Last Hardrock Outsider

NO DOUBT - Tragic Kingdom

Je to případ, tihle NO DOUBT! Superúspěšná kapela, která vyšla z nezávislé a pouliční scény, jakýmsi řízením osudu ale v roce 1996 se šlágrem „Don´t Speak“ totálně pobláznila svět a stala se na určitou dobu idolem pro masy. Jedni ji začali zbožňovat jen kvůli tomu, že se „to psalo v časopisech“, jiní ji naopak z principu odmítali, protože to přece byla „kravina z MTV“. Přitom NO DOUBT duchovně jednoznačně patřili na klubová prkna i do světa nezávislé hudby a celý ten úspěch a hysterie kolem …. se prostě tak nějak staly! Kapela natočila několik kvalitních alb na pomezí rocku, popu nebo měkčího punku, pomohla zpopularizovat hudební žánr zvaný „ska“ a zasáhla i do crossoveru, i když ho pojímala úplně jinak než třeba CLAWFINGER nebo DOG EAT DOG. Že máte NO DOUBT rádi a nikdy vás nenapadlo, strkat je mezi nějaké „bravíčkářské srágory“? Skvělé, já taky, ale věřte, že znám několik lidí, kteří to měli přesně naopak. Když si pak pořádně poslechli album „Tragic Kingdom“, ze kterého pochází ona milovaná i proklínaná hitovka, nestačili valit oči, jak je tohle album dobré. Ono je totiž dobré opravdu hodně!


Deset let cesty ke slávě



I když se drtivá většina lidí o NO DOUBT dozvěděla právě po vydání průlomového singlu „Don´t Speak“, měla kapela v té době za sebou už deset let činnosti. Dala se dohromady někdy v roce 1986 v kalifornském Anaheimu a u zrodu stáli mimo jiné sourozenci Eric a Gwen Stefani. V počáteční fázi se v kapele vystřídala spousta muzikantů, byli to ale zcela jiní lidé než které z NO DOUBT známe dnes. Zajímavé je rovněž to, že později slavná zpěvačka Gwen zpočátku v kapele obstarávala jen doprovodné vokály. Na časy budoucí se ale začalo blýskat po pár prvních koncertech, kdy se k NO DOUBT připojil šikovný baskytarista Tony Kanal, který navíc uhranul Gwenino srdce a několik let spolu chodili. Tyhle bulvární informace většinou na našich stránkách moc neprobíráme, pro „Tragic Kingdom“ jsou ale poměrně zásadní. O tom však později.


K vykrystalizování sestavy došlo v letech 1988 a 1989, kdy do NO DOUBT dorazili kytarista Tom Dumont a bubeník Adrian Young. Což nám spolu s Kanalem a sourozenci Stefani vlastně už doplňuje sestavu, která natočila „Tragic Kingdom“. Předtím ale ještě vznikla dvě alba – v roce 1992 výrazně skáčkový debut „No Doubt“ a o dva roky později také o něco tvrdší následovník „The Beacon Street Collection“. Debut vyšel u firmy Interscope, ta ale prý o NO DOUBT nejevila příliš velký zájem a soustředila se na tehdy módní grunge, takže druhé album si kapela vydala radši sama a dosáhla velmi slušného čísla kolem 100 000 kopií. Jenže třetí deska se měla prodávat v úplně, ale úplně jiných dimenzích. A mělo se to stát brzy!


Třetí album a průlom!



Slavné „Tragic Kingdom“ vlastně vyšlo ve stejném roce jako druhé album, tentokrát ale na nezávislé značce Trauma Records spolu s už zmíněnými Interscope. Deska vznikala neobvykle dlouho – natáčelo se postupně od března 1993 do října 1995 v celkem 11 studiích v oblasti Los Angeles. Album bylo zároveň labutí písní klávesisty Erica Stefaniho, který také dělal animátora pro seriál Simpsonovi a v určitém okamžiku vyhodnotil, že jeho životní cesta směřuje spíš k oněm žlutým sympaťákům.


Každopádně ještě pomohl stvořit jedno z nejslavnějších rockových alb devadesátých let. „Tragic Kingdom“ je doslova manifestem kreativity – NO DOUBT na albu míchají dohromady rockové nebo dokonce punkové kytary se skáčkovými rytmy, sypou do toho pop, novou vlnu, reggae a různé další vlivy. Muzikanti byli v době nahrávání alba už velmi vyspělými hráči i skladateli, takže svůj mišmaš střílí naprosto od boku a po většinu hrací doby chrlí deska jeden skvělý motiv za druhým. Navíc se ve skladbách střídá snad tisíc nálad. Jednou si člověk připadá jako při bláznivé jízdě po ulicích L.A., jindy paří na pláži při karibské párty, aby se za chvíli naopak propadl do depresí a s bolavým srdcem se ptal sám sebe, proč tady vlastně je. Tím vším ho přidrzlým hlasem provází svůdná Gwen Stefani, probouzí v posluchačích základní instinkty a pány motivuje donekonečna listovat stránkami bookletu nebo si pouštět polonahé videoklipy NO DOUBT. Bacha ale taky na Tonyho Kanala, který je idolem naopak pro fanynky a kromě toho do hudby sází skvělé basové figury, jedny z nejlepších, co znám.


Hromada singlů a hitů



Na tom, že se alba „Tragic Kingdom“ prodalo neuvěřitelných 16 milionů kusů, má samozřejmě největší podíl megahit „Don´t Speak“, který ovšem vyšel až jako třetí singl k albu. Hrál se tehdy opravdu všude a pořád, takže na něj má spousta posluchačů vypěstovaný doživotní dávivý reflex, jinak ale jde o vynikající pomalou a smutnou písničku, která řeší rozchod Gwen a Tonyho. Tahle story se ve své době dopodrobna propírala v bulvárních médiích a na část ženského publika určitě fungovala jako účinná reklama. Stejné téma na „Tragic Kingdom“ vlastně rozebírají i další skladby „Happy Now?“ a „Sunday Morning“, které vyšly také na singlech a jde opět o vynikající kousky na pomezí rocku a popu. Singlů k albu vyšlo mimořádně velké množství, celých sedm. Ještě v roce 1995 rozdivočelá „Just A Girl“, kde Gwen v textu řeší svého otce, který nechce, aby se od svého přítele vracela příliš pozdě v noci. I vynikající singlovka „Spiderwebs“ je strhující ukázkou toho, jak dokážou NO DOUBT smísit spoustu vlivů dohromady, textově je to ale tentokrát o otravných ctitelích, kteří objektům svého zájmu nedají a nedají pokoj. A abychom měli všechny singly v jednom odstavci – pro další dva byly vybrány roztančená „Hey You“ a punkově odvázaná „Excuse Me Mr.“ pojednávající o holce, která se snaží zaujmout pánskou pozornost.


Slušný seznam, co říkáte? Stále nám ale na albu zůstává sedm skladeb – některé jsou lepší, některé méně výrazné, pořád jsme ale vysoko nad průměrem podobné hudby. Být vámi, určitě bych se zaměřil minimálně na silné melodie v „Different People“ a pak na jednu skrytou perlu úplně na konci desky. Titulní „Tragic Kingdom“ je totiž strhující a mnohavrstvý kousek, za který by byl vděčný i leckterý prog-rockový kouzelník. Těsně před rozloučením s albem tak NO DOUBT znovu s přehledem vypalují rybník všem pochybovačům, kteří by je snad považovali za nějaké rychlokvašky z hitparád.



No a na závěr ještě jeden důležitý tip. Pokud pří poslechu „Tragic Kingdom“ stejně jako já celou dobu myslíte na svůdné křivky a neuvěřitelný sex appeal Gwen Stefani, najděte si na YouTube nebo někde ve sbírce videozáznam „Live In Tragic Kingdom“ z roku 1997. Moje platonická láska i ostatní muzikanti z NO DOUBT vám předvedou, že vizuál na pomezí umění a kýče, nadprůměrná muzika a fyzická krása protagonistů na pódiu se dají úplně bez problému skloubit dohromady a že to fantasticky funguje!


23.07.2020Diskuse (82)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Tomas
07.08.2020 20:14

Toz 18 mi uz dlouho neni, bohuzel...

Skouknout holky je bonus k pivku a klobase, je to prece lepsi nez jen cucet do sklenice ne?

Krom toho, kolega je zadany, takze smi jen cucet, kdyz ho teda zena nevidi.

 

Valič
07.08.2020 18:31

Sicky: Proč by to nemělo štymovat? Tomáš se ženil už někdy v devadesátých letech a s manželkou prý mají podobné zájmy. Pokud někdo sleduje jeho tvorbu, tak tu paní určitě zná, i když její skutečná identita byly odhalena až v tom jeho životopise.
V Necrocockových textech jsou promíchány jeho skutečné zážitky s různými fiktivními příběhy a co z toho je pravda, ví samozřejmě pouze on a případně další lidé, kteří se na těch chlívárnách podíleli. Ta knížka obsahuje plno citátů od lidí pohybujících se na metalové scéně i mimo ni, které potvrzují, že k těm excesům spojeným s koncerty Kaviar Kavalier opravdu docházelo.
Celkem mě zaujalo, že k Tomovým obdivovatelům patří i Fanánek ze Tří sester, který dokonce označil jeho skladbu Fotopast za "hit evropského formátu". Jen škoda, že šlágr s textem "Drony nad údolím točí, jak si hraješ s mojí močí." žádné normální rádio do denní rotace nezařadí. :-)

 

sicky
07.08.2020 17:55

Valic: kdyz ja to tomu Necrocockovi moc nevěřím, nekde jsem mam pocit cetl, zema manželku a pak to cely najednou moc nestymuje:) ale nevim:)

 

Valič
07.08.2020 17:38

Sicky: Za prvé jsem se nikdy nepovažoval ani za "drsného" ani za "metloše" (do téhle škatulky se mě tu stále snaží narvat hlavně pan dom... chci říct Stray) a za druhé se u mě nejedná o nějakou extrémní fóbii. Nejde tak ani o špínu, ale spíš o to, co v ní žije. Prostě jsem jen v následku jistých svých zdravotních problémů, kterými jsem si prošel někdy před deseti lety, v tomhle směru o něco opatrnější než většina populace. To už ale vlastně od začátku té koronavirové pandemie tak moc neplatí. Teď si připadám jako špindíra spíš já a z většiny lidí v mém okolí se stali ultraparanoidní chroničtí mydlitelé. :-)

Jinak jsem přesvědčený o tom, že kdyby si kterýkoliv normální smrtelník přečetl od Necrocockových avantýrách jen čtvrtinu toho co já, tak si na rozbalování zásilky od něj vezme hodně tlusté gumové rukavice. :-)

 

DarthArt
07.08.2020 17:15

sicky: Odborně se tomu říká "léčba expozicí" :)

Valič: S těma kraslicema jsi mi to neměl dělat, už tři hodiny to nedokážu vypudit z hlavy. No aspoň mi nebude tak moc vadit, že nemám žádnou holku, stejně by se mnou teď nic nebylo ...

 

sicky
07.08.2020 17:11

á drsný metlosi maj fobie ze špíny, jak typické:)

 

Valič
07.08.2020 16:41

A to si představ, že já trpím chronickou mysofobií a čtu všechny dostupné rozhovory s Tomášem, takže vím, kam všude jezdí na dovolenou a jaké podniky tam navštěvuje. Při každé objednávce nového Mistrova díla si tak projdu skutečným peklem a korunu tomu ještě nasadí ta razítka s bizarními motivy (mimo jiné třeba nádobíčkem na klystýr), kterými je obálka vždy ozdobena. Osobně mi to sice nevadí, ale co si asi o mě musí myslet ta hodná starší paní, co nám nosí poštu? Naštěstí je ta hudba natolik geniální, že mi pak všechna prožitá traumata dostatečně vykompenzuje. :-)

 

DarthArt
07.08.2020 16:07

Dobrá, ale ještě drobnost - myšlenky se vynořují a nejdou zpátky, musejí ven. Jedna vzpomínka je na útlou knížečku "Rockmapa", kde snad ještě v rocve 1990 kapely ze zmíněného sampleru vyplňovaly otázky k otištění v knize. A právě TÖRR se nezapomněli zmínit, že se jejich bubeník Melmus po návratu ze slovenského turné musel léčit na kapavku. Zřejmě to jeho muzikantští kamarádi považovali za tak důležitý okamžik v životopise, že by byla škoda, aby nebyl zvěčněn v knize.

A k tomu Necrocockovi - já jsem také kdsi uvažoval o koupi některého jeho alba. Když jsem se ale pak v jednom rozhovoru dočetl, že má celý náklad alba schovaný doma pod postelí, projela mi hlavou představa, co se asi krze ty matrace na cédéčka všechno propasíruje, a s hrůzou v očích a vyschlým hrdlem rozepsanou objednávku vymazal!! Jsem totiž měkkota s extrémně vyvinutou fantazií...

 

Valič
07.08.2020 15:38

Dobré grupáče prý mívali po koncertech i Törr. Byla o tom zmínka v Necrocockově životopisu, který jsem nedávno konečně dočetl (klasickou papírovou knihu jsem měl naposledy v ruce někdy před deseti lety, takže mi teď některá písmenka dělala problémy). Těch akcí po vystoupeních Kaviar Kavalier bych se ale určitě zúčastnit nechtěl. U Mistra se podle všeho opravdu nejedná o nějakou uměleckou stylizaci a většinu z těch praktik, o kterých zpívá, provozuje i v reálném životě.

V souvislosti s tou zmíněnou rektální akrobacií jsem si vzpomněl na dnes už bohužel neexistující webové stránky „Unchain“, na kterých byly zveřejňovány rozhovory jak s death metalovými kapelami typu Death nebo Morbid Angel, tak s různými herečkami a režiséry z oblasti pornoprůmyslu. Ty umělkyně tam samozřejmě často dávaly k dobru nějaké ty veselé historky z natáčení. V paměti mi utkvěla zejména ta o realizaci jakéhosi snímku s velikonoční tématikou, ve kterém hlavní hrdinka „snášela“ velké plastové kraslice. Poté co ale některé z nich uvnitř změnily polohu a nešlo je dostat ven, málem skončila na chirurgii.

Tím bych ale toto téma raději uzavřel. Mám pocit, že tu začíná být nějak dusno. :-)

 

DarthArt
07.08.2020 14:17

Já se po takových podrobnostech stejně nepídím, zvlášť když už je stejně popisovali na začátku devadesátých let ve fanzinu Riff Raff v souvislosti s koncertní šňůrou kapely KRYPTOR, respektive s trávením volného času mezi jednotlivými štacemi. Jejich zpěvák se pak asi inspiroval při volbě nového povolání. Pamětníci jistě porozumí.

S dalekohledem je to škoda, právě jsem se chtěl otázat, jaké používáš leštidlo, aby byl zorný úhel ostrý jako orlí zrak :)Já mám totiž těch výhledů na výběr - přímo z okna můžu sledovat rvačky místních bezdomovců a budižkničemů na tramvajové zastávce. Pohled mám někdy trochu rozostřený, zato soundtrack tito rázovití lidé dokážou poskytnout zcela dostačující - zejména takhle po desáté večer :)