MOTÖRHEAD - Bad Magic

80%

V době kdy jsem ještě psal na stránky Metalopolis.net, mne pod recenzí na nějaké album právě od MOTÖRHEAD (tuším že to bylo „The Wörld Is Yours“) sepsul čtenář, který se pohoršoval nad průměrným verdiktem zmíněné nahrávky. Šlo mu totiž především o to, že jiná známka než plnopočtová se Lemmymu zkrátka nedává a to nikdy a za žádných okolností. Sice nevím, co je tohle za logiku, ale pokud opravdu někde platí, jistojistě doprovázena všudypřítomnýma a nanejvýš klišovitýma macho kecama o nesmrtelnosti tohohle rock´n´rollovýho bouráka, pak rozhodně ne u mne na stránkách. A to mám hudbu MOTÖRHEAD velmi rád už zhruba čtvrtstoletí. Hodně se toho již napsalo o Kilmisterových současných zdravotních těžkostech, se kterými zápolí už třetí sezónu. Vlastně je obdivuhodné, že se přes tento stav dokáže dokopat ke koncertování a odjet další turné, dost možná jej právě koncerty udržují ve větší pohodě. Než aby se šetřil, aktivitou dobíjí baterky. Ostatně s tak výbornými spoluhráči, jakými jsou Phil Campbell a Mikkey Dee, se navíc jistě dají zvládnout opravdu složité situace. Nicméně Lemmy nelenil ani studiově a máme tady další řadovku nazvanou „Bad Magic“. Pokud tedy pomineme různá neoficiální alba, živáky a kompilace, jde o dvaadvacáté řadové album od MOTÖRHEAD.

V případě téhle kapely mne přijde naprosto mimózní, položit si ohledně novinky řečnickou otázku – jaká tedy je? Jaká by sakra asi byla? Prostě jako deska od MOTÖRHEAD! Tedy docela rychlá, docela tvrdá, poměrně více metalová než tomu bylo u předchozích tří, ale zas neopouštějící teritorium odsejpajícího rock´n´rollu, jaký Lemmy a jeho kumpáni umí nejlépe. Osobně patřím k těm, kteří si myslí, že zlaté období mají MOTÖRHEAD dávno za sebou, tedy nejpozději od poloviny devadesátých let a že všechna alba která přišla po „Overnight Sensation“, přeci jen tak trochu splývají.

S novinkou je to asi takhle, Lemmy Kilmister si znovu udržel svůj standart a rozhodně složil kvalitní kolekci ve svém typickém stylu, desku srovnatelnou s kteroukoliv jinou z posledních cca deseti let. Jen po prvních posleších jsem měl dojem, že kolem mne prosvištěla téměř bez zastavení, a na to abych si uvědomil nějaký stěžejní bod, musel jsem se přimět k tomu, pustit si jí znovu. Jasně že další „1916“ (deska kterou považuji za jejich nejsinglovější, nejbarvitější a vlastně i nejzajímavější) už nikdy nesloží, ale tohle je prostě znovu dobré. Nakonec mám díky gradaci v druhém poločase novinky pocit, že úroveň povedené předchozí fošny „Aftershock“ byla zuby nehty udržena, navíc se přitvrdilo a sound tak trochu potemněl.

„Bad Magic“ je jistě povedenější deskou než třeba „Motörizer“ a to hlavní, co mne na ní zaujalo, jsou kromě dua úvodních rychlých vypalovaček a jedné riffující hitovky („Victory And Die“, „Thunder And Lightning“ a „Fire Storm Hotel“) především songy, které se z celku nějakým způsobem vyjímají a ty jsou umístěny kuriózně spíše až v druhé polovině. Ať už jde o hororově ponurou „Choking On Your Screams“, tři melodické boogie pecky s bohatou kytarovou vystýlkou „Teach Them How To Bleed“, „Tell Me Who To Kill“ a „When The Sky Comes Looking For You“ (poslední jmenovaná je dle mého nejlepší skladbou na desce), nebo také skvělý pomalý vál plný nostalgie „Till The End“, musím říct,  že právě druhá polovina desky, v jejíž textové složce jsou na můj vkus až příliš přítomna znamení brzkého životního konce,  výsledek podstatně zvedá. A mezi námi - ten cover „Sympathy For The Devil“ od THE ROLLING STONES nakonec také Lemmymu padnul dobře do huby. Osobně si myslím, že dusnější verze MOTÖRHEAD, zde plná vřeštivých Campbellových kytar, je lepší než originál. Znovu dobrá deska, tentokrát však až příliš oděná v černém. Těším se na koncert v únoru.

02.09.2015	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz