Last Hardrock Outsider

NEVER SOL - Plzeň, Živá ulice, 16.srpna 2014

Musím říct, že jsem zřejmě v sobotu večer v ulicích Plzně viděl budoucnost tuzemského popu (nebo spíše jeho alternativnější formy). I když právě slovo „pop“, které je odvozené od slova „populární“, určitě nenaplňuje úplně přesně to, co právě Sára Vondrášková alias NEVER SOL se svou hudbou reprezentuje. Myslím, že je to vlastně dobře. Jednak ještě není natolik populární hudebnicí známou v širokém měřítku a za druhé její muzika je bohudík prostá všeobecné a na úrovni tuzemských komerčních rádií akceptované podbízivosti. Působí totiž od základu právě naopak. Její minimalisticky střižené songy z debutové desky „Under Quiet“, která vyšla před necelým rokem a byla produkována Janem P. Muchowem, vycházejí téměř z ambientních oblastí nezávislé hudební scény a mají schopnost přes svou poklidnost pořádně roznítit atmosféru. Za vše může zejména vynikající hlas hlavní protagonistky, oplývající hodně zajímavou barvou a sytostí. Ačkoliv jsou všechny její písně pomalé a odzpívané v jazyce anglickém, NEVER SOL nemá potřebu jimi někoho roztancovávat, tyto mají v sobě obrovské charisma a vnitřní pnutí, což je fakt, který se nedá zpochybnit. Pouze s jedním spoluhráčem, obsluhujícím zde mašinky s „midi“ bicími, různými zvuky a ruchy, odzpívala NEVER SOL v Plzni suverénně celý padesátiminutový set a to hlasem, jenž byl dozajista na světové úrovni a ještě se sama doprovázela na klávesách. 



Přes celkovou komornost prezentované hudby byli mnozí přihlížející dozajista uhranuti. Ze zhruba stopadesáti přítomných, postávajících všude okolo na prostranství, kterému se jinak v Plzni říká „U branky“ a kde stála jedna ze scén městského týdenního festivalu, určitě polovina (včetně mně) pozorně naslouchala a nechala se opájet libozvučnými tóny a překrásným hlasem. A protože šlo o akci veřejnou, byli zde i občané zcela jiného naturelu. Tak třeba maminky s kočárky věnující se raději hlasitému žvanění, nebo tlouštíci v šusťákových bundách a červeno-modrých tričkách fotbalového klubu Viktorie zaníceně pomlaskávající nad táckem s klobásou, prostě klasická lidová všehochuť. Člověka hned napadlo cosi o perlách házených sviním, ale tuhle stránku věci bych nerad rozmazával. Každopádně pozorování celé této sešlosti, a situace díky ní zde vznikající, bylo vcelku absurdním zážitkem. Nicméně NEVER SOL byla skvělá a prezentovala se pozoruhodnou hudbou, která prostě nesmí zapadnout. Jen si říkám, že jejímu setu by mnohem více slušela vkusnější noční scéna a když už, tak umístěná přímo pod katedrálou svatého Bartoloměje. Jsem rád, že jsem se na tento koncert zastavil, protože jsem se potřeboval dát po náročném týdnu v práci, kde jsem během pár dní schytal snad ještě větší zásah poletujícím popílkem než odklízecí četa v Černobylu, tak nějak do cajku. Ale to už mne z večerního snění a úvah padajících v tu chvíli na mou hlavu probouzí přicházející kamarádi a po několika desítkách minut pokračujeme směr tradiční sobotní sedánek u pivka a ligového fotbalu. Je dobře, že ta zpropadená Slavie v Teplicích nakonec prohrála.


P.S.: Původně jsem neměl v plánu z tohoto vystoupení něco psát, ale slovní asociace, co mne v souvislosti s událostí napadaly, mne prostě přišly vcelku dobré a hlavně jsem je vysmahl ze sebe na obrazovku PC za necelou hodinku, včetně vkládání textu, korekce, vyhledávání a kradení fotky.:-) Proto byl opět report z týden starého a dozajista vynikajícího, pražského koncertu QUEENS OF THE STONE AGE oddálen (ač je hotov) o další den. 


18.08.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz