Last Hardrock Outsider

OBITUARY - Obituary

Není dnes mnoho deathmetalových kapel staré školy, které by stále dokázaly ke svému jménu přitáhnout početné davy fans. Floridští smrťáci z OBITUARY patří mezi historicky nejadorovanější jména někdejší scény a opravdu mne těší, že samotná kapela nic neponechává náhodě, nespoléhá pouze na svou značku a svůj status dokáže potvrdit v roce 2017 také kvalitně zhotoveným, aktuálním materiálem. V případě nové eponymní desky to platí beze zbytku, protože jsem přesvědčen o tom, že s podobně silnou porcí skladeb se Tardyové představili naposled někdy v první polovině devadesátých let. Současná sestava sází především na přímočarost a na oživení svého jména pracuje především prostřednictvím transformace ingrediencí klasických metalových bandů osmdesátých let, jenž jim kdysi stály vzorem, do svého záhrobního stylu.


 

 

Novinka ukazuje, jak velký dopad na tvorbu OBITUARY měly vždy legendy a praotcové tvrdších žánrů jako švýcarští CELTIC FROST nebo Britové VENOM, odehrává se zde totiž mistrovské propojení osmdesátkového metalu se současnou produkcí a charismatickým projevem OBITUARY. Znakem bezejmenné desky je výtečná poslouchatelnost a chytlavost skladeb, které všechny příznivce tvrdší hudby musí vyloženě potěšit a to naprosto bezprostředně. Kapela si to nedělá složité a kořeny heavy metalu uzpůsobuje svému stylu s naprostou lehkostí, takže za vydatného přispění svých osvědčených vlastností a zásadních poznávacích znamení: hutné houpavé riffy Trevora Perese, řev Johna Tardyho nebo ostré a přesně načasované bicí Donalda Tardyho. Když se k tomu připočítají i melodická a jiskrně znějící sóla od služebně nejmladšího člena, kytaristy Kennyho Andrewse, máme co do činění s výtečnou nahrávkou staré školy death metalu, která však vykazuje mnoho poutavých ingrediencí i pro fanouška z aktuální doby.

 

Kdo čekal nudnou a unavenou sbírku přežitého typu death metalu, ten se pro tentokrát šeredně zmýlil, protože skladby už od úvodního náklepu „Brave“ zkrátka baví a přinášejí dobré nápady a celkovou vitalitu souboru, jakkoliv je důraz kladen na old-school profil, což je umocněno hutnými, přímočarými riffy, báječnou sólovou kytarou a skvěle šlapající rytmikou Terry Butler/ Donald Tardy. Tito dva borci mezi sebou každým rokem nalézájí čím dál uspokojivější chemii a tu dokáží předat, jak naživo, tak i ve studiovém provedení. Kvituji opět znamenitý zvířecký řev Johna Tardyho, který jakoby v sobě opět probudil pořádné grády, takže je na místě tvrdit, že předchozí počin „Inked In Blood“ platil pouze za comebackový rozjezd a zahřívací kolo před tím pravým návratem. Hodně se povedly zejména songy jako „Sentence Day“, „A Lesson In Vengeance“, s kytarovými šmodrchanci služebně nejmladšího člena Kenny Andrewse, nebo „Straight To Hell“ či „Ten Thousand Ways To Die“, díky kterým mohou nejen letití příznivci kapely, pamatující zlaté časy prvních tří alb „Slowly We Rot“, „Cause Of Death“ nebo „The End Complete“, vrnět spokojeností, neboť kapela ideálně navazuje právě na svá nejslavnější díla s neobvykle úhledným a zároveň skladatelsky promyšleným materiálem. Nová podoba této kapely se mi dostává čím dál více pod kůži, takže za mne jde o velmi obstojnou desku těchto floridských klasiků death metalu.


27.03.2017Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
03.04.2017 17:07

Z mého pohledu představují vrchol tvorby Obituary první tři desky (všechny samozřejmě za 100%). World Demise a Back From The Dead jsou ještě celkem slušné (minimálně 80%), i když té druhé bych vytknul dost nevýrazný zpěv a taky ten rapovaný úlet na konci. Další tři řadovky jsou už dost slabé, ale 70% bych jim pořád ještě dal. Na Inked In Blood a letošní novince se kapela sice dost přiblížila kvalitě svých starších nahrávek, ale rozhodně ji nepřekonala. Podle mě je v současné době největší síla kapely hlavně v živých vystoupeních.

 

stefanos02.04.2017 19:57

Vůbec se na to nechytám ještě. Poslouchá se to příjemně, je to podobné minulému, ale i všemu starému, takže... samozřejmě Obituary, víc nedokážu trefit.

 

Fenris 1330.03.2017 15:57

To je hezká paralela, třeba u Malazské knihy padlých je to nutnost :-)Já si teď takhle pouštím Aeternam, nová deska je opravdu podařená, imho o dost lepší než stylově podobní Ex Deo. A předchozí dvě alba se mi stále ještě neoposlouchala.A ty staré Obituary si dám za domácí úkol, novinka se velmi zamlouvá.

 

Norr
30.03.2017 14:29

Tak oprášit staré hairmetalové kousky mě tento web nedonutil, ani nevím proč, snad proto, že jsem nikdy žádné staré hairmetalové kousky neměl ;o)Ale k poslechu nové desky Obituary jsem si zařadil i všechny alba Obituary, hezky od začátku, dneska ráno byla řada na "World Demise". Ostatně, takhle to dělám skoro u každé kapely, když na ní přijde nějak řada, hezky všechno co vydali. Je to jako s knihou, pokud vyjde další díl nějakého příběhu, jež mě zaujal, dám nejdřív ty díly předchozí. Není to samozřejmě pravidlem, ale je to takové příjemné ;o)

 

Fenris 1330.03.2017 13:17

Tohle je moje první slyšené album Obituary neb kromě Death jsem americký death nikdy moc nemusel :-) Raději anglickou či severskou školu. Ale zdejší recenze navnadila a líbí se mi to hodně, budu muset doplnit diskografii. On je tohle vůbc povedený webík, který mně donutil oprášit třeba staré hairmetalové kousky :-)

 

Norr
30.03.2017 11:24

Výborné album! Poslouchá se to samo. Asi opět ne pro všechny metalisty, což ukazuje i mrtvá diskuze pod touto recenzí, ale obituaristům musí šmakovat. Dle mého lepší, než minulé album.Začátek roku byl z mého pohledu silný měsíc. Obituary, Six Feet Under, Morta Skuld, Immolation, Memoriam.

 

stefanos29.03.2017 21:53

Na obal mohli dát ty části, co na minulém chyběly.

 

zdenos27.03.2017 18:41

zatím si taky netroufám tvrdit, zda je lepší než Inked, ale je to opět kvalitní práce, která baví :) A produkce a zvuk? To je vyloženě oldschool záležitost, snad se ani nedá nazvat jako současná :)) daleko více prehistoricky znějící vokál, než například u minulé desky.

 

Valič
27.03.2017 08:58

80% Zatím si netroufám rozhodnout, jestli je novinka lepší než předchůdce, ale rozhodně se opět jedná o velmi kvalitní materiál, kterým Obituary určitě udělali radost všem svým fanouškům. Zvuk se dost povedl a digipak také nevypadá špatně, i když jsem trochu zklamaný, že kapela tentokrát nepřišla s podobně „masitým“ obalem jako v případě minulé desky. Co se týče v recenzi zmíněných Celtic Frost, skupina se nikdy netajila tím, že nebýt jejich rané tvorby, nebyli by ani Obituary (a pokud ano, tak by určitě zněli úplně jinak). Ten vliv ale nebyl nikdy tak zjevný jako právě na novince. Zkuste třeba porovnat začátek skladby A Lesson In Vengeance (https://www.youtube.com/watch?v=rfQ37VKlAwY) s pasáží z Visions Of Mortality, která začíná po 0:32: https://www.youtube.com/watch?v=l0z-8E5JyuU (navíc tam ještě slyším krátký úryvek z The Oath od Mercyful Fate, ale to už může být spíš náhoda).