Last Hardrock Outsider

NIKDO - Akční jednohubka s drsným vizuálním přelivem

Je večer. Sedí až úplně vzadu na dlouhém sedadle. Vrací se domů a skrze okna sleduje rozzářenou tvář nočního města. Autobus nečekaně zastaví a dovnitř se vetře rozjařená společnost notně opilých lidí. Na tohle čekal jako na smilování. Je toho plný, vztek je potřeba nějak ventilovat. Pětice výtečníků má silný ruský akcent. Jejich chování je povýšené a arogantní. Sebevědomí výrostků je umocněno početní převahou i pomíjivou mocí démona alkoholu. Tlupa ožralů prochází uličkou a zastaví se u mladé dívky. Oplzlé řeči, obtěžování, fyzický kontakt. Ano, teď nastal ten správný čas! Protlačí se kolem agresorů až do přední části autobusu, řidičku pošle ven, zavře za ní dveře a otočí se čelem k udivené skupince ruských frajírků. Protáhne si krční svalstvo, zatne ruce v pěst a vydá se rázně kupředu.

 

Filmy založené na konceptu průměrných, na první pohled obyčejných jedinců, kteří vlivem prodělané extrémní situace převezmou spravedlnost a iniciativu do svých rukou, jsou divácky vděčné a těší se trvalé přízni. Tito hrdinové, nebo chcete-li mstitelé od vedle, se dají rozdělit do dvou skupin. Té první vévodí psychicky poznamenaní lidé, často nespokojení s prací policejních orgánů. Například jim kdosi zavraždí někoho blízkého, viník je v nedohlednu, případ dlouho stojí, a tak dojde v myslích těchto lidí k určité transformaci následované pátráním na vlastní pěst či krutým trestáním nebezpečných individuí.


 

Pokud bych měl zmínit jediný konkrétní příklad, automaticky mě napadne americká klasika „Přání smrti“ (1974) s Charlesem Bronsonem v hlavní roli. Paul Kersey (Bronson) je uznávaným architektem, jemuž banda grázlů zavraždí ženu a znásilní dceru. Do té doby bezúhonný Paul, frustrovaný laxním přístupem policie, projde vnitřní změnou, obstará si zbraň a stane se obávaným přízrakem, který chladně a bezcitně vraždí pochybné existence v ulicích nočního města. Může člověk v krajní situaci vzít právo a spravedlnost do svých rukou? Dá se takové jednání morálně ospravedlnit? Palčivé otázky aktuální i v dnešní době. „Přání smrti“ má snad pět dalších pokračování, pokud se ale budeme držet vyšších kvalitativních měřítek, zůstaneme raději pouze u originálu, věřte mi.

 

V té druhé skupině, o kterou mi v souvislosti dnešním filmem půjde především, vystupují protagonisté, jejichž podstata je založena na dvojí identitě. Tito antihrdinové mohli být v minulosti špičkovými nájemnými vrahy nebo elitními zabijáky ve službách vlády. Nyní žijí v ústraní, mají rodiny, vizáž průměrných občanů a snaží se zapomenout. Spouštěčem k rázným činům může být podobně jako v prvním případě nějaká silně traumatizující událost mající moc otevřít pandořinu skříňku, vrhnout světlo do temné, dávno zapomenuté minulosti a učinit z nich děsivé stroje na zabíjení. Do této kategorie si dovolím zařadit snímky „Kill Bill“ (2003) a „Kill Bill 2“ (2004). Děj lítá na přeskáčku tam a zpět, tempo vyprávění je silně proměnlivé a své zastoupení v obrazotvorných kejklích tu má i kreslená manga. Premisa příběhu však zůstává průzračně čistá. Kvůli obyčejné žárlivosti je bývalá špičková vražedkyně napadena na své vlastní svatbě. Její dřívější kumpáni zmasakrují všechny svatebčany včetně nastávajícího manžela a sama hrdinka skončí v bezvědomí. Po letech v kómatu nastane čas na oprášení vražedných technik a krvavá nevěsta se vydá na nelítostnou cestu pomsty. Jednoduché a stále silné.


 

Ruská vycházející hvězda Ilja Najšuller je režisérem, o kterém v budoucnu ještě hodně uslyšíme. Jeho zběsilá nízkorozpočtová prvotina „Hardcore Henry“ (2015) způsobila v undergroundových kruzích hotový poprask. Celý film je poctou počítačovým hrám, konkrétně žánru FPS. Pro nehráče: First-Person Shooter neboli střílečka z pohledu první osoby. Znáte to. Pohled z vlastních očí, myší a klávesnicí ovládáte kameru a pohyb, přičemž z dolní části obrazovky čouhá rozpálená hlaveň bouchačky, se kterou kosíte vše živé. Tento koncept Ilja do slova a do písmene převzal, přetavil do filmové podoby a roztáhl na sto minut. Henry tak na pozadí řádně ulítlé sci-fi báchorky pobíhá různorodým prostředím a v brutální řeži posílá na onen svět vše živé, přičemž divák celé počínání sleduje jeho očima. Šílené a pro valnou většinu diváků těžce stravitelné, ale zatraceně své a originální. Letos nám Ilja naservíroval další nápaditý kousek, na který se nyní blíže podíváme.

 

Snímek „Nikdo“ (2021) má svým naturelem a celkovým vyzněním nejblíže k akční rubanici „John Wick“ (2014). Hlavním tématem je tedy dvojí identita hlavního hrdiny a nejasná minulost. Krátká anotace k příběhu: Hutch (Bob Odenkirk) je normální chlápek ve středních letech. Má nudnou práci, malou rodinku a dům. Jedné noci dojde k velice vyhrocené situaci. Do jeho domu vniknou dva zloději a Hutch se svým počínáním zachová tak trochu jako zbabělec, i když se mu naskytne příležitost konat a vetřelce eliminovat. V očích syna i manželky klesne, okolí si ho začne dobírat a Hutch začne pomalu připomínat natlakovaný parní hrnec, v němž to vře. Zlom nastane jednoho večera. Náš hrdina se vrací domů městskou hromadnou dopravou a zrovna ten samý autobus si vyhlídne i pětice ožralých Rusů. Ti začnou dělat bordel a obtěžovat cestující. V našem tajemném sympaťákovi náhle cosi rupne a začnou se dít věci!


 

Zde je nutno podotknout, že film částečně klame tělem. Prvních třicet minut připomíná hořké rodinné drama o odcizení, říznuté thrillerem. Zmíněná pasáž v autobuse je pak jednoznačným vyvrcholením první třetiny a jde o vskutku luxusní podívanou postavenou na nápadité choreografii, nekompromisní brutalitě a údernosti. Pro mě zatím nejlepší akční scéna roku. Od tohoto okamžiku však dojde ke změně, režisér prudce stočí kormidlo a příběh nabídne svou druhou, rozšklebenou tvář. Nadsázka a humor postupně začínají přebírat otěže a akční sekvence mají stále přepálenější, až bizarní feeling. Stejné je to s hlavním hrdinou. Jestliže ze začátku to byl zranitelný chlápek, co se nebojí jít do rvačky i za cenu vlastních vyražených zubů, tak ke konci již připomíná supermana na steroidech, jenž drtí nepřátelé s elegancí terminátora. Finální inferno v továrně se pohybuje na hranici akční parodie, kde Rusáci slepě nabíhají před štěkající hlaveň hrdiny a za doprovodu srdceryvného křiku jejich těla mizí v rudých oblacích digitální krve.

 

Je to špatně? Pokud přijmete vyložené karty a jasně stanovená pravidla, tak určitě ne. Film je postaven na nadsázce, vtipu a především zábavě, jen to zkrátka nedává najevo hned od začátku. I tak je možné brát tento schizofrenní prvek jako drobnou výtku. Triviální historku o boji jedince s ruskou mafií režisér zručně šperkuje audiovizuální agresivitou a dravým střihem. Hned úvodní sled bleskově se střídajících záběrů, kde sledujeme návyky, všednost, šeď a každodenní rutinu Hutche, nám napoví, že režisér je především velký hračička. Akce čerpá inspirační základy z estetiky osmdesátkových bijáků, přičemž se jí dostává čerstvého nátěru a specifické patiny od stylotvorného cítění mladého filmaře. Choreografii dostal na starost tým stojící za zmiňovaným „Johnem Wickem“, a je to opravdu znát. Nápaditost, rychlá, leč přehledná kamerová práce a nekorektní dávka brutality.


 

Casting mě vyloženě potěšil. Bob Odenkirk byl skvělý už v brilantním seriálu „Perníkový táta“ (2008) a nečekaná poloha akčního bijce ve fotrovských letech mu opravdu sedla. Pokud jste měli pocit, že doktor Emmett Brown z „Návratu do budoucnosti“ (1985) již zákonitě musí trávit poslední léta v domově důchodců a jeho největší denní kratochvílí je krmení kachen na břehu malého rybníčku, tak vás jeho představitel, herec Christopher Lloyd, vyvede z omylu. Ve filmu si střihnul taťku hlavního hrdiny a brokovnice ovládá s až virtuózní přesností. Za zmínku stojí i neokoukaná tvář ústředního padoucha, který karaoke miluje stejně jako podřezávání hrdel. Alexej Serebrjakov si svého psychopatického ruského mafiána opravdu vychutnal a doufám, že se s ním ještě v budoucnu prostřednictvím filmu setkám.

 

„Nikdo“ je nenáročný akční nářez s příjemným hereckým obsazením. Je zábavný, má svižné tempo, nebere se příliš vážně a po vzoru Quentina Tarantina nabízí i parádní písničkový soundtrack. Jako záplata po dlouhém pracovním dni je snímek naprosto ideální. Sprcha, dobré jídlo, vyhodit nohy na stůl a pak už jen stačí s blaženým úsměvem sledovat Boba Odenkirka, který bezpečnostním pásem škrtí ruského bijce uvnitř autobusu. Pohodových sedmdesát procent.

 

 

Hodnocení: 70%


30.07.2021Diskuse (7)J.Rose
DeathVale@seznam.cz

 

Tomáš
01.08.2021 11:48

Já na to narazil náhodou díky ukázce na youtube (právě scéna z autobusu), tak jsem tomu dal šanci a za mě supr, dávám 90%. Akční rubačka, celkem fajn děj (v rámci žánru), Odenkirk je bombový, užil jsem si to.

 

J.Rose
30.07.2021 17:28

Pěkné postřehy. Jak píše KrebsKandidat - zábavná oddychovka, i to někdy stačí. Mě k filmu přilákal režisér Ilja Najšuler. Říkal jsem si co asi dělá ten bláznivý rusák, který stojí za magořinou Hardcore Henry. A hle, on má venku nový film a hraje v něm navíc sympaťák Bob Odenkirk, chlápek co by měl dostávat daleko, daleko více rolí.

Neviděl jsem jedinou ukázku a možná proto mě zaskočila ta míra humoru v druhé polovině. Úvod mi připomínal Americkou krásu, říznutou Johnem Wickem a pak se to postupně transformovalo do podoby akční komedie. Maličko schizofrenie no. Fenris 13, tu zmiňuje Zastav a nepřežiješ. To je přesně ten typ filmu u něhož jsem věděl dopředu, co očekávat. Tam je to psina od začátku do konce.

Každopádně člověk potřebuje občas vypnout a je dobře, že tu takové filmy jsou. Jsem zvědav jestli něco bude z toho plánovaného projektu, kde by se Hutch měl střetnout s Johnem Wickem.

 

KrebsKandidat
30.07.2021 14:56

Vcelku zábavná oddychovka. Ale asi som čakal predsa len niečo viac, ukážky ukazovali, že by to mohlo byť lepšie ako Wick, čo sa tak úplne nenaplnilo.

 

Honza H.
30.07.2021 09:12

Můj první film po znovuotevření kin a nebyla to špatná volba! Sice to není taková jízda jako poslední John Wick,ale i tak výborná oddechovka, různými způsoby zabití se tady opravdu nešetří...

 

Hivris
30.07.2021 08:47

Dík za tip, filmy s nasranými borci středního věku ala D-Fens můžu. Asi mi pomáhají, abych sám takhle nevybouchnul:). Další moje oblíbená chlapská vzpoura je Útok na Wall Street, určitě doporučuju:
https://www.csfd.cz/film/326037-utok-na-wall-street/prehled/

 

Fenris 13
30.07.2021 08:12

Nooo, to vůbec nezní špatně. Sice jsem vyrostl na klasických osmdesátkách a synonymem pro akční film jsou pro mě zejména Komando, Predátor, Kobra, Smrtonosná past a jim podobní, ale občas zabrousím i do novějších vod. A když už jsi zabrousil do té přepálenosti, nadsázky a černého humoru, tak můj oblíbený mozkový výplach jsou oba díly Crank s Jasonem Stathamem (česky Zastav se a nepřežiješ), tam si na konci filmu připadám otupěle vytlemený a šťastný jako Patrik Hvězdice :-) Každopádně díky za tip!

 

Lord Džoudemort
30.07.2021 08:09

muj 15 synek přišel s Breaking Bad, tak jsme nadšeně sledovali všechny série Breaking Bad. Je pravda, že já nemám moc rád příběhy s nevyléčitelnou nemocí a proto skutečné, nefalšované a opravdové nadšení přišlo až s Better Call Saul. To je prostě naprostá pecka, takže jsem se na Nikdo s Odenkirkem moc těšil a nezklamalo to. Film jsem koukal někdy v zimě, uprostřed covidového šílenství a rozhodně to byl dost příjemný čas. Takže fajn 70%