Last Hardrock Outsider

NEAL MORSE BAND - Brno, Sono, 9.června 2022

„Věděl jsem, že budete dobří“, prohodil směrem k publiku Neal Morse během závěrečného, téměř nekonečného, aplausu. A já mu na to v duchu odpověděl: „My jsme také věděli, že budete dobří!“


V dubnu MAYHEM na Flédě. V květnu MARDUK na Melodce, lepší blackmetalové jaro v Brně být asi nemohlo. Ale nebylo té temnoty už dost, nechtělo by vnést do života něco té veřejnoprávní vyváženosti?:-) Naštěstí nastal devátý červen a s ním jako na zavolanou dorazil do brněnského Sona THE NEAL MORSE BAND se svými pozitivními prog rockovými zprávami. Nezbylo tedy, než se jít nechat vyvážit a třeba i trochu srovnávat.


Začátek nicméně úplně pozitivně nevyzníval. Před třemi roky bylo vyprodáno, a tak jsem zhruba 20 minut před začátkem s mírnými obavami nakouknul do sálu, jestli ještě najdu nějaké pěkné místečko. S tím ale nakonec problém nebyl – lidí bohužel zatím moc nepřišlo. Během koncertu se sál naštěstí více než důstojně zaplnil, byť zdaleka ne tak, jako před třemi roky. Alespoň jsem v klidu uzmul svoje oblíbené místo u zábradlí nad mix pultem, takže nakonec spokojenost.



Jedno zásadní zklamání jsem ovšem překousnout musel – došla tour trička velikosti M a L!:-) Zásoby prý mají, ale ty na ně čekají až za 3 dny v Hamburku. No nic, hubnout do velikosti S ani přibírat do XL nehodlám, tak jsem v rámci příspěvku kapele nepohrdnul alespoň tour mikinou z roku 2017. U stánků s merchem ostatně vždycky kroužím s velikou oblibou, člověk se zde dozví spoustu zajímavého. Např. že nikdo nekupuje (mimochodem vynikající!) blu-ray s brněnským koncertem z roku 2019. Nebo že podpis jednoho člena kapely stojí 260,- Kč.:-) Vysvětlím, aktuální trojvinyl byl k mání za 1.200,- Kč; ten samý s podpisem pěti členů kapely pak už za 2.500,- Kč. I když, podpisy dvou největších a nejznámějších osobností kapely, Neala Morse a Mika Portnoye, možná byly za víc. Podrobnějšího ceníku jsem se ovšem nedopátral. Mně by případně stačily jen autogramy zbylých členů, tedy kytaristy Erica Gilletta, klávestisty Billa Hubauera a baskytaristy Randyho George, kdyby byly k mání tak po padesátce, škoda.:-)


Tolik k úvodním, přízemnějším zážitkům, nyní už jen k samým pozitivům, tedy koncertu samotnému. Začátek byl ohlášen na 20.00 hod., nástup se konal o tři minuty později, takže žádné hvězdné manýry (ne jako skoro půlhodinové čekání na MARDUK). Zvuku se dostalo patřičné péče hned od prvních tónů. Postupně došlo snad jen k většímu vytažení všech vokálů a mírné korekci bicích. Prostě výhoda toho, když jedete tour bez předkapel. Právě zmínění MAYHEM a MARDUK je měli a jejich zvuk se tudíž během vystoupení teprve ladil. Zato u NMB (tak se vlastně kapela nyní oficiálně jmenuje) zněly všechny nástroje krásně čitelně už od samého začátku. Kdo chtěl, mohl v klidu sledovat jakýkoliv z nich. Taktéž bylo po celou dobu na kapelu dobře vidět, nebyla schovaná v mlze ani za corpsepainty, popřípadě v kápi při neustále blikajících světlech.


Jak je u NMB zvykem, koncerty jsou jednak dlouhé, jednak se vždycky přehrává ne-li celá, tak alespoň podstatná část aktuálního alba. Výjimkou nebyl ani letošní koncert v Sonu. Nechci se dotknout jakýchkoliv jiných letitých kapel, nehledě na žánr, ale která z nich „to má“?:-) Která z nich si může dovolit přehrávat převážně aktuální kusy a publikum jí to i tak žere i s navijákem? Setlist tour je postaven na loňském, stále aktuálním dvojalbu „Innocence & Danger“. Zhruba prvních padesát minut kapela věnovala kratším písničkám z prvního disku, který se přehrál prakticky celý. Žánrově se mně nové písničky zdají vice prog rockové a o něco měkčí než předchozí album „The Great Adventure“. Možná i proto jsem si ze začátku říkal – opět skvělý koncert, ale tři roky starý téměř nadpozemský zážitek se opakovat nemůže, to přeci nejde! A chvíli to tak opravdu i vypadalo. Ale chyba lávky! Někdy po prvních dvou písních, během první promluvy k publiku Neal s díky vykřiknul: „Probudili jste nás!“ Kapela prý už trpěla značnou únavou z předchozí části turné, naštěstí vděčné brněnské publikum ji nabilo novou energií. Vystoupení tak mohlo postupně gradovat.



O akustický předěl po první části koncertu se postarala skladba „Waterfall“ z alba „The Grand Experiment“ (2015). Mike Portnoy sice nejdříve zavtipkoval, že skladba pojednává o Nealově streamovací aplikaci. Neal pak už nicméně zvážněl a píseň věnoval všem, kteří v posledních třech letech ztratili své milované a že i on jich několik ztratil. Mike vzal do ruky štěrchátko, kapelník a klávesista akustické kytary, Eric zůstal u své elektrické, basák se později připojil na klávesy. Na konci skladby ještě klávesista vyměnil akustickou kytaru za klarinet a mně napadla hříšná myšlenka – vždyť by mohli naprosto v klidu yystřihout intimní verzi „Die Another Day“ od DREAM THEATER, schopnosti i nástroje na to mají!:-)


Další část koncertního setu, jak bylo dopředu ohlášeno, se měla skládat jen z dlouhých, předlouhých kompozic. Jednou z nich byla více než třicetiminutová(!) „Beyond the Years“ z druhého disku aktuálního alba. Alespoň pro mne vrchol večera. Došlo i na několik položek z předchozích alb. Celá kapela více a více tlačila plyn k podlaze, přibylo tvrdších pasáží včetně Portnoyových dvojkopáků, breaků i obligátního sóla. Sólově se blýskla též baskytara. Velkou instrumentální žranicí byl vlastně celý koncert. Vedle již zmíněného Portnoye je třeba zmínit především skvělou kytaru Erica Gilletta. Fakt borec! Jeho schopnosti asi nejlépe posoudí kytaroví odborníci, ale pro mě jako laika jde o jednoho z nejlepších kytaristů, kterého jsem naživo viděl. Přesto nebylo publikum svědkem bezduchých instrumentálních exhibicí, kapela na sebe vzájemně „slyšela“ a nikdy nebyl narušen písňový celek.


Vše běželo jak na drátkách, po hodině a padesáti minutách se ale přiblížil konec. Nebo že by ještě ne? To by nebyl Neal Morse, aby nepotěšil publikum přídavkem. A když přídavek, tak přeci nebudeme troškařit a zahrajeme další půlhodinu.:-) Finále tedy nastalo teprve po cca dvou a půl hodinách hracího času. Neal, se slzami v očích, dojatý z frenetické odezvy publika, už jen třesoucím se hlasem pronesl „Bůh Vám žehnej!“ a všichni se definitivně odebrali do zákulisí.


17.06.2022Diskuse (2)Honza H.

 

Pekárek
19.06.2022 00:04

JJ, musela to být nádhera, vítej a díky za report!

 

Petr
18.06.2022 19:53

Koncert byl parádní, stejně jako minule. Zvuk opět většinou luxusní a všichni muzikanti skvělí. Také se mi zdálo, že tam je nějak málo lidí, ale atmosféra byla dobrá. Řekl bych, že na nové desce je to ještě víc plnohodnotná kapela a nejen doprovodný band Neala Morse, libí se mi, jak využívají několik rozdílných hlasů a často se střídají. Neměl jsem v plánu si tam nic kupovat, ale když jsem viděl CD The Similitude Of A Dream levnější než v obchodech, tak jsem neodolal doplnit sbírku. Až doma jsem zjistil, že to je limitka s bonusovým DVD, takže to bylo o dost levnější.