Boomer Space

OBSCURA - A Valediction

Klasické metalové řemeslo v top formě. Absolutní perfekce bez kompromisů. Vše, co jedni intoši na metalu milují a ti druzí nenávidí, v hektolitrech. Vše, co by měl každý metalista přinejmenším respektovat. Žádná póza, pokud za ní člověk nepovažuje profesorskou exhibici muzikantů – virtuózů milujících žijící i mrtvé klasiky, a to jak z metalu, tak z vážné hudby. Hudba sterilní jako zavařené okurky, hudba bez atmosféry, hudba na úrovni sofistikovanějších etud, pevně ukotvená v metalovém standardu vydefinovaném v prvé řadě RAINBOW a IRON MAIDEN, poté thrashovými velikány a nakonec AT THE GATES, DEATH, MORBID ANGEL, ATHEIST, CYNIC a NECROPHAGIST. Hudba.


Klapka! Hra na dokonalý metal po šesté! „A Valediction“ se rozjíždí pomalu a zároveň zostra. Celý mikrosvět jménem OBSCURA se nachází již ve „Forsaken“, propracované úvodní skladbě s mnoha vrstvami a překvapeními. Po nádherném akustickém intru zazní monumentální předehra a nadopovaná variace na úvodní riff z „Blackened“ (METALLICA). Následuje provzdušněné friedmanovské sólo s echem prostorného „Hangar 18“ (MEGADETH). Dále se ochomýtáme zejména kolem hájenství AT THE GATES a starých SOILWORK, resp. DARKANE, nebo THE FORSAKEN atd. Zapomenout nesmíme na titulku s „hypocrisím“ refrénem. Čirá krása toho nejušlechtilejšího kovu zdobí léty prověřenou kompoziční šablonu, ve které je vše vzorně seskládáno do notně zahuštěného obrazu. Přiznám se, že mi po nějakou dobu přílišný smysl nedával. Nápady se tak nějak valily, aniž bych dokázal identifikovat ty skutečně nosné, tvořící smysluplnou skladbu. Na náladě mi nepřidal ani povinně-rutinní táhnoucí se kousek „Devoured Usurper“. Situace se zlepšila až s několika dalšími poslechy, leč pochybnosti zůstaly.



Přesvědčivosti severského „harašení“ s občasnou příchutí melodického blacku každopádně pomohla volba producenta. Osvědčeného V.Santuru nahradil velezkušený Fredrik Nordström. Kontrastní vokodér zmizel až někam do oblak. S výjimkou úvodní a poslední položky zbyly jen decentní, spíše tušené synťáky. Z nadýchané death lahůdky s jakýmsi progresivním ksichtem se rázem stala našláplá mašina, která si nebere servítky, přesněji řečeno i v nově objevené sféře bere kde se dá. Nadšení by tudíž mohlo zavládnout po celé zeměkouli, protože na novince to metalisté mají extrémně melodické, relativně přímočaré, hodně thrashové a kytarově velmi, velmi štědré. Sound je o něco ostřejší, Fredrik odvedl dobrou práci. Nováček za bicími, David Diepold, hraje týmově a dost razantně. Požadavek na více agresivní hru plní asi nejlépe. Svědčí mu i pěkný zvuk virblu. Mistr tlustých strun, veterán Jeroen Thesseling, se zas vrátil, aby zvítězil. On skutečně ví, kde začíná i končí svoboda špičkového muzikanta a k čemu zavazuje důvěra v jeho schopnosti. Koncertní virtuozita se v jeho podání snoubí se sebekázní a odpovědností k celku, rytmicky tentokrát spíše konzervativnímu. Bezpražcová baskytara ovšem muziku příliš zagresivnit nedokáže. O sólových výstupech kytarového dua Kummerer/Münzner se ještě zmíním.


