Last Hardrock Outsider

NEUROSIS - Po spirále k sobě samým 5/5

Pro NEUROSIS se stala hudba a tvorba momentálním inspirativním zážitkem, a ne jejich obživou. Nemají zapotřebí nikomu nic dokazovat, o to se v hudební branži snaží jiní. Musí obstát pouze sami před sebou. Stejně tak si nic nemusí dokazovat posluchač, který se snaží jejich desky poslouchat pořád dokola a za každou cenu se nutí hudbu NEUROSIS pochopit, srovnávat ji mezi sebou a s jinými nahrávkami. Mnohdy je lepší opakovaný poslech přerušit a vrátit se k němu později. A u NEUROSIS toto doporučení platí ne dvojnásob ale desetinásob. Nic se nemá lámat přes koleno i když budete mít při poslechu pocit, že už jste to někde slyšeli a něco vám to připomíná. Ano, je to tak, vždyť koneckonců stále posloucháte NEUROSIS.


Gaia pomalu končí svůj pátý oběh kolem Slunce od vydání zatím posledního alba „Given To The Rising“ v roce 2007 a někomu se může zdát, že u NEUROSIS se nic neděje. Ale zdání klame. V tomto pětiletém období se ve společenství NEUROSIS odehrálo mnoho zajímavých hudebních aktivit, tak se na ně pojďme společně podívat. V roce 2007 se NEUROSIS poprvé zúčastnili mezinárodního hudebního festivalu Roadburn (zaměření festivalu od stoner rocku po experimentální hudbu), konaného každoročně od roku 1999 v Tilburgu v Holandsku (audio záznam „Live At Roadburn 2007“ vydali v roce 2010 na Neurot Recordings). Scott Kelly a Wino (Robert Scott Weinrich, americký rockový zpěvák) společně založili stoner – doom metalovou skupinu SHRINEBUILDER, se kterou v roce 2009 nahráli eponymní album. Jason Roeder se přidal k reunionu stoner doom rockové skupiny SLEEP. Na samostatná akustická turné po Evropě vyjeli Scott Kelly (hrad Točník leden 2010) i Steve Von Till jako HARVESTMAN (hrad Točník červenec 2010). Dave Edwardson založil v Oaklandu veteránskou punk rockovou kapelu KICKER, která v roce 2012 vydala svoje první album „Not You“. Scott Kelly s Noahem Landisem a Gregem Dalem vytvořili projekt SCOTT KELLY AND THE ROAD HOME a v témže roce vydali svou první desku „The Forgiven Ghost In Me“. Steve Von Till, Scott Kelly a Wino společně nahráli také v tomto roce kolekci písní „Songs Of Townes Van Zandt“ jako poctu americkému zpěvákovi a skladateli Johnovi Townes Van Zandtovi. A v závěru roku 2012 opět kompletní NEUROSIS odehráli v Londýně společný koncert s kapelou, kterou celou svoji kariéru obdivovali – anglickými industriálně metalovými GODFLESH. Nicnedělání? Ani omylem.


A mezi tím vším najednou v galaktickém prostoru zasvítila skoro nerozpoznatelná jiskřička, která stačila k zažehnutí plamínku, který opět rozhýbal jednotlivá kolečka v soukolí hudebního tvoření NEUROSIS. Říká se, že velké umění má tu moc vzít nás mimo nás samotné a zároveň nás přiblížit k sobě samým. Neexistuje mnoho kapel, které by to dokázaly na hlubším a soudržnějším základě než NEUROSIS. Čtvrtstoletí se jejich hudba dotýká srdcí a myslí mužů a žen, kteří hledají kontakt s něčím mimo fyzický svět, s něčím nehmotným, s něčím, co vyjadřuje vnitřní zmatek lidského bytí způsobem, který přesahuje čas a prostor. To něco nejen vyvolává otázky, ale možná i našeptává odpovědi.



Zastavení jedenácté: Honor Found In Decay  (2012)


Hrdost je první slovo, které mě při poslechu této desky napadne. „Honor Found In Decay“ má v sobě animální sílu, skoro až děsivě neotřesitelnou jistotu ve vlastní schopnosti, které jsou prověřené časem, získanými hudebními zkušenostmi ve vedlejších projektech, a ne dlouhým zástupem následovníků. Jeden z hlavních aspektů hudby NEUROSIS, její nepředvídatelnost, zůstává stále ochrannou známkou zvuku kapely. Nejnovější zářez není na první poslech tak trýznivý jako některý z předchůdců, ale přetrvávající hutná atmosféra zůstává. Z velké části je celá nahrávka více introspektivní a méně zuřivá. Klíč k pochopení alba je ukrytý na sólovkách obou kytaristů, při jejichž tvorbě Steve Von Till i Scott Kelly objevili spoustu krásných a prázdných míst, které pak mohli na nahrávce NEUROSIS naplnit rachotem kompletní kapely. Songy jsou okouzlující, plné jemně dávkované citlivosti a ukazují schopnost kapely vytvořit hudební monolity, které v sobě nesou stejné množství krásy i hrubé síly. Album poskytuje řadu nových zvuků a zároveň si zachovává základní rysy skupiny: folkové úseky, hutné riffy, kmenové bicí, střídaní tiché – hlasité, pomalá tempa, směsici bluesových prvků, úpěnlivý řev Steva Von Tilla a surové vrčení Scotta Kellyho. Klávesista Noah Landis je na této desce ve zvláště kreativní formě.


Posluchači jen těžko uvěří, že na albu neznějí skutečné housle, violy nebo akordeony. Všechny tyto zvuky jsou ale produktem Landisových kláves a samplů. Jeho tryskající děsivé pípání a bzučení v klidnějších pasážích alba udržuje posluchače v napjatém očekávání kovového řevu, který nevyhnutelně přichází o pár taktů později. Základním tématem textů je výzva, které člověk čelí, když se snaží osvobodit od své minulosti. Písně jsou vnitřním dialogem, který je plný obrazů čištění, odcházení a uvolnění. Až se může zdát, že veškeré soužení a těžké zkoušky lidstva jsou vedeny přes těchto pět vizionářů. A přitom budou první, kdo vám řekne, že jsou jen obyčejní lidé, se svými zaměstnáními a rodinami, kteří se jen snaží pochopit svět kolem sebe. Postupem času se desky NEUROSIS stávají ještě poutavější, pronikavější, krásnější a zároveň stále tvrdě decimující. Jak členové kapely stárnou, více si uvědomují svůj smysl hudebního počínání. Stvořili svůj vlastní hudební svět, a pro každého posluchače se Neurosis World může otevírat a zavírat jinak. Takže pro někoho „Honor Found In Decay“ může znamenat stagnaci, pro druhého totální majstrštych. Za sebe mohu říci, že album „Honor Found In Decay“ mě připadá přes všechnu tu obrovskou a hlučnou porci decibelů prostě tak nějak lidsky obyčejně smutná, intimní deska. A je to smutek, který mnoho z nás důvěrně zná, jen ho nedovedeme přetavit do tónů a rytmů, jako tito hudební kazatelé.



„Pokaždé, když posouváme své vlastní hranice, posouváme tím své vlastní limity a útočíme tak na vlastní slabosti. Nikdy nechceme dělat jednoduché věci. Chceme se neustále měnit a vyvíjet. Je pro nás důležité, zůstat vitální a inspirativní. Jediný důvod, proč to děláme, je fakt, že to děláme pro sebe. Tvorba je naše láska a naše vášeň, není to naše práce. Neděláme hudbu proto, že si s ní vyděláváme peníze. Musí v nás zůstat motivace a vnitřní oheň jinak k tvorbě není důvod,“ řekl kytarista a zpěvák Steve Von Till, který zároveň přidal několik postřehů k nové nahrávce a celkovému hudebnímu vývoji skupiny: „Nespoléháme se pouze na naše přednosti. Víme přesně, jak utlouct k smrti, takže jsme strávili desítky let zkoumáním jiných zvukových a hudebních teritorií a našli jsme nové způsoby, jak se hudebně vyjadřovat. Jak zaznamenat hloubku, rozsah a tíži myšlenky. A naše současná agresivní poloha, kterou jsme schopni vytvořit, když jsme starší, se nedá vůbec srovnávat s tou z minulosti. Potřebujeme-li velký těžký riff, víme, že ho můžeme hned použít. Jenom jsme se prostě rozhodli vyprávět hudební příběhy jemnějšími způsoby. V textech jste si jistě všimli, že se v naší hudbě objevují opakující se témata a obrazy, ale nikdy se neopakují stejným způsobem. Ať už je to jemné, tlumené, klidné, hlasité nebo se jedná o celkovou atmosféru, vždy to musí být emocionálně těžké. Myslím si, že jsme na této nahrávce získali vyšší smysl pro plynulost, nové způsoby, jak zvýšit kontrast mezi disonancí a melodií, harmonií a disharmonií. Objevujeme stále nové způsoby, jak postavit vedle sebe světlo a tmu. Vždy vidím naši hudební evoluci jako spirálu směrem dovnitř k jádru, k sobě samému. Jsme čistší a čistší a stále se přibližujeme k podstatě toho, čím by naše hudba podle nás měla být. Vokálně se střídáme se Scottem, někdy zpíváme současně, někdy podle toho, jak se písně vytvarují, se textově ujme vedení jeden z nás. Ale na této desce se také většinou střídáme i uvnitř písní. Velmi dobře si pamatuji pocity z nahrávky „Through Silver In Blood“, ty byly prostě – no byli jsme mladí, rostli jsme jako skupina a sbírali jsme zkušenosti. Když se dívám zpět na tu hudbu, jsem na ni docela hrdý, ale zároveň je tam spousta nezralosti, úzkosti a šílených sraček, které do toho šly z našeho přístupu. Víme, že lidé si této nahrávky velmi váží, ale my jsme se zatím posunuli daleko za ní. Hrát ty písně naživo, znovu a znovu, bylo zatraceně brutální a zničující. Ta jejich energie byla prostě hnusná. Nechtěli jsme to dělat do konce života. Doba „Through Silver In Blood“ bylo bahno a jen bahno, hudebně i v kapele. Všechny věci, které jsme v té době řešili v našich životech a v našem podnikání – to byla naprosto šílená doba. Myslím si, že deska „Times Of Grace“ (1999) byla prvním signálem, že vylézáme z tohoto období. Být schopen z toho vyjít silnější a s nadějí do budoucnosti pro nás znamenalo strašně moc. OK, tam jsme se topili ve sračkách, přežili jsme to, prolezli jsme tunely pekla, a nyní se postavíme na vrchol hory a vrátíme se do bitvy s větší moudrostí, jasný? Zpátky do války o naše duše s touto hudbou, s větším porozuměním a vyrovnanější polohou. Naše zocelení pak udávalo tón všemu, co vzniklo poté. Každá vydaná nahrávka je svým způsobem podkladem té následující. „Given To The Rising“ (2007) by nikdy neexistovalo bez „The Eye Of Every Storm“ (2004). A „Honor Found In Decay“ (2012) by nikdy nevzniklo bez „Given To The Rising“.



Vznik obalu „Honor Found In Decay“ má velmi poutavý příběh. Scotta Kellyho jednou zaujal v knize od tatéra Jondixe symbol tří šípů. Jedná se o středověký symbol jednoty v rámci společenství (byl to stejný symbol, který kdysi použili pro TRIBES OF NEUROT). NEUROSIS hledali silný ústřední emblém pro booklet a vzpomněli si, že od jejich slovenského kamaráda Rastislava, který pracuje jako archeolog, dostali jako dar špičky skutečných prastarých šípů. Takže z reálných historických šípů vytvořili fyzický objekt, představující onen symbol. S výtvarníkem Joshem Grahamem přišli na nápad zasadit ten předmět do prostoru zaplněného dalšími artefakty (deníky, mapami, totemy a obětinami, komunikačními nástroji, fotkami, ale i texty písní), které by odkazovaly k jakémusi nevyřčenému příběhu. Konečný výsledek celého bookletu představuje uzavřený prostor, kde zjevně kdosi žil, meditoval, posedle si zapisoval, studoval a prováděl duchovní oběti. A přes onu izolovanost je tu znát i potřeba sdělovat to venkovnímu světu.


Zásadní změnou u NEUROSIS je také ukončení videoprojekcí a přátelský rozchod s vizuálním umělcem Joshem Grahamem. Když s projekcemi skupina v devadesátých letech začínala, byla to naprostá rarita. Museli si vystačit s filmovými promítačkami a projektory. Záběry ukradli snad ze všech psychedelických snímků, co kdy, kdo natočil a kombinovali je se zprávami a válečnými dokumenty. Tím útočili na smysly posluchačů, aby prolomili jejich hranice vnímavosti a donutili je ponořit se hlouběji do hudby. Projekce se vyvíjela souběžně s vývojem hudby a díky Grahamovi se stala jak profi, tak hi-tech. Při práci na „Honor Found In Decay“ kapele najednou došlo, že už nedělá nic neobvyklého. Svět se v mezičase změnil, skoro každý je dnes připoutaný k displeji a hltá proud obrazu. Nastala epocha vypínání obrazovek, a tak jednu obrazovku vypnuli i NEUROSIS. Nahrávka „Honor Found In Decay“ vychází v říjnu roku 2012 na CD u Neurote Recordings a o rok později jako kolorované 2xLP na Neurote Recordings a Relapse Records. Premiéra alba se konala 17. listopadu 2012 v The Fox Theatre v Atlantě za spoluúčasti skupin YOB a VOIVODA jsme téměř na konci naší cesty, čeká nás poslední dvanácté zastavení. Jaké bude? Opět jiné podle tradice vývoje NEUROSIS? Modří už vědí ale nebudou zatím nic prozrazovat ani naznačovat.


NEUROSIS – Through Silver in Blood – Live in Oakland 2012



Zastavení dvanácté: Fires Within Fires (2016)


S poslední deskou a třiceti křížky na bedrech to vypadá, že se kvintet zatím nejvíce přiblížil k představě svého nového hudebního vyjadřování. Písně, které obsahuje nové album „Fires Within Fires“ nejsou jen soundtrackem k tématu na nahrávce, ale je to skutečná cesta po evoluční hudební spirále k sobě samým. A říkat jim písně? To je mírně řečeno nepřesné. Jsou to skladby, hudební kusy, které stvořila múza těchto pěti hudebních inovátorů. „Fires Within Fires“ je syrová a hluboce oduševnělá nahrávka, která všem jasně ukazuje, že transfigurace zvuku zůstává u NEUROSIS jejich nejvyšší a nenapodobitelnou silou. 


Album se ubírá temnějším směrem a připadá mi, že se více přiblížilo stavu, který popisuje současné rozpoložení kapely. Jejich dřívější tvorbu bych nazval postapokalyptickou, ale jak stárnou, jako by si sami připustili, že konec světa může být více introspektivní. Téma, které „Fires Within Fires“ zprostředkovává, jsou ozvěny lidské rasy vymírající z deprese a izolace vynucené technologiemi. NEUROSIS poprvé od „Pain Of Mind“ (1987) a „The World As Law“ (1990) předkládají posluchačům novou kolekci s překvapivě krátkou stopáží. Jako by si uvědomili, že už není potřeba motivy dlouze opakovat. Skladby se podstatně zkrátili a vše má daleko účelnější styl. Na album se vrací nezkreslené titánské crustové, a dokonce stonerové riffy, které hrozivě hřmí naprosto přesně stanovenou dobu. To samé platí i pro každý jemný okamžik, inspirovaný folkem. Nepoužívají se hutné industriální zvukové plochy, klávesy a samply zde nehrají dominantní roli. Spousta jemných vsuvek, které se ve skladbách rychle střídají, opět nutí posluchače přepečlivě naslouchat a zpěv obou kytaristů je mnohokrát úplně civilní a čistý. Označit ale album za stručné nebo snad málo naplněné by bylo nespravedlivé hodnocení, protože i když je každá skladba podle standardů NEUROSIS relativně krátká, všechny stále obsahují stejné množství hloubky a složitosti, na jaké jsme od kapely zvyklí.


Celkové vyznění desky je neočekávaně suché, nevlídné, úplně ohlodané na kost. Je to víc o dřevní intenzitě, což zní ve vztahu k této kapele jako ta nejfádnější možná slova, ale je to pravda. Hlavně nic nervat přes závit. A to se nové desce daří a je to její poznávací znamení. NEUROSIS k tomu stačilo pět skladeb a něco málo přes čtyřicet minut. Podle Steva Von Tilla je nová deska bezprostřední, což minulé nahrávce „Honor Found In Decay“ chybělo. Působí skoro jako manifest pro pochopení skupiny NEUROSIS jako takové. Dotýká se podstaty, kým jsou, a usiluje o hlubší pochopení jejich hudební existence. I přesto, že se v ohňové zemi nestalo vůbec nic nového, je album opravdovější a dám ruku do ohně, že je to tou stopáží. Ta se zkrátka povedla úplně nejvíc. Privilegium mistrů? Bezpochyby.



Celý proces tvorby alba byla zcela přirozená a rychlá záležitost. Kapela si rezervovala jeden společný víkend v únoru 2015. Část kapely se sešla o víkendu předtím, aby podle slov Steva Von Tilla zasadila nějaká semínka, ze kterých vyklíčí základní nápady. A během následujícího víkendu byla celá kostra alba na světě. Poté veškerou práci na nové nahrávce odložili až do listopadu a na prosinec si objednali studio u Steva Albiniho. „Věříme našemu procesu. Věděli jsme, že když budeme mít pár dní v listopadu a pár v prosinci, budeme připraveni, než se pojede do studia. A opravdu se nám to jen ukázalo a my to zaznamenali. Bylo to naše nejrychlejší a nejspontánnější skládání, co se nám kdy povedlo,“ řekl Steve Von Till. Produkce dlouholetého partnera Steva Albiniho opět pomohla složený materiál zvýraznit. Basy Davea Edwardsona jsou hřejivé, vždy přítomné a slyšitelné i v těch nejchaotičtějších momentech alba, Jason Roeder dává najevo svou přítomnost, aniž by musel kmenovými bicími svolávat válečníky k bitvě, Noah Landis podmalovává a dotváří velmi decentně celou nahrávku a k tomu všemu jsou kytary Steva Von Tilla a Scotta Kellyho jasné bez zkreslení, a tak dobře už dlouho nezněly. Steve Albini nasnímal nahrávku opět tak věrně, že všechno je jasně a čistě slyšitelné a deska má neskutečnou dynamiku. Proto když budete poslouchat se slušnými sluchátky nebo dobrými reproduktory, budete přísahat, že kapela hraje před vámi v pokoji.


Pro ztvárnění obalu nového alba tentokrát NEUROSIS oslovili jejich dlouholetého fanouška a umělce Thomase Hoopera. „Bylo pro mne těžké získat vizuální představu artworku, protože jsem nechtěl vložit svou uměleckou osobnost do jejich hudby, ale chtěl jsem prezentovat jejich monumentální odkaz a ikonickou vizuální identitu bez opakování jejich předchozích nápadů,“ řekl Thomas Hooper. Společně se Stevem Von Tillem cítili, že to tentokrát chtějí udělat jinak, bez zásahu techniky a digitálních úprav. A proto se rozhodli, že to bude ručně malované umělecké dílo. Thomas Hooper obdržel energii nového alba a začal připravovat návrhy. „Když už se mi naskytla příležitost vytvořit obal desky pro kapelu, kterou 25 let sleduji a obdivuji, chopil jsem se příležitosti a vlil jsem do projektu každý kousek své kreativní energie,“ vysvětlil. „Začal věci skicovat a kreslit, my jsme na to reagovali, chodilo to tam a zpátky a dolaďovali jsme různé detaily. Obrazy, které se objevily na začátku, byly planetární červená koule, solární mandaly, lidské srdce a strom – mnoho z těchto věcí mělo několik různých podob a tvarů, až jsme nakonec dospěli do bodu, kdy jsme všechno poskládali a odsouhlasili jsme si, jak bude vypadat finální obrázek,“ popsal proces vzniku Steve Von Till. Thomase Hoopera tvorba tak pohltila, že vytvořil nejen obal CD, ale také kompletní booklet a grafický návrh pro vložený prospekt k LP, dokonce ručně napsal všechny texty, informace o nahrávání a nakreslil logo kapely. Nakonec se spojil s lidmi v Neurot Recordings a svými přáteli v Deathwish Inc. (nezávislá nahrávací společnost, založená roku 2000 Jacobem Bannonem z CONVERGE, zaměřená na hardcore punkovou hudbu), kteří mu pomohli s vydáním a distribucí obrazů v muzejní kvalitě, které vytvořil z kreseb pro album „Fires Within Fires“. Byl to pro všechny strany opravdu obohacující zážitek.


NEUROSIS se v březnu 2016 vydali na své nejrozsáhlejší světové turné ke kulatému výročí - 30 let od založení skupiny. Pro fanoušky bylo velmi potěšující zařazení songů i ze starších desek. Začali třemi koncerty v Regency Ballroom v San Francisku a jako support postupně vystoupili SHELLAC, SLEEP, NEGATIVE APPROACH a CONVERGE. V dubnu odehráli dva koncerty na festivalu Roadburn v Holandsku. K výročí také vydávají na Neurot Recordings mohutný sběratelský boxset „Strength And Vision“ v počtu 1 300 kusů, který obsahuje 11 CD a 19 LP. V září vychází nová deska „Fires Within Fires“ opět pro celý svět na Neurote Recordings. Na podporu nové nahrávky, odjeli krátké evropské turné (např. Brutal Assault Pevnost Josefov) na které navázalo s přelomem roků 2016/2017 rozsáhlé severoamerické turné s CONVERGE a AMENRA (pod křídly Neurote Recordings). V únoru 2017 obletěli matičku Zemi a koncertují v Austrálii a na Novém Zélandu. Poté opět transport do Skandinávie, kde zahráli dokonce na Islandu na festivalu Eistnaflug v rybářské osadě Neskaupstaður, kde žije 1 481 obyvatel. Konec roku 2017 NEUROSIS zastihl na jejich vůbec prvním turné po Jižní Americe.



Závěr:


Tak jsme společně doputovali dechberoucí cestou skrz tajemný Neurosis World na zatím poslední dvanáctou zastávku. Pevně doufám, že to není konečná stanice tvorby NEUROSIS. Jistě jste plni dojmů a já doufám, že se alba NEUROSIS pro vás stanou hudebními kolekcemi, ke kterým se budete nadále vracet pro nevyčerpatelné zvukové zážitky. I pro mne to bylo díky mnoha poslechům během psaní tohoto seriálu úžasné hudební znovuobjevování. Snažil jsem se v tomto pětidílném seriálu použít co nejvíce informací i z rozhovorů, abyste co nejvíce pronikli do nitra společenství NEUROSIS. Pokusil jsem se také zmínit maximum hudebních odboček členů skupiny a je jich opravdu požehnaně. Rozhodně stojí za poslech, protože jsou plné další zajímavé a pestré hudební náplně a mohou vám pomoci doskládat si celé hudební puzzle NEUROSIS. Není mezi nimi ani jedna nepovedená nahrávka. Někomu se bude více líbit ranné tvrdé období, někdo se zamiluje do jejich pozdějšího ambientnějšího tvoření. Jak kdysi pronesl Forrest Gump: „Máma vždycky říkala - život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.“ A pro NEUROSIS platí to samé, každá jejich deska je jiná a je brilantním originálem. Proto jakékoliv známkování a srovnávání pro mne ztrácí smysl. Nelze srovnávat nesrovnatelné. V prologu v prvním díle jsem napsal, že posluchač s nimi musí projít celou jejich evoluční hudební štreku od začátku, aby měl vůbec šanci pochopit a ocenit neskutečný progres, kterého tato kapela za 30 let dosáhla. A věřte, cesta je to hlučná, temná a namáhavá. Ale pro ty, kteří se jí nezaleknou a budou dostatečně trpěliví, čeká na konci královská odměna. Nová poslechová citlivost na vnímání hudby. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že od mé srážky s megalitickým útvarem NEUROSIS jsem už nemohl poslouchat hudbu stejným způsobem. Nejen, že mě to vyzvalo vnímat hudbu jinak, ono mě to přímo donutilo vnímat hudbu jinak. Otevřelo mi to dveře, které byly až za hranicemi mých vlastních úzkých hudebních zkušeností. A za to budu NEUROSIS vděčný do skonání věků.


Neurosis – Roskilde Festival 2017


                                     Salut, Scott, Steve, Noah, Dave And Jason.



30.01.2022Diskuse (7)Kelly

 

Kelly
07.06.2022 19:36

Jirka Čáp: .. a je to venku Absent In Body

https://absentinbody.bandcamp.com/album/plague-god

 

Jirka Čáp
02.02.2022 21:00

Kelly: Dík za upřesnění, já měl za to, že je to úplná novinka. :-)

 

Kelly
02.02.2022 17:38

Jirka Čáp: Díkes za další info ve struktuře odboček Neurosis. Oni vznikli už v roce 2015 a postupně se k nim přidávali další, Igor jako poslední. To bude také pěkně výživné, jako všechno, na co sáhnou :-)

https://www.discogs.com/artist/5505818-Absent-In-Body

 

Jirka Čáp
02.02.2022 16:09

Dnes jsem se dočetl, že Scott Kelly se dal dohromady s Igorem Cavalerou a členy kapely Amenra a vytvořili novou kapelu Absent In Body. Co z toho vyleze zjistíme 25.3. kdy vyjde album Plague God.

 

Kelly
30.01.2022 17:31

Díky pánové

 

Kubýk
30.01.2022 15:06

Asi nejlepší seriál na této stránce. Každý díl jsem hltal. Díky za to. Neurosis poslouchám už taky dlouho, ale je pravda že některá území jejich světa jsem ještě nestačil probádat, a tyhle články rozdmýchaly mou zvědavost.

 

Pekárek
30.01.2022 12:36

Moc pěkné završení.