Last Hardrock Outsider

OPERATION: MINDCRIME - The New Reality

Tak už se konečně trojdílná futuristická sága Geoffa Tatea přesunula do poslední fáze a mohu tím pádem potvrdit, že ten kdo se nechytal u prvních dvou dějství, sotva nalezne nit v části závěrečné. Jestliže předchozí (střední část) „Resurrection“ bylo možné chápat jako jádro celého příběhu, ve kterém šlo o filozoficky podložené vyobrazení nového světa, do kterého právě přicházela jakási technologie, prostřednictvím které bylo možné vidět a vykládat realitu novým způsobem, je „The New Reality“ výsledným pojítkem celé skládanky odehrávající se pod osvědčenou značkou OPERATION:MINDCRIME. Když jsem si o obsahu díla cosi četl, nebudilo to u mne zrovna zanícenost a sympatie, člověk je už kolikrát ze všech aktuálních novinek (působících navíc dost sci-fi) znaven, což asi chápete. Má reakce tedy vypadala asi nějak takhle. Cože? Vykládání reality novým způsobem? Co to jako má být? I když jde o docela trefné téma v dnešní éře post-faktické, kdy si leckdo mocný ohýbá pravdu ke svému prospěchu a na vrcholcích skleněných mrakodrapů či v rozlehlých euro-asijských palácích se to hemží velkou spoustou (na venek se maskujících) uhlazených psychopatů.


Příběh čtyř hlavních hrdinů, kterým je dáno výše naznačenou technologii přivést k životu, a sice s naprosto rozdílnou motivační základnou u každého z nich, zde tedy začal gradovat. Osobně však musím říct, že nejsem příznivcem podobných rozsáhlých sci-fi konceptů a konspiračních scénářů, takže motivace chtít to celé chápat v sobě nenalézám. Tvrdím však, že kdo se nechytal minule, jen těžko bude mít šanci nyní, což jsem myslel hlavně tak, že skladby jsou snad ještě méně chytlavé a nosné než v případě prostřední části díla a Geoff Tate letos potvrzuje pověst zvláštního chlapíka, jehož hudební chutě jsou při nejmenším netradiční. Ano, hlavním důvodem nedocenění celého konceptu je zejména skladatelská stránka, jenž zrovna posluchače nevábí.



Songy představují jakýsi futuristický rock, který kombinuje zvuky prapodivných kláves (mnohdy působících jako dechové nástroje) a umělých synthy zvuků s rozkřáplým kytarovým soundem, hlas hlavního aktéra působí úsečně a upřednostňuje emotivní prožitek před melodikou, což je další hledisko nesnadné cesty k posluchači. Do skladeb občas problesknou motivy takřka jazzového ražení, sice jde spíš o doplňky a aranže, ale na podkladě pomalých temp a snového zaměření díla to celé vlastně dostává určitý smysl. Horší je skutečnost, že se letošní skladby vzájemně podobají a prakticky všem schází nosné motivy a potřebné refrény či jakákoliv skladatelská originalita. Prvořadou roli zde hraje zvuková forma budící dojem čehosi dosud neslyšeného, ale já tvrdím, že když za konceptem není pořádná píseň, pak to celé nenaplňuje očekávaný výsledek, jaký by fanoušek jednoho z nejlepších pěvců metalové historie a autora skvostných alb osmdesátých a devadesátých let žádal.


Zkrátka se zde znovu potvrzuje, že Tate je naprosto jinde než současní QUEENSRŸCHE, natož pak jejich fanoušci, a jeho hudební vize budou jen stěží nacházet porozumění u jeho někdejších příznivců, jakkoliv jde samo sebou o výtečného muzikanta a performera, navíc zde znovu obklopeného skvělým týmem (vyjmenováno u recenze na „Resurrection“) instrumentalistů. Ze skladeb nedokážu vypíchnout jedinou, neboť mne ze čtyř poslechů nějak zásadně žádná v hlavě neuvízla. Prostě tohle jsou Tateovi vysnění OPERATION: MINDCRIME, jak známo naživo velmi dobrá kapela, se svým nesrozumitelným a dejme tomu samoúčelně odvážným dílem. Škoda že to celé je tak futuristické, až to působí kýčovitě. Za mne snad nejhorší ze všech tří dílů konceptu o post-modernistickém světě, který je plný nepřeberných možností i prázdnoty, odlidštěnosti, nové reality, i těch zpropadených počítačových nul a jedniček, zkrátka asi nemám potřebu tomuhle všemu porozumět. Takže fakt asi sorry.


14.12.2017Diskuse (30)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Imothep
16.12.2017 20:29

Louza: prosim nestras ctenare s pozpatku nazpívanym Beyond Twillight 2006, tak to vubec nebylo(ani si nedokazu predstavit jak by se neco takoveho provadelo. Jednalo se o to, ze URCITE pasaze se sestavaly z partu, ktere byly bud zahrany pozpatku, pusteny pozpatku, popripade se jednalo o kombinaci obojiho dokonce v ramci kazde kurky na klavesach. Vysledek byl rozhodne zajimavy(kdyz ne harmonicky, tak urcite rytmicky) a na jiste casti by se za normalnich okonosti asi tezko muzikantum prichazelo. Doporucuji skladbu "The Black Box of Reverse".
Protoze tys to popsal tak, ze jako neznaly clovek bych to pochopil, ze se jedna o magora, kterej samoucelne vymysli nesmysly a v podstate jsi ho hodil do stejnyho pytle se zrudama jako Plastic People apod. A to si Finn Zierler urcite nezaslouzi. Jo, a dve predchozi desky BT byly cokolikv jinyho nez heavik, to jsi snad ani nemohl myslet vazne. Takhle opravdu delas ocasa z jednoho z nejosobitejsich skladatelu.

 

Meres
16.12.2017 20:25

Co teprve vike, v-dur, thorn, koscj, saint.rap, darkmoor? :D

 

Stray
16.12.2017 19:14

Louža: Ty wogo, Mordůrek, já už si ani nepamatuju, jak tenhle člověk vypadal nebo jestli jsem ho někdy viděl. Z těch aparátčíků fan-clubu Metalopolis mě nejvíc negativně utkvěl, díky projevu na webu, nějaký jony, to byl skutečný kavárenský fanatik "kdo neříká, že je Marigold (jakoby lidově "Mari", i když mě to nešlo přes jazyk) Bůh, musí zemřít!" tak nějak jsem toho týpka chápal, pak řada těch připrdlíků typu Ozzy, dreckus, Naathir...a další dvě desítky, to bylo skutečné peklo, ještě že to skončilo. :-)))

 

Ondrush7815.12.2017 23:36

Nic proti skladatelskému progressu Geoffa Tatea!!! Pořád mě to k němu láká, i když mě poslech několika osledních desek (Frequency Unknown, The New Reality)bolí a tahá za uši. Ne hudebně (ten chlap má spoustu nápadů i po třiceti letech na scéně), ale profesionálně!!! myslím, že poslouchám dost kapel a stylů a dokážu progress ocenit (Big Big Train, Steven Wilson, Fates Warning, Caligulas Horse, Tool, Muse...), opravdu si nemyslím, že bych ustrnul na Operation: mindcrime 88. Promised Land je jeho největší skvost a opravdu oceňuju American Soldier a jiné. Ale opravdu nechápu výmluvu, že neměl dost peněz na produkci. A Threshold, Caligulas Horse, Big Big Train, Ritchice Kotzen... oplývají nekonečným rozpočtem?! A přesto vydali úžasné desky...zvukově perfektní. Dvacet let je moderní říkat, že nahráváme živě, grungově, syrově..ale zní to strašně. Viz poslední přehulený Living Colour. Zvuk tu desku zabil!! Ano jsem milovník velkých produkcí, ale dokážu ocenit i syrové produkce typu posledních Alice In Chains! Ne však tohle!!! Viz Metallica, která si může dovolit cokoliv a vydá hrůzostrašné St. Anger a Death Magnetic. Poslední hrůzu (ZVUKOVOU) M. Big jsem taky nepobral!!! Opravdu nechápu, v čem je tohle tak skvělé. Raději nic, něž tyhle desky!!! a pak turné, na kterých přehraju třicet let starou desku. Hudební business v prdeli!!!

 

Louža
15.12.2017 22:21

Ále, to zase přeháníte, nejsem žádnej Dreckus ani Mordůrek, občas si ty Maidny taky pustím i když v poslední době čím dál méně. Ale prostě někdy je tužba po něčem komplexnějším...tak jdu za Geoffem.

 

Stray
15.12.2017 20:35

Díky, "pohoním". Tohle snad nikdy žádný pisálek v historii české hudební publicistiky čtenářovi nenapsal. NEJSEM UZAVŘEN KONCEPTY, posouvám hranice, stanovuji nová pravidla recenzenství! :-) Mé psaní nemůže mít rád jen blbec.:-) Jsem lakmusovým papírkem oddělujícím v řadách návštěvníků zrno od ego-plev.

 

carcass
15.12.2017 20:23

stray - jo, některé tvé recenze mají takový náboj, jsou uvolněné, přesné, jasné, bez zbytečné omáčky a bez tlačení Ega autora :-)

 

Stray
15.12.2017 20:13

Carcass: já se u těch tvých příspěvků musím vždycky smát. To neber ve zlém, očividně máš ve svém směřování jasno, máš život pevně ve svých rukou. Ta zmínka o wuxiově a Loužově uzavření v konceptech taky pobavila, jen jsem se chtěl (stran své absence) zeptat, u mě tam to "WOOOW" máš? Působí můj psaný projev jako voda vlévaná do vody? :-) hahaha :-) ty bláho, tohle už je na Dobřany!

 

carcass
15.12.2017 20:04

při pohledu na Umění to mám tak, že když se s ním setkám, tak tam musí být velké "WOOOW", pokud tam to "wooow" není, tak to je pro mně už dále o ničem. Prostě jako když malé dítě, ještě nezatížené koncepty a očekáváním poprvé vejde do nádherné zámecké komnaty a nechá se tou krásou zcela intuitivně unést, a má tam to "woow". Nějaké hrabání se pod povrchem věcí, hledání skrytých významů je pro mně jen hra s koncepty, a to mně nezajímá. Jak to nejlépe říci, já se neidentifikuju se svými rušivými pocity, se svými emocemi, jsou totiž prázdné, nejsou součástí mé mysli, je to jen energie, s kterou nějak pracuji a transforumuji ji v něco zcela jiného - v moudrost. Se identifikuji s podstatou mysli, ta je bez konceptů, nejsou tam žádné očekávání ani obavy - a přes ni nahlížím na všechny věci - a je to rychlé, ostré a jasné nahlížení, a buď to tam je, anebo není, tudíž velmi oceňuji všechno, co je vytvořeno z čisté uvolněné mysli, je to jako když se voda vlévá do vody, pak to na mně silně zapůsobí, pokud to je komplikované, založené na všemožných konceptech a emocích, tak to je pro mně totálně prázdné a dále se tím nezabývám. Tohle je můj pohled nejen na umění :-). Na druhé straně chápu Wuxiu a Loužu, že když se hrabete v tom svém uměleckém světě, že se s něčím z toho dokážete propojit, se to přesně trefilo do vašeho nastavení mysli, a to je super. Takže tak nějak za mně k tématice umění :-))

 

Louža
15.12.2017 16:46

carcass : tak to tě překvapím protože patřím ke ctitelům malířů typu Jiřího Wowka, Gustava Kruma, Milana Fibigera, Miloše Nováka a když je nouze spokojím se i s tím profláklým Burianem. A mám moc rád třeba i Kupku, který zdeleka nekreslil jen obrazy se třemi modrými pruhy. Ale když už tak to byly ECHT tři pruhy. Co úplně nesnáším je lidi jako W.Burroughs, který střílel do plechovek s barvou před plátnem a vzniklé cosi vydával za umělecké dílo, což je evidentně to co si myslíš že dělá hudebně Geoff. Ale to se pleteš.

Tate ještě v původní kapele dokázal, že umí dělat výtečnou hudbu a tahle pravda přeexponovaná instrumentálně ECHT vyhulená podoba O:M je prostě logický výsledek jeho muzikantského vývoje. Vývoje umělce, který se nenechal brzdit komercí a očekáváním fanoušků (i když si nedělám iluze, že on časem zase naskočí...už připravované turné mnohé napovídá - všichni musíme z něčeho žít). Vtip je v tom, že ačkoli se to třeba na prvních dvacet poslechů skrz totální antihitovost nezdá - tohle skutečně má hlavu a patu. A Tate je regulérní umělec. Narozdíl od plechovkářů, kteří nikdy nic kloudného nedokázali a kteří jsou prostě jen debilové. I když uznávám, že Geoff je už dnes na velmi tenkém ledě :-)

Jo a ty disharmonický tóny pozpátku... Finn Zierler pod hlavičkou Beyond Twillight vydal v roce 2006 album For the Love of Art and the Making, které bylo celé intonačně nazpívané pozpátku. Moc pěkná věc. A taky k tomu došel přes dvě hevíkový alba. Doporučuju ;-)