Last Hardrock Outsider

OKOVANÁ TURISTIKA - Kostnice v Sedlci u Kutné Hory jako ateliér TÖRR

Lebky, rakve, řetězy nebo hřbitovní kříže – komu by se nevybavily propriety, které ve svých bookletech, videoklipech a propagačních materiálech tak rády využívají black, death či doom metalové kapely. Někdo to může označit jako klišé, kýč nebo dětinskost, jenže všechny tyhle „pracovní pomůcky“ k metalu prostě patří a zejména v osmdesátých letech byly základem obrazu snad všech tvrdších kapel na scéně. Stovky a tisíce kovových hord proto vždycky hledaly vhodná zákoutí, interiéry i venkovní prostory, které by působily dostatečně chmurně a u kterých by se mohly zvěčnit pro své fanoušky – koneckonců, přesně tahle místa si v našem „turistickém seriálu“ přece přibližujeme. Je tedy jasné, že prostě nemůžeme opomenout prostředí snad „nejmetalovější“ – hřbitovní kostnice!



Domy kostí


Ossária, karnery nebo kostnice – a snad by těch synonym bylo ještě víc – můžeme brát jako takové temné pozůstatky středověku v jinak líbezné české a moravské krajině. Připomínají nám doby, kdy se svět točil sešňerován v tvrdých náboženských regulích, kdy člověk nevěděl dne ani hodiny, za jakých okolností odejde z tohoto světa, a kdy průměrná doba života rozhodně nemířila někam k osmdesáti letům. Lidé mřeli na různé epidemie, proti kterým nebylo obrany, hnaly se kolem nich války a pogromy nebo i hlad a bída, když se neurodilo na polích. Při všech těchhle katastrofách kmotřička smrt kosila jako o závod a protože až někdy do konce 19. století nebylo myslitelné zemřelé přeměnit na popel, řešily se každou chvíli vážné problémy, kam s mrtvými těly. Když si k tomu připočteme, že hřbitovy měly často k dispozici jen stísněné prostory kolem kostelů, byla situace s lidskými ostatky často opravdu děsivá.



Právě proto existovaly kostnice. Hřbitovní stavbičky, které sloužívaly jako kaple a zároveň shromaždiště kostí. Když na přeplněných hřbitovech docházelo místo, byly některé hroby po pár letech od pohřbu exhumovány, kosti uloženy do kostnice a do volného rovu mohl putovat nový nebožtík. Jiný důvod nastával v době válek a epidemií, kdy bylo nutné uložit v krátké době ostatky stovek nebo až tisíců lidí. A v časech, kdy se z hygienických důvodů rušily hřbitovy u kostelů v centrech měst, přemisťovaly se ostatky opět do kostnic. Ty se potom uzavřely, život šel dál a na kostnice se mnohdy úplně zapomnělo.


V našem věku se ale kostnice opět probudily k životu. Cestovní ruch, ten všudypřítomný žrout krajiny i životního klidu, se prokopal až do zapomenutých „domů kostí“ a z dříve čistě funerálních objektů se staly turistické atrakce, kde se každoročně střídají desítky tisíc zvědavců. Před pár lety tak byla například náhodou objevena a zpřístupněna kostnice pod jakubským kostelem v centru Brna, turisticky vytěžovanou kostnici mají pár metrů od vyhlídky na soutok Labe s Vltavou v Mělníku, čistou atrakcí je i ossaárium kousek od lázní Kudowa v Polsku, pár kilometrů od českého Náchoda. Existují i různé další kostnice a do některých z nich se dá také podívat. Tou nejznámější a nejbizarnější je ale rozhodně kostnice v Sedlci u Kutné Hory.



Black metalový „fotoateliér“


Když Vlasta Henych, Dan Švarc a Martin Melmus v roce 1990 hledali prostředí, které by odpovídalo mrtvolně avantgardnímu charakteru jejich debutního alba „Armageddon“ a kde by se mohli zvěčnit na obal desky, napadla je celkem logicky právě sedlecká kostnice. Ta byla svou bizarností a působivostí přesně tím pravým ořechovým pro každou metalovou kapelu operující oněmi hřbitovními tématy, mezi kterými TÖRR kralovali. Když se pak trojice bezbožníků mezi pyramidami z lebek zjevila ve výkladech musicshopů, byla to událost jako hrom a fans old-schoolového black metalu si chrochtali blahem. Já samozřejmě mezi nimi!


