Boomer Space

MY DYING BRIDE - A Mortal Binding

Novinka „A Mortal Binding“ od britských doomových stálic MY DYING BRIDE svědčí o faktu, že Nevěsta ani zdaleka neumírá. Právě naopak, k znovuobjevené chuti po původním výrazu šestice přibyla nyní i léty cizelovaná perfekce. V umělecké rovině se tahle kapela sice nikdy nevyvíjela až tak překotně jako jiní z jejích generačních souputníků, o to více si však halifaxští mohou dnes hýčkaj své věrné. Jedno se MY DYING BRIDE totiž upřít nedá, jejich projev a tomu odpovídající zvuk si s nikým jiným nespletete. Žádná jiná kapela v rámci nejsmutnějšího metalového subžánru nedokáže podobně přesvědčivě své posluchače rozplakat, expertem z největších na emoční stránku věci je zde bezesporu frontman Aaron Strainthorpe, který je dnes spolu s kytaristou Andrewem Craighanem posledním z původních členů. Nálada a celková atmosféra nahrávek MY DYING BRIDE je tak logicky odvozená především od Aaronova přednesu, či chcete-li charakteristického stylu zpěvu.


Jestliže se kapela koncem devadesátých let odhodlala objevovat trochu jiné horizonty smutku, brzy se s nepořízenou vrátila ke svému jistému, takže jejich nově vznikající hudba začala vcelku nudit. Dělo se tak z mého pohledu v první desetiletce nového milénia. Ten dojem však z jejich současné hudby nemám, neboť řada alb započatá v roce 2014 kolekcí „A Map Of All Our Failures“ se mě jeví hodně silně, jakoby Angličané v sobě reinkarnovali onu původní formuli z dob milníku „Turn Loose The Swans“ a vše předkládali s většími zkušenostmi. „A Mortal Binding“ rozhodně není nijak objevné či překvapivé dílo, je na něm zkrátka vše, co konzervativní posluchač od MY DYING BRIDE zhruba čeká, nicméně se rovněž jedná o další z řady kvalitních nahrávek reprezentujících renesanci původních smutečních seancí.



Asi vám přesně neřeknu, jak vysoko se v rámci diskografie novinka nachází. Faktem je, že na ní původní fans najdou zřejmě to podstatné, co od hudby MY DYING BRIDE chtějí. Tklivě bolestný Aaronův přednes, pomalá tempa, houpavé kytarové riffy se určitě očekávaly, nicméně k těmto jistotám kapela dokázala přidat vlastní zkušenosti, muzikální nadhled, vyzrálost a skladatelské schopnosti projevující se nejvíce ve smyslu pro detail, vkusnou aranži či schopnost posílení nálady. Je dobré, že výsledek nepůsobí ani trochu přeplácaně, ale je mu vlastní vkusný styl a určitá strohost, takže i po letech zde slyšíme onen mrazivý zvuk houslí.


Za vším je sice cítit zmar a pošmournost, ale to neznamená, že by se MY DYING BRIDE zatavili jen do pomalých temp. Naopak, hned úvodní „Her Dominion“ působí divoce a rozervaně. Stejně tak pátá „The Apocalyptist“, zahájená právě osudovým partem houslí, svědčí ve výsledku spíše o touze, hněvu a naturální divokosti. Není náhodou, že obě skladby patří k nejnápadnějším songům novinky, druhá zmíněná navíc dosahuje dokonce dvanácti minut časomíry a koncentruje v sobě ono původní a stále trochu progresivní kouzlo hudby MY DYING BRIDE, tak jak jej zaznamenali fans v roce 1992, skrze neočekávaný vývoj tehdejších skladeb, mnohdy určovaných překvapivými zvraty temp. I tyto fáze nového alba svědčí ve prospěch návratu k prapůvodnímu zvuku z první půle devadesátých let. Sem tam novinkou opravdu probleskne skoro až deathmetalový prvek. Nicméně kapela si je plně vědoma své cesty a novinku míchá z ingrediencí minulosti s citem a ještě dost možná přidává nejeden aktuálněji vyznívající fragment.