Se završením tetralogie na potemnělém a stále ještě progresivním albu „Diluvium“, prostě nastal čas pro smutné rozloučení („Valediction“), současně však i pro vyzkoušení něčeho odlišného, a tím pádem i pro nový začátek či kapitolu jednoho velkého „obsku(rního)řího“ příběhu. Smutek, nespoutanost, svoboda a vytýčení další cesty, obnášející pro změnu trilogii. Všechny tyto aspekty zdůraznil kytarista a lídr OBSCURY Steffen Kummerer v jednom z aktuálních rozhovorů. Dále se rozhovořil o úmrtích na covid, která ho v poslední době bolestně zasáhla, a také o hudebním dědictví, na které se snaží na aktuální desce navázat. I dalších témat bylo hodně, mj. premiérové natáčení mimo Německo, nový vydavatel, dva navrátilci a už zmíněný novic na postu bubeníka. Ať už si o nynějších praktikách dotyčného budeme myslet cokoliv, faktem zůstává, že na „A Valediction“ zní OBSCURA skutečně jinak. Ráda by se přiblížila takovým kouskům, jako je kupř. mocné „The Chainheart Machine“ právě od SOILWORK.


Bosse z Nuclear Blast bych z ničeho neobviňoval, tedy ani z pokynu k většímu zatraktivnění tvorby. DEATH/CYNIC formička sice znamenala jistotu určitého zájmu, nicméně po „Diluvium“ už by kapelu nikam neposunula. Poptávka na straně vydavatele se zřejmě ideálně střetla s nabídkou. Steffen utrpěl šrámy a dozrál. Potřeboval tedy najít nový zdroj inspirace a energie. Na cestě od své THULCANDRY k death metalu natrefil na další soudek archivní inspirace. Zkušeně ho narazil a vzniklo „A Valediction“. Současně se snaží alespoň provizorně vyplnit pustnoucí prostor, který se ve Skandinávii stále zvětšuje. Bohužel mám na mysli metalové teritorium. Cítí zde určitý potenciál a já s ním souhlasím. Takový přístup může být nakonec atraktivní i pro americké publikum, které stále nosí v srdci nesmazatelnou stopu agresivně-melodické skandinávské produkce.


Jakkoli revizní poslech „The Chainheart Machine“ pro OBSCURU moc dobře nevyznívá, patřím mezi ty, kteří cítí přinejmenším respekt k výbornému řemeslu. Psal jsem o něm ostatně už na začátku. Tucet nových skladeb ve skandinávském stylu si lze užít, zvláště když budete považovat za nápady i různé změny, finesy, fórky, kterými se, podobně jako kupříkladu u DRAGONFORCE, nešetří. Přidanou hodnotu dodává fusion bezpražcovka Jeroena a de facto i akademismus v přístupu – takovou čistoskvoucí prácičku na zvolené téma byste hledali asi marně. Reálná pocitovost tryská především z kytarových sól. Návrat Christiana Münznera motivoval a přinesl špičkové souboje. Na hitovce „When Stars Collide“ s vokálem hostujícího Björna Strida (stylové, že?) se v jednom takovém poklonili i Johnu Norumovi. Napadnou-li vás pro změnu Amotti, divit se nebudu. Promoření severskou nákazou totiž dosáhlo tak 80 - 90 %. Nevěříte? Tak je otestujte.:-)


06.12.2021Diskuse (24)Pekárek
hackl@volny.cz

 

Pekárek
17.12.2021 22:06

https://www.youtube.com/watch?v=mg3zZL6QNEs

 

Stray
10.12.2021 10:50

No vidíš Charlotte Wessels, zrovna tahle mě docela pije krev.:-) To se s Alissou vůbec nedá srovnat. Ryd je docela v poho. Ale ty Holanďanky s tou jejich emancipací, to je peklo.:-)

Kolikrát mě dnes přijde, že ty posty vokalistek u front-woman metalových bandů byly obsazeny na základě celosvětových konkursů a to co vidíme a slyšíme jsou prostě vítězky nějakých organizovaných soutěží a růstových programů.:-)Co by na to řekli původní dělnické metalové bandy ze začátku osmdesátých let, dneska musí mít zpěvákjasnej názor na všechno od ekologie po svobodu slova.:-)

 

Majk
10.12.2021 08:38

Přesně. A podívej se třeba na ten záznam koncertu Kamelot - I am Empire. Kamelot jsem přestal víceméně sledovat po třetí desce, kdy opustili US power, který nahradili sterilnější více euro-orientovanou produkcí, ale pak jsem náhodou narazil na tenhle aktuální koncert a úplně mě to rozbilo. Nejen, že Karevik je prostě geniální zpěvák, ale vyznění těch skladeb (ač v podstatě popově stavěné na chytlavost) bylo tvrdší než na deskách a jako hosté tam právě vystupovaly tyhle holky - Alissa, Eliz Ryd, Chrlotte Wessels a tak. A stejně jako ty AE, výsledek je naprosto dokonalý produkt, hudba, obraz, je tam ten ženský prvek, který se ke Kamelot prostě hodí a přestože je to dost komerční muzika, výsledek je zkrátka vynikající. A Aliss tomu prostě vévodí.
Jenom je prdel, jak některý ty krásný holky chroptí jako o život do toho čistého chlapského zpěvu:-) Holt karty se obrací.

 

Stray
10.12.2021 07:53

Ano, máš pravdu - dokonalý marketingový produkt. Byť sestava je plná hvězd, dneska to u AE o hudbě už není, ale myslím, že Alissa je to nejlepší, co je potkalo - jde z ní hrozně pozitivní energie, není jen hezká, ale funguje pozitivně a super jak koncertně, tak mimo pódia, prostě to není blbka a díky ní je budu furt sledovat a rád skouknu vystoupení na festu, pakliže bude možnost.

 

Majk
09.12.2021 22:05

:-) Jasně, já taky. Ta holka prostě umí udelat performance na úrovni, kam se ostatní nedostanou. A není to jen tím, že je to kočka. Byla by blbá, kdyby toho nevyužila. Konečně proto jí tam kapela má. Arch Enemy jsou skoro dokonale dotažený marketingový produkt. Objektivně se jim nedá vytknout skoro nic. Chybějící melodiku zpěvu nahrazují přístupnou hudbou, kousne to brutalista i romantik. Alis hodí hřívou a je vymalováno. A stejně by jí měli nechat občas i zazpívat, jako v Agonist, pak by pobrali i zbytek "nerozhodnutých voličů".

 

Stray
09.12.2021 21:55

Proč šovinistické? Otevřeně přiznávám, že ARCH ENEMY v současnosti sleduju už jenom díky vzhledu zpěvačky. A to mám asi osm jejich alb na cd (obě s Alissou samo také). Kvůli čemu jinýmu bych tu kapelu taky jako sledoval, že jo? :-) Podobný způsob zpěvu mě nikdy moc neimponoval, někdy nevadil (to když kapela měla nějakou osobitost a přesah), ale nikdy jsem deathovej vokál nepřijal jako nějakou zásadní normu v metalu.

 

Stray
09.12.2021 20:55

Něco ti povím, novou Obscuru jsem poslouchal taky ze sluchátek během cesty přes les, bylo mě sice hned nápadné ono zespeedovatění soundu, proti čemuž pak vynikl asi nejdeathmetalovější vál "Devoured Usurper" (jako mám rád Domination od MORBID ANGEL, ale to se psal rok 1995 a člověku bylo 20, tady ono vincentovské "I..." (jakože Áj, tedy já) na začátku každé věty ve sloce u mne tentokrát vyvolalo po chvíli kroucení hlavou jedinou větu "No ty seš ale blb..." ...jakože Áj....Áj...co to jako má být? To je text dospělého člověka? Vždyť to je nějaká chiméra, že jako dotyčný něčemu vládne a ovládá (možná nějaké kosmické organismy).:-)))

 

Majk
09.12.2021 20:25

Hivris: Vidíš a zrovna Overkill mám možná dokonce ve svojí top 5. Blitze prostě můžu, u Exodus mám paradoxně nejraději desky s Dukesem, Heathen bez problémů.

Stray: Přesně! "Normální" to fakt není:-) .. i když třeba takové Alisse se dá odpustit ledacos. Ta holka je boží, i když uznávám, že v tom hraje hodně i jiný aspekt než jen zpěv. Fuj ty prase šovinistické.

 

Pekárek
09.12.2021 19:33

melounek-jj,jsem na ně zvědavej. S těma novejma tech kapelama od O už budou mít u Season pomalu zmatek:)
https://www.metal-archives.com/albums/Ophidian_I/Desolate/945487

 

Lord VILE
09.12.2021 19:27

Ohledně toho technického death metalu, pokud si to mohu zde dovolit, doporučuju letošní třetí album od polských CATHARSIS - Human Failures, kde bicí nahrál "cestovatel" Daray (mj. ex-VADER) a svým vokálem přispěl v jednom songu Ross DOLAN z IMMOLATION. Hodně slušné je i EPko od jejich krajanů DEPRAVITY - End Of Games.

https://depravity-official.bandcamp.com/
CATHARSIS https://youtu.be/cXYfx81tJZc