Boomer Space

NEVERMORE - The Obsidian Conspiracy

Jedna z nejvýživnějších metalových formací přelomu milénia přišla v roce 2010 se svým posledním, v pořadí již sedmým albovým zářezem. Pokud se o nich kdysi mluvilo jako o thrashmetalových QUEENSRŸCHE, pak především tahle deska, spolu s fenomenálním „Dead Heart In A Dead World“, tento přívlastek naplňuje nejvíce. Oproti starší tvorbě bylo totiž na labutí písni seattleských zřejmé zejména částečné zklidnění. Songy již nebyly poháněny masakrální palbou Van Williamse a co se týče hutných kytarových figur, ty zde rovněž doznaly určitého stažení. Převládaly čitelnější skladby se zaměřením pozornosti na bolestný hlas Warrela Danea. Dle mého to pozdním NEVERMORE opravdu slušelo a tak mne úbytek někdejší nařvanosti jejich riffového pojetí nikterak nescházel. Předchůdce „This Godless Endeavor“ (2005), to byla opravdová riffová smršť, jaká by bez větších problémů smetla i nejedno smrtonosné těleso, vše se tam však ve vírech temnoty slévalo do neproniknutelného monolitu. „The Obsidian Conspiracy“ je blíže klasice a platí spíše za dospělé heavymetalové album, kde se najdou i chytlavé skladby, pravda, s typicky tesknou atmosférou.



Skvělý kytarista Jeff Loomis znovu úřadoval, jakkoliv byl trochu odsunut z popředí a jeho kytarový vklad doznal v riffech zřejmého zpřehlednění nebo chcete-li modernizace (možná za to mohl Peter Wichers ze SOILWORK coby hlavní producentský dozor nad materiálem). Nebylo to však vůbec na škodu, protože sóla a vyhrávky byly posunuty do popředí a spolu s výraznějšími refrény vlastně udávaly charakter většiny skladeb. Úvodní šleha „The Termination Proclamation“ ještě řádně zaburácela, aby následné „Your Poison Throne“ a „Moonrise (Through Mirrors Of Death)“ opanovaly hymnické pojetí, nám dobře známé z doby skladeb „Enemies Of Reality“ a „I, Voyager“, což byly až do dneška zřejmě jedny z posledních ukázek (pravda, ještě „Born“) takového způsobu prezentace. Potvrzením je i „Emptiness Unobstructed“ s nápadným refrénem, což byla hitovka výrazná jako pohoří Atlas na okraji severoafrické pouště. Warrel Dane zde střídal své typické ponuré pasáže s mohutným nápěvem a stavěl neochvějně chrámy žalu a bolesti. V nádherné „The Blue Marble And The New Soul“, zkrášlené klavírním partem, se znovu naplno ukazují dávné stíny slovutných krajanů z QUEENSRŸCHE. Kapela předkládá emoční hody a v baladickém pojetí dominuje. Další vrchol přichází hned v následující „Without Morals“ a fascinace pokračuje až do konce alba. NEVERMORE totiž těsně před svým rozpadem (a po pěti letech mlčení) nahráli opravdu vynikající metalové album, které co se týče tvrdosti a neproniknutelnosti přeci jen trochu zaostávalo za předchůdci, avšak tento svůj „handicap“ plně vynahrazovalo melodiemi, atmosférou a nejrůznějšími klasickými vyhrávkami. Žádná ztráta formy, byť příznivci Jeffa Loomise asi trochu zubama zaskřípali, ale dokonalé rozloučení v heavymetalovějším podání.


24.12.2016Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

melounek
01.07.2021 16:40

Skvělá deska od skvělé kapely. Osobně mám NEVERMORE mezi nemnoha velikány (Death, KD, Pantera), u kterých nevnímám kvalitativní rozdíl mezi jednotlivými počiny. Vývoj určitě, ale kvalita je vždy standardní - nejvyšší možná. Neuvěřitelná tvrdost, rytmika, nádherné melodie a samozřejmě Warrel Dane. V každé skladbě tolik nápadů, že by z toho Metallica vytěžila nabušené dvojalbum... A já se taky vyvíjím, třeba u takové The Blue Marble...bych se před 15-20 lety pousmál a vnímal bych ji jako nejslabší položku alba, no a teď mě dostává emočně na kolena-je nádherná. Škoda, že je všemu konec. A když se dívám na ty mnou uveedené velikány, je to hodně smutnej pohled. Tak snad aspoň The Institute je in process.....

 

Stray
13.12.2017 17:41

R.I.P. Warrel Dane.

 

Valič
13.01.2017 18:39

100% Pokud se nepletu, tak v době vydání tohle album příliš nadšené recenze nesklízelo, ale já jsem s ním nikdy problém neměl. Od Nevermore mám všechny řadovky a nedávno jsem si pořídil i tu povedenou Warrelovu sólovku. Od Sanctuary vlastním pouze výbornou Into The Mirror Black, ale ty ostatní dvě se mi taky celkem líbí. Časem možná "přikůpíme", jak by řekl Bohuš. :-)

 

Ondrush7825.12.2016 10:03

Všechna alba NEVERMORE jsou kult! Snad se ještě někdy dočkáme jejich comebacku, chybí mi dost! Miluju všechna alba, ale nejvíc Dead Heart in a Dead World a koncepční Dreaming Neon Black. Poslední, výborně zrecenzovaná deska se mi taky dost líbí, ale potřeboval jsem trochu víc času než mě dostala. Mám rád i Warrellovu solovku, tam jsou QUEENSRYCHE cítit ještě zřetelnĕji, hlavně My Chosen Misery by Tate mohl zpívat odjakživa:-)

 

Imothep
24.12.2016 21:04

Kelly: Bohuzel nemohu souhlasit. Sanctuary nesaha Nevermore ani po kolena. Prvni dve alba jsou jen predzvesti naslednych velkych veci a posledni je dle meho nazoru slabe, kde obstoji jedina skladba. Ani W. Dane to nezachranil. Jeffovy napady proste schazi.

 

Kelly24.12.2016 20:25

Souhlas a ještě tři alba Sanctuary.

 

Imothep
24.12.2016 20:15

Tahle kapela opravdu strasne chybi a bude chybet. Tak diky za tech sedm alb(krom nich vlastnim i to E.P. a 2DVD)! Aktualne motam Enemies of Reality.