Last Hardrock Outsider

MR.BIG - Defying Gravity

Druhdy slavná čtveřice MR.BIG stále udivuje chutí do práce, muzikantskou poctivostí a semknutým naturelem, takže dnes předkládá další, v pořadí již devátou sadu zemitého zaoceánského rocku. Letos sice přichází řada na album dřevního ražení, ve kterém je slyšet mnohem více komornějších, na blues a country orientovaných skladeb než nějakých silových hardrockových hymen, ale i tak nelze říct, že by deska postrádala energii a instrumentální pestrost. Od úvodní sekané „Open Your Eyes“ je ve všech směrech jasné, čí desce se posluchač právě věnuje, neboť až prog-rockově hravá a neklidná kytara Paula Gilberta zdobí nejedno zdejší místo a je úplně šumák, zda-li se tak děje přímo mezi větami ve slokách a nebo až po druhém refrénu, kde obvykle kytarová sóla bývají. Album „Defying Gravity“ je určitě méně rozmáchlé než těch několik předchozích desek nahraných po návratu Gilberta do kapely. Skladby letos působí tak trochu tlumeně a posluchač se do nich rovněž dostává o něco pomaleji, ale pořád jde o vysokou kvalitu podpořenou specifickým rukopisem zkušené čtveřice. Tvorbu vlastně hodně poznamenalo onemocnění bubeníka Pata Torpeye, kterému diagnostikovali Parkinsonovu nemoc. I přesto byl Pat přítomen a řadu partů skutečně nahrával, nicméně mu ve studiu vypomáhal a rovněž na koncertním turné bude přítomen další bubeník - Matt Starr.



Pozoruhodnou položkou je právě titulní skladba, ke které byl krátce před vydáním vypuštěn videoklip. Song postavený na psychoticky roztančené Gilbertově kytaře a jiskrné zpěvové lince Erica Martina, která končí ve výsostně chytlavém refrénu, má obrovské kouzlo a schopnost dostat se snadno posluchači do povědomí, jakkoliv se toho v něm odehrává mnoha a celkově působí hodně originálně i v rámci žánru, kterému táhne na pátý křížek. Ostatně jak už jsem výše napsal, letošní songy charakterizuje poněkud odlehčenější ráz, jednodušší rytmická stavba a určitá neprvoplánová melodika, neboť MR.BIG již své fanouškovské jádro dávno mají a navzdory velkému komerčnímu úspěchu v raných devadesátých letech dnes už nic podobného nehrotí a zaměřují se zkrátka na kvalitní rock. Hutnější vál v houpavém boogie stylu má jméno „Everybody´s Loves a Little Trouble“ a platí za další reprezentativní položku. Hlas Erica Martina má v sobě znovu ono soulové zabarvení, které je typické kupříkladu u černošských pěvců, a právě tenhle prvek patří k nejvýraznějším zbraním hudby MR.BIG. Může vlastně vůbec někdo o jediném muzikantovi z téhle skvadry říct, že není skvělý? Vždyť Billy Sheehan je dokonce už dlouho považován za nejlepšího baskytaristu rockového světa a nejmladší člen, kytarista Paul Gilbert, také není asi zrovna nějaké béčko.


S „Damn I´m In Love Again“ se deska přesouvá do akustičtější roviny a skladba v Nashville country stylu odhaluje druhou, mírnější stránku souboru, nicméně má také vysoké hitové ambice, a to myslím pouze v dobrém. Drásavost přichází prostřednictvím „Mean To Me“, které dominuje zajímavý kytarový riff a určitá spěšnost, na podkladě které odhaluje Gilbert své choutky kytarového hrdiny nešetřícího bleskovými tóny a hrátkami se svým nástrojem. Následují další dvě mírnější písně, první „Nothing Bad (About Feeling Good)“ upoutá nádherným zvukem španělky, zatímco druhá „Forever And Back“ má jistý kolovrátkový charakter, nicméně v refrénu se k Martinovi přidávají mohutnější podpůrné sbory a vše dobře graduje. Za výraznou položku platí „1992“, která zachází ve své instrumentální rovině až do oblastí prog-rocku, nicméně v jejím táhlém textu kapela vzpomíná na své někdejší působení na špičce světových hitparád a to se svým singlem „To Be With You“, což byl tehdy úspěch, který šokoval i samotné MR.BIG, do té doby něco podobného (a vlastně už nikdy později) nezažívající. Album zakončuje rozmáchlé dospělácké finále „Be Kind“ ve valčíkovém rytmu. Vlivy country a blues a ještě ke všemu jistý špinavější ráz ve výsledku připomenou eklektické choutky kolegů od EXTREME a song tak patří rovněž k vrcholům této další pozoruhodné desky. MR.BIG nahráli opět kouzelné album, které se dostává do ucha sice trochu pomaleji, ale jeho kvalita se zaručeně dostaví a tak to celé opět baví a ohromuje.


24.07.2017Diskuse (6)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
24.07.2017 20:34

P.S.: Jasně, kytarista od thrashových FLOTSAM AND JETSAM, tak ted už se chápu. https://www.metal-archives.com/artists/Michael_Gilbert/5936

 

Stray
24.07.2017 20:32

judasp: Dík, opravil jsem to. Nevím jak se to mohlo stát a s kterým Michaelem Gilbertem jsem si to přehodil, znám vůbec nějakého? Podvědomě tuším, že někde nějakej známej Michael Gilbert existuje.

 

judasp24.07.2017 20:15

Jen malé upozornění - kytarista se jmenuje Paul Gilbert, ne Michael. Jinak souhlasím se vším výše uvedeným. Je to nejen kapela fenomenálních muzikantů, ale také velkých sympaťáků, což se často nepotkává. Paradoxně největší hity kapely jsou asi to nejobyčejnější, co kdy nahráli. Inu, to je život.

 

Bluejamie65
24.07.2017 12:27

Nu a k tomu ještě tradiční perverzo, a co si myslíte o lidech, kteří o rockových kapelách vládnoucích mainstreamu na přelomu osmdesátých a devadesátých let, jen o rok či dva později byli schopní psát jako o našminkovaném metalu, kde nezáleží na hudební kvalitě či virtuozitě zúčastněných, nýbrž na jejich vzhledu, líčení a účesech.... blueeeeeeeeeeeee vždyť tohle je level absolutna, jak Rolling Stones, Aerosmith nebo ACDC....

 

Bluejamie65
24.07.2017 12:09

To Stray+Subeer:To Subeer: Stray se krásně trefil do mýho vztahu k týhle bandě - a existuje od přelomu osmdesátek a devadesátek vůbec kapela, která by se složila tak geniálně, že na snad každém postu je ten nejlepší ve svém oboru? Mě na tom nejvíc fascinují dvě věci, který jsou ale spíš morální než hudební, za prvé to že čtyři ze všech nejlepší kdysi spojili svoje síly ve prospěch společného díla a za druhý, že se z plivanců a nálepek neposrali a hráli si svoje, i kdyby to mělo chvílema bejt jen pro Japonce. Miluju Mr. Big už od první chvíle, už jen ta názvová návaznost na Aerosmith sugeruje spolehlivost, trvání a jistotu:-)

 

Subeer24.07.2017 09:08

Velmi výstižně podané hodnocení novinky....album, které je opravdu postavené na vytříbeném muzikantství, pomalu odkrývající své krásy, přesně tak mě to baví... od pochopení MR. BIG mě hodně dlouho odrazovaly hitové cukrkandly “Wild Word”, “Be With You”.. tyto opravdu stačili abych se přežral Lučinou, ale pak jsem měl své dny a deska “Acual Size”, pro mě, vrátila kapelu do hry... a vyplatilo se....po všech stránkách neotřelý rock s mnoha voňavými ingrediencemi z jiných stylů... jenom ty 2 písně na koncertech pořád vyřvávat nebudu..