Last Hardrock Outsider

NIRVANA - Incesticide

Když album „Nevermind“ v letech 1991 a 1992 naprosto ovládlo hudební trh, bylo jasné, že cokoli teď vyjde pod značkou NIRVANA, bude se skvěle prodávat. Firma SubPop měla na skladě spoustu starších skladeb Cobainovců, které zatím nikde oficiálně nevyšly, nebo se objevily na různých singlech, kompilacích a demáčích, nikdy ale na řadové desce. Spolu s kapelou tedy spřádala plány, jak tyhle nahrávky, které měly v danou chvíli cenu zlata, využít. Bylo však jasné, že NIRVANA už je příliš populární, než aby undergroundová firma byla schopna dostat případné album ke všem zájemcům, došlo tedy k dohodě mezi SubPop a Geffen a práva na zmiňovaný materiál přešel za jistou šestimístnou částku na major label. Ten pak inicioval vznik nové desky – v podstatě se posbíralo čtrnáct nealbových skladeb z éry SubPop i Geffen, přidala se k nim už známá „Downer“ z debutu – a komplet byl na světě. Před Vánoci 1992 album s názvem „Incesticide“ putovalo k zákazníkům a firma mohla začít počítat tržby.



Incesticide


Protože nahrávky jednotlivých skladeb pocházejí z různých studií, různých období a různých sestav, zvukově se od sebe dost liší a celek působí gulášovitým dojmem. U NIRVANY to ale vůbec nevadí – „roztříštěnost“ je pro tvorbu kapely vlastně klíčovým slovem a kromě „Nevermind“ a unplugged koncertu jsou všechny její produkty silně chaotické a „pankáčské“. „Incesticide“ tak klidně můžeme považovat za standardní album NIRVANY, i když nejde o klasickou řadovku.


Dříve než si řekneme něco o samotných skladbách, musíme zdůraznit důležitou věc – tohle album není pokračování „Nevermind“! Nepodobá se mu prakticky v ničem – místo promyšleného konceptu náhodný zmatek, místo vyleštěné produkce humpolácký zvuk, a to hned od první skladby „Dive“, která je vším jiným než písničkou pro mainstreamové publikum! Pro módní fanoušky byl tehdy obrovský šok, co z jejich hitparádových hrdinů najednou leze, a myslím, že v tento okamžik šílení po NIRVANĚ u mnoha konzumentů značně ochablo. Většina nahrávek na „Incesticide“ sice vznikla dávno před natáčením „Nevermind“, zdá se ale, že jejich vydání rok po vypuknutí „nirvánománie“ je přesně to vystřelení prostředníku, kterým Kurt Cobain a spol. chtěli reagovat na povrchní zájem médií a přelétavého publika.



Přesto ale „Incesticide“ obsahuje hned několik hitů. Zahraných nasurovo, se „sekerou“ v ruce místo trsátka, ale pořád hitů! Třeba závěrečná „Aneurysm“ má neskutečnou akceleraci a mezi fanoušky kapely má statut kultovní skladby. Stejně slavný je i kratičký kousek jménem „Sliver“, který nás navíc dovádí k jistému specifiku alba – spousta písniček má stopáž kolem dvou minut, takže „Incesticide“ minimálně v první polovině působí jako kulomet, který v krátkých dávkách sype do uší jednu skvělou melodii za druhou. Kromě autorských věcí to platí i pro několik coververzí, zejména pro skladby „Son Of A Gun“ a „Molly´s Lips“, které NIRVANA převzala od skotských THE VASELINES. Zvláště druhý jmenovaný kousek je pořádný úkaz – obsahuje pouze dva (!) neustále se střídající akordy, přesto jde o výbušnou záležitost s okamžitým účinkem. A když jsme u coververzí – kapela na „Incesticide“ přidala i předělávku vlastní skladby. „(New Wave) Polly“ na rozdíl od akustického originálu z „Nevermind“ tady na „Incesticide“ letí jako blesk a ukazuje, jak změna rychlosti a zapojení boosteru dokáže změnit písničku naprosto k nepoznání.


Jiné skladby na albu jsou hozeny do klasického undergroundového bordelu, ty ale nejsou nijak převratné a tak se obraťme raději k mé nejoblíbenější písni na desce – totálně depresivní „Big Long Now“, ve které jakoby se zhmotnil Cobainův dlouhodobý duševní stav, který v roce 1994 došel k tragickému vyústění. Skličující náladu podporuje i obal „Incesticide“, kde zadní stranu zdobí plastová kačenka do vany a hlavní cover pokrývá jakási Cobainova schizofrenickou malůvka, která prý odkazuje na autorovu heroinovou nemoc. Celkově bych pak album zhodnotil jako rozháranou, ale hypnotickou třičvrtěhodinku, která nabízí spoustu vynikajícího materiálu, pro mainstreamového posluchače ale může být dost silnou kávou!



Koncert v Readingu


V recenzi na „Incesticide“ se nám nabízí prostor, říct si pár slov také o koncertech NIRVANY. V mnoha pramenech se uvádí, že zvláště Cobain byl neskutečně zpruzený z davů na stadionech a neustálého dožadování se „Teen Spirit“, takže živá vystoupení pojímal jako bizarní představení, kde své neslavnější pecky záměrně destruoval a ironizoval. Jiné hlasy namítají, že za nevalnou kvalitou přednesu stála spíš Cobainova drogová závislost a prachmizerné interpretační schopnosti. Kdo ví, kde je pravda, každopádně jeden z koncertů – a hned ten nejslavnější – byl kvalitně zaznamenán a později vyšel i na CD/DVD. Ano, jde o legendární vystoupení NIRVANY z 30. srpna 1992 na festivalu v Readingu.


Už jeho začátek je bizarně efektní – Cobaina na pódium dovezou na invalidním vozíku a vyklopí ho na pódium, aby kapela následně odpálila divoké a ze řetězu urvané vystoupení plné hitovek, které ovšem mnohdy skoro nepoznáte. Kurt některé melodie odezpívá úplně falešně, každou chvíli mu ujíždí kytara a když se ji pokouší mezi písničkami naladit, není toho schopen. Místo kytarových vyhrávek vytváří totální bordel, občas vypadne i z rytmu – ale ty písničky jsou tak dobré, že snesou snad všechno a koncert má neskutečnou atmosféru. Cobain na pódiu vypadá jako kombinace odrovnaného feťáka, vyschlé staré báby a pomateného věrozvěsta, v obličeji má apatický výraz a já si kladu otázku – je tohle opravdu onen legendární výsměch mainstreamu, nebo je Cobain prostě už tak v hajzlu, že nedokáže skladby pořádně odehrát? Nikdo neví, každopádně Chris Novoselic se místy jen směje s očima v sloup a kdyby nebylo výbušných bicích skvělého Dave Grohla, koncert by se možná úplně rozsypal. Jenže přesně takovouhle NIRVANU její skalní příznivci chtějí – chaotickou, destruktivní, ale přesto (nebo možná „proto“) naprosto okouzlující. Psychiatrickou atmosféru vystoupení ještě doplňuje jakýsi fanoušek, který po celou dobu křepčí na pódiu mezi muzikanty. Totální bláznivina, ale ať už máte kapelu rádi nebo ne – tohle prostě jinde neuvidíte!


23.07.2019Diskuse (4)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

sicky
25.07.2019 08:30

Já ten lístek tehdy dokonce měl a pamatuju si, jak jsem tam ten den po škole dokonce jel, protože jsem nevěřil tomu, že je to opravdu zrušený :) a ano, mělo to být v Průmyslovém paláci na Výstavišti

 

DarthArt
25.07.2019 08:11

Aha, tak už to lovím přesněji. Koncert v Praze měl být 11. března, ale 1. března v Mnichově KC ztratil hlas a měl si dát pauzu, turné bylo přerušeno. Pak jel do Říma. A pražský koncert měl být v Průmyslovém paláci, tedy hned vedle malé sportovky.

 

DarthArt
25.07.2019 07:59

Já tehdy chtěl sehnat lístek na koncert NIRVANY, ale naprosto bez šance. Oni odmítli jet velké stadiony, které by byly kapacitně potřeba, v Praze měli domluvenou mám pocit Malou sportovní halu, a nebyla nejmenší šance se k tomu lístku dostat. No a pak se koncert stejně neuskutečnil - pokud mě paměť neklame, tak nejdřív byl odložen kvůli Cobainově pokusu o sebevraždu v Římě, a než byl náhradní termín, tak se mu to podařilo :( Hodně lovím v paměti, tak bez záruky, že to bylo přesně takhle, ale ten koncert neproběhl, to je jistota.

 

Tomáš
24.07.2019 20:19

Ono je to s těma živáky těžký - já bohužel neměl to štěstí zažít je skutečně naživo, ale třeba "oficiální" živák "From the muddy banks of whiskash" není úplně marný - je samozřejmě poskládaný z různých koncertů, takže možná vybrali ty povedenější performance, ale třeba zmiňovaná Aneurysm je tady fakt totální bomba