Last Hardrock Outsider

NIRVANA - In Utero

Když se začalo schylovat ke třetí studiové desce, panovala mezi příznivci kapely značná nervozita. Neřadové album „Incesticide“, které vyplnilo prostor mezi „Nevermind“ a chystaným novým počinem, spoustu posluchačů šokovalo a mnohé nepříjemně překvapilo svým podzemním vyzněním. Nadšená nebyla ani firma Geffen a doufala, že předchozí titul byl jen jakýmsi excesem a na řádném albu se kapela vrátí ke vzorci, který dokázal prodat tolik milionů desek. Jenže se mýlila – od erupce „nirvánománie“ sice uběhly jen dva roky, ale pro kapelu v mnoha ohledech tak otravné, že chtěla světu ukázat, že už nehodlá být dojnou krávou pro všechny. Navíc se autor hudby a hlavní tvář NIRVANY Kurt Cobain zmítal v těžké životní situaci – jeho vztah s muzikantkou Courtney Love a narození dcery Frances Bean bez přestávky rozebírala média a lezla jim snad až do postele, fanoušci jim nenechali ani vteřinu soukromí a co by jinou hvězdu šoubyznysu přivádělo do extáze, to Cobaina dokonale ničilo. Ještě větším zabijákem jeho psychiky pak byla závislost na heroinu a z charismatické osobnosti se postupně stávala zničená troska. Tohle všechno se promítalo i do nových skladeb NIRVANY a i když Cobain nadále platil za jakéhosi hlasatele frustrované mládeže, pro očekávané hitové album vstupní podmínky nemohly být horší!



Ve značně problematické kondici se NIRVANA v únoru 1993 přesunula do Minnesoty k producentu Steve Albinimu. Kapela předtím pořídila několik demáčů s určitou představou o nové desce, finální tvar se ale měl zrodit opět až ve studiu. Skupina hlavně chtěla, aby nová deska byla jiná než „Nevermind“ – pořádně syrová a aby se vrátila zhruba zpátky k soundu, ze kterého kapela kdysi vyšla. Producent jim proto navrhl, aby si účty za nahrávání zaplatili sami, protože jim pak do procesu nebude moct kecat firma, která si samozřejmě brousila zuby na další hitparádový trhák. Na natáčení si zúčastnění stanovili čtrnáct dnů a prostor i čas byly vybrány dobře – studio se nacházelo v zapadákově kdesi uprostřed lesů, takže muzikanti nebyli moc rozptylováni od práce. Proslýchá se sice, že si kapela neodpustila pár hvězdných manýr – když třeba Cobain nemohl naladit svůj nástroj, chtěl si letecky poslat pro kytarového technika – ale to jsou spíše drobnosti a Albini měl, zdá se, všechno pevně v rukou.


Když ovšem byla práce hotová a poslechli si ji pánové z Geffen, vstaly jim hrůzou všechny vlasy na hlavě. Představy o mainstreamovém pokladu splaskly jako bublina a místo toho slyšeli naprosto depresivní, excentrickou a podzemní nahrávku, která byla pro jejich velký byznys zcela nepoužitelná. Cobainův záměr nazvat album „I Hate Myself And I Want To Die“ šéfy v kravatách taky moc nenadchl a ve finále i sama kapela uznala, že to už je příliš a že kdyby nějací pomatení fanoušci vzali název doslova, mohla by se NIRVANA přestěhovat přímo do soudní síně. Tváří v tvář nepříjemným skutečnostem se firma jala přesvědčovat skupinu, aby album natočila znovu, k čemuž sice nedošlo, celá nahrávka ale byla přemíchána do podoby, kterou už Geffen byl ochoten vydat. I s novým mixem se ale firma bála, že pro kupce bude aktuální zvuk NIRVANY příliš silné kafe, a raději se rozhodla v USA k desce ani nevydat singl!



Album „In Utero“ je ve finále slavná a uznávaná nahrávka a šla přes pulty v obrovském množství, jenže co si budeme povídat – desku do značné míry prodávala spíš populární značka NIRVANA než hudební obsah. Jasně, opět jde o sbírku pozoruhodných skladeb, některých velmi hitových a našláplých, jenže celé album je až na dřeň prosáklé negativismem, depresemi a každá jeho buňka se vymezuje proti tomu, co od NIRVANY požadoval svět šoubyznysu. Už v úvodní „Serve The Servants“, celkem standardní rockové písničce s rozvrzaným kytarovým sólem, je silně cítit sklíčenost a přiškrcená atmosféra typická pro celé album. Z druhé skladby „Scentless Apprentice“ to trčí ještě daleko víc – Cobain vytváří nepříjemné hlukové stěny a vříská do „pokaženého“ mikrofonu takovým způsobem, že mám při poslechu pocit, jakoby mě někdo dusil igelitovým pytlem. Tohle se holkám, které na dýze trsaly na „Smells Like Teen Spirit“, opravdu moc nelíbilo! Třetí píseň „Heart-Shaped Box“ sice má o něco přístupnější strukturu, jenže chlapci z NIRVANY i ji prošpikovali sonickým smogem a navíc opatřili nesmírně depresivním klipem, kde se to hemží řvavými barvami, výsměšnými pózami muzikantů, embryi zavěšenými na stromech a papundeklovými havrany klovajícími do Kristova kříže.


Asi největším hitem alba se stal žalozpěv „Rape Me“, který stejně jako ostatní vypráví o nepěkných a pochmurných věcech a pro americký trh musel dokonce být na obalu desky přejmenován. Jinak ale jde o hitovku s nosným riffem, který jakoby upomíná na rozjezdový motiv z „Teen Spirit“ a okamžitě zabírá. Další skladby na „In Utero“, které můžeme nazvat hity, jsou spíš jemnější záležitosti – možná nejlepší „španělkárna“ od NIRVANY s názvem „Dumb“, přesmutná a střídavě elektrifikovaná „Pennyroyal Tea“, nebo manifest „All Apologies“, který Cobain věnoval manželce a dceři.


Ono by se vlastně dalo říct, že hitový potenciál má opět většina písniček na desce, spousta jich je ale zabalena do nepříjemně špinavého kabátu. Třeba z „Radio Friendly Unit Shifter“ nebo z krkolomně nazvané „Frances Farmer Will Have Her Revenge On Seattle“ by celkem bez problémů mohly být rádiové pecky, to by je ovšem pánové nesměli nacpat skřípotem, nihilismem a zvukem jako z mínus osmého patra. Na albu „In Utero“ vůbec někdy dumáte, co vlastně skladby chtějí sdělit světu – třeba u „Very Ape“ nebo „Tourette´s“ se vůbec nedokážu rozhodnout, jestli bych je plácnul na nějakou kazetu s punkovou kompilací nebo je spíš vyčistil do televizní podoby. Kdyby pánové z NIRVANY a producent chtěli, určitě by z připravených nápadů dokázali udělat velmi hitové a velmi uhlazené album. Jenže oni nechtěli!



Nechtěli až do té míry, že na přední stranu obalu nasadili bizarního anděla s průsvitným břichem plným orgánů. Jde prý o odkaz na Cobainovu posedlost anatomickými figurínami, lékařstvím a různými nemocemi, kterými se to v textech na „In Utero“ jen hemží. Anatomický anděl se v ještě bizarnější podobě objevil také v klipu „Heart-Shaped Box“ a NIRVANA si ho vzala i na turné, kde muzikantům stál na pódiu za zády. Býval by se asi objevil i 11. března 1994 v pražském Průmyslovém paláci, kde měla kapela zahrát koncert společně s americkými MEAT PUPPETS. Jenže o pár dní dříve musela kvůli zpěvákově stavu přerušit šňůru ...


... a pak už to všichni známe! Sebevraždou Kurta Cobaina 5. dubna 1994 padly naděje na jakoukoli další hudbu od NIRVANY a pouhým třetím albem se její příběh uzavřel. I když ... ne, to si nechme na příště! Do speciálu, kde se osudy NIRVANY i jejího zpěváka střetnou s příběhem jiné party a jejího lídra, který je sice úplně jiný, v jistých momentech ale velmi podobný!


30.07.2019Diskuse (16)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Stray
01.08.2019 21:37

Recenze na Temple of the Dog tu není, ale třeba někdy bude. Ve frontě jsou stovky alb.

 

DarthArt
01.08.2019 20:56

Ptal se někdo jiný, ne já ... no pravda, není. Stojí za úvahu...

 

DarthArt
01.08.2019 20:11

Temple of the Dog tu uz je ci?

 

Prostě někdo
01.08.2019 18:04

no pecka , už se těším :-)

 

DarthArt
01.08.2019 16:29

Ahoj, díky za další příspěvky i za osobní vzpomínku. Tak jsem moc rád, že se téma trefilo (i když jsem si myslel, že moc nezabere), snad už teď můžu prozradit, že po unplugged mám v plánu zavzpomínat na některé projekty Layne Staleyho, které tu ještě nejsou (Tripod od AIC a Mad Season) a pak se načas přesunout k dalším důležitým albům z devadesátek - Rage Against The Machine, něco od Clawfinger a tak podobně, prostě co přijde pod ruku a co jsem měl rád. Uvidíme, co z toho vypadne...

 

Prostě někdo s kometářem
31.07.2019 22:41

Děkuju Moc za seriál.
Bude mi 27 a ve 12-ti nebo spíš od těch deseti) jsem si vždycky přál originál album Nirvany a dostal jsem ho od mojí Mámi k narozeninám. Bylo to přímo album In Utero, ale nikdy jsem tak ňák nevnímal ten dárek, až později, ve svým věku. Ta žena na tom obale je v podstatě moje Máma :-) Jinak mám jdnu vátku vůdči albu, stoápž (pouzde dle mýho názoru) mohla být miniámlně o pět minut delší.

 

Petras
31.07.2019 15:08

Ahoj Darthe. Super seroš. Naopak si myslím, že si tady na CD udělal spoustě lidí radost. Skvělý zpestření. I díky takovým reckám, je to tu právě zajímavé. Co říct k In Uteru...? Skvělý album, krásnej kopanec do tváře 🙂 . A i přes všechnu tu snahu jít proti proudu v sobě stejně kapela(a hlavně Kurt) nedokázala popřít tu genialitu, kdy z dvou rifů zvládli udělat hit jak prase...😄 Za mě super a tešing na unpluged.

 

DarthArt
30.07.2019 19:25

Jé, paráda, děkuju všem, udělali jste mi radost :):)

Za týden bude ten speciál - jeden článek o dvou unplugged koncertech - Nirvana a Alice In Chains. Spojovací téma samozřejmě smutný konec obou zpěváků.

 

KrebsKandidat
30.07.2019 18:42

A ano, skor nez, zabudnem, DarthArt, dobra praca

 

KrebsKandidat
30.07.2019 18:40

Ak sa mi paci nejaky album Nirvany cely, tak je to prave In Utero.