nějaká nová nahrávka? A jak je to s v současnosti s vašimi koncerty? 


V současné době probíhají přípravy nové desky. Bude se jednat o uzavření příběhu „Kärgeräs“, který začal v roce 1994. Jinak letos vcelku vydatně koncertujeme a to jak u nás, tak v zahraničí. O dubnovém koncertě v Mnichově ještě řeč bude. Kromě toho jsme v květnu navštívili i Holandsko. Ve druhé polovině roku nás čekají vystoupení v Rumunsku a pak opět v Německu. Do toho samozřejmě tuzemské festivalové i klubové akce. 


Přiznám se, že jsem tvorbu ROOT nějak detailně nesledoval, ale v posledních cca osmi letech jsem si všiml jisté věci. Nazval bych to začátkem jisté obměny v přístupu určité části posluchačů k vaší novější tvorbě, kdy se začaly objevovat názory nejen nadšené a oddaně příznivé, ale i ty kritické, mluvící o jisté stagnaci. Co si o tomhle myslíš? 


Tak předně to, že se těch názorů objevuje obecně víc, ať už kladných nebo záporných, je myslím také způsobeno masovým rozšířením internetu. Psát nebo vyjádřit názor může v podstatě každý. Nakonec proč ne, máme svobodu slova. Sto lidí, sto chutí, určitě se najdou i posluchači, kteří nemusí starší alba. Za ty roky je opravdu spoustu různorodé muziky, kterou ROOT vyprodukoval. Osobně nemám problém s kritikou, ale pokud můžu mluvit sám za sebe, tak netvořím muziku s cílem se prvoplánově zalíbit. Soustředím se pouze na perfektní výsledek tak, abych byl s dílem maximálně spokojený já. Pokud se líbí ještě někomu jinému, je to pro mě v podstatě bonus. Prostě jsem sám svůj největší kritik.


 


V ROOT nejsi od jejich počátků. Zajímalo by mne, jak vlastně nahlížíš na jejich první alba ze začátku devadesátých let? A jak se vlastně stalo, že ses tenkrát (tuším někdy okolo roku 1999) k nim dostal? 


Všechna alba ROOT vnímám jako logický vývoj. K těm starším: „Zjevení“ byl prostě začátek, syrovost a přímý tah na branku. Muzika sice jednodušší, zato ale jasně definovaný směr. Není náhodou, že se na ni dodnes odvolává hodně kapel m.j. ze Skandinávie. „Hell Symphony“ nabídlo větší důraz na instrumentální provedení muziky a tedy propracovanější skladby včetně přechodu k angličtině v textech. „The Temple In The Underworld“ byla první deska, kterou jsem od ROOT slyšel. S mojí tehdejší kapelou jsme z ní na zkouškách hrávali pár skladeb. „Kärgeräs“ byl další posun v textové i hudební rovině a já osobně jej beru jako definici stylu kapely na několik následujících let, kdy už jsem v kapele působil. Mému nástupu k ROOT předcházelo účinkování v koncertní sestavě BIGBOSS BANDU na podporu jeho druhé sólové desky „Belial´s Wind“. Společně jsme odehráli živá vystoupení v letech 1998/ 99. V kapele také působili bubeník Marthus (CRADLE OF FILTH, MASTERPLAN, INNER FEAR, TITANIC), kytarista Khopec (INNER FEAR) a basák Igor (ROOT, HYPNOS, SOLFERNUS). Slovo dalo slovo a zhruba v březnu 1999 jsem nastoupil do ROOT a rovnou jsem stihl nahrát sóla do tehdy již roztočené desky „The Book“. 


Teď se musím k něčemu přiznat. Když mi bylo asi šestnáct let a tehdy na jaře roku 1991 zrovna vyšla debutová deska „Zjevení“, vašeho frontmana (kterého jsem znal jen z televize – videoklip „Hřbitov“) jsem se opravdu bál. 


Bál jsi se BigBosse, jo? Tak to jsi myslím zdaleka nebyl sám, haha. Ono se asi není čemu divit vzhledem k tehdy dostupným materiálům a informacím, což byly pro většinu lidí právě Tebou zmíněný klip a album. 

No prostě jsem si myslel, že je to svým způsobem nebezpečný člověk.:-)  Z dnešního pohledu určitě dobré promo, mám na mysli všechny ty historky o přespávání v rakvi, které dolehly i na druhý konec Republiky.


Zdání může klamat, zvláště pokud jsi měl omezený zdroj informací. Pokud by ses s ním setkal osobně, zjistil bys, že je to přátelský a inteligentní člověk. Nicméně nebezpečný zajisté byl a stále je, nebezpečně dobře totiž zpívá a píše skvělé texty! 




S ROOT si na jaře odehrál koncert v Mnichově, na kterém byli hlavní hvězdou švýcarští TRIPTYKON. Jak jste se na podobnou akci dostali? Co to bylo za akci? Setkal ses osobně s Thomasem Gabrielem Fischerem? Co můžeš říct o TRIPTYKON? Líbí se ti jejich hudba? Jejich koncert jsi viděl? 


S Thomasem Gabrielem Fischerem jsme se nesetkali a ani koncert TRIPTYKON jsme neviděli, protože jsme z důvodu jiných povinností členů kapely měli vcelku nabitý cestovní program, a prakticky ihned po našem setu jsme museli vyrazit zpět domů. Muziku TRIPTYKON mám moc rád. V dnešní době, kdy máme možnost poslouchat až neskutečné množství různých klonů známých kapel, hraničících až s revivaly, je TRIPTYKON jednou z mála originálních kapel s nezaměnitelnou tváří, prostě muzika, která má smysl. Cítím z ní osobitost, atmosféru a upřímnost, což jsou tři základní věci, které se snažím vnímat při poslechu jakékoliv hudby nebo i sledování jiných uměleckých děl. 


Co tvůj boční projekt EQUIRHODONT? Připravuješ třetí desku? 


Trochu Tě opravím, nejedná se jen o můj boční projekt. Je to v podstatě další kapela (byť ne přehnaně aktivní), kterou jsme před lety založili s BigBossem a Igorem. Na třetí desce se pracuje. Vím, že asi narážíš na dlouhou prodlevu od vydání druhé desky. Na tomto zpoždění má však podíl hned několik věcí. Jednak vcelku výrazná změna v sestavě ROOT, tím pádem i nové zformování kapely, kdy v následujících letech proběhlo několik změn na postech bubeníka a kytaristy. S tím bylo spojené i ladění playlistu a následné sehrávání. V neposlední řadě na mě také padla větší porce produkčních prací ve studiu při natáčení desek ROOT, na což si ale vůbec nestěžuji, protože mě práce producenta baví. Svůj čas si také vzalo hledání nového klávesisty pro EQUIRHODONT, protože Tudy (INSANIA) pro vlastní vytíženost nemohl pokračovat dál. A protože klávesista je v sestavě EQUIRHODONT velmi důležitá osoba, mj. i při tvorbě a kompletaci materiálu, bylo potřeba najít někoho, komu stoprocentně věřím, kdo chápe a ztotožňuje se s mými vizemi, prostě někoho na tzv. stejné vlně. To se nakonec podařilo na výbornou a s novým klávesistou Janem Gorbag Zajacem už nějakou dobu pracujeme na finálních demosnímcích pro novou desku. 





Všiml jsem si už dávno, že jako kytarista právě té temnější metalové kapely máš rád i hudbu, která úplně nesouzní s tím, co hraješ. Vím, že se ti líbí hodně hardrockových kapel, hodně rockových kytaristů a i kapely modernějšího ražení, co kladou důraz spíš na atmosféru, než aby ze svého nástroje bleskově dojili, co se dá. 

Ano, mám rád větší škálu muziky. Už před mnoha lety jsem její hlavní rozdělení omezil na „dobrá a špatná“, což hodně zjednodušuje selekci, zvlášť při dnešní kvantitě nových nahrávek. Konkrétní škatulky používám spíš pro vlastní orientaci, popřípadě když chci někomu něco doporučit, a nebo se naopak po něčem novém sháním sám. Takže hardrockovou klasiku beru jako základ, něco, co mě hodně ovlivnilo v začátcích, když jsem se učil na nástroj, ale baví mě dodnes. Co se týče nových nebo chceš-li moderních či progresivních kapel, tak ano, nemám s tím problém a rád objevuji nebo se nechám zatáhnout i do jiného pojetí muziky, než na kterou jsem zvyklý ve vztahu k vlastní tvorbě. Měla by mít ale nějak definovanou strukturu, prostě by to pořád měla být „písnička“ a ne nějaký „kočkopes“, kterým se na sebe někteří hudebníci snaží upozornit ve snaze být originální za jakoukoliv cenu. 


Máš nějaké oblíbené kytaristy z toho melodičtějšího metalového ranku? Jaké? 


Já mám hlavně rád onu již zmíněnou osobitost, nejen u kapel jako celku, ale i u konkrétních instrumentalistů. Takže bych se nechtěl omezovat „jen“ na jednu škatulku, tentokrát v rámci kytaristů. Takže rád bych zde uvedl své oblíbené kytaristy pěkně na „jedné hromadě“. Koneckonců někteří z nich svojí tvorbou dávno přesáhli stylové hranice. Abych nikoho nevynechal, tak to bych zase popsal aspoň 5 stránek, haha. Takže pár jmen, které mě momentálně napadají: Vitto Bratta, Robert Fripp, Buckethead, Miloš Makovský, Nuno Bettencourt, Zakk Wylde, Dimebag Darrell, Jeff Loomis, Jimmy Page, Greg Howe, Jason Becker, Richie Kotzen, Brett Garsed, Randy Rhoads, Jeff Waters, Tom Morello, Guthrie Govan, Mattias Eklundh, Christophe Godin, Steve Vai, Michael Amott, atd., atd. Je jich opravdu spousta. Můj oblíbený kytarista nebo jakýkoliv instrumentalista/zpěvák může být v podstatě každý, kdo mě osloví svým pojetím hry nebo přístupem k muzice. A nemusí se nutně jednat o známá jména. 


Z těch modernějších kapel, které sis oblíbil, mne napadají třeba DEFTONES, proč zrovna tahle kapela, čeho si na ní ceníš? 


Jak už jsem zmínil například u TRIPTYKON, upřímnost, vlastní ksicht. Přímo hmatatelná atmosféra a koncert emocí. Dále na těchto kapelách obdivuji, že všichni zúčastnění takzvaně znají mapu a táhnou za jeden provaz, navzájem se doplňují. Že to není jen jeden nebo dva lidi z kapely, kteří to autorsky i aranžérsky táhnou sami a zbytek kapely se takzvaně veze. Tohle výjimečné spojení muzikantství a společného naladění na stejnou vlnu ukazuje rozdíl mezi průměrnou (nezaměňovat se špatnou) kapelou a milníkem. Příkladů z historie je myslím víc než dost. PINK FLOYD, DREAM THEATER, NEVERMORE, ALICE IN CHAINS, KING CRIMSON, GENESIS, PANTERA, LED ZEPPELIN, TOTO atd. Zmiňuji jen zlomek jmen, ale pro nástin to myslím stačí. Pro mě osobně, čím jsem starší a zkušenější, je hodně důležitá uvěřitelnost. Jakmile ucítím falešné emoce, tak mě dotyčná muzika přestává zajímat.


 


Dobře. Zajímavá je i tvá přízeň k DEPECHE MODE. 


Není to pouze případ DEPECHE MODE, které mám moc rád. Nepotřebuji totiž k životu nutně jen kytarovou muziku, takže kdykoliv je nálada, rád sáhnu po elektronické nebo i ambientní muzice. Záležitosti jako RECOIL, DEAD CAN DANCE, CHROMA KEY, BJORK, ENIGMA, CHRISTIAN FENNESZ, ENYA, atd. Další příklad toho, že kvalitní píseň nebo nálada se dá vytvořit pomocí různých prostředků. A o DEPECHE MODE platí to samé, co jsem výše řekl o jiných kapelách. Jsou to především kvalitní písně a vůbec komplexní dotaženost celkového projevu. Budu se opakovat, ale pro mě nehraje roli, zda jde o death metal, fusion nebo synth pop a tvrdost muziky určitě neposuzuji jen podle míry zkreslení kytary nebo stupně bpm bicích. Tudíž není myslím žádným tajemstvím, že mám blízko i k žánrům jako dubstep nebo djing obecně, byť se samozřejmě nepovažuji za znalce scény. Ale velmi fandím i takovým fůzím jako například předvedli KORN na desce „The Path Of Totality“, kde angažovali hned několik velkých jmen z dubstepové scény (mj. Skrillex, Kill The Noise, …) výsledek mě osobně doslova ohromil. 


Na začátku roku jsi odjezdil v řadách britských CRADLE OF FILTH, coby koncertní záskok za Paula Allendera, celé jejich evropské turné, čímž si rozšířil počet Čechů v jejich sestavě na dva. Šlo o black metalovou karavanu asi pěti skupin, kde se o post headlinerů dělily právě CRADLE OF FILTH s polskými BEHEMOTH. Jaké to tedy bylo? Co pro tebe podobná událost znamenala? 


Tak především to byla obrovská zkušenost s takovým turné, tentokrát ale v pozici headlinera (ROOT absolvoval 16 zastávek podobného podniku během No Mercy Tour v roce 2007 coby jedna z předkapel). Měl jsem možnost poznat i hodně věcí kolem organizace, i technického zázemí takovýchto akcí a musím říct, že to byl jiný level. Turné mělo devatenáct zastávek, takže v krátkém únoru to bylo časově hodně našlapané, ale i díky skvělé atmosféře proběhlo celé bez větších problémů. Na turné jsem se setkal se spoustou skvělých lidí od samotných CRADLE OF FILTH, muzikantů z ostatních kapel, realizačního týmu až po mnohdy neuvěřitelných fans. Celý únor jsem si tedy maximálně užil a jsem opravdu rád, že jsem takovou příležitost dostal. Šlo určitě o velkou zkušenost. 


Můžeš se tedy podělit o nějakou zajímavou historku? 


Zajímavých historek a zážitků je určitě hodně, od setkání s fanoušky, přes po-koncertní parties až po výlety za poznáváním okolí v místech konání koncertů. Žádnou vyloženě pikantní nebo snad skandální historku si ale momentálně nedokážu vybavit, jestli jsi měl na mysli právě toto, haha. Celé turné probíhalo v maximálně možném profesionálním duchu. 


To je dobře, pořádek musí být. Přeji tedy mnoho úspěchů do budoucna. 


Díky za prostor, ať se daří Tobě i Crazy Diamond.


18.07.2014Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
21.07.2014 10:12

Dobrá dramaturgie, dobré počteníčko..., díky, těším se na další.

 

Clouseau-Gormit19.07.2014 21:40

Zdravím,Díky za pěkný rozhovor s Ashokem. Ač jsem nyní poněkud zakyslý obdivovatel doomového rozletu Root tak mne střízlivé a profesionální odpovědi Ashocka potěšily. Byť si nemyslím, že bez Hoška ještě něco dobrého natočí, tak Ashockův pohled na hudbu se mému dost podobá :). Nu uvidíme :(. Též opět vyjadřuji potěšení, že web jako C.D. funguje :) ... prostě mám radost, že v době kdy se místy těží z otevření diskuse u staršího CD, aby se mohlo pokerecenzovat CD nové, případně se web věnuje okrajovému pohledu na mnohdy (byť)i zajímavé desky tak C.D. omrkne povětšinou vše zásadní :). No těším se na utajeného Frantu (s reckou dost souhlasím oproti jiným webům vnímám nadsázku i talent nehledajíc mindráky :) ...) a co třeba Manic Street ? :) ... podle mne dvoj období Rewind a Futurulogy je po těch letech neuvěřitelné :) ... a dle mne v pel melu post indie kapel nemají Manics, Albarn či Horrors konkureci.

 

Stray
18.07.2014 21:34

Pssst...Víš, že mi vyloženě kazíš radost z překvapování čtenářů?

 

V.
18.07.2014 21:29

Stray: Co třeba rozhovor s Masters Hammer? Vzhledem k tomu, jakou tu mají oslavnou recenzi na novinku, předpokládám, že by žádost o rozhovor určitě neodmítli. Ideální by byl samozřejmě Franta Štorm, ale v případě Necrococka bys zase zabil víc much jednou ranou (MH, Kaviar Kavalier, Necrocockovy sólové desky a projekt Night Vision) a doufám, že nejsem jediný, koho zajímá, jaké má Maestro letos nové deviace a bizarní koníčky. :-)

 

james18.07.2014 11:37

Vskutku, zajímavý rozhovor s člověkem, který má co říct. Četlo se to samo. Díky.

 

Stray
18.07.2014 11:36

Big Boss: O tom jsem zatím ani neuvažoval, mám za to, že stačí jeden muzikant na kapelu. S Ashokem jsem tak trochu ve spojení a viděl jsem v únoru jeden jeho koncert s CRADLE OF FILTH, proto padla volba na něho. Dík za pochvalu rozhovoru

 

Louža
18.07.2014 11:22

Taky si poplácám. Ashok je dobrej - jeden z nečetných profesionálních srdcařů. Ať mu to ladí!

 

BigBoss
18.07.2014 11:09

Semnou prosím žádný rozhovor....už jich semnou jsou tisíce po celém netu. Naopak mě zaujal rozhovor s Ashokem. Naprosto jiný pohled na muziku i scénu. Skvělej rozhovor, opravdu. Můj rozhovor si někde okopírujte. Jsou všechny (v podstatě) stejný. Málokdo mě dnes již dokáže zaujmout svými otázkami. Na co se mě taky chcete ptát po 27 letech hraní ?????????? :-)

 

Stray
18.07.2014 10:44

No časem mám v plánu dát sekci Rozhovory určité tempo a pravidelnost. Ve výhledu je leckdo a napříč žánry. Na některé persony se na té "špacírce" obzvlášť těším, to přiznávám.:-)

 

V.
18.07.2014 07:25

Stray: Jestli se nepletu, tak tohle je první rozhovor s Ashokem, který jsem četl a celkem mě překvapilo, jak skromným a sympatickým dojmem v něm působí. Možná by neškodilo časem udělat pro srovnání rozhovor i s Big Bossem, tedy jestli se ho už nebojíš. ;-)