OKOVANÁ TURISTIKA - Hradec Králové, Town For People

Máme tady další víkend – a už třetí výlet na pozadí rockového festivalu. Přesuneme se opět jenom o kousek, z Josefova asi dvacet kilometrů jižním směrem, na letiště při severním okraji Hradce Králové. V jeho areálu se na začátku každého července koná jeden z největších letních podniků u nás – festival Rock For People. Ten se zrodil v roce 1995 jako jednodenní akce pořádaná v Českém Brodě kousek od Prahy, rychle ale nabral na popularitě, takže při třetím ročníku byl už dvoudenní a v roce 1998 dokonce třídenní, s více než sto kapelami. V roce 2007 se přesunul na hradecké letiště. Dnes jde o monstrózní podnik s obrovskou návštěvností a stejně jako jiné velké fesťáky je světem sám pro sebe, kde se schází dav lidí odpovídající počtu obyvatel průměrného okresního města.

V hradeckém festivalovém areálu se koná i spousta dalších akcí, například známý Hip Hop Kemp. Na letišti se zalíbilo i ortodoxně undergroundovému fesťáku Play Fast or Dont, specializovanému na nejtvrdší hard core a crust. Festivalpark je pro milovníky hudby pozoruhodným místem, určitou jeho nevýhodou je ale vzdálenost od centra města. Zatímco v Trutnově nebo Josefově jste v ulicích a na zajímavých mimohudebních místech za pár minut, v Hradci to chce použít vlastní čtyři kola nebo veřejnou dopravu. Rozhodně se to ale vyplatí – Hradec Králové je totiž jedno z nejkrásnějších měst u nás.

Historie prvního řádu

Jestli máte rádi historické památky, procházíte se rádi úzkými uličkami, vzhlížíte k vysokým věžím nebo se kodrcáte po kočičích hlavách, pak jste v Hradci správně. Mají tu mimořádně pěkně zachované centrum – úplně uprostřed města Velké náměstí s měšťanskými domy, věží, katedrálou a radnicí, okolo pak změť uliček a podloubí nebo zbytky středověkých hradeb, které se v průběhu věků změnily na parky a zahrady. Tady se dá v horkém létě krásně relaxovat a odpočívat od festivalového hluku nebo prolézat nesčetná zákoutí a hledat zbytky zapomenutých časů. Crazy Diamond není turistický průvodce, takže si nebudeme popisovat všechny památky ve městě, určitě ale stojí za to zmínit minimálně majestátní Bílou věž, která nabízí nádherný výhled na celé město a uvnitř svých zdí navíc skrývá i zajímavý artefakt – prosvícený skleněný model sebe samotné.

Hned vedle náměstí se nabízejí další zajímavá místa – třeba dvě monumentální schodiště valící se skrze hradby. První se jmenuje Bono Publico a je to vlastně krytá chodba napodobující podobné stavby, jaké vznikaly už někdy ve středověku. Druhé schodiště je známé jako Kropáčka, je naopak pořádně doširoka otevřené a pochází z dílny slavného architekta Josefa Gočára. Oboje schody pak vedou na okružní ulici, která obepíná celý historický střed města. A tady se před námi otevírá druhá tvář historického města – pevnostní.

Starší sestra Josefova

Že byl Hradec Králové pevnostním městem, jsme si klidně mohli říct už v minulém článku. Když se totiž v druhé půlce 18. století rozhodovalo, kde bude postavena pevnost k ochraně severních hranic, byl nejprve vybrán právě Hradec. Historické město obepnul systém bastionů a kurtin podobný nám už známému Josefovu. Když ale tehdejším mocným došlo, že Hradec Králové je položen příliš hluboko ve vnitrozemí a případným útočníkům nebude stát v cestě, začal se stavět právě Josefov. V roce 1866 během prusko-rakouské války ale došlo tvrdé na tvrdé a obě pevnosti se ukázaly být už k níčemu, takže byly brzy poté zrušeny. Ta hradecká byla navíc poměrně rychle rozebrána, aby se město mohlo rozrůstat alespoň po civilním způsobu.

V Hradci tak dnes najdeme opravdu jen pozůstatky dřívější vojenské slávy. Zachovalo se poměrně hodně kasárenských staveb, třeba obří budova bývalých pěchotních kasáren hned pod oběma schodišti. Co se týká samotných hradeb, zůstalo toho jen poskrovnu – kousky cihlových zdí v městských parcích nebo půdorysy novějších budov, které naznačují, že tu kdysi stálo cosi pevnostního. Asi nejzajímavější svědky uniformovaných časů najdeme kousek dál od centra – nedaleko slavných „lízátek“ alias hradeckého fotbalového stadionu, se v náletové zeleni mezi lukami skrývá takzvaná „pivovarská flošna“. Divný název, co? Dá se ale snadno rozklíčovat. Jde o předsunutou dělostřeleckou pevnůstku, ležící asi pět set metrů před hlavní linií opevnění. Má tvar šipky a ta se francouzsky řekne „la fléche“, takže si ji Hradečáci počeštili na „flošnu“. A proč pivovarská? Jednoduše – po zrušení pevnosti ji využíval místní pivovar. V letech 2006 až 2008 se právě tady konalo několik ročníků festivalu Play Fast or Dont, dřív než se přestěhoval na letiště, a v pevnostní stavbičce se prostřídala spousta ortodoxní kapel včetně kultovních AGATHOCLES nebo WOLFBRIGADE. O kousek dál stojí její sestřička, pojmenovaná podle zdejšího výrobce harmonií „Pajkrova flošna“, to už je ale z pevnostní historie Hradce opravdu všechno. Vlastně ne – nedaleko na břehu řeky Orlice najdeme ještě cosi, co vypadá jako šachová figurka. Říká se tomu „batardo“ a jde o dávný zabezpečovací prvek proti vpádu nepřítele.

Salón republiky

Hradec Králové klame tělem. Ač je jen průměrně velké krajské město, působí jako opravdová metropole a neznalec, který by zde byl bez přípravy vysazen, by se možná domníval, že se ocitl v hlavním městě státu. Tolik je tady širokých bulvárů, monumentálních paláců a rozsáhlých zelených ploch. Za první republiky byl totiž Hradec přestavěn podle regulačního plánu geniálního Josefa Gočára – celé město bylo prokrouženo silničním okruhem, od historického centra různými směry zamířily široké bulváry a na nově vzniklá místa se vrhli ambiciózní architekti a stavitelé, aby tady zanechali svůj otisk. Vzniklo tak nejmodernější město své doby a Hradec Králové dodnes působí svěže a velkoměstsky.

Pokud vás architektura zajímá, určitě byste neměli minout Ulrichovo náměstí ze zvláštní zubatou  fasádou bankovního paláce, experimentální soubor školních budov při nábřeží Labe, protější vodní elektrárnu, která vypadá spíše jako šlechtické sídlo, nebo na svou dobu ultramoderní kostel - Ambrožův sbor. A za pozornost stojí určitě i secesní hradecké muzeum. To stojí za to prolézt celé, pokud ale chcete jen tak mrknout jedním okem zvenčí, zaměřte se na hlavní vchod – nad ním se totiž vypínají dvě mohutné, alegorické sochy od  Stanislava Suchardy. Jestli je vám tohle jméno nějak „metalově“ povědomé, pak se nemýlíte – skladba „Suchardův dům (v Nové Pace)“ od MASTER´S HAMMER skutečně souvisí s tímhle pánem. Jenže to už zacházíme do oblasti Podkrkonoší, které si přece jenom necháme na nějaký jiný výlet. Určitě k tomu ještě bude příležitost! 

14.07.2018	Diskuse (0)	DarthArt lubor.lacina@centrum.cz