NOCTURNUS AD - Paradox

90%

V roce 1991 prokázal někdo z Českého vydavatelství Globus International skvělý vkus a v případě jednoho licenčního vydání vlastně i dost odvahy. Myslím, že budou stačit jen názvy desek: „Rust In Peace“, „Altars of Madness“, „Harmony Coruption“ a „The Key“. Posledně uvedené album vyrazilo do světa z dílny floridských NOCTURNUS. Vedle skvostu thrashového giganta, spalujícího debutu budoucího deathmetalového kultu a příjemného deathového uklouznutí britských grindcore prominentů představovalo zdaleka nejprogresivnější a nejhůře uchopitelný kus. Není divu, že vinylů i CD s obrázkem jakéhosi pre-autobota zbylo v různých bazarech docela dost, tedy hlavně v devadesátých letech. Nicméně, situace se poněkud změnila. Dnes je už i stařičká česká cd/lp licence „The Key“ poměrně vzácná a nějaký ten peníz i stojí. Zdá se, že metalisté během pár desítek let už leccos pochopili. NOCTURNUS sice nikdy nedosáhli ani relativního komerčního úspěchu, ale jejich hudba obnáší opravdovou kvalitu a natolik svébytné prvky, že řadu agilních fanoušků tvrdé muziky stále eminentně zajímají. Jinak si snad ani není možné vysvětlit vydání jejich prvního comebackového alba ambiciózními Season of Mist a toho druhého (aktuálního) rovnou na etiketě prestižních Profound Lore. Přiznám se, že ani já jsem si v roce 1991 cestu k NOCTURNUS ještě nenalezl. Skvělých desek bylo tehdy tolik, peněz na všechno zas tak málo a oni byli třeba oproti jemňoučkému thrashi MEGADETH – model 1990 skutečně dost nepřístupní. A navíc u nich hrál klávesák!:-) Jinak už to bylo s dvojkou „Thresholds“, na kterou jsem měl dost času, protože mi ji ve své době, dokonce na CD, nezištně půjčil jeden kamarád.

Tak trochu senil…, ehm, nostalgicky laděný úvod má jasnou příčinu, lídr NOCTURNUS, bubeník a zpěvák Mike Browning, totiž po x letech a v rámci reinkarnace nazvané NOCTURNUS AD přišel s deskou, která ducha prvních dvou alb floridských scifistů nepokrytě oživuje. O obalu nemluvě. Na stole tak opět leží deska plná ostřejšího deathu, death/thrashe či thrash/deathu; záleží jen na úhlu pohledu. Každopádně vždy šlo o hudbu prodchnutou starou školou thrashe i power metalu, a to od raných ICED EARTH, přes britské SABBAT, případně MEKONG DELTU, až po zběsilé SADUS; hudbu plnou metalové kytarové ekvilibristiky a, což je podstatné, obestřenou pořádným oparem kláves. Navzdory posledně uvedenému poznávacímu znamení a díky bezezbytku naplněné původní linii se tak dá i během poslechu novinky „Paradox“ znovu a znovu blaženě rochnit v něčem, co bych označil za totální metal. Neslyším zde žádnou úlitbu nové době, jen velmi sebevědomý projev kapely, která má perfektně zmáknuté řemeslo a která právě v klasických metalových postupech vidí neomezený prostor pro uplatnění své umělecké vize a kreativity. Dokonce se povedlo navodit dojem pravé floridské produkce pocházející z dílny bratří Morrisů. NOCTURNUS (AD) sice znějí oproti minulosti o něco uhlazeněji a čistěji, ale současně i hutněji a temněji. Takže když se kupř. v „Procession of the Equinoxes“ ozval diamondovský riff, zážitek byl dokonalý. Jméno producenta Jarretta Pritcharda si určitě zapamatujte, zejména pokud byste chtěli natočit album ve stylu kupř. prvních dvou desek BRUTALITY. Na své by si prostě dříve nebo později měl přijít každý, kdo si říká metalista. Není zde žádný pop (resp. z něj nanejvýš melodický black:-)), jen pořádný kus metalového běsnění v rozsáhlejší škále, která ač poměrně striktně vymezená, nemusí být každému metalovému fanouškovi přístupná na první poslech. Jestliže jsem však dříve vyslovil pochopení pro ty, jimž se nelíbí třeba John Arch, popř. RHAPSODY, je mi líto, v případě „Paradox“ už ho mít nemohu.:-) Vždyť i ten drsný Browningův zpěv nezpěv má daleko blíže k některým deklamativním pasážím známým z nejstarších alb ICED EARTH, než k tomu, co předvádí třeba George Fisher v CANNIBAL CORPSE. Zkrátka, pokud chcete vědět, jak to s tím metalem ve skutečnosti máte, NOCTURNUS AD vám nabízejí diagnostickou pomůcku par excellence.

Zachování nastíněné kontinuity či linie lze při absenci původní sestavy považovat za husarský kousek. Browning jednoduše hledal, až našel ty pravé šílence, kytaristy Demiana Heftela a Beliala Koblaka. Jde o staré páky, s nimiž válčil už v AFTER DEATH. Tito (de facto no name) kytaristé předvedli neskutečný výkon, díky němuž vlastně nevím, k čemu bych podstatu tvorby NOCTURNUS AD připodobnil. Oni prostě ignorují konvenční první ligu, jedou se svou károu, plnou sofistikované metalové špíny a temnoty po své vlastní cestě a vítězí. Žádný černý ani hnilobný bordel, žádná kytarovka, žádné technické šílenosti, crust, bruuuutal, slam či ostré revival prvky, žádný zvukový papiňák. Pouze zvláštní, „táhnoucí se“ bicí a nad nimi přehlídka výstavních riffů, sól a zajímavých harmonií, jež do sebe organicky zapadají. Osobně jsem nic tak příjemně konzervativního, zároveň však kreativně nabušeného a jedinečného nečekal a dlouho neslyšel. Nestandardní zájem již zmíněných Profound Lore o jednu starou kapelu mě měl varovat. Záleží skutečně na každém posluchači, jak k „Paradox“ na základě svých zkušeností a preferencí přistoupí. Doporučuji pokoru, otevřenou mysl a empatii. Někdy mám pocit, že je „paradoxně“ upíráme právě klasičtějším metalovým deskám. Jo, ještě jedna pragmatičtější rada; o chlup přístupnější skladby znějí v druhé půlce.

Deset procent ubírám jen proto, že mě album prozatím semlelo výhradně v rovině muzikální. Mezi emocemi drtivě převažují již zmíněná nostalgie a uspokojení z výborně odvedeného metalového řemesla. Podobným pocitům se pak nedokážu ubránit ani ve chvílích, kdy se nad masivními riffy ozývají atmosférické hradby kláves. V takových okamžicích si jen pomyslím: Ejhle, jak výtečná fúze starých MORBID ANGEL s něčím, co předváděli COVENANT na „Nexus Polaris“ a EMPEROR. Pokud máte rádi obě polohy, vůbec neváhejte. Čeká vás mimořádný zážitek, který, pravda, nenabízí jímavé emoce. Stylový teleport „někam jinam“ ovšem také není k zahození. Doufám v koncertní zastávku a alespoň dvě další desky. Co říci na úplný závěr. Právě jste dočetli recenzi na další album, které letos tutově bude v mém top ten.

03.07.2019	Diskuse (13)	Pekárek hackl@volny.cz