Udělat si do tohohle „chrámu smrti“ výlet není žádný problém. Stačí dojet vlakem do Kutné Hory, ujít asi kilák do městské části Sedlec a najít místní krchov. Tam stojí hřbitovní kostel Všech Svatých a v jeho podzemní části právě kostnice. Hřbitov byl ve středověku vyhledáváným místem posledního odpočinku (prý byl „posvěcen“ hlínou ze Svaté země), kromě toho kraj zasáhly epidemie, hladomory nebo husitské války, takže byl hřbitov brzy neúměrně přetížen a kostičky musely putovat do kostnice. Na přelomu patnáctého a šestnáctého století zařízení nabralo na velikosti a podle pověsti tam prý jakýsi poloslepý mnich kosti a lebky srovnal do pyramid, v tomhle století se začalo už i s dekorativním sestavováním ostatků. V 18. a 19. století byla kostnice definitivně přebudována na onu poněkud zvláštní „galerii“. Lebky a kosti byly vydezinfikovány, vyběleny a postupně sestaveny po prazvláštních obrazců – kalichů, sloupů, stropních řetězů, nalezneme tu dokonce lustr nebo erb rodu Schwarzenberků včetně takových detailů jako vyobrazení hlavy, které havran vyklovává oko. Vše pochopitelně z kostí. Tehdy ovšem nešlo o vytvoření nějakého panoptika nebo vybavení domácnosti šíleného psychopata – všechny tyhle prazvláštnosti byly výrazně symbolické a byly úzce spojené s náboženstvím a představami o posmrtném životě.



Uprostřed davu


Jestli jsem vás ale nalákal na výlet do temného zádumčivého prostředí nebo do black metalového „ráje“, musím vás hned trochu zchladit. Dnes, v době, kdy „nestvůrná“ masa turistů dokáže z hřebenů Krkonoš udělat Václavák a z výletu do Adršpašských skal mnohahodinové čekací trauma, musíte počítat s tím, že se i v kostnici budete prodírat davy a na nějakou samotu a rozjímání můžete zapomenout. Informace, že sem každý rok zavítá 350 000 lidí, je vlastně daleko hrůzostrašnější, než všechny lebky, hnáty a obrazce dohromady. To už je možná lepší najít si nějakou méně profláklou kostnici, nebo si do Sedlce přivstat, než se dav přivalí.


Způsobů, jak využít zbytek výletu, je přímo v Sedlci víc než dost. Pár minut cesty od kostnice stojí impozantní klášterní kostel, který je jednak v seznamu UNESCO, a jednak se dá prolézt až ke střeše, takže si tuhle památku a galerii ve stylu barokní gotiky můžete užít až do morku kostí. Hned vedle si pak přijdou na své milovníci cigaret – sídlí tady slavná „tabačka“ a mají tu dokonce i cigaretové muzeum. Takže člověk – pokud nechce – se už ani nemusí táhnout dál do Kutné Hory, kde se to opět hemží davy turistů. K vidění tam toho je ovšem na týdenní dovolenou.



26.05.2018Diskuse (5)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

DarthArt
26.05.2018 23:02

Aha, no super, moc díky za doplnění. Máš vždycky skvělé informace !!!

 

Valič
26.05.2018 22:07

Já bych jen doplnil, že Jan Švankmajer natočil v roce 1970 o této kostnici celkem zajímavý dokument, v němž použil záznam autentického výkladu místní průvodkyně, který dodal už tak dost avantgardně pojatému snímku neskutečně absurdní nádech. Tato verze tenkrát neprošla a původní zvuková stopa byla nahrazena básní Jacquesa Préverta „Jak udělat podobiznu ptáka“, kterou zhudebnil Zdeněk Liška.
Pro srovnání:

https://www.youtube.com/watch?v=vut-25yv4yo
https://www.youtube.com/watch?v=jMYpeKga_hk

Törr nebyla jediná metalová kapela, která fotografie z kostnice použila (ale pochybuji, že se někomu jinému podařilo nechat se vyfotit uvnitř kostnice „v plné polní“). Za všechny bych jmenoval aspoň Diabolical Masquerade, což byl black metalový projekt Anderse "Blakkheima" Nyströma (Katatonia, Bloodbath, ex-Bewitched) a obal jejich výborného třetího alba Nightwork:

https://www.youtube.com/watch?v=Qdn2teDrTFs&t=45s

Kostnice také posloužila jako inspirace Robu Zombiemu při navrhování doupěte Dr. Satana v jeho celovečerním režijním debutu Dům tisíce mrtvol:

https://www.youtube.com/watch?v=0sdIO3lVTWE

 

DarthArt
26.05.2018 15:49

Díky, díky přátelé ;) Tak můžeme zažádat o přidělení speciální turistické známky CrazyDiamond !!!

 

zdenos
26.05.2018 13:39

Je to až děsivě působivý. Na takový výlet ale člověk musí mít náladu a vhodný rozpoložení :-)) Článek je vynikající a zajímavej, Darthe!

 

Stray
26.05.2018 12:18

DarthArt je Vladimír Čech od Crazydiamonda!!! :-) Průvodce po zatoulaných vesničkách, hradech a kopcích naší krásné vlasti.