Pilotní singl „Thornwyck Hymn“ působí díky své valivosti až pateticky, pro někoho tohle znamená hlavní důkaz majestátnosti a setrvalé kvality souboru, z mého pohledu se však skrze přílišné usazení se dostavuje spíše nuda. Ozdobou kolekce je patrně třetí skladba v pořadí „The 2nd Of Three Bells“, která začíná akustickou pasáží, jež jakoby svými tóny vyobrazovala odbývání kostelního umíračku v tiché krajině ostrovního venkova. Posluchač jakoby se skrze tento song toužil vydat na pohřební pochod do sousední obce. MY DYING BRIDE však i zde umně přecházejí z atmosféry zmaru do dravěji stylizovaných momentů. Sedmiskladbová kolekce je tak rozhodně málo překvapivá, o to však více radosti může přinést skalním.


01.05.2024Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
06.05.2024 19:59

Zrovna včera dodal Gazďa recenzi na HAMFERD, vyjde v pondělí za týden.

 

Macháně
06.05.2024 18:08

Ještě bych doplnil, že novinka MDB vyšla ve stejné době jako novinka Hamferd a musím říci, že takhle družina z Faerských ostrovů převzala žezlo víc než zdatně.

 

Gazďa
04.05.2024 21:32

MDB jsem nikdy neposlouchal (nějak jsem tomu nepřišel na chuť, stejně jako Paradise Lost, bývalo to pro mě ukňourané, ale možná někdy přijde čas se tomu pověnovat :)), ale pěkně napsaná recenze...

 

Stray
03.05.2024 17:56

spyros: Díky, to potěší.

 

spyros
03.05.2024 16:53

Nový MDB je slušné album, aj keď nedosahuje úrovne najsilnejších majstrštykov. U mňa 85%. PS: 5% navyše pridávam za sentimentálnu spomienku na doom metalový webzine z 90. rokov, čo sme vydávali s Ondrewom. PS2: Po vyhnití Metalopolisu je CD môj najobľúbenejší šs. zdroj k hudbe. Držím palce v pokračovaní!

 

Stray
02.05.2024 08:29

Pro mne hrál vždy velkou roli melodický rock - hard rock, blues rock, AOR, glam-metal, street rock, kytarovky a alternativa, goth rock, punk, různé artové modifikace, stadiónový mainstream... jde v podstatě o mnohem větší území, než může postihnout doom metal, to je pro mne jenom takovej odštěpek metalového extrému, velký oproti výše zmíněnému hudebnímu území asi jako když srovnáme Lichtenštejnsko s USA. Proto nikdy svou náplní nebudeme jako Echoes...zvlášť když mě doom metal baví mnohem mnohem míň.

Když vyšla v roce 1990 deska Seasons in the Abyss kapele SLAYER, tak jsem si říkal jak dlouho tady ještě budou. kapela na vrcholu, maj za sebou osm let a pět alb, viděl jsem to tak na dvě desky a konec, v té době přeci nikdo neposlouchal kapely, který měly vrchol v roce 1978, bylo to přeci 12 let. Z dnešního pohledu pouhých 12 let. Kdo v roce 1990 kurva poslouchal STYX? Nikdo. Kapely, co vládli éteru v roce 1980 o dekádu později nikoho nezajímaly, dnes jakoby si nikdo neuvědomoval, že všeho dočasu, že kapely, jejichž trvání je delší než 20 let, jsou tady fakt až nepřirozeně dlouho, že už se nedokážou ani rozpadat. V sedmdesátých a osmdesátých etech měli i ti největší životnost šest sedm let, čtyři alba atd. Nikdo nepočítal s tím, že tu bude třicet let. MDB, že tu taková monotónní hudba je 32 let, je v podstatě zázrak. Vždyť i THE POLICE to dali jen mezi 1977-83.

 

Macháně
02.05.2024 08:05

jo v pohodě, mne baví trochu provokovat :) z mého pohledu jste, například v porovnání s Echoes, který je na všechny zadůmané odrůdy dost specializován, prostě nedůmový web, a fakt nic ve zlém. Jinak k bodu dva, mě to jen prostě udivilo, a ano, protože jejich dlouholeté fungování také považuji za zázrak, tak jsem myslel, že tohle už mají vyřešeno. Prostě do hlavy člověk nikomu nevidí, ale mě jsou ty dvojičky Holmes/Mackintosh, Hetfield/Ulrich atd. sympatické a kolaps MDB jsem nečekal. Každopádně deska se povedla a já nyní jedu (opět) ve starých nádherách, MDB, Gathering, Tiamat, Anathema a je to moc fajn. Jinak fakt vše chápu ... mám 30 let RS, už léta jezdím na batmobilu, synovi je 18 a 100% už vím co potřebuju, tzn. ráno do práce (dělám zástupce ředitele v DDM), kolem oběda do lesa se psy (mám tři psy) a pak Home office, hudba, knížky atd. V podstatě dopoledne lidi kolem sebe potřebuju a odpoledne už zas ne :) ... tak zatim

 

Stray
01.05.2024 19:04

Přijdeme ti jako nedoomový web? O čem by byl doomový web po dvou letech fungování? Chodil by tam někdo, když by všechen doom zpracovali? :-) I web, který jede jen doom/death/black/thrash by mě přišel úzkoprofilový. Vždy mne zajímala hlavně HUDBA. takže odpověď na první z dvou témat, které si svým příspěvkem nadhodil - Ano, nové album MY DYING BRIDE je velmi povedené. U mne v rámci diskografie zhruba na šestém místě (Feel the Misery jsem zpětně docenil, ta alba jsou na stejném levelu 70%), žádné jejich desce bych nedal 100% a možná ani 90%. 80%ních maj několik, ale maj i dost alb na 60%. NEJSME DOOMOVÝ WEB!

Druhé téma, podivuješ se nad tím, jak spolu po více než třiceti letech dva lidi, kteří jsou jako jediní v kapele od začátku, nemohou moc snadno fungovat. Vždy záleží na konkrétních lidech, i tak je, dle mého, společná cesta podobně dlouhého charakteru zázrak. Já se naopak divím, že to někdo vydrží.:-) Sám mám jen pár kámošů z devadesátek. Asi si dokážu pořádně cenit času, který trávím sám se sebou, což je, vzhledem k tomu, že v dětství můj život ovlivňovaly především hyperaktivní ženy (maminka a babička, za kterými jsem vlál) pochopitelné. Máma v pětasedmdesáti nacvičuje na Sokolskej slet, neustále brouzdá po návštěvách, akcích, jezdí na chatu a pleje záhony, ted mě třeba navrhla, abych k nim za týden přijel, že tam je pouť. Zhrozil jsem se, jako by si neřekla "tolik lidí". Prostě chci říct, každej je jinej a každej to má v hodnotovém žebříčku JINAK! já bejt důchodce, tak mě z bytu (nebo zpod peřiny) nikdo nedostane!:-))

 

Macháně
01.05.2024 13:14

jejda takže když nedůmový web dává 70%, tak ta deska je fakt povedená a to si myslím i já, velmi mne potěšila a klidně bych loupnul 80%. Ostatně naprostá většina zahraničních recenzí je 80%-90%. Co mne ještě baví ? ... registruji všude přítomný zájem a radost z toho, že MDB tu s námi stále jsou ... No a co mne nebaví ? ... skutečnost, že už tu vlastně nejsou. Pač na FB se objevilo celkem hustý prohlášení, hovořící o naprosto kolabujícím vztahu mezi zpěvákem a skladatelem. To mne fakt dostalo, jakožto dlouholetý zaměstnanec Domu dětí a mládeže si užívám práci mezi přáteli a nemohu pochopit, že dva parťáci spolu nedokáží vůbec komunikovat ...