NERVOSA - Perpetual Chaos

70%

Tak tohle je příjemné překvapení. Od novinky female bandu NERVOSA jsem očekával všechno možné, jenom ne perfektní sehranost a vzájemnou muzikantskou chemii. Metalové divy se totiž během loňského roku mezi s sebou nepohodly a z původní trojčlenky zůstala pouze osamocená kytaristka Prika Amaral. Rekrutovat nové spoluhráčky opět jen z domácí Brazílie úplně nevyšlo, protože prostě nejsou lidi. Náborový leták se tedy rozletěl do všech koutů světa a nezůstal bez odezvy. Zanedlouho byla nová dívčí parta na světě, i když jen na papíře a přes monitory počítačů a telefonů. Z NERVOSY se stala čtyřčlenná a vpravdě kosmopolitní kapela s členkami z Řecka, Španělska, Itálie a samozřejmě Brazílie. Podle rozhovorů se kolegyně sešly osobně až při nahrávání aktuálního alba „Perpetual Chaos“, z čehož plynula nejenom má obava, jak asi bude znít takový hudební cloud, založený čistě na mailové a video komunikaci.

Proč chodit kolem horké kaše, ono to funguje. Při poslechu současné NERVOSY bych nevěřil, že jim chybí měsíce a roky společně strávené ve zkušebně a na turné. Price Amaral se povedl nevídaný manažerský kousek a dala do kupy ambiciózní kolektiv osobností, které si s sebou přinesly vlastní zkušenosti a nápady vycházející z rozličných zdrojů. A to bez narušení křehké rovnováhy vzájemné spolupráce. Vznikla tak zábavná deska s vlastní tváří, která je určitě atraktivní nejen tím, že jí nahrálo komplet ženské osazenstvo. Žádná velká hra na atmosféru a precizní aranže, ale výbušné a surové šlápnutí do úsměvu dnešního světa, přesně v duchu názvu kapely. Slovo „nervosa“ znamená v portugalštině něco jako naštvaná rozzuřená holka a na „Perpetual Chaos“ se tedy vzteká solidně. Drsným hlasem nové vokalistky Divy Satanicy káže o špíně tohoto světa ve víru nekonečného chaosu.

Převládajícím tvárným kovem zůstal brazilský kousavý thrash, ovšem namočený do pořádně hutné deathové glazury. Za touto smrtící příměsí může být vliv zmíněné španělské zpěvačky, protože Satanica dští síru v jinak ryze deathových BLOODHUNTER. A nejvíc jí sluší právě hluboký growl, byť její thrashový harsh s temným blackovým nádechem má také nadstandardní úroveň. Když už se bavíme o blacku, tak nejprofláklejší novou posilou je pravděpodobně basistka Mia Wallace, která si udělala jméno hlavně díky účasti v Abbathově alko blackovém spektáklu. Na „Perpetual Chaos“ si bohužel zahrála roli Jasona Newsteda, protože její basa je v závěrečném mixu z neznámého důvodu hodně potlačená. A to je velká škoda. Pokud už se její mručivé linky proderou stěnou ostatních nástrojů, tak znějí hodně zajímavě. Avšak ještě zajímavěji znějí bicí Eleni Noty. Mladá řecká naděje pochází z méně extrémních kruhů, v muzikantském CV má zatím uvedené působení jen ve dvou celkem neznámých progresivních formacích. Angažmá v NERVOSE jí tak dalo možnost předvést se přes početnějším publikem a Nota chytnula tuhle příležitost pevně za pačesy. Zatímco styl jejích předchůdkyní mi přišel živelně cavalerovský, tak ráz Notiných bicích je techničtější a hravější. Ale přesto v něm nechybí potřebný temperament a šmrnc.

Pevnou páteří nervosího skeletona je pořád skvělá Prika Amaral. Tahle ženská mi nesmírně udivuje s jak jednoduchými, ale chytlavými riffy dokáže neustále přicházet. Thrashové hoblovačky i deathové floridské víření má v malíku a sype je z rukávu naprosto nenuceně. Nuda nebo opakování stejných motivů nehrozí, její hra je variabilní, a přitom neokázale přirozená. Na druhou stranu harmonické vyhrávky a sóla jsou někdy trochu na sílu a z povinnosti, tam má Prika pořád rezervy. Každopádně si ale vybrala hudební styl, kde se na tyhle parády zas tolik nehraje a když je nejhůř, tak pomůže nějaký host. Prvním z nich je brazilský kytarista Guilherme Miranda, který si střihnul povedené sólíčko ve skvělé skladbě „Until The Very End“. Zato hostovačka Schmiera z DESTRUCTION v následujícím songu není nic výrazného, ačkoliv úvodní arayovský jekot zvládl na jedničku. Erik A.K. z thrashových kolegů FLOTSAM AND JETSAM se zhostil své role o dost lépe, když rozsvítil motörheadovskou jízdu „Rebel Soul“ svým nezaměnitelným melodickým projevem.

Metalové dámy a hostující pánové nacpali do třičtvrtě hodinky celkem povedenou hudební třináctku, která určitě nepotvrdí nešťastnou tradici tohoto čísla. Pro každého se v ní najde něco. Ortodoxní thrasheři si zatřepou hlavami při podrážděných kouscích „Venomous“ nebo „Pursued By Judgement“, zatímco drsní bikeři ucítí vůni benzínu a Lemmyho cigaret v punkovkách „Time To Fight“ a „Rebel Soul“. Poněkud pestřejší rytmickou i riffovou paletu přináší kompozičně nejsilnější skladba „Until The Very End“, která zdařile naznačuje, jaký skutečný talent se v NERVOSE skrývá. „People Of The Abyss“ zas roztáčí kštice deathovými malevolentími riffy, zatímco klipovka „Guided By Evil“ těží z melodičtější odnože žánru. Nejen skrze tenhle song problesknou kvazi doomové vyhrávky, které opět připomenou, jak důležití byli BLACK SABBATH pro vznik a vývoj metalu jako takového.

„Perpetual Chaos“ není dílo, kterým by bylo potřeba se nějak prokousávat a objevovat stále něco nového. Neaspiruje na ceny kritiků a hudebních znalců, ale cílí přímo do řad fans a posluchačů. Novinka NERVOSY servíruje chutný a kořeněný fastfood, ostrý žvanec, který rychle dodá energii. Někdy prostě není čas ani chuť na večeři v michelinské progresivní restauraci. A přesně pro tyhle případy je tady pikantní hudební hamburger od čtyř fešných metalových kuchařek.

19.02.2021	Diskuse (4)	Hivris riha.kamil@gmail.com