Last Hardrock Outsider

NORMA JEAN - Wrongdoers

Za poslední tři roky prošla sestava metalcoristů NORMA JEAN dosti radikálními obměnami. Po vydaní velmi dobře hodnoceného alba „Meridional“ se škatulata opravdu hýbala, což znamenalo výměnu kompletní rytmické sekce, ale i angažování nového kytaristy. Jediný přeživší zakladatel kapely, šestistruník Chris Day a již deset let sloužící zpěvák Cory Brandan Putman potom měli za úkol pořádně rozpumpovat čerstvou krev v žilách všech rekrutů, tak aby na novince dostáli pověsti hudebních průkopníků, od kterých se vždy očekává, že se budou pokoušet rozšiřovat hranice svého tvůrčího horizontu. Američané, známí i pro své mathcorové kořeny, však ve svém aktuálním rozpoložení hudební podklady zas tak dramaticky nevrství a i celkové vyznění se spíše snaží rozproudit hutnější téměř slugdeové ladění. Toto se navíc daří oživovat i vhodnými proklady melodických (kolikrát až rockových) partů, ale i zdařilými vstupy čistého vokálu. Ona typická mathcorová zběsilost, chaos, vazbení kytar a zvířecí řev, zde sice provází většinu válů, ale v porovnání s předešlou tvorbou se momentálně jeví jako lépe čitelná a poměrně rychle srozumitelná.



Desku startuje i uzavírá dvojce dosti ambientně pojatých kompozic. Úvodní „Hive Minds“ resp. závěrečná čtrnáctiminutová „Sun Dies, Blood Moon“ totiž vůbec nikam nespěchají a trpělivě míchají hustě se táhnoucím post-metalovým asfaltem. Se zařazením takto zaranžovaných skladeb bych vůbec neměl jediný problém, pokud by se však oběma dostalo zajímavějšího hudebního obsahu. Zatímco co se o „Hive Minds“ ještě dá říci, že účelově soustřeďuje napětí pro následující zuřivou erupci „If You Got It At Five, You Got At Fifty“, tak druhá slugde položka se svým sedmiminutovým monotónním dozněním pouze nudí. A tímto vlastně končí můj výčet slabin.


Skupina se tedy nejen nebojí pracovat s atmosférou. Daří se jí připravovat půdu pro jednotlivé hudební ataky, které jsou reprezentovány stupňovanými návaly trhaných kytarových výměn a melodik. Jeden nejzdařilejších nápadů se skrývá v „Afterhour Animals“. Zde se spíše než o skladbu jedná o jakousi krátkou mezihru, která využívá uklidňujícího ženského vokálu, jehož barva může připomenout hlas Marylin Monroe (jejíž civilní jméno bylo Norma Jeane Mortenson a odtud i název souboru NORMA JEAN).


Když už tu chválím neustávající nápaditost Američanů, tak nemohu odbočit do nehudebních vod a to ke klipu „If You Got It At Five, You Got At Fifty“. Na onom videu je pořádán dýchánek, kde skupina a komparzisté ukájí svojí žízeň galony mléka. V okamžiku kdy se ho záměrně přechlastají se akce promění v hromadnou přehlídku blicích výkonů a soubojů v metání bílých šavlí. Osobně jsem se nesetkal s podobným „hodováním“ poprvé. Kdysi jsem shlédl pěkný dokument o žánrových vizionářích UNDERØATH, ve kterém dnes již neexistující formace společně s kumpány z tourbusu holdovala stejné kratochvíli. Nevím jak hoši dospěli právě k tomuto druhu zábavy? Hlavně tedy z toho důvodu, že se obě hlásí k silné křesťanské víře, takže mám pocit, že by je cesty Páně měly s mlékem zavést spíše k potřebným. Sice přesně nevím proč, ale mě to přijde o dost pitomější  než kdyby se muzikanti na podiu ožírali a pak po sobě zvraceli pivo, kořalku nebo jiné ďáblovi tekutiny. Ale zpět k muzice.


Recenzovaná šestá řadovka „Wrongdoers“ se svým táhlým, rozmanitým, ale rovněž malinko roztříštěnějším vyzněním se nejvíce podobá šest let staré kolekci „The Anti Mother“. Svojí skladatelskou náplní nemůže dlouhodobé pozorovatele souboru nijak překvapit, ale určitě ani zklamat. Jedná se opět o příjemně poskládanou extrémní hudbu, jež nespoléhá pouze na tupé hoblování a hudební agresi, a které se vyplatí věnovat více než jeden poslech. V této konstelaci může novinka posloužit jako ideální prvotní ochutnávka pro posluchače neznalého předešlé látky, protože přináší poměrně vyvážený pelmel většiny hudebních ingrediencí, s nimiž NORMA JEAN operují více než patnáct let.


22.01.2014Diskuse (0)Subeer
jirikubis1975@gmail